Kazašská Astana? Stepní fata morgána

25. 2. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

V první chvíli se budete štípat nevěřícně do ruky. Poté, co letí letadlo hodiny nad nekonečnou stepí, se uprostřed pustiny z ničeho nic vynoří futuristické velkoměsto plné mrakodrapů a architektonických kuriozit. Vítejte v Astaně, okázalém symbolu kazašského hospodářského zázraku.

Když jde nějaký starý pastevec stepí v severní části Kazachstánu, možná se podivuje, co za zvláštní vysoké stavby to v dáli vidí. Supermoderní, nedávno vystavěné nové hlavní město Astana působí uprostřed pusté stepi opravdu jako mimořádně překvapivá podívaná. V místě, kde stála za sovětské éry původně jen provinční paneláková osada Celinograd, se v devadesátých letech rozhodli Kazachové vybudovat novou reprezentativní metropoli. Sem přenesli z dřívějšího hlavního města Almaty většinu důležitých úřadů.

Za pouhých deset let vyrostla doslova na zelené stepi přehlídka nejoriginálnějších a nejokázalejších moderních staveb, na nichž se podíleli přední světoví architekti. Astaně se díky tomu nyní často přezdívá Dubaj severu. Také vyrostla za peníze získané z prodeje ropy a dalších nerostných surovin. Také udivuje výstřední architekturou. A také zůstává obklopena pustinou.

Nákupní centrum vypadá jako stan

Jen první vlna výstavby stála kazašskou státní kasu víc než deset miliard dolarů. Na megalomanském projektu se podíleli například uznávaný japonský projektant Kišo Kurokawa nebo slavný britský architekt Norman Foster.

V panoptiku originálních staveb se přitom často odráží kultura a historie Kazachstánu. To platí třeba hned o jedné z nejzajímavějších staveb, o obchodním domu Chan Šatyr. Ten totiž svým tvarem připomíná tradiční stany kazašských kočovníků. Křivky stěn tohoto nákupního centra jsou lehce prověšené, takže opravdu evokují volně visící látku stanu. Prosklená stavba je vzdušná a průhledná.

Při návštěvě tohoto skleněného obchodního domu se navíc znovu vybaví další paralela s Dubajem. Arabové si postavili uprostřed horké pouště v jednom dubajském luxusním nákupním středisku uměle zasněžovanou sjezdovku. V Chan Šatyru to dopadlo opačně. Zatímco venku bývá v zimě tuhý mráz a sníh, uvnitř si Kazachové nechali postavit umělé koupaliště s písečnou pláží imitující mořské pobřeží.

Ke kazašským kořenům a jurtám odkazuje také stavební pojetí prezidentského paláce nazvaného Ak Orda, což znamená v kazaštině Bílá horda. Pompézní rozlehlá stavba je obložena prvotřídním mramorem. Od paláce vede centrem města tříkilometrová široká hlavní třída, která je ústřední osou celé metropole. V mnoha stavbách Astany je znát stopa sovětského imperiálního stylu, takzvaného Stalinova baroka. Evidentní to je třeba při pohledu na budovu státního těžebního gigantu KazMunaiGaz.

Jeden z rezidenčních mrakodrapů pro změnu nápadně připomíná raketu. Místní ho tedy překřtili na Bajkonur, to podle slavného kosmodromu. Dalšímu mrakodrapu, který je sídlem kazašského ministerstva dopravy a komunikací, zase kvůli jeho neobvyklému tvaru místní lidé říkají Zapalovač.

Mešita je darem katarského emíra

Pozoruhodnou stavbou je skleněný Palác míru a souladu. Skleněná pyramida s poněkud patetickým názvem má být místem, které ztělesňuje náboženskou a národnostní toleranci, na niž je Kazachstán velmi hrdý. V zemi se potkává mnoho náboženství a také tu žije víc než desítka národů od Kazachů přes Rusy, Turky a Uzbeky až po Korejce či Němce. A právě v pyramidě míru se konají společná setkání představitelů těchto různých etnik a náboženství.

Vedle toho má město ovšem i několik novodobých mešit, protože převažujícím náboženstvím je v zemi islám. Největší je mešita Nur Astana, kterou městu v roce 2005 daroval katarský emír. Ta pojme až pět tisíc věřících a je to zároveň nejseverněji položený takto velký muslimský svatostánek na světě.

Na kovový topol vylezl i prezident Zeman

Nejčastěji foceným symbolem města je 97 metrů vysoká rozhledna Bajterek. Ta má připomínat bájný strom života – topol, do jehož koruny snesl zlaté vejce pták štěstí zvaný Samruk. Ono „vejce" je ve skutečnosti vyhlídkovou restaurací, odkud si panoramatickou vyhlídku na Astanu v listopadu při mezistátní návštěvě vychutnal i český prezident Miloš Zeman. Ten také přiložil svou dlaň do kovového otisku ruky kazašského prezidenta Nazarbajeva, která je umístěna na vrcholu rozhledny.

Bez kožichu to nejde

Každodenní život v překotně vyrostlém, zvláštním velkoměstě má svůj svérázný kolorit. „Například tu máme zbytečně široké ulice a aut tu není tolik, takže si občas můžu trochu zabláznit,“ směje se při jízdě centrem Astany řidič taxíku Andrej. Hned svá slova furiantsky doloží tím, že několikrát autem překříží poloprázdný bulvár od kraje ke kraji. „Ale policisty se dráždit nevyplácí, někdy dají pokutu i za to, že je auto špinavé nebo špatně udržované,“ dodává hned řidič, který jako mnoho jiných obyvatel severního Kazachstánu pochází původně z Ruska.

Město je také pověstné nevlídnými klimatickými podmínkami. Rozdíly v teplotách jsou obrovské. Zatímco v létě přesahují 30 stupňů nad nulou, během dlouhé zimy nejsou výjimkou naopak až třicetistupňové mrazy. „Skoro všechny ženy nosí v zimě kožichy a muži beranice, jinak bychom na ulici dlouho nevydrželi,“ vysvětluje mladá Kazaška Aigerim, když rázuje centrem Astany v prvotřídním norkovém kožichu.

Evropští ochránci zvířat by tak asi omdlévali při pohledu na množství liščí nebo rysí srsti, v níž se tu ženy hrdě promenují městem. Mráz ale není to nejhorší. Drsný je především ledový vítr ze stepi, který se nazývá buran. Právě v narážce na prudkost a rychlost tohoto větru byly mimochodem pojmenovány i ruské raketoplány Buran. Radnice Astany dlouhodobě vysazuje kolem města do kruhu stromové aleje, které mají fungovat jako větrolamy. V rovinaté stepi je ovšem Astana i tak příliš obnažena, takže ji před větrem stejně nelze ochránit úplně.

Staré hlavní město žárlí na nové

Astana, což znamená v kazaštině prostě „hlavní město“, má být jakousi vizitkou hospodářského úspěchu Kazachstánu. Některé obyvatele země ale drahý megalomanský projekt příliš netěší. Zejména to platí o obyvatelích dřívějšího hlavního města Almaty, které leží v jižní části země a je stále hospodářsky nejvýkonnější oblastí Kazachstánu. Mnozí lidé se zlobí, že Almaty vydělává, ale většina státních peněz se pak utrácí v Astaně, říká byznysmen Batyrbek, který pochází právě z Almaty.

Problém se objevil i na mezinárodní scéně. Jestliže Kazachstán využívá hrdě Astanu jako jistou reklamu směrem k západnímu světu, ublížila této značce loňská dopingová aféra cyklistického klubu Astana. Průměrný konzument médií v Evropě si nyní dost možná při vyslovení jména Astana vybaví právě spíš dopující cyklisty než výstavnou metropoli kdesi ve Střední Asii. I přesto je ale kazašské nové hlavní město fascinujícím projektem, který ztvárňuje ve skle, oceli a mramoru všechno, co je pro dnešní Kazachstán typické. Tedy zvláštní mix tradic, okázalosti a živelného postsovětského kapitalismu.

Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15. Autor článku: Tomáš Stingl

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek