Jan Valenta: Kotlíkové dotace zaměřily pozornost plynařů na zákazníka

19. 9. 2016 | Zdroj: EurActiv.cz

motiv článku - Jan Valenta: Kotlíkové dotace zaměřily pozornost plynařů na zákazníka Řada plynárenských firem se v minulosti soustředila na technické otázky, ale teď si uvědomují, že na konci trubky stojí člověk-zákazník, říká v rozhovoru pro EurActiv.cz šéf plynárenského svazu Jan Valenta.

Začněme věčnou otázkou. Jak bude vypadat spotřeba zemního plynu v Evropské unii a České republice v budoucnosti?
Viděl jsem desítky studií vypracovaných různými organizacemi od Mezinárodní energetické agentury přes British Gas až po Greenpeace. Rozptyl výsledků je neuvěřitelný od 20% nárůstu během příštích dvaceti let po klesající spotřebu. Nikdo z nás nemá křišťálovou kouli.

Problém spočívá i v tom, že řada studií končí na úrovni okolo roku 2035, a ne roku 2050. Energetická infrastruktura má přitom technickou i ekonomickou životnost desítek let, takže výhled do roku 2035 je z dnešního investorského pohledu příliš krátký.

Lze alespoň shrnout faktory, které budou spotřebu plynu ovlivňovat?
Zásadní roli hrají tři vzájemně úzce provázané trendy. Prvním z nich jsou politická rozhodnutí jako stanovení různých cílů pro snižování znečištění nebo emisí skleníkových plynů, ale také rozdělování dotací nebo daňové znevýhodnění různých zdrojů energie. Z pohledu zemního plynu se nacházíme ve dvojím ohni. Na jednu stranu jsme v očích ochránců životního prostředí fosilním palivem a na druhé straně na nás tlačí konkurence levného uhlí, které je ve srovnání se zemním plynem výrazně větším znečišťovatelem.

Jaký je ten další faktor?
Významný vliv má chování zákazníků, kteří uvažují především ekonomicky. Politici mohou nastavit celkový politický a ekonomický rámec, který pak chování zákazníků ovlivňuje, ale konečné rozhodnutí závisí právě na spotřebitelích. Český plynárenský svaz se v minulosti soustředil spíše na technické otázky a obchod s plynem vnímal jako prodej molekul metanu. Ve skutečnosti bude klíčové, jestli budou plynové spotřebiče dodávat zákazníkovi komfort, který očekává, a jestli pro něj budou ekonomicky výhodné. Protože spotřebitel elektřiny si nekupuje elektrony, ale lednici nebo televizi. Stejně tak si spotřebitel zemního plynu kupuje teplo domova nebo vůz na stlačený zemní plyn (CNG). To nás jako plynárenský svaz mimo jiné vedlo k vytvoření přehledného portálu zaměřeného na řešení typických životních situací našich zákazníků.

Z celkového objemu přiznaných kotlíkových dotací činí dotace na plynové kotle asi 16 procent.

Kdo je vedle politiků a zákazníků tím třetím hráčem nebo faktorem?
To je technologický vývoj zařízení na zemní plyn, ale také jeho konkurentů. Záleží třeba na tom, jaká auta si budou lidé ochotni kupovat – jestli budou mít z jejich pohledu přednost například elektromobily, nebo CNG. Záviset bude nejen na výši spotřební daně nebo státních subvencí, ale také na tom, zda lidé budou raději dobíjet elektromobily, nebo čerpat CNG na plnicích stanicích. To souvisí mimo jiné s vývojem baterií, s dojezdem automobilů nebo schopností elektrických distribučních sítí řídit poptávku ve špičkách.

V oblasti technologií se dá vývoj předvídat hůř, ale politická rozhodnutí se promyslet a ovlivnit dají. Říkáte, že politici pak mohou například daňovým zatížením různých zdrojů ovlivnit chování zákazníků. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) aktuálně jedná s ministerstvem financí o možnosti zpoplatnit produkci emisí skleníkových plynů i v oblastech mimo systém emisního obchodování – tedy třeba ve vytápění domácností. Během debaty na IEC 2016 padlo, že plynárenské firmy se k takovému nápadu staví spíše odmítavě. Proč? Třeba v případě malých lokálních zdrojů vytápění by vás to mohlo zvýhodnit oproti uhlí.
Tady ovšem znovu narážíme na to, co jsem už zmiňoval. V úvahách o tom, které zdroje energie jsou čisté a které špinavé, stojí zemní plyn někde uprostřed. Někteří nás hází do jednoho pytle s uhlím, protože plyn je fosilní palivo. Z druhého pohledu se blížíme spíše k alternativním zdrojům. Záleží na tom, jestli je právě populární zařazovat plyn do jedné, nebo druhé kategorie. V tom se pohledy politiků mohou měnit.

Samozřejmě, že je pro mě dobrá zpráva, pokud je zemní plyn vnímán jako spíše čisté palivo. Proto mě těší například statistiky čerpání kotlíkových dotací, ve kterých si z procentuálního hlediska nejhůř stojí kotle spalující pouze uhlí. To, že zákazníci upřednostňují kombinované kotle na biomasu, tepelná čerpadla a plynové kotle, je dobré. Jsem radši, když plyn zabírá místo uhlí a může fungovat ve stejném prostoru s čistými zdroji. Stejně tak jako je správné, že se v případě mobility můžeme posouvat od benzínu a nafty k volbě mezi elektromobilitou a CNG.

Kotlíkové dotace nás nastartovaly

V kotlíkových dotacích je podle MŽP největší zájem o kombinované kotle určené ke spalování uhlí a biomasy. Na druhou stranu, když si někdo takový kotel koupí, nikdo nezajistí, že tam skutečně bude spalovat biomasu a ne cokoliv dalšího. Takže uvažování zákazníků nemusí být nutně zelené.
S touto poznámkou souhlasím. Na druhé straně lze výši dotace na kombinované kotle (75 %) srovnat s dotací na čistě uhelné kotle (70 %).  Pokud je o kombinované kotle zájem větší, znamená to, že zákazník myslí ekonomicky i ekologicky. Uhlí je v tuto chvíli nejlevnějším zdrojem. Pokud chci ale zainvestovat do budoucnosti, pořídím si kombinovaný kotel a budu se sice krátkodobě chovat spíše jako znečišťovatel a pálit tam uhlí, ale zároveň mám otevřené dveře pro situaci, kdy bude uhlí dražší a dražší. Pak můžu vykročit k čistějšímu zdroji, tedy biomase. Lidé zkrátka uvažují racionálně. My musíme dále pracovat na tom, abychom zákazníky přesvědčili, že cesta čistých zdrojů je ta správná a že plyn je jedním z nich.

Jak je to vlastně se zájmem o plynové kotle? V médiích se během poslední vlny informací o kotlíkových dotacích objevovaly spíše zmínky o těch kombinovaných nebo uhelných.
Situace se liší kraj od kraje a odchylky jsou poměrně veliké. Nejlépe jsou na tom plynové kotle v Praze, ale to není dostatečně vypovídající, protože tam se nepodporovaly uhelné kotle. Dobře dopadly také na jižní Moravě. Pokud jde o celkové pořadí, s velkým předstihem vedou právě kombinované kotle a na velmi podobné úrovni se pak pohybují tepelná čerpadla, kotle pouze na biomasu a plynové kotle. Úplně na konci jsou pak uhelné kotle. Z celkového objemu přiznaných dotací činí dotace na plynové kotle asi 16 procent.

Na loňské Podzimní plynárenské konferenci jste ve svém projevu řekl, že kotlíkové dotace jsou pro sektor plynárenství šancí na další rozvoj, která už se nemusí opakovat.  Podařilo se tu šanci využít?
Ano. Samotné procento a počet pořízených kotlů není to úplně nejpodstatnější. Důležité je, že v souvislosti s kotlíkovými dotacemi se podařilo zásadním způsobem přeorientovat zájem plynárenských firem směrem k zákazníkovi. Společnosti ve všech regionech totiž vytvořily řadu služeb a produktů navázaných právě na dotace a nyní je začínají poskytovat i nad rámec dotací. To znamená, že distributor už není ten, jehož odpovědnost končí na hlavním uzávěru plynu, ale někdo, kdo jde zákazníkovi naproti. Jak už jsem říkal, řada plynařů se v minulosti soustředila na otázky spojené s provozováním distribuční soustavy a podobně, ale teď si uvědomují, že na konci existuje člověk-zákazník, který je pro ně klíčový.

Elektromobilita zatím CNG nepřeválcuje

Pro plynárenský svaz je důležitým tématem také CNG. Nebojíte se ale, že vás elektromobilita předběhne rychleji, než by se dalo čekat? Když se německé koncerny rozhodnou, že se jednoznačně vydají cestou elektromobilů, bude to rána pro CNG i v Česku.
Všechny automobilky teď mimo jiné v návaznosti na Dieselgate hledají cestu k alternativním palivům. Nepostavil bych to tak, že je to cesta k elektromobilitě, ale spíše cesta pryč od benzínu a nafty. Věřím, že ještě po nějakou podstatnou dobu se nám CNG podaří udržet mezi těmi slibnými zdroji mobility. Myslím, že se to může povést z několika důvodů.

Daňové zvýhodnění CNG by mělo přetrvat do doby, než se podaří dokončit kritickou masu infrastruktury.

Například proto, že dojezdy elektromobilů stále nebudou dostatečně dlouhé?
Řekl bych naopak, že budeme překvapeni, jak rychle se vývoj posune dopředu, protože bude stále pokračovat spíše exponenciálním než lineárním tempem. Pokud ale rozvoj elektromobility dosáhne kritické masy, může nastat problém. Dosud panovala zjednodušená vize, že elektromobily budeme nabíjet přebytky z obnovitelných zdrojů. Když ale člověk přijede domů z práce a mohl by si dát auto nabíjet do garáže, začíná noc a solární panely elektřinu nevyrábějí. Nabíjet na přebytek solární energie tedy tak snadno nepůjde, nebo to vytvoří takovou špičku, že to distribuční soustava neutáhne. Pokud se tedy budou auta nabíjet spíše v době, kdy člověk sedí v práci, nebude už záviset na rozhodnutí majitele rodinného domu, ale tom, jak budou vypadat kancelářské budovy a jak se podaří rozkládat špičky. Což bude také vyžadovat rozvoj smart technologií.

V důsledku tedy bude potřeba řešit celou řadu praktických aspektů. V tom má zemní plyn určitou výhodu, protože z hlediska zásobování se chová spíše jako klasické palivo.

Na začátku jste zmiňoval daňová zvýhodnění. Je otázka spotřební daně pořád to nejdůležitější, co může aktuálně rozvoj CNG v Česku ovlivnit? Řadu dosavadních problémů se už vyřešit podařilo.
Před deseti lety jsem byl ohledně CNG velmi skeptický. Rozvoj v Česku ale nastartovalo několik faktorů. Za prvé to byla cena nafty, která byla v té době na skoro na 40 korunách za litr. Dalším zásadním momentem byl okamžik, kdy Škoda uvedla na trh Octavii s CNG pohonem. Najednou totiž CNG ztratilo image jakési garážové přestavby a získalo image profesionálního auta. Proto znovu říkám, že plynárenství je závislé na koncových produktech, které budou pro zákazníka atraktivní. Zatřetí rozvoji pomohlo, když velká města v Česku začala obnovovat flotilu dopravních podniků a pořizovat autobusy na CNG.

Všechny tyto tři faktory vedly k nárůstu spotřeby. Své firemní flotily začaly obnovovat i velké podniky jako Česká pošta, a v tom okamžiku se objevily byznysové příležitosti pro výstavbu plnicích stanic. Kolo se začalo roztáčet. K tomu přispívá i nulová spotřební daň, která platí do roku 2020. Problém ovšem spočívá v tom, že když si dnes koupíte auto na CNG, pravděpodobně s ním budete jezdit ještě po roce 2020. To znamená, že děláte investiční rozhodnutí a nevíte, jestli to bude na konci pořád ještě výhodné. Proto usilujeme o to, aby daňové zvýhodnění trvalo ještě do té doby, než se podaří dokončit kritickou masu infrastruktury a kdy trh i bez dotací ukáže, že CNG je dobrá volba.

Jan Valenta je předsedou Rady Českého plynárenského svazu. EurActiv s ním mluvil u příležitosti konference International Energy Club 2016 v Ostravě.

Adéla Denková, EurActiv.cz

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek