Kontrola orgány inspekce práce – práva a povinnosti inspektorů

22. 5. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Víte, co můžete očekávat, jestliže se u Vás ve společnosti objeví kontrola orgánů inspekce práce? Na co mají inspektoři právo a jak vlastně při kontrole postupují? A jak postupovat, jsou-li u Vás zjištěny nedostatky? Součást právního průvodce portálu BusinessInfo.cz.

Řada podnikatelů má jen velmi mlhavou představu o tom, jak kontrola orgánů inspekce práce probíhá – samozřejmě až do té doby, kdy se dostaví inspektoři. Více praktických informací Vám poskytne následující článek.

Podrobný obsah


Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Co je inspekce práce a za jakým účelem byly zřízeny její orgány

Státní kontrolu v pracovněprávní oblasti vykonávají orgány inspekce práce. Za tímto účelem byl § 2 odst. 2 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „ZIP“) zřízen Státní úřad inspekce práce (dále jen „Úřad“) se sídlem v Opavě a osm oblastních inspektorátů práce (dále jen „Inspektorát“), které jsou správními úřady. Úřad je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a v jeho čele stojí generální inspektor, v čele jednotlivých Inspektorátů pak vedoucí inspektoři.

Orgány inspekce práce působí jako kontrolní orgány zejména na úseku zaměstnanosti, dodržování a ochrany pracovněprávních vztahů a pracovních podmínek. Při provádění kontrol se zaměřují na plnění povinností vyplývajících z § 3 ZIP, konkrétně tedy Úřad a Inspektoráty kontrolují především dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů:

  • a) z nichž vznikají zaměstnancům, odborovému orgánu, radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům,
  • b) stanovujících pracovní dobu a dobu odpočinku,
  • c) k zajištění bezpečnosti práce,
  • d) k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení,
  • e) o zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců, zaměstnanců pečujících o děti a zaměstnanců pečujících o fyzickou osobu ve druhém, třetím či čtvrtém stupni závislosti podle zvláštních právních předpisů,
  • f) upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi,
  • g) stanovujících povinnost uskutečnit veřejnou výzvu nebo výběrové řízení na obsazení místa úředníka nebo vedoucího úředníka územního samosprávného celku,
  • h) upravujícího péči o dítě v dětské skupině.

Základními právními předpisy, jejichž dodržování je orgány inspekce práce kontrolováno, jsou zejména zákoník práce a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Vedle shora uvedeného Úřad a Inspektoráty kontrolují také dodržování kolektivních smluv a vnitřních předpisů vydaných podle zákoníku práce, jestliže zakládají práva zaměstnanců.

Kontrolní působnost inspekce práce

Na tomto místě je důležité zodpovědět otázku, na koho se vlastně vztahuje působnost Úřadu a Inspektorátů. Koho tedy mohou orgány inspekce práce kontrolovat?

V prvé řadě jsou to zaměstnavatelé a jejich zaměstnanci, dále právnické osoby, u kterých jsou vykonávány veřejné funkce, a fyzické osoby vykonávající veřejné funkce. Skupina zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců je jistě nejpočetnější. Dále se působnost orgánů inspekce práce vztahuje na fyzické osoby, které jsou zaměstnavateli a samy též pracují a také na fyzické nebo právnické osoby podnikající podle zvláštního právního předpisu (typicky podle živnostenského zákona) a nikoho nezaměstnávající.

Z dalších skupin osob, na které se působnost orgánů inspekce práce vztahuje, můžeme jmenovat namátkou školy nebo školská zařízení, věznice, právnické nebo fyzické osoby, u kterých je prováděn výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi, nebo třeba rodinný závod.

Kompletní výčet pak naleznete v § 6 odst. 1 ZIP. Pro zjednodušení bude nadále v článku pro okruh osob, na které se vztahuje kontrolní působnost orgánů inspekce práce, používáno souhrnné označení „zaměstnavatel“.

S určitou mírou zjednodušení lze říci, že náplní práce orgánů inspekce práce je zejména kontrolovat u zaměstnavatelů dodržování jejich povinností vyplývajících z právních předpisů, vyžadovat odstranění zjištěných nedostatků a za tímto účelem ukládat pokuty.

Je však nutno zdůraznit, že ačkoli laická veřejnost často vidí v orgánech inspekce práce univerzální řešení všech pracovněprávních potíží, s některými problémy Inspektoráty ani Úřad nepomohou – nemohou například řešit individuální nároky zaměstnanců vůči zaměstnavateli ani vydávat stanoviska a výklady k jednotlivým ustanovením zákonných předpisů z pracovněprávní oblasti.

V rámci své kontrolní působnosti tedy Inspektoráty zejména vykonávají kontrolu ve výše uvedeném rozsahu, ukládají opatření k odstranění nedostatků při kontrole zjištěných, určují přiměřené lhůty k jejich odstranění a kontrolují plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Inspektorát také rozhoduje ve správním řízení v prvním stupni o přestupcích, správních deliktech nebo zákazu používání objektů, zařízení apod. z důvodu bezprostředního ohrožení zaměstnanců nebo dalších fyzických osob.

Další zásadní pravomoc Inspektorátů souvisí s pracovními úrazy. Inspektorát je oprávněn kontrolovat příčiny a okolnosti pracovních úrazů a zúčastňovat se šetření na místě úrazového děje. Vzhledem k tomu, že podle § 105 odst. 3 Zákoníku práce ve spojení s nařízením vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, v platném znění, je zaměstnavatel povinen hlásit Inspektorátu smrtelný pracovní úraz a také pracovní úraz, trvá-li hospitalizace déle než 5 dnů (nebo lze takto dlouhou hospitalizaci vzhledem k povaze zranění předpokládat), je v praxi velmi časté, že právě utrpění pracovního úrazu zaměstnancem může vyvolat důkladnou kontrolu zaměstnavatele ze strany Inspektorátu.

Podnět k zahájení kontroly

Inspektorát zahajuje kontrolu vždy z moci úřední. Kontrolovanou osobu může volit náhodně, v souladu s ročním programem kontrolních akcí Úřadu. Vzhledem k množství osob, na které se působnost orgánů inspekce práce vztahuje, je však v praxi častější zahájení kontroly na základě podání podnětu ke kontrole.

Podnět ke kontrole může v případě podezření z porušování pracovněprávních předpisů podat jakákoli fyzická nebo právnická osoba, a to přímo na příslušném oblastním Inspektorátu, nebo prostřednictvím Úřadu. Místní příslušnost Inspektorátu k výkonu kontroly se řídí místem, kde dochází k výkonu práce (není tedy rozhodující např. sídlo zaměstnavatele). Podnět je možno podat elektronicky přes formulář umístěný na internetových stránkách Státního úřadu inspekce práce, písemně poštou, elektronicky e-mailem, osobně nebo telefonicky.

K podnětu je vhodné rovnou přiložit (je-li to možné) kopie dokumentů prokazujících tvrzené skutečnosti, tedy doklady svědčící o údajném porušování pracovněprávních předpisů. Typicky to může být např. pracovní smlouva, mzdový výměr, výplatní lístek apod. Zaměstnavatel musí být v podmětu řádně označen a mělo by být uvedeno zejména místo výkonu práce, neboť je podle něj určována místní příslušnost Inspektorátu, jak již bylo uvedeno výše.

Vzhledem k tomu, že podle § 5 odst. 2 ZIP je Inspektorát povinen informovat písemně o výsledku toho, kdo podnět podal, byla-li kontrola provedena na základě podnětu, je nutné uvést v podnětu jméno toho, kdo podnět podává, a jeho doručovací adresu (případně telefon či jiný kontakt). Orgány inspekce práce jsou povinny zachovávat o totožnosti podatele mlčenlivost a chránit jeho osobní údaje. Podatel však může písemně inspektora provádějícího kontrolu mlčenlivosti zbavit.

Pro zaměstnavatele to v praxi znamená, že i když je kontrola z Inspektorátu zahájena na základě podnětu některého ze zaměstnanců, bez souhlasu tohoto zaměstnance by od orgánů inspekce práce neměl zaměstnavatel totožnost této osoby zjistit. Informace o osobě, která podala podnět ke kontrole, není možné zjistit ani ze spisu, neboť informace o takové osobě jsou z práva nahlížet do spisu vyloučeny.

Kontrola, která je u zaměstnavatele zahájena na základě podnětu, se zaměřuje především na dodržování právních předpisů v oblasti, na kterou podnět upozorňuje.

Dalším impulsem, na jehož základě v praxi často dochází k zahájení kontroly orgány inspekce práce, je výskyt pracovního úrazu, obzvláště závažného či dokonce smrtelného. V takovém případě zaměstnavatel může logicky očekávat kontrolu zaměřující se zejména na oblast BOZP.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Průběh kontroly

Od roku 2014, kdy byly naplněny snahy zákonodárce na sjednocení procesu kontroly v oblasti veřejné správy, se průběh kontroly prováděné orgány inspekce práce řídí kromě zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v platném znění (ZIP), také zákonem č. 255/2012 Sb., kontrolním řádem, v platném znění (dále KŘ). Orgány inspekce práce tedy při kontrole postupují podle kontrolního řádu s dílčími odchylkami řídícími se zákonem o inspekci práce. Subsidiárně se pak použije zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění.

Úkony předcházející kontrole

Ještě před samotným zahájením kontroly má orgán inspekce práce podle § 3 KŘ zákonnou možnost provádět úkony, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu. Tohoto oprávnění orgány inspekce práce využívají zejména v případě, chtějí-li si ověřit relevanci podnětu ke kontrole, případně potřebují-li vymezit či upřesnit zaměření kontroly tak, aby byla efektivní. O úkonech předcházejících kontrole pořídí orgán inspekce práce písemný záznam. Jestliže na takové úkony navazuje samotná kontrola, mohou skutečnosti takto získané sloužit jako podklad pro kontrolní zjištění.

Pověření ke kontrole

Kontrolu vykonává fyzická osoba, kterou k tomu kontrolní orgán pověřil. Takové pověření vydává vedoucí kontrolního orgánu anebo osoba k tomu pověřená vedoucím kontrolního orgánu a dokladem o pověření k výkonu kontrolní činnosti je průkaz inspektora, kterým se inspektor při kontrole prokazuje.

Zahájení kontroly

Kontrolu zahajuje orgán inspekce práce prvním kontrolním úkonem, kterým je:

  • předložení pověření ke kontrole (tedy i průkazu inspektora) kontrolované osobě nebo tzv. povinné osobě. Povinnou osobou je jiná než kontrolovaná osoba, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela, jež je přítomna na místě kontroly;
  • doručení oznámení o zahájení kontroly kontrolované osobě, jehož součástí je pověření ke kontrole nebo seznam kontrolujících;
  • první z kontrolních úkonů bezprostředně předcházejících předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo povinné osobě, jež je přítomna na místě kontroly, pokud je provedení takových kontrolních úkonů k výkonu kontroly třeba.

Okamžik zahájení kontroly je zásadní zejména proto, že se zahájením kontroly vzniká kontrolované osobě řada povinností.

Inspektor je oprávněn vykonávat kontrolu jen za dodržení podmínky, že při jejím zahájení je přítomen člen statutárního orgánu kontrolované osoby, zástupce kontrolované osoby, její zaměstnanec, spolupracující rodinný příslušník nebo jiná fyzická osoba, která vykonává nebo zabezpečuje činnost, která je předmětem činnosti kontrolované osoby.

Bez jedné z těchto osob tedy kontrolu nelze vykonávat. Na místech, na kterých by mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora, může být kontrola vykonána jen za doprovodu fyzické osoby, kterou k tomu pověřila kontrolovaná osoba.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že příchod kontrolora může, ale nemusí být předem ohlášen. Je logické, že v případech, kdy kontrolor potřebuje součinnost kvalifikovaných osob a zajištění potřebných dokladů (například při obecné kontrole zaměřené na kontrolu pracovněprávních předpisů), spíše kontrolu zahájí doručením oznámení předem, nicméně má-li být předmětem kontroly např. výkon nelegální práce, případně třeba dodržování BOZP, oznámení kontroly předem by mohlo její účel zmařit.

Jestliže u zaměstnavatele působí odborová organizace nebo zástupce pro oblast BOZP, musí je inspektor informovat o zahájení kontroly.

Práva kontrolující osoby při kontrole

Jedním ze základních oprávnění kontrolujícího je právo v souvislosti s výkonem kontroly vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je-li to nezbytné.

Do obydlí je kontrolující osoba oprávněna vstoupit jen tehdy, je-li obydlí užíváno k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti nebo v případě, mají-li se prostřednictvím kontroly odstranit pochybnosti o tom, zda je obydlí užíváno k těmto účelům a zejména nejde-li dosáhnout splnění účelu kontroly jinak. Vlastníci nebo uživatelé výše uvedených prostor jsou povinni kontrolujícímu vstup umožnit.

Dále je kontrolující oprávněn požadovat prokázání totožnosti fyzické osoby, jež je přítomna na místě kontroly, jde-li o osobu, která plní úkoly kontrolované osoby, nebo o osobu, která může přispět ke splnění účelu kontroly. Fyzické osoby prokazují totožnost předložením občanského průkazu, cestovního dokladu nebo služebního průkazu státního zaměstnance.

Kontrolující osoba je také oprávněna provádět kontrolní nákupy, odebírat vzorky, provádět potřebná měření, sledování, prohlídky a zkoušky. V případech hodných zvláštního zřetele, případně hrozí-li nebezpečí z prodlení, je inspekce práce oprávněna nařídit provedení měření, prohlídek, zkoušek nebo revizí – tedy tyto úkony nebude provádět sama inspekce práce, která k tomu zpravidla nemá vhodné technické prostředky.

Kontrolní řád umožňuje kontrolujícímu požadovat při kontrole poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby. V odůvodněných případech může kontrolující zajišťovat i originální podklady přímo na místě. Tohoto oprávnění kontrolující využívá zejména v případě, hrozí-li ze strany kontrolované osoby zatajení existence podkladů či manipulace s nimi. O zajištění originálních podkladů vydá kontrolující potvrzení a podklady neprodleně vrátí, jakmile pominou důvody k jejich zajištění.

Co se týká dokumentace průběhu kontroly a zjištěných skutečností, kontrolující je oprávněn pořizovat obrazové a zvukové záznamy. Také může v míře nezbytné pro průběh kontroly užívat technické prostředky kontrolované osoby po předchozím projednání s ní. Tím má zákonodárce na mysli zejm. kopírku apod. Zde je však na místě upozornit na zásadu šetření práv a oprávněných zájmů kontrolované osoby, povinných osob i třetích osob.

Kontrolující má samozřejmě také právo vyžadovat od kontrolované osoby či povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly.

Zásadní oprávnění dává inspektorovi § 7 odst. 1 písm. d) ZIP, podle kterého je oprávněn dotazovat se zaměstnanců kontrolované osoby (případně také zástupce odborové organizace nebo zástupce pro oblast BOZP) na záležitosti související s prováděnou kontrolou bez přítomnosti dalších osob, tedy i bez přítomnosti zaměstnavatele (nebo jeho zástupce).

Koná-li se kontrola v souvislosti s pracovním úrazem, je inspektor oprávněn nařídit zachování místa úrazového děje v původním stavu až do skončení šetření o pracovním úrazu nebo po dobu nezbytnou k zadokumentování místa úrazového děje.

V některých případech může inspektor vydat též rozhodnutí o zákazu, a to:

  • a) používání objektů, pracovišť, výrobních, pracovních prostředků nebo zařízení, pracovních nebo technologických postupů, látek nebo materiálů, vykonávání prací nebo činností, které bezprostředně ohrožují bezpečnost zaměstnanců nebo dalších osob, které se s vědomím kontrolované osoby zdržují v jejích prostorech, a to až do doby odstranění závady. Inspektor může také nařídit, aby přítomné osoby ihned opustily prostory, ve kterých je bezprostředně ohrožena jejich bezpečnost. Takové rozhodnutí může být vydáno i ústně; v takovém případě musí být ale následně uvedeno v dílčím protokolu. Rozhodnutí o vydaném zákazu musí být oznámeno kontrolované osobě písemně bez zbytečného odkladu po dni oznámení ústního rozhodnutí;
  • b) práce přesčas, práce v noci, práce zaměstnankyň a mladistvých zaměstnanců, jestliže je vykonávána v rozporu s právními předpisy.

Základní pravomocí inspektora v souladu s obecným cílem kontroly, kterým je sjednání nápravy a odstranění závadného stavu, je právo ukládat kontrolované osobě opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole a určovat přiměřené lhůty k jejich odstranění.

Inspektor může rovněž navrhovat potřebná technická a jiná opatření k odstranění rizik. Kontrolující má také možnost vyžádat si v jím určené lhůtě od kontrolované osoby písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných při kontrole. Opatření k odstranění nebo k prevenci nedostatků musí být uvedena v protokolu o kontrole.

Další povinnosti inspektora

Kromě výše uvedených je základní povinností kontrolujícího především zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly a také doložit kontrolní zjištění potřebnými podklady. Jak již bylo uvedeno výše, při výkonu kontroly je inspektor povinen šetřit práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby, povinných osob i jakýchkoli třetích osob.

Inspektor musí také umožnit zaměstnavateli (nebo jeho zástupci) účastnit se kontrolních úkonů na místě, nebrání-li to splnění účelu nebo provedení kontroly. Takovou výjimkou je právě výše uvedené dotazování zaměstnanců, u kterého zásadně není zaměstnavatel přítomen.

Jako výstup z kontroly pak musí inspektor vyhotovit o jejím výsledku dílčí protokol o kontrole, který musí být součástí protokolu; o náležitostech protokolu bude pojednáno níže.

Povinnost mlčenlivosti

Nejen že orgány inspekce práce musí udržet v anonymitě osobu, která podá podnět ke kontrole, ale jejich povinnost mlčenlivosti je širší. Kontrolující nebo přizvaná osoba má povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s kontrolou nebo s úkony předcházejícími kontrole, a také povinnost nezneužívat takto získaných informací.

Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení pracovněprávního nebo jiného vztahu kontrolující nebo přizvané osoby a zprostit mlčenlivosti ji může pouze ten, v jehož zájmu tuto povinnost kontrolující nebo přizvaná osoba má, případně také nadřízená osoba kontrolujícího, která tak může učinit pouze ve veřejném zájmu.

Práva a povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel coby kontrolovaná osoba je oprávněn požadovat po kontrolujícím předložení pověření ke kontrole a dalšího dokumentu, který dokládá, že se jedná o osobu uvedenou v pověření ke kontrole (průkazu inspektora).

Má-li zaměstnavatel podezření, že by kontrolující (příp. přizvaná osoba) mohl být podjatý, může jeho podjatost namítat. Mělo by tak však být učiněno neprodleně, jinak k námitce nemusí být přihlíženo. Lze tedy doporučit vznesení námitky podjatosti ihned, jakmile se zaměstnavatel o možné podjatosti dozví. Vznesení námitky podjatosti a další související procesní postup správních orgánů se plně řídí ustanoveními správního řádu.

Dále má zaměstnavatel právo seznámit se s obsahem protokolu o kontrole a proti kontrolním zjištěním v něm uvedeným podávat námitky, o kterých bude pojednáno níže.

Zaměstnavatel má v souvislosti s kontrolou také řadu povinností. Mezi ty obecné patří zejména povinnost vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění a poskytovat k tomu potřebnou součinnost. Jak již bylo uvedeno výše, zaměstnavatel je také povinen v určené lhůtě podat kontrolujícímu písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků, které kontrola zjistí, jestliže o to kontrolující požádá.

Nelze-li součinnost potřebnou k výkonu kontroly zajistit přímo prostřednictvím zaměstnavatele (kontrolované osoby), je povinna poskytnout součinnost povinná osoba (typicky např. vedoucí zaměstnanec, nicméně okruh povinných osob je široký, viz výčet výše v podkapitole Zahájení kontroly).

Inspektor může také v odůvodněných případech vyzvat zaměstnavatele, aby se v určené lhůtě dostavil na pracoviště Úřadu nebo Inspektorátu a tam poskytl údaje, dokumenty nebo věci související s výkonem kontroly. Takové výzvy musí zaměstnavatel uposlechnout, pokud neprokáže vážnou překážku, která mu v tom brání.

Na žádost inspektorů jsou také oprávnění zaměstnanci, případně zástupci zaměstnavatele, povinni dostavit se v určitém termínu k projednání výsledků kontroly.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Výstupy z kontroly a opravné prostředky

Protokol o kontrole

Skutečnosti vztahující se k vykonané kontrole jsou obsaženy v protokolu o kontrole. Jeho minimálními náležitostmi jsou:

  • a) označení kontrolního orgánu a kontrolujícího (tedy Inspektorátu a inspektora);
  • b) označení ustanovení právního předpisu vymezujícího pravomoc kontrolního orgánu k výkonu kontroly;
  • c) označení přizvané osoby, včetně důvodu jejího přizvání;
  • d) označení kontrolované osoby (zaměstnavatele);
  • e) označení předmětu kontroly;
  • f) kontrolní úkon, jímž byla kontrola zahájena, a den jeho provedení;
  • g) poslední kontrolní úkon předcházející vyhotovení protokolu o kontrole a den jeho provedení;
  • h) kontrolní zjištění obsahující zjištěný stav věci s uvedením nedostatků, označení právních předpisů, které byly porušeny, a také podkladů, ze kterých kontrolní zjištění vycházejí;
  • i) poučení o možnosti podat proti kontrolním zjištěním námitky s uvedením lhůty pro jejich podání a informace o tom, komu se podávají;
  • j) datum vyhotovení;
  • k) podpis kontrolujícího.

Protokol o kontrole musí být vyhotoven do 30 dnů ode dne provedení posledního kontrolního úkonu. Ve zvláště složitých případech se lhůta pro vyhotovení protokolu prodlužuje na 60 dnů.

Jeden stejnopis protokolu musí kontrolní orgán doručit kontrolované osobě, tedy zaměstnavateli, přičemž doručování probíhá podle obecných pravidel správního řádu.

Námitky a jejich vyřizování

Řízení o námitkách proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole je jednoinstanční.

Lhůta pro podání námitek činí 15 dnů ode dne doručení protokolu o kontrole, není-li v protokolu stanovena delší lhůta, a oprávnění podat námitky má pouze kontrolovaná osoba (tedy nikoli povinná osoba).

Námitky se podávají písemně. Musí z nich být zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují, a dále musí obsahovat odůvodnění nesouhlasu s kontrolním zjištěním.

Po podání námitek se jimi nejprve zabývá inspektor nebo vedoucí kontrolní skupiny, který jim může do 7 dnů ode dne jejich doručení zcela vyhovět. Jestliže tak neučiní, vyřídí námitky nadřízená osoba kontrolujícího do 30 dnů od jejich doručení tak, že jim buď zcela vyhoví, částečně vyhoví, nebo je zamítne. Ve zvlášť složitém případě se lhůta pro vyřízení námitek nadřízenou osobou prodlužuje o 30 dnů, o čemž musí být kontrolovaná osoba vyrozuměna.

Obsahují-li námitky formální vady (není z nich zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují, příp. jim chybí odůvodnění, jsou opožděné nebo podané neoprávněnou osobou), nadřízená osoba kontrolujícího je zamítne jako nedůvodné.

Jestliže je do vyřízení námitek v souvislosti se skutečností obsaženou v protokolu zahájeno s kontrolovanou osobou správní řízení o uložení sankce nebo opatření k nápravě, mohou být se souhlasem nadřízené osoby kontrolujícího námitky vyřízeny v tomto správním řízení. Není-li kontrolní orgán oprávněný k vedení správního řízení, může příslušnému správnímu orgánu námitky předat k vyřízení.

Ukončení kontroly

Kontrolní řád zná tři možné způsoby ukončení kontroly prováděné orgány inspekce práce:

  • marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo vzdáním se práva podat námitky;
  • dnem doručení vyřízení námitek kontrolované osobě;
  • event. dnem, ve kterém byly námitky předány k vyřízení správnímu orgánu.

Oprava nesprávností a došetření věci

Jestliže protokol o kontrole obsahuje nesprávnosti (má se na mysli zejm. zjevné nesprávnosti, např. překlepy, chyby v datech apod.), může je kontrolní orgán opravit sám z vlastního rozhodnutí, tedy z moci úřední, a to formou dodatku k protokolu o kontrole. Stejnopis takového dodatku se doručí kontrolované osobě a také se přiloží k protokolu o kontrole.

Dále § 21 odst. 2 KŘ řeší situaci, kdy na základě podaných námitek (nebo k opravě zjištěných nesprávností) je zapotřebí došetření věci. To může kontrolující za splnění předpokladů uvedených v předchozí větě provést a výsledek došetření věci pak zaznamená do dodatku k protokolu o kontrole. Rovněž stejnopis tohoto dodatku se doručí kontrolované osobě a také se přiloží k protokolu o kontrole.

Přestupky a správní delikty

Shledá-li orgán inspekce práce spáchání přestupku či správního deliktu, postupuje ve správním řízení v souladu se zákonem o přestupcích, resp. správním řádem.

Zatímco přestupek může spáchat pouze fyzická osoba, správního deliktu se může dopustit pouze osoba právnická nebo fyzická osoba podnikající.

U přestupků, resp. správních deliktů podle kontrolního řádu, je podstatné, zda se deliktního jednání dopustila kontrolovaná či povinná osoba – zatímco při deliktním jednání kontrolované osoby lze uložit pokutu až 500 000 Kč, povinné osobě lze uložit pokutu maximálně ve výši 200 000 Kč. Takto kontrolní řád (obdobně jako zákon o inspekci práce) postihuje přestupky a správní delikty spočívající v nedodržení povinností vyplývajících z procesních ustanovení uvedených zákonů, tedy např. při neposkytnutí součinnosti.

Dále však zákon o inspekci práce obsahuje celý katalog přestupků a správních deliktů v pracovněprávní oblasti (nesouvisejících s procesní stránkou kontroly). Zejména se jedná o přestupky a správní delikty na úseku:

  • a) rovného zacházení (např. diskriminace, zvýhodnění apod.);
  • b) pracovního poměru nebo dohod konaných mimo pracovní poměr (např. i nezajištění toho, aby zaměstnanec nepřekročil rozsah práce stanovené na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti);
  • c) odměňování zaměstnanců (např. neposkytnutí stejné mzdy za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, neposkytnutí mzdy ve stanoveném termínu, neposkytnutí mzdy nebo náhradního volna za práci přesčas, neposkytnutí příplatků apod.);
  • d) náhrad (mzdy či výdajů spojených s výkonem práce);
  • e) pracovní doby (např. nestanovení začátku a konce pracovní doby a rozvrhu pracovních směn, neposkytnutí přestávky v práci na jídlo a oddech, nevedení evidence pracovní doby apod.);
  • f) dovolené;
  • g) bezpečnosti práce (např. neposkytnutí osobních ochranných pracovních prostředků, neohlášení pracovního úrazu apod.);
  • h) zvláštních pracovních podmínek některých zaměstnanců (např. neposkytnutí tzv. mateřské nebo rodičovské dovolené apod.);
  • i) bezpečnosti technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví;
  • j) vyhrazených technických zařízení;
  • k) agenturního zaměstnávání;
  • l) výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti.

Zákonem stanovené maximální výše pokut za jednotlivé přestupky a správní delikty jsou různé. Za spáchání přestupku může být fyzické osobě uložena pokuta v řádu statisíců až milionů korun, stejně tak právnické osobě či fyzické osobě podnikající za spáchání správního deliktu. Pro zajímavost nejvyšší maximální pokuta ve výši 10 milionů korun může být uložena za přestupek či správní delikt spočívající v neuzavření pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti v písemné podobě.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek