Jiří Jirásek: Řada podnikatelů odklon od dotací uvítá

24. 2. 2017 | Zdroj: EurActiv.cz

Nevadí, že Česko už v budoucnu nebude mít k dispozici tolik prostředků z evropských fondů. Důležité bude připravit infrastrukturu pro využívání finančních nástrojů, říká v rozhovoru ro portál EurActiv.cz generální ředitel Českomoravské záruční a rozvojové banky Jiří Jirásek.

Generální ředitel Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) Jiří Jirásek. Foto: ČMZRBV poslední době se stále častěji mluví o tom, že státní podpora v podobě dotací bude do velké míry nahrazena finančními nástroji. V souladu s tímto trendem je i vznik takzvaného Junckerova balíčku neboli Investičního plánu pro Evropu. Proč k tomuto posunu dochází?
Pokud to řeknu trochu přehnaně, myslím si, že dotace jsou škodlivé. Mluvím teď o podnikatelské sféře, která se liší například od podpory obecních projektů, protože ty často nemají potřebnou návratnost. Dotace deformují trh. Ne všichni podnikatelé mají totiž šanci na ně dosáhnout. Malé a střední firmy kupříkladu často narážejí na omezenou kapacitu, kterou mohou věnovat zpracovávání žádostí a plnění všech potřebných podmínek. Jsou rády, když zvládají sledovat změny legislativy, a nad rámec své základní podnikatelské činnosti už toho příliš mnoho řešit nemohou. Není spravedlivé, když někdo dostane dotaci jen proto, že je silnější nebo má v tomto ohledu vyšší kapacitu.

Takže si myslíte, že tento posun mohou přivítat i podnikatelé? Dostávat peníze a nemuset je vracet je přeci dost lákavé.
Domnívám se, že ano. Setkal jsem se i se zkušenostmi podnikatelů, jejichž konkurenti získali dotaci třeba na investici do technologie, kterou by museli tak jako tak zavést. Dokázali jí ale dodat potřebný příběh a „prodat“ ji například jako inovaci. Z pohledu podnikatele, který by takovou cestou nešel, tento model není spravedlivý. Proto si myslím, že řada podnikatelů posun od dotací přivítá, ačkoliv to může být překvapující. Na první pohled totiž skutečně nevratná dotace vypadá lákavěji než návratná forma podpory. To mě ovšem přivádí k dalšímu tématu – když peníze z podpory musíte vrátit, máte větší motivaci k tomu, aby byl projekt kvalitní a měl dobré výsledky.

Když si podnikatel vezme zvýhodněný úvěr nebo dostane záruku, je přirozeně motivován k tomu, aby využil pouze takový objem prostředků, který nutně potřebuje.

To znamená, že díky finančním nástrojům se peníze využívají efektivněji?
Dotace může motivovat spíše k navyšování nákladů na projekt než ke snaze je udržet v ideálním poměru k efektivitě vynaložených prostředkům. Pokud si podnikatel vezme zvýhodněný úvěr nebo dostane záruku, je přirozeně ekonomicky motivován k tomu, aby využil pouze takový objem prostředků, který nutně potřebuje. Kromě toho, že jsou finanční nástroje férovější z pohledu tržního prostředí, tak navíc pomáhají peníze využívat efektivně. Když dáte jednu korunu na dotaci, vygeneruje jednu korunu investic. Se zárukou nebo zvýhodněným úvěrem můžete z jedné koruny vytvořit třeba deset korun investic. To je mnohem efektivnější.

Další problém dotací spočívá v jejich nárazovosti. Pokud je dotace k dispozici jen po dobu dvou nebo tří let, může se firma dostat do fáze, kdy potřebuje provést nějakou investici, ale peníze v tu chvíli nejsou. Pro podnikatele je samozřejmě lepší státní podpora dlouhodobějšího charakteru. Vědí, že v případě potřeby je k dispozici program, prostřednictvím kterého mohou získat výhodný úvěr od komerční banky se zárukou od ČMZRB, a že je tu takový program dlouhodobě. Finanční nástroje mají tu výhodu, že se nespotřebovávají jednorázově. Většina prostředků se vrátí a je možné je využít opakovaně. To napomáhá stabilitě podpůrných programů.

Pochybnost švédského podnikatele

Proč se na přechod k finančním nástrojům bude muset připravit i Česko?
Evropa i svět se mění, a to se promítne i do priorit EU. Finanční prostředky se mohou přesměrovat například na řešení migračních problémů, které jsou akutnější než podpora podnikání. Díky ekonomickému vývoji se navíc mění rozpočtová pozice České republiky a náš čistý příjem z rozpočtu EU bude klesat. Podobně jako v jiných zemích, které byly zvyklé na to, že dostávaly relativně velké množství prostředků, tak logicky nebude k dispozici tolik peněz na nevratné dotace. A pak je tu něco, čemu osobně říkám „pochybnost švédského podnikatele“.

„Pochybnost švédského podnikatele“ – co to je?
Je to ilustrace problému, který v Evropě dotace představují. Švédsko je čistým přispěvatelem do rozpočtu EU. Švédský podnikatel odvede své daně do rozpočtu v Bruselu, a odtamtud prostředky proudí na nejrůznější projekty do střední a východní Evropy – třeba i na podporu podnikání. V Praze, Brně, Varšavě nebo Bratislavě se peníze proinvestují ve firmě nějakého podnikatele, který je ve své podstatě konkurentem toho švédského. Sám se někdy trochu divím, jak je možné, že něco takového funguje. Z dlouhodobého hlediska je každopádně přelévání peněz v rámci podnikatelské sféry z jednoho státu do druhých neudržitelné.

Jsou české podniky na přechod k finančním nástrojům připraveny? Během vytváření Junckerova balíčku řada velkých firem v Česku přemýšlela, jak tyto peníze využít, ale pak se ukázalo, že o zvýhodněné půjčky nebo záruky nemají zájem, a raději by dostaly dotace. Týkalo se to třeba některých firem v oblasti energetiky.
ČMZRB poskytuje zvýhodněné úvěry a záruky už dvacet pět let. Podniky o ně zájem mají a rozumí jim. V případě Junckerova investičního plánu byla situace zpočátku trochu nejasná. V roce 2015 se začaly objevovat první zprávy o tom, že má jít o balíček ve výši až 315 miliard eur. V Česku vznikla poměrně velká očekávání a přemýšlelo se, kolik peněz by bylo možné z balíčku vyčerpat. Když se ovšem ukázalo, že se bude jednat čistě o návratné formy podpory, zjistilo se, že věc nebude tak snadná. ČR je stále ještě zvyklá na dotační programy a na jinou podobu podporu tu není připravená infrastruktura. Země, které nemají v porovnání se střední Evropou tolik dotačních prostředků, již logicky vytvořily potřebné kapacity a mají své národní rozvojové banky i připravenou administrativní strukturu. Nejde jen o rozvojovou banku, ale o to, aby jednotlivá ministerstva uměla s finančními nástroji pracovat.

Pokud narážíte konkrétně na problematiku velkých podniků, je třeba pamatovat na to, že tyto firmy nemají problém půjčovat si výhodně na trhu. Koneckonců, tam ani Junckerův plán nemířil. Jeho cílem je podpořit zejména malé a střední podniky nebo projekty rizikového charakteru. Velké síťové firmy, které provozují rozvody plynu nebo elektřiny, navíc vnímaly další problém – neměly zájem na tom, aby se v rámci přípravy projektů pro Junckerův plán objevovala třeba půl roku veřejně informace, že mají určitý investiční zájem. Považují to za obchodní tajemství.

Z dlouhodobého hlediska je přelévání peněz v rámci podnikatelské sféry z jednoho státu do druhých neudržitelné. Sám se někdy divím, že to funguje.

Zmínil jste, že pro využívání finančních nástrojů musí mít stát připravenou infrastrukturu. Právě ČMZRB by se měla v příštích letech transformovat na národní rozvojovou banku. Podrobněji se této transformaci budeme věnovat ve druhé části rozhovoru. V souvislosti s Junckerovým balíčkem mě jen napadá, že v současné době už v ČR působí pobočka Evropské investiční banky (EIB) a programy na podporu malých a středních podniků v rámci Junckerova plánu už mají i některé komerční banky. Aktivita ČMZRB by to měla postupně nahradit?
Junckerův balíček má dvě části – jedna z nich se zaměřuje na podporu malých a středních podniků a druhá na rozvoj infrastruktury. To, o čem hovoříte, se týká té větve malých a středních firem. V rámci programu COSME nabízí Evropský investiční fond (EIF) bankám záruky za jejich úvěry. My jsme tuto spolupráci navázali také a byl to v podstatě první příklad využití Junckerova investičního plánu v ČR. Zjednodušeně řečeno lze říci, že jsme s EIF uzavřeli protizáruku k našim zárukám. V rámci našeho vlastního programu ručíme za úvěry malých a středních podniků a s EIF jsme se dohodli, že pokryje cca 50 procent našeho rizika. Tím pádem se vlastně zdvojnásobila naše kapacita pro poskytování těchto záruk.

Tento nástroj má podle mého názoru velkou výhodu. Spolupracujeme totiž se všemi bankami v Česku, což znamená, že zvýhodněné úvěry pak mohou využívat všichni podnikatelé bez ohledu na to, u které banky mají účet. Prostřednictvím spolupráce s jednotlivými komerčními bankami EIF nikdy nepokryje celý trh. To by právě měla být role národních rozvojových bank.

Česko potřebuje infrastrukturu pro využívání finančních nástrojů

V první části rozhovoru jste vysvětloval, proč budou muset země EU včetně ČR v budoucnu více využívat finanční nástroje. Co to znamená pro ČMZRB, která by se měla stát národní rozvojovou bankou?
Vláda si uvědomuje, že v budoucnu dotační prostředky do podnikatelské sféry z EU proudit zkrátka nebudou. Proto má zájem na vytvoření infrastruktury, která by umožnila efektivně spravovat finanční nástroje jako nástroj hospodářské politiky státu. Proto kabinet v říjnu loňského roku schválil materiál „Aktivizace ČMZRB jako národní rozvojové banky“, na základě kterého má proběhnout naše transformace na národní rozvojovou banku.

ČMZRB má s finančními nástroji zkušenost již dvacet pět let a nyní má vláda zájem na tom, aby se trochu více nastartovala, rozšířila své aktivity a nabízela finanční řešení také pro ostatní ministerstva. Zatím totiž spolupracujeme s ministerstvem průmyslu a obchodu a v minulosti také s ministerstvem pro místní rozvoj a ministerstvem zemědělství, ale v současné době žádná jiná kooperace aktivně neběží. Vláda by přitom měla mít k dispozici instituci, která je schopna připravit a spravovat finanční produkty umožňující realizovat hospodářskou politiku ČR.

Podle jakého harmonogramu má transformace probíhat?
Do 30. června má být připraven transformační projekt. V něm bude definována podoba banky a na základě toho bude připraven věcný záměr zákona, aby se vytvořil legislativní rámec. Vznikl projektový tým, v němž jsou kromě ČMZRB zastoupena ministerstva průmyslu, financí, místního rozvoje a zemědělství a také úřad vlády, protože do přípravy projektu je zapojen i místopředseda vlády Bělobrádek.

Malé a střední firmy přispívají k zaměstnanosti, hospodářskému růstu, jsou obrovským zdrojem inovací a pomáhají udržet lidi v menších městech a obcích.

Odkud si Česko bude brát příklad? Může to být třeba Německo, kde národní rozvojová banka funguje úspěšně?
Německo je určitě jednou ze zemí, kde si můžeme brát inspiraci. Škála aktivit německé rozvojové banky KfW (Kreditanstalt für Wiederaufbau) je ovšem velmi široká – pohybuje se od studentských půjček až po zahraniční rozvojovou pomoc – takže to pro ČR může být ambiciózní příklad, ale ne všechno bude fungovat okamžitě. V každé zemi navíc panují specifické podmínky. V rámci přípravy transformačního projektu jsme se zabývali analýzou situace napříč Evropou. Nelze říci, že by existoval jeden úspěšný model, který by bylo možné použít pro jakoukoliv banku. Rozdíly pramení i z toho, že národní rozvojové banky v jednotlivých státech vznikaly v různých obdobích.

Fungují národní rozvojové banky i v dalších zemích regionu?
Národní rozvojové banky najdeme prakticky ve všech zemí Evropy včetně té střední a východní. V Polsku funguje BGK (Bank Gospodarstwa Krajowego), svou banku má i Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, baltské země – zkrátka všichni. Rozsah a zaměření jejich aktivit se různí, v některých zemích funguje spíše centralizovaný systém, jinde existují různé agentury. Situace je tedy v různých zemích odlišná.

Pomůžeme firmám i obcím

Vláda v říjnu jednala také o tom, zda by mělo proběhnout navýšení kapitálu ČMZRB. Zatím to vypadá, že ministři takový scénář nepodporují. Je to pro banku velký problém?
Toto rozhodnutí závisí na hospodářské politice státu. Je čistě na politicích, jestli se kapitál rozhodnou navýšit, nebo ne. Z pohledu banky lze říci, že s vyšším kapitálem lze aktivity nastartovat výrazněji, ale pokud ke kapitálovému navýšení nedojde, není to důvod, proč by projekt transformace nemohl pokračovat.

V souvislosti s čerpáním evropských fondů se v Česku naráží na problémy způsobené silným rezortismem. Dá se přechod k finančním nástrojům, které bude poskytovat národní rozvojová banka, chápat i tak, že v budoucnu už nebude tolik záležet na tom, jaké konkrétní oblasti se projekt týká, ale zejména zda je životaschopný?
Činnost národních rozvojových bank musí vždy především odrážet hospodářskou politiku státu. Stát se například rozhodne, že je pro něj důležitá podpora venkova, který se vylidňuje. Proto má zájem podpořit podnikání v malých obcích. Když proběhne taková hospodářská úvaha, vstoupí do hry národní rozvojová banka a nabídne konkrétní finanční produkt, který je pak zároveň schopna spravovat. Banka tedy nestanovuje cíle hospodářské politiky státu, ale podílí se na její realizaci.

Ve většině zemí se velká část takové podpory zaměřuje právě na malé a střední podniky. Jejich přístup k financování je totiž obtížnější než u velkých firem, a to i v dobách velké likvidity na trhu. Jen pro zajímavost: poměrně nedávno například ve Spojeném království vznikla British Business Bank, protože i na rozvinutém finančním a kapitálovém trhu ve Velké Británii se ukázalo, že malé firmy mají s financováním problém. Stát jim proto chce pomoci, protože přispívají k zaměstnanosti, hospodářskému růstu, jsou obrovským zdrojem inovací a pomáhají udržet lidi v menších městech a obcích.

Jaké jsou perspektivní oblasti, kam mohou peníze směřovat?
Jsou to zejména inovace a podpora vzniku firem, jak už jsem částečně naznačil. Dále lze jmenovat infrastrukturní projekty, ať už jde o podporu dopravní dostupnosti nebo třeba projekty v oblasti úspory energií. Mohou to být také projekty v sociální oblasti.

Zatím jsme mluvili o podpoře malých a středních podniků. Znamená to, že aktivita banky se bude zaměřovat jen na ně?
Zmiňoval jsem například podporu energetických úspor, které může provádět podnikatelská sféra, ale může se jednat také o projekty měst a obcí. Podobně je to s podporou sociálního podnikání. Proto například vedeme jednání s ministerstvem práce a sociálních věcí. Historicky jsme působili i v situacích, kdy došlo k nějaké přírodní katastrofě. Pak je potřeba podpořit firmy i města v dané oblasti a my jsme hledali způsoby, jak jim pomoci návratnou formou. Jak už jsem také říkal, německá KfW je například aktivní i v oblasti studentských úvěrů. Možnosti jsou tedy pestré a závisí na rozhodnutí státu. Základní myšlenkou je vytvořit banku, která umí pracovat s finančními nástroji a je možné ji v případě potřeby využít nejrůznějším způsobem.

Adéla Denková, EurActiv.cz. Foto: ČMZRB

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek