Konkurs

26. 6. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

V průběhu života fyzických osob i v průběhu existence osob právnických může nastat situace, kdy tyto osoby přestanou být schopny plnit své závazky. Tento stav nazýváme insolvencí (úpadkem) a jedním ze způsobů jeho řešení je konkurs. Dokument seznamuje s podstatou konkursu a jeho následky pro dlužníka i pro jeho věřitele. Popsány jsou podmínky prohlášení konkursu a jeho účinky, vliv na společné jmění manželů, postup zpeněžení majetkové podstaty, náležitosti nakládání s výtěžkem zpeněžení a další.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah


Problematika insolvence je s účinností od 1. ledna 2008 upravena v novém zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Tento zákon v plném rozsahu nahrazuje dřívější zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Dne 1. ledna 2014 přitom nabyla účinnosti novela tohoto zákona, nazývaná „revizní“ či „systémová“. Ačkoliv dané datum nabádá k tomu, že se jedná o technickou úpravu provedenou v rámci rekodifikace soukromého práva, skutečnost je zcela jiná. Uvedená novela totiž nabyla účinnosti nezávisle na okolním legislativním vývoji. Do insolvenčního zákona přinesla změny zefektivňující fungování procesu kolektivního uspokojení věřitelů, přičemž dané změny spíše vyplývaly z dosavadní soudní praxe.

Základní principy insolvenčního zákona jsou popsány v dokumentu nazvaném „Insolvence“. Insolvenční zákon obsahuje několik možných způsobů řešení insolvence; jedním z těchto způsobů je i konkurs, který je velmi často se vyskytujícím právním institutem.

Definice konkursu

Podle zákona je konkurs „způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.“ Majetkovou podstatou se rozumí majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů.

Podmínky prohlášení konkursu

Podmínkou prohlášení konkursu (stejně jako podmínkou pro užití jiných způsobů řešení úpadku) je existence úpadku. Úpadek je insolvenčním soudem zjišťován v insolvenčním řízení zahájeném na návrh dlužníka nebo věřitele.

Dlužník je v úpadku, jestliže současně splňuje následující podmínky:

  • má více věřitelů,
  • má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti,
  • tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Má se za to, že dlužník je v platební neschopnosti (vyvratitelná právní domněnka), jestliže:

  • zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo
  • je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo
  • není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo
  • nesplnil povinnost předložit seznam svého majetku, závazků, věřitelů a zaměstnanců, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. Předlužení tedy není důvodem úpadku u fyzických osob – nepodnikatelů. O předlužení mluvíme tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

S rozhodnutím o úpadku insolvenční soud spojí též rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Prohlášení konkursu a jeho účinky

Veškeré dále uvedené účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.

Prohlášení konkursu má zejména tyto následky:

  • přerušuje se likvidace právnické osoby, končí nucená správa, a pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, zaniká předběžné opatření, bylo-li nařízeno;
  • na insolvenčního správce přechází oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou;
  • pokud dlužník nakládal s majetkovou podstatou poté, co toto právo přešlo na insolvenčního správce, jsou tyto právní úkony vůči věřitelům neúčinné ze zákona; § 235 odst. 2 insolvenčního zákona, který upravuje podání odpůrčí žaloby insolvenčním správcem, se nepoužije;
  • po prohlášení konkursu mohou dlužníkovi věřitelé svá práva uplatnit jen v rámci konkursního řízení (nelze např. podat žalobu o zaplacení finanční částky proti úpadci);
  • nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za splatné, není-li zákonem stanoveno jinak;
  • zanikají všechny jednostranné právní úkony dlužníka (úpadce) týkající se majetkové podstaty (jde zejména o příkazy, pověření, plné moci, prokuru); to se netýká plných mocí udělených pro insolvenční řízení;
  • zanikají veškeré návrhy na uzavření smlouvy, které dlužník učinil a které nebyly dosud přijaty;
  • v případě existence smlouvy o vzájemném plnění (většina smluv), přičemž ani dlužník ani druhá strana smlouvu dosud zcela nesplnila, může insolvenční správce smlouvu splnit místo dlužníka a žádat protiplnění, nebo může odmítnout plnění;
  • je-li druhý účastník smlouvy povinen z této smlouvy plnit první, je oprávněn takové plnění odepřít až do doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné;
  • uzavřel-li dlužník smlouvu o výpůjčce, je insolvenční správce po prohlášení konkursu oprávněn žádat vrácení věci i před uplynutím stanovené doby zapůjčení;
  • v případě nájemní smlouvy je insolvenční správce oprávněn takovou smlouvu vypovědět ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou i v případě, že smlouva byla sjednána na dobu určitou, výpovědní lhůta však může činit maximálně 3 měsíce; tím nejsou dotčena ustanovení občanského zákoníku na ochranu nájemců bytů;
  • prohlášením konkursu nekončí provoz dlužníkova podniku, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Insolvenční správce bude naopak zkoumat možnost pokračování v provozu dlužníkova podniku.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Účinky prohlášení konkursu na probíhající řízení

Prohlášením konkursu se přerušují soudní a rozhodčí řízení, která se týkají majetkové podstaty, nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník (úpadce), pokud zákon nestanoví jinak.

Prohlášením konkursu se ze soudních a rozhodčích řízení nepřerušují následující druhy řízení:

  • trestní řízení;
  • dědické řízení a řízení o pozůstalosti;
  • řízení o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela;
  • řízení o výživném nezletilých dětí bez zřetele k tomu, zda v něm dlužník vystupuje jako osoba oprávněná nebo jako osoba povinná;
  • řízení ve věcech ochrany osobnosti a ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby; to neplatí, je-li dlužník podnikatelem nebo je-li požadováno peněžité plnění;
  • řízení ve věcech veřejných rejstříků podle zvláštního právního předpisu;
  • řízení ve věcech kapitálového trhu;
  • řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce;
  • řízení, ve kterých je dlužník jediným účastníkem.

V přerušených řízeních, ve kterých dlužník vystupoval jako žalobce (navrhovatel), může insolvenční správce dát návrh na pokračování v řízení; v takovém případě se insolvenční správce stává účastníkem řízení namísto dlužníka. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh se i nadále podává proti povinnému, nestanoví-li zákon jinak. Proti insolvenčnímu správci jej nelze podat, a to ani tehdy, pokud má být povinným dlužník.

V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. Toto neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu, které je vydáno v souvislosti s žalobou věřitele na uspokojení pohledávky za majetkovou podstatou.

Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů

Prohlášením konkursu společné jmění dlužníka a jeho manžela zaniká. Pokud byl vznik společného jmění vyhrazen až ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství. Po zániku společného jmění je třeba provést jeho vypořádání.

Prohlášením konkursu na majetek jednoho z manželů přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohoda o vypořádání společného jmění uzavřená insolvenčním správcem podléhá schválení insolvenčním soudem.

V případě, že závazky dlužníka jsou vyšší než majetek náležející do společného jmění (což bude v praxi zřejmě časté), je třeba do majetkové podstaty zahrnout všechen majetek náležející do společného jmění manželů. Pohledávka manžela dlužníka z titulu vypořádání společného jmění se považuje za pohledávku přihlášenou do konkursu a bude odpovídajícím způsobem uspokojena. Pohledávka manžela tedy není upřednostněna oproti pohledávkám ostatních věřitelů.

Po dobu trvání účinků prohlášení konkursu dlužník může uzavřít manželství, vznik společného jmění manželů je však vyloučen a je zákonem odložen až do okamžiku, kdy účinky prohlášení konkursu zaniknou.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zpeněžení majetkové podstaty

Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů.

Protože účelem konkursu, coby jednoho ze způsobů řešení úpadku, je poměrně uspokojit zjištěné pohledávky věřitelů, a protože toto uspokojení věřitelů se provádí plněním v penězích, je převod majetku tvořícího majetkovou podstatu na peníze podmínkou, jež musí nezbytně předcházet uspokojení věřitelů.

Zpeněžení majetkové podstaty provádí insolvenční správce, lze k němu však přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a po první schůzi věřitelů. Výjimkou jsou věci bezprostředně ohrožené zkázou či znehodnocením; výjimku i z jiných důvodů může povolit též insolvenční soud.

Zatímco zákonnými předkupními právy je insolvenční správce při zpeněžování majetkové podstaty vázán, smluvními předkupními právy nikoli. Insolvenční správce je vázán především zákonným předkupním právem nájemce bytu, kterým je fyzická osoba, k jednotce zahrnuté do majetkové podstaty při jejím prvním převodu podle § 1187 NOZ. V souladu s § 1188 NOZ má insolvenční správce také povinnost nabídnout převod jednotky zahrnuté do majetkové podstaty v ustanovení uvedeným osobám. Těmi jsou nájemci – členové nebo společníci právnické osoby, která je vlastníkem nebo spoluvlastníkem domu, ve kterém vznikla jednotka, a to za podmínky, že se podíleli prací nebo majetkovou účastí na pořízení nemovité věci.

Pokud insolvenční správce zpeněží nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení svému nebo své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen tuto nemovitost nebo tento byt vyklidit. Nabyvatel nemovitosti či bytu se v případě, že nedojde k dobrovolnému vyklizení, může vyklizení domáhat žalobou u příslušného soudu. Při vyklizení nemovitosti náleží dlužníku bytová náhrada jako při výpovědi z nájmu bytu pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu bytu.

Majetkovou podstatu lze zpeněžit třemi způsoby; o jejich užití rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru. Jde o následující tři možné způsoby:

  • veřejnou dražbou podle zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách,
  • prodejem věcí podle ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o výkonu rozhodnutí,
  • prodejem majetku mimo dražbu (tzv. prodej z volné ruky).

Zpeněžení veřejnou dražbou

Zákon č. 26/2000 Sb. rozlišuje 2 základní typy dražeb – dražby dobrovolné a dražby nedobrovolné. V případě prodeje věcí insolvenčním správcem půjde o dražbu dobrovolnou, neboť dle ustanovení § 17 odst. 1 je dobrovolnou dražbou ta dražba, která je prováděna na návrh vlastníka. Dle odstavce 4 daného paragrafu se přitom za vlastníka považuje i insolvenční správce.

Insolvenční zákon z uvedených způsobů zpeněžení majetkové podstaty veřejnou dražbu jednoznačně preferuje, neboť jde o velmi transparentní způsob prodeje majetku, čímž je přispíváno k získání co nejvyššího výnosu z prodeje dražených věcí. Veřejná dražba se provede na návrh insolvenčního správce; smlouva o provedení dražby se stane účinnou až dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor.

Schválení smlouvy o provedení dražby je zákonným předpokladem nabytí účinnosti smlouvy a lze se domnívat, že představuje promítnutí principu posílení postavení věřitelů v insolvenčním řízení, neboť je tím zajištěna kontrola věřitelů nad průběhem konkursu a nad způsoby zpeněžení majetkové podstaty, což má opět za cíl maximální transparentnost a co nejvyšší výnosy ze zpeněžení majetkové podstaty. Z uvedeného tedy plyne, že souhlas věřitelského výboru nemusí být dán před samotným uzavřením smlouvy, ale je možné jej získat i po jejím uzavření. V rámci praktičnosti je však příhodné doporučit, aby jednání mezi insolvenčním správcem a věřitelským výborem probíhalo již před samotným podpisem smlouvy, aby se tak předešlo případným komplikacím.

Při zpeněžování majetku ve veřejné dražbě je třeba rozlišovat, zda jde o majetek zajištěný či nikoliv. Pokud je majetkem, který je předmětem dražby, zajištěná pohledávka, která byla přihlášena do insolvenčního řízení, je insolvenční správce podle ustanovení § 293 insolvenčního zákona vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení, zpeněžuje-li věci, práva (pohledávky a jiné majetkové hodnoty), které slouží k zajištění pohledávky.

V tomto případě se tedy neuplatní princip společného udělování pokynů více věřitelů. Je-li věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se v rámci zajištění uspokojuje jako první. Pokud tento věřitel pokyn neudělí, má toto oprávnění věřitel v pořadí další. Má-li insolvenční správce za to, že předmět lze zpeněžit výhodněji, může tyto pokyny odmítnout. V tomto případě je však povinen požádat soud o přezkoumání daných pokynů.

Kromě výše uvedeného je dále nepochybně třeba zmínit, že z výtěžku zpeněžení lze odečíst náklady pouze do výše 5 % výtěžku zpeněžení. Vyšší náklady je možné odečíst pouze se souhlasem zajištěného věřitele (viz ustanovení § 298 odst. 4 insolvenčního zákona). Výši odměny dražebníka je možné sjednat dle ustanovení § 18 odst. 3 insolvenčního zákona až do výše 10 % z ceny dosažené vydražením, nejvýše však 1 000 000 Kč, zvýšených o 1 % z ceny dosažené vydražením přesahující 10 000 000 Kč. Pokud by tedy odměna dražebníka měla přesáhnout 5 % výtěžku zpeněžení, je třeba souhlasu zajištěného věřitele.

Je-li dražbou zpeněžován majetek, ke kterému není zřízeno zajištění, nestanoví insolvenční zákon kromě schválení smlouvy o provedení dražby věřitelským výborem žádná další omezení. Smlouva o provedení dražby dobrovolné musí mít náležitosti, které vyplývají z ustanovení § 19 zákona o veřejných dražbách. Musí v ní být označeno, že jde o dražbu dobrovolnou, a musí být označen navrhovatel, dražebník. Vymezen musí být předmět dražby i lhůta pro uhrazení ceny dosažené vydražením přesahující 500 000 Kč.

Jednotlivé součásti majetkové podstaty jsou ve veřejné dražbě prodávány těm osobám, které za takovou součást majetkové podstaty nabídnou nejvyšší finanční plnění.

Po zpeněžení majetkové podstaty je insolvenční správce povinen předložit soudu kopie písemnosti, které dokládají zpeněžení majetkové podstaty a podmínky, za kterých ke zpeněžení došlo.

Není-li stanoveno jinak, nepřecházejí zpeněžením majetkové podstaty na nabyvatele závazky váznoucí na zpeněžené věci.

Zpeněžení prodejem věcí podle ustanovení o výkonu rozhodnutí

Jde o stejný postup, jako když dochází k výkonu rozhodnutí soudem. Tento postup je upraven v ust. §§ 321 až 338a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

Zákon stanoví omezení pro prodej některých věcí dlužníka z důvodu, že tyto věci dlužník nezbytně potřebuje pro uspokojování hmotných potřeb svých nebo své rodiny, k plnění pracovní úkolů nebo protože jejich prodej by byl z hlediska obecné morálky pro společnost nepřijatelný. Z prodeje jsou tak vyloučeny zejména tyto věci:

  • běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti,
  • snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,
  • zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
  • hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů;
  • zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží člověku jako jeho společník.

Jediným účastníkem řízení o prodeji movitých věcí a nemovitostí je insolvenční správce, který je také jediným oprávněným navrhovatelem na zahájení tohoto řízení. Výtěžek zpeněžení movitých věcí a nemovitostí vydá soud insolvenčnímu správci a tento výtěžek bude rozdělen mezi věřitele podle pravidel popsaných dále.

Prodej mimo dražbu (tzv. prodej z volné ruky)

Se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru může insolvenční správce provést zpeněžení věcí či práv náležejících do majetkové podstaty i prodejem mimo dražbu. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji věcí z majetkové podstaty účinnosti. Souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru však není třeba k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením (půjde zejména o věci, jež se rychle kazí – např. potraviny). Souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru rovněž není třeba k prodeji věcí, k jejichž zcizování (právní dispozici s nimi) běžně dochází při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

Věc je možné prodat i pod její odhadní cenou, neboť při stanovení kupní ceny je insolvenční správce povinen přihlédnout i k nákladům, které by bylo nutné vynaložit na správu a údržbu předmětné věci, pokud by zůstala v majetkové podstatě.

Zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou

Jedinou smlouvou, kterou dochází ke zpeněžení dlužníkova podniku, je smlouva o prodeji podniku (závodu) podle ust. § 2175 a násl. NOZ. Prodej podniku jedinou smlouvou je odůvodněn předpokladem vyššího výnosu při prodeji podniku jako celku než při jeho prodeji po částech.

Se zpeněžením podniku dlužníka jedinou smlouvou je však spojeno několik odchylek od obecné úpravy smlouvy o prodeji podniku dle občanského zákoníku. Prodejem podniku jedinou smlouvou v rámci insolvenčního řízení přecházejí na nabyvatele podniku práva a závazky, na které se prodej vztahuje, včetně práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům dlužníkova podniku, s výjimkou pohledávek proti dlužníku vzniklých do účinnosti smlouvy.

Nabyvatel podniku tedy nepřebírá práva a závazky vůči zaměstnancům, která vznikla před účinností smlouvy, neboť tato práva a závazky budou vypořádána v rámci insolvenčního řízení.

Další odchylkou od úpravy smlouvy o prodeji podniku podle občanského zákoníku je skutečnost, že podle občanského zákoníku prodávající ručí za splnění dluhu, který přešel na kupujícího, a to v případě, že věřitel neudělil souhlas k převzetí dluhu nabyvatelem. Při zpeněžení podniku jedinou smlouvou v insolvenčním řízení zákon jasně říká, že za splnění závazků, které přešly na nabyvatele, prodávající neručí.

Zajištění věřitelé

Jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení. Takovou věcí sloužící k zajištění pohledávky bude zejména věc, ke které dlužník zřídil zástavní právo ve prospěch některého věřitele k zajištění jeho pohledávky.

Pokud je zajištěných věřitelů ve vztahu k jedné věci, právu, pohledávce či jiné majetkové hodnotě více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. V případě, že zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, je oprávněn je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí.

Pokud insolvenční správce dospěje k názoru, že pokyny směřující ke zpeněžení věci udělené zajištěným věřitelem jsou nevhodné, může je odmítnout. V takovém případě je insolvenční správce povinen se obrátit na insolvenční soud s návrhem na přezkoumání těchto pokynů.

Vymáhání dlužníkových pohledávek

Insolvenční správce je povinen ve prospěch majetkové podstaty uplatnit a vymáhat pohledávky dlužníka za třetími osobami, tato povinnost se přiměřeně vztahuje i na nepeněžité pohledávky ocenitelné penězi.

Insolvenční správce však není povinen vymáhat dlužníkovy pohledávky v případě, že náklady na vymáhání těchto pohledávek jsou neúměrně vysoké nebo je nelze krýt z majetkové podstaty. Úměrnost nákladů na vymáhání pohledávky je třeba posuzovat zejména s ohledem na výši této pohledávky a rovněž s přihlédnutím k šanci na úspěšné vymožení pohledávky. V řadě případů bude jistě efektivnější dlužníkovy pohledávky zpeněžit některým ze tří základních způsobů zpeněžení majetkové podstaty popsaných výše (ve veřejné dražbě, v soudní dražbě nebo mimo dražbu).

Zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty

Za účelem zamezení nekalým praktikám při zpeněžování majetkové podstaty, jež by vedly ke snížení výnosu zpeněžení, je zákonem stanoven zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty pro některé osoby. Tento zákaz platí i pro případ, že ke zpeněžení majetku došlo dražbou. Níže uvedené osoby nesmí nabýt majetek z majetkové podstaty, ani na ně tento majetek nesmí být převeden ve lhůtě 3 let od skončení konkursu, a to i když jim svědčí zákonné předkupní právo. Jedná se o tyto osoby:

  • dlužník;
  • osoby dlužníkovi blízké; podle ust. § 22 NOZ je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner (dle zákona o registrovaném partnerství) a jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní; platí vyvratitelná domněnka, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí;
  • osoby, se kterými dlužník tvoří koncern; koncern tvoří osoby, které jsou podrobeny jednotnému řízení jinou osobou spolu navzájem i spolu s touto řídící osobou, koncern spolu tvoří rovněž ovládající osoba a osoby ovládané s tím, že ovládající osobou je osoba, která v ovládané osobě fakticky či právně vykonává přímo či nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku ovládané osoby;
  • vedoucí zaměstnanci dlužníka a osoby jim blízké;
  • osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost;
  • společníci dlužníka, to neplatí pro akcionáře v případě, že dlužník je akciovou společností (s níže uvedenou výjimkou);
  • akcionáři dlužníka, který je akciovou společností, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu společnosti;
  • prokuristé dlužníka;
  • členové a náhradníci věřitelského výboru, pokud jim schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.

Všechny shora uvedené osoby s výjimkou členů a náhradníků věřitelského výboru mohou v odůvodněných případech požádat insolvenční soud o udělení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. To platí jak pro nabytí majetku přímo při zpeněžování majetkové podstaty, tak pro nabytí majetku ve lhůtě 3 let od skončení konkursu. Insolvenční soud je povinen před vydáním rozhodnutí si opatřit vyjádření schůze věřitelů, není však nezbytné, aby

schůze vyjádřila souhlas, resp. soud není povinen názor schůze věřitelů respektovat.

Členové a náhradníci věřitelského výboru mohou majetek přímo při zpeněžování majetkové podstaty nabývat, pokud jim k tomu udělí souhlas schůze věřitelů (tzn. souhlas insolvenčního soudu se nevyžaduje). V případě, že by člen nebo náhradník věřitelského výboru chtěl nabýt majetek z dřívější majetkové podstaty ve lhůtě 3 let od skončení konkursu, může tak učinit jen se souhlasem insolvenčního soudu.

Je třeba zdůraznit, že veškeré úkony učiněné v rozporu se shora popsanými omezeními jsou ze zákona neplatné. Považují se však za platné, pokud se ten, kdo je jimi dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Takový úkon, jímž by například dlužník nabýval bez souhlasu soudu svůj dřívější majetek před uplynutím lhůty 3 let od skončení konkursu, by měl právní účinky do doby, než by se dotčená osoba dovolala neplatnosti.

Nakládání s výtěžkem zpeněžení

Z výtěžku zpeněžení se hradí dva okruhy pohledávek, a to každý z těchto okruhů v různém časovém období. Prvním okruhem jsou pohledávky hrazené kdykoliv v průběhu konkursu; druhým okruhem jsou pohledávky hrazené na základě tzv. rozvrhu.

V průběhu konkursu se z výtěžku zpeněžení hradí:

  • pohledávky za majetkovou podstatou,
  • pohledávky jim na roveň postavené,
  • náklady, které souvisí se správou majetkové podstaty.

Výtěžek zpeněžení je určen výhradně k úhradě shora uvedených položek. Z toho důvodu zákon insolvenčnímu správci výslovně zakazuje, aby výtěžek zpeněžení použil k podnikatelské činnosti nebo k jiné výdělečné činnosti. Důvodem pro tento zákaz je skutečnost, že užitím výtěžku zpeněžení k podnikatelským účelům by tento výtěžek nutně byl ohrožen podnikatelským rizikem; výtěžek zpeněžení má však sloužit zejména k uspokojení shora uvedených pohledávek.

Zajištění věřitelé mají právo na to, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení předá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce.

Zákon stanoví limity pro odečtení uvedených nákladů z výtěžku zpeněžení, jenž má být předán zajištěnému věřiteli takto:

  • náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení,
  • náklady spojené se správou lze odečíst nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení.

Insolvenční správce je povinen v průběhu zpeněžení majetkové podstaty podávat zprávy insolvenčnímu soudu a věřitelskému výboru, a to na základě jejich žádosti či z vlastní iniciativy. Jestliže zpeněžením majetkové podstaty zanikají věcná práva ke zpeněženému majetku, vydá insolvenční správce nabyvateli zpeněženého majetku neprodleně potvrzení o zániku těchto věcných práv.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Konečná zpráva

V závěru zpeněžení majetkové podstaty je insolvenční správce povinen předložit insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Tato konečná zpráva musí podat celkovou charakteristiku činnosti insolvenčního správce, musí obsahovat zejména:

  • přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá;
  • přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé;
  • přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo;
  • uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu nedošlo;
  • výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo;
  • přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu;
  • přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení.

Konečná zpráva musí vyústit v konkrétní částku, jež má být rozdělena mezi věřitele, musí rovněž obsahovat označení těchto věřitelů s údajem o výši jejich podílů na této částce.

Vypracování konečné zprávy není na překážku, jestliže:

  • dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek nemůže podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy;
  • se nepodařilo zpeněžit všechen majetek náležející do majetkové podstaty, pokud dosud nezpeněžený majetek může být z majetkové podstaty vyňat.

Spolu s konečnou zprávou předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu též vyúčtování své odměny a výdajů. Ke dni sestavení konečné zprávy je insolvenční správce povinen též sestavit účetní závěrku.

Soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a vyúčtování jeho odměny a výdajů. V případě, že soud v konečné zprávě objeví chyby či nejasnosti, vyzve insolvenčního správce k jejich odstranění. Finální verze konečné zprávy se zveřejňuje vyhláškou na úřední desce soudu a v insolvenčním rejstříku.

Do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy proti ní mohou účastníci řízení (dlužník a věřitelé) podat námitky. Jsou-li podány námitky, vyjadřuje se k nim insolvenční správce.

Soud nařídí jednání k projednání konečné zprávy insolvenčního správce. Na tomto jednání se insolvenční soud bude zabývat též námitkami proti konečné zprávě, pokud byly podány. Insolvenční soud po projednání konečné zprávy rozhodne jedním z následujících způsobů:

  • schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, nebo pokud námitky nebyly vůbec podány;
  • nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah;
  • odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí.

V případě, že nebyly proti konečné zprávě námitky podány, může insolvenční soud vydat výše uvedené rozhodnutí i bez nařízení jednání.

Rozvrh

Další fází konkursního řízení je tzv. rozvrh. Ještě před rozvrhem však je třeba uspokojit dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoliv v průběhu konkursního řízení, tedy pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jim postavené na roveň a zajištěné pohledávky do výše čistého výtěžku zpeněžení věcí, práv, pohledávek či jiných majetkových hodnot, jimiž jsou tyto pohledávky zajištěny.

V případě, že výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepostačuje k uspokojení všech pohledávek, které lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkursu, budou tyto pohledávky uspokojovány v následujícím pořadí:

  • odměna a hotové výdaje insolvenčního správce;
  • pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle ust. § 122 odst. 2 insolvenčního zákona (jde o pohledávky ze smluv na dodávky energií a surovin, jakož i dalších smluv o dodávkách zboží a služeb, které ke dni vyhlášení moratoria trvaly alespoň po dobu 3 měsíců a druhý účastník smlouvy je nemohl vypovědět, nebo od nich odstoupit);
  • pohledávky věřitelů z úvěrového financování;
  • náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty;
  • pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, které vznikly po rozhodnutí o úpadku;
  • pohledávky věřitelů na výživném ze zákona;
  • pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví;
  • ostatní pohledávky se uspokojí jen poměrně.

Ještě před rozvrhem vyčlení insolvenční správce z výtěžku zpeněžení částku na předpokládané výlohy spojené s ukončením řízení. Po nabytí právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Na základě toho vydá insolvenční soud rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny.

Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich zjištěné pohledávky.

Soud může vydat rozvrhové usnesení i přes to, že:

  • ohledně některých pohledávek bylo podáno odvolání proti konečné zprávě,
  • ohledně některých pohledávek nebyl dosud ukončen incidenční spor.

Částky, které by mohly připadnout na plnění těchto pohledávek insolvenční správce složí do úschovy u insolvenčního soudu. Jakmile odpadne překážka k výplatě těchto částek, vydá o nich insolvenční soud další rozvrhové usnesení; v případě, že se ukáže, že ohledně takové částky nebyly splněny podmínky pro její zařazení do rozvrhu, insolvenční soud takovou částku z rozvrhu vyloučí.

Rozvrhové usnesení se doručuje:

  • insolvenčnímu správci,
  • dlužníku,
  • věřitelům, jejichž pohledávek se toto usnesení týká.

Uvedené osoby jsou oprávněny proti rozvrhovému usnesení podat odvolání. Rozvrhové usnesení musí obsahovat určení lhůty insolvenčnímu správci k jeho splnění, tato lhůta nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci tohoto usnesení.

Částky určené pro jednotlivé věřitele jim insolvenční správce proplácí na jejich náklad. Částky nepřesahující 500 Kč a rovněž částky, jež nebyly vyplaceny do 30 dnů od rozvrhového usnesení pro překážku na straně jednotlivých věřitelů, mohou být složeny do soudní úschovy.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zrušení konkursu

Insolvenční soud svým rozhodnutím zruší konkurs i bez návrhu:

  • zjistí-li, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty;
  • zjistí-li, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny;
  • po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení;
  • zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty.

Pokud dojde ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, z některého ze dvou posledně uvedených důvodů, neuspokojené pohledávky (jejich části) zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajištění a pokud dlužník zanikl bez právního nástupce.

Proti rozhodnutí o zrušení konkursu mohou podat odvolání pouze insolvenční správce a přihlášení věřitelé.

Insolvenční soud zruší konkurs na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojí listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas. Pravost podpisu osob podepsaných na této listině musí být úředně ověřena.

Smrt dlužníka

Pokud v průběhu konkursu dojde ke smrti dlužníka, nastupují na jeho místo dědicové dlužníka, a není-li jich, nastupuje stát. Tento princip je v souladu s principy dědického práva obsaženými v občanském zákoníku.

V případě smrti dlužníka předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu zprávu o dosavadních výsledcích projednání konkursu a vyúčtování své poměrné odměny a vynaložených výloh. Insolvenční soud o této zprávě rozhodne obdobně jako při přezkoumávání konečné zprávy insolvenčního správce. Po právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení zprávy insolvenční soud konkurs zruší a postoupí věc soudu, který je příslušný k projednání dědictví. Tím je insolvenční řízení skončeno a bude pokračovat řízení dědické před příslušným soudem.

Zrušením konkursu zanikají veškeré účinky prohlášení konkursu (popsané v úvodu tohoto článku), platnost a účinnost úkonů provedených během konkursu tím však není dotčena. Zrušením konkursu se tak zejména obnovuje jednatelské oprávnění statutárních orgánů, členů statutárního orgánu či likvidátora u dlužníka, který je právnickou osobou.

Pokud došlo ke zrušení konkursu z důvodu, že se zjistí, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující, je toto rozhodnutí podkladem pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem (§ 312 odst. 3 insolvenčního zákona). Toto ustanovení zákona je zřejmě poněkud nepřesné. Rozumným výkladem lze dospět k tomu, že zrušení konkursu z uvedeného důvodu bude zřejmě podkladem též pro výmaz dlužníka i z jiných rejstříků než z rejstříku obchodního (např. rejstřík obecně prospěšných společností, je-li dlužníkem obecně prospěšná společnost).

Zrušením konkursu končí oprávnění insolvenčního správce nakládat se zbývající částí majetkové podstaty, nekončí však ještě výkon jeho funkce. Insolvenční správce je ke dni zrušení konkursu povinen:

  • uzavřít účetní knihy,
  • sestavit účetní závěrku,
  • splnit povinnosti uložené daňovými předpisy,
  • předat dlužníku potřebné účetní záznamy,
  • předat dlužníku zbývající část majetku,
  • zajistit evidenční a archivační činnosti související se zrušením konkursu, popřípadě i další nezbytné činnosti.

Teprve po provedení těchto činností insolvenční soud insolvenčního správce zprostí jeho funkce. Spolu se zproštěním funkce rozhodne insolvenční soud též o výdajích, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrušením konkursu, a o způsobu jejich úhrady.

Zrušení právnické osoby při osvědčení úpadku

Dle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právnická osoba zrušuje bez likvidace, pokud je osvědčen její úpadek. Nové ustanovení v občanském zákoníku není tak zcela přesné, neboť insolvenční zákon pojem osvědčení úpadku nezná.

Samo rozhodnutí soudu o úpadku právnické osoby (ustanovení § 136 insolvenčního zákona) ještě nepostačuje k jejímu zrušení, neboť po tomto rozhodnutí může dojít k odlišným situacím, jak je ostatně uvedeno výše. Samotný § 173 odst. 2 občanského zákoníku nicméně počítá s těmito situacemi:

  1. zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení
  2. zrušení konkursu proto, že majetek je zcela nepostačující

Zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení

Poté co soud obdrží zprávu o splnění rozvrhového usnesení, rozhodne o zrušení konkursu i bez návrhu. Proces přitom je následující: první etapou přezkum končené zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování. Insolvenční soud tuto zprávu insolvenčního správce přezkoumá a po slyšení insolvenčního správce odstraní případné chyby či nejasnosti. Po dané úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení a současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky. K projednání konečné zprávy nařídí soud jednání, které se zveřejní vyhláškou. Předvolání k tomuto jednání nicméně soud doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru. Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování jsou projednány námitky, které byly vzneseny.

Soud poté rozhodne buď tak, že:

  • a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné,
  • b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah,
  • c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí.

Pokud proti konečné zprávě nebyly vydány žádné námitky, rozhodne insolvenční soud i bez nařízení jednání. Po nabytí právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy, předloží insolvenční správce návrh rozvrhového usnesení, v kterém je uveden podíl k vyplacení jednotlivým věřitelům. Po přezkoumání věcné správnosti vydá soud rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny, a zároveň lhůtu (ne více než dva měsíce) insolvenčnímu správci k vyplacení těchto částek. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna. O splnění rozvrhového usnesení podá insolvenční správce soudu zprávu.

Po obdržení této zprávy o splnění rozvrhového usnesení soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu. Právní mocí rozhodnutí, kterým se ruší konkurs, insolvenční řízení končí.

Zrušení konkursu proto, že majetek je zcela nepostačující

Soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu, pokud zjistí, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Nutno zmínit, že se přitom nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty. Především se jedná o neprodejné věci či nedobytné pohledávky. V případě, že je konkurs zrušen z důvodu nepostačujícího majetku, insolvenční řízení končí po právní moci rozhodnutí, kterým je konkurs zrušen. Toto rozhodnutí poté slouží jako podklad pro výmaz dlužníka z obchodního rejstříku.

Dojde-li v důsledku zrušení konkurzu dle ustanovení § 308 odst. 1 písm. c), d) insolvenčního zákona ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního nástupce podle zvláštního právního předpisu, neuspokojené pohledávky nebo jejich neuspokojené části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajištění. Zvláštním právním předpisem ve vztahu k insolvenčnímu zákonu je aktuálně občanský zákoník, který upravuje zrušení právnických osob bez likvidace ve výše uvedeném ustanovení § 173 odst. 2.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zvláštní ustanovení o nepatrném konkursu

Insolvenční zákon obsahuje zvláštní ustanovení o tzv. nepatrném konkursu. Jde o zvláštní případ konkursu, který se použije v relativně jednoduchých případech konkursu. O tom, že jde o nepatrný konkurs, rozhoduje insolvenční soud buď spolu s prohlášením konkursu, nebo kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Toto rozhodnutí může insolvenční soud vydat na základě návrhu (zpravidla dlužníka) i bez návrhu.

O nepatrný konkurs jde, jestliže:      

  • dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo
  • nebyl zjištěn celkový obrat dlužníka podle zákona o účetnictví za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu přesahující 2 000 000 Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů.

O nepatrný konkurs tedy půjde u fyzické osoby – nepodnikatele (spotřebitele) vždy, a to bez ohledu na počet věřitelů či výši dluhů. U ostatních dlužníků (právnických osob a fyzických osob – podnikatelů) bude nutné posoudit počet přihlášených věřitelů a výši obratu za poslední účetní období před prohlášením konkursu.

Pokud v průběhu insolvenčního řízení vyjde najevo, že konkurs neměl být považován za nepatrný, insolvenční soud takové rozhodnutí bez zbytečného odkladu zruší, a to i bez návrhu.

Insolvenční zákon stanoví pro nepatrný konkurs následující odchylky od běžných postupů platných pro standardní konkursy. Užití těchto odchylek může být vyloučeno rozhodnutím schůze věřitelů. Jedná se o následující odchylky:

1. Namísto věřitelského výboru mohou věřitelé ustanovit zástupce věřitelů

Obecně pro standardní konkursy platí, že je-li přihlášených věřitelů více než 50, je schůze věřitelů (shromáždění všech věřitelů) povinna ustanovit věřitelský výbor a zvolit jeho členy. Věřitelský výbor má 3 až 7 členů a jeho hlavním cílem je chránit společný zájem věřitelů. Hlavním důvodem pro tuto zákonnou konstrukci je učinit zástupce věřitelů akceschopnými, což by v případě schůze věřitelů, jež se může skládat i ze stovek či tisíců věřitelů, nebylo dobře možné.

Podle zákona věřitelský výbor vykonává zejména následující činnosti:

  • dohlíží na činnost insolvenčního správce;
  • poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti;
  • uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními oprávněními souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování;
  • schvaluje průběžně výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty;
  • může nahlížet do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu;
  • může rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné účetní závěrky auditorem;
  • může nahlížet do dlužníkových písemností ve stejném rozsahu jako insolvenční správce;
  • plní další úkoly stanovené zákonem nebo uložené mu insolvenčním soudem;
  • je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu insolvenčního řízení, včetně návrhů na uložení procesních sankcí.

Tato výjimka tedy umožňuje namísto vícečlenného věřitelského výboru jmenovat jednoho zástupce věřitelů, který bude plnit úkoly věřitelského výboru. Tím má být zaručena větší pružnost při projednávání konkursu.

2. K účinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů není potřeba schválení insolvenčním soudem ani souhlasu věřitelského orgánu

Ve standardním konkursu prohlášením konkursu zaniká společné jmění manželů a je nutné jej vypořádat. Právo uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění přechází na insolvenčního správce. Taková dohoda ve standardním konkursu ke své účinnosti vyžaduje schválení insolvenčního soudu, ke kterému nedojde, pokud s dohodou o vypořádání společného jmění nesouhlasí věřitelský výbor, nebo je-li v rozporu s právními předpisy.

Tato výjimka pro nepatrné konkursy tedy snižuje administrativní zátěž (ale i kontrolu) insolvenčního správce při uzavírání dohody o vypořádání společného jmění manželů.

3. K vyloučení nedobytných pohledávek a věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, které není možné prodat, není nutný souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského orgánu

Ve všech typech insolvenčního řízení (a tedy i ve standardním konkursu) může insolvenční správce z majetkové podstaty kdykoliv v průběhu řízení vyjmout věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které nemohou sloužit k uspokojení věřitelů, zejména neprodejné věci a nedobytné pohledávky. K tomu insolvenční správce potřebuje souhlas věřitelského výboru a insolvenčního soudu.

Tato výjimka proto výrazně posiluje insolvenčního správce v nepatrném konkursu a zároveň snižuje jeho administrativní zátěž.

4. O včasných námitkách proti konečné zprávě a vyúčtování lze rozhodnout i bez nařízení jednání

Ve standardním konkursu je konečná zpráva a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce insolvenčním soudem zveřejněna vyhláškou a účastníci insolvenčního řízení mají právo proti nim podat námitky. Ve standardním konkursu je insolvenční soud k projednání podaných námitek povinen nařídit jednání.

V případě nepatrného konkursu lze o podaných námitkách rozhodnout i bez nařízení jednání. Toto ustanovení má za cíl snížit administrativní zátěž všech zúčastněných a mělo by též přispět k urychlení soudního rozhodnutí o námitkách.

5. Při přezkumném jednání lze současně projednat všechny otázky, o kterých by jinak byla oprávněna rozhodnout pouze schůze věřitelů, a je-li to účelné, lze přednést také konečnou zprávu a vyúčtování a projednat námitky proti nim

K přezkoumání přihlášených pohledávek nařizuje insolvenční soud tzv. přezkumné jednání. Touto výjimkou stanovenou pro případy nepatrného konkursu má dojít zejména ke zjednodušení a urychlení vyřízení případů nepatrného konkursu.

Insolvenční soud může pro nepatrný konkurs stanovit i další odchylky od pravidel pro standardní konkurs, pokud tyto odchylky povedou k rychlému a hospodárnému průběhu řízení a pokud to není v rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů. Takovými výjimkami nesmí být dotčeno postavení zajištěných věřitelů ani zásady insolvenčního řízení. Insolvenční soud může toto rozhodnutí vydat spolu s rozhodnutím o nepatrném konkursu nebo kdykoliv později.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek