Kontrola z finančního úřadu a její práva

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Jednou z věcí, na kterou by měl být každý podnikatelský subjekt připraven, je možná kontrola z finančního úřadu. Znalost práv a povinností, které pro podnikatelský subjekt a správce daně vymezuje příslušný zákon, pomůže daňovým subjektům účinně se bránit proti eventuálním nezákonným postupům daňové kontroly.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. 1. 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah

  • Daňová kontrola
  • Daňové zásady
  • Práva a povinnosti
    • Povinnosti daňového subjektu při daňové kontrole
    • Práva daňového subjektu při daňové kontrole
    • Povinnosti pracovníků správce daně při daňové kontrole
    • Práva pracovníků správce daně při daňové kontrole
  • Místní šetření
    • Povinnosti daňového subjektu při místním šetření
    • Práva daňového subjektu při místním šetření
    • Povinnosti správce daně při místním šetření
    • Práva správce daně při místním šetření
    • Zpráva o daňové kontrole
  • Lhůty pro vyměření
  • Vyloučení pracovníků správce daně
  • Namátkové daňové kontroly
  • Opakovaná daňová kontrola
  • Daňová kontrola jako nezákonný zásah


Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Daňová kontrola

Všeobecná pravidla provádění kontroly úřadů státní správy jsou stanovena zákonem č. 255/2012 Sb. o kontrole (tzv. kontrolním řádem). Na tuto obecnou úpravu pak navazuje úprava zvláštní, upravená pro oblast správy daní v zákoně č. 280/2009 Sb., daňovém řádu. Při daňové kontrole pracovník správce daně zjišťuje nebo prověřuje daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně, a to buď u daňového subjektu, nebo na místě, kde je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější.

Daňové zásady

Daňové zásady jako základní zásady vyjadřují postup nezbytný pro dosažení cíle, tj. pro správné stanovení a včasné vybrání daně.

Ve smyslu těchto daňových zásad je nutno vykládat i dále uvedená práva a povinnosti daňového subjektu a správce daně. K základním zásadám daňového řízení patří:

  • Zásada zákonnosti znamená, že správci daně jednají v řízení o daních v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy. Na straně jedné chrání zájmy státu, na straně druhé dbají na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Správce daně může uplatňovat svou pravomoc pouze k účelům a v rozsahu stanoveném zákonem.
  • Zásada zdrženlivosti znamená, že správce daně má šetřit práva a právem chráněné zájmy jak daňových subjektů, tak třetích osob.
  • Zásada přiměřenosti znamená, že pokud správce daně po osobách vyžaduje plnění jejich povinností, pak k tomu používá jen takové prostředky, které tyto osoby co nejméně zatěžují (musí však být zároveň dostatečné k dosažení sledovaného cíle).
  • Zásada procesní rovnosti stanoví, že všechny daňové subjekty mají v daňovém řízení před správcem daně stejná procesní práva a povinnosti. Daňový řád umožňuje daňovým subjektům využít řady opravných prostředků proti rozhodnutím správce daně tak, aby mohla být vždy zjištěna objektivní pravda.
  • Zásada spolupráce znamená, že právem i povinností všech daňových subjektů je úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně. Přitom jsou všechny daňové subjekty povinny dodržovat zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy. K naplnění této daňové zásady stanoví daňový řád a jednotlivé hmotněprávní daňové zákony řadu práv a povinností jak pro správce daně, tak i pro daňové subjekty. Správce daně pro zabezpečení cíle daňového řízení má nástroje k tomu, aby mohl daň vyměřit a vybrat i v tom případě, kdy daňový subjekt povinnou součinnost neposkytuje.
  • Zásada poučovací správci daně ukládá povinnost umožnit osobám zúčastněným na správě daní uplatňovat jejich práva a poskytnout jim v souvislosti se svými úkony přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu potřebné nebo stanoví-li tak zákon.
  • Zásada vstřícnosti a slušnosti vyžaduje, aby správce daně vycházel osobám zúčastněným na správě daní vstříc a vyvaroval se při správě daní jakýchkoliv nezdvořilostí.
  • Zásada rychlosti správci daně ukládá povinnost jednat bez zbytečných průtahů.
  • Zásada hospodárnosti stanoví, že správce daně musí postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady.
  • Zásada volného hodnocení důkazů stanoví, že správce daně při rozhodování hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Daňovým subjektům je tak dán prostor k volbě způsobu dokazování, formy i množství předkládaných důkazů.
  • Zásada legitimního očekávání zavazuje správce daně rozhodovat konzistentně, neodchylovat se nedůvodně od svých dřívějších rozhodnutí a posuzovat skutkově stejné či podobné případy shodně.
  • Zásada materiální pravdy znamená, že při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně bez ohledu na stav formálně právní. Zastření správné kvalifikace určité činnosti nebo úkonů s ní spojených se nemůže stát pro daňové řízení směrodatným podkladem pro stanovení nebo vybrání daně, protože rozhodující je vždy skutečný obsah této činnosti nebo příslušných úkonů.
  • Zásada neveřejnosti znamená, že daňové řízení je vždy neveřejné. Řízení se tedy mohou účastnit jen ty osoby, o kterých tak stanoví zákon. Osoby zúčastněné na správě daní a úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly. Této povinnosti mohou být zproštěny jen za podmínek stanovených zákonem. Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost, pokud nejde o čin přísněji trestný, lze pracovníkovi správce daně, popř. třetí osobě, která byla jakkoliv účastna na daňovém řízení, uložit pokutu až do výše 500 000 Kč.
  • Zásada vyhledávací (oficiality) znamená, že daňové řízení je povinen správce daně zahájit i z vlastního podnětu vždy, jakmile jsou splněny zákonné podmínky pro vznik či existenci daňové pohledávky, a to i v případech, kdy daňový subjekt nesplnil v tomto směru buď vůbec, nebo řádně své povinnosti. Daňové řízení je zahájeno ze strany správce daně jakýmkoliv úkonem vůči daňovému subjektu.

Správce daně je oprávněn shromažďovat osobní údaje pouze v případě, jsou-li potřebné pro správu daní, a to jen v rozsahu, který je pro dosažení cíle správy daní nezbytný.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Práva a povinnosti

Zákon vyžaduje od kontrolovaného daňového subjektu na straně jedné, a od správce daně na straně druhé, součinnost nezbytnou pro naplnění cíle daňové kontroly, tj. prověření daňového základu a všech okolností rozhodných pro správné stanovení daně. Zákon stanovuje práva a povinnosti daňového subjektu a jim odpovídající práva a povinnosti správce daně.

Při hodnocení práv a povinností správce daně a daňového subjektu v rámci daňové kontroly však nelze vycházet pouze z prostého znění uvedených ustanovení daňového řádu. Výklad těchto ustanovení je sjednocován judikaturou zejména Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu.

Povinnosti daňového subjektu při daňové kontrole

Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost:

  • umožnit správci daně zahájení a provedení daňové kontroly a zajistit vhodné místo a podmínky k jejímu provádění,
  • poskytnout nezbytné informace o vlastní organizační struktuře, o pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oprávněních jednotlivých zaměstnanců nebo jiných osob zajišťujících jeho činnost a o uložení účetních záznamů a jiných informací; to neplatí pro nepodnikající fyzické osoby,
  • předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení a naopak nezatajovat důkazní prostředky, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,
  • umožnit jednání s kterýmkoliv svým zaměstnancem nebo jinou osobou, která vykonává jeho činnosti.

Součinnost musí správci daně poskytnout také osoba, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebírá či odebrala, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívá či využívala, případně se na této činnosti podílí nebo podílela.

Převzetí dokladů a jiných věcí potvrdí pracovník správce daně při jejich převzetí či odebrání. Převzaté doklady a jiné věci vrátí správce daně kontrolovanému subjektu nejdéle do třiceti dnů. Ve zvlášť složitých případech, zejména je-li nutno zapůjčené doklady a jiné věci podrobit vnější expertize, může tuto lhůtu prodloužit orgán přímo nadřízený správci daně, a to i opakovaně.

U fyzických osob, které neprovozují podnikatelskou činnost, se ustanovení o těchto povinnostech použijí přiměřeně.

Práva daňového subjektu při daňové kontrole

Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo:

  • na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně,
  • namítat podjatost kontrolujícího nebo přizvané osoby,
  • seznámit se s obsahem protokolu,
  • být přítomen jednání se svými zaměstnanci nebo dalšími osobami, které vykonávají jeho činnosti,
  • předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky, případně navrhovat předložení důkazních prostředků, které on sám nemá k dispozici,
  • vyvracet pochybnosti vyjádřené správcem daně,
  • podat správci daně stížnost proti nevhodnému chování jeho úředních osob nebo proti postupu tohoto správce daně, neposkytuje-li daňový zákon jiný prostředek ochrany (opravný prostředek), a má-li za to, že jeho stížnost nebyla řádně vyřízena, požádat nejblíže nadřízeného správce daně, aby prošetřil způsob jejího vyřízení,
  • být při ústním jednání a místním šetření přítomen výslechu svědků a znalců a klást jim v rámci dokazovaní svých práv a povinností otázky,
  • vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění.

Povinnosti pracovníků správce daně při daňové kontrole

Pracovník správce daně provádějící daňovou kontrolu má ve vztahu k daňovému subjektu povinnost:

  • zachovávat mlčenlivost o tom, co se při daňovém řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděli, zejména o poměrech daňových subjektů jak osobních, tak i souvisejících s podnikáním,
  • potvrzovat převzetí dokladů a jiných věcí ve zprávě o kontrole nebo samostatně při převzetí; dbát na dodržení třicetidenní lhůty k vrácení převzatých dokladů, ve složitých případech požádat orgán nadřízený správci daně o prodloužení lhůty,
  • postupovat v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich povinností v daňovém řízení volit jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy,
  • hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížet ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo,
  • zajistit, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji,
  • seznámit daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předložit mu jej k vyjádření,
  • sepsat o výsledku zjištění zprávu o daňové kontrole,
  • umožnit nahlížení do spisů týkajících se daňových povinností daňového subjektu a pořídit o každém nahlížení úřední záznam,
  • vyřizovat námitky,
  • seznámit daňový subjekt s důvody pro opakování daňové kontroly ve věcech, které již byly v souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány, a to již při jejím zahájení.

Práva pracovníků správce daně při daňové kontrole

Pracovník správce daně provádějící daňovou kontrolu má ve vztahu k daňovému subjektu právo:

  • na prokázání totožnosti všech osob zúčastněných na řízení,
  • provádět výslechy svědků o důležitých okolnostech při správě daní týkajících se jiných osob,
  • ustanovit znalce k prokázání skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně,
  • ověřovat oprávněnost osob jednat za daňový subjekt,
  • na poskytnutí informací o organizační struktuře, pracovní náplni jednotlivých útvarů, oběhu a uložení účetních a jiných dokladů od daňového subjektu,
  • požadovat předložení dokladů rozhodných pro ověření správnosti vykázaného základu daně,
  • požadovat poskytnutí jiných věcí a listin, pokud jsou nezbytné pro správu daní, a to i od třetích osob,
  • stanovit daňovou povinnost podle pomůcek, nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností, a v důsledku toho nelze daň stanovit na základě dokazování.

Správce daně má při daňové kontrole rovněž všechny pravomoci, které mu přísluší při provádění místního šetření.

Místní šetření

Správce daně může provádět místní šetření, jehož účelem je získávání důkazních prostředků, a to i v případě, že není místně příslušný. V rámci místního šetření správce daně zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí ohledání u daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní, jakož i na místě, kde je to vzhledem k účelu místního šetření nejvhodnější. K provedení místního šetření může správce daně přizvat osobu, jejíž přítomnost je podle povahy věci potřebná.

O průběhu místního šetření sepíše správce daně podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam. Správce daně může pořizovat obrazový nebo zvukový záznam o skutečnostech dokumentujících průběh úkonu, o čemž musí osoby, které se tohoto úkonu účastní, předem uvědomit.

Povinnosti daňového subjektu při místním šetření

Daňový subjekt, u něhož je prováděno místní šetření, má ve vztahu k pracovníku správce daně povinnost:

  • umožnit přístup do každé provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků a přepravních obalů, k účetním písemnostem, záznamům a informacím na technických nosičích v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu dle výše uvedeného zákona; platí též, jde-li o obydlí, které daňový subjekt užívá rovněž pro podnikání,
  • vyhotovit výpis nebo kopii z účetních písemností, záznamů nebo informací na technických nosičích dat bez náhrady nákladů na toto vyhotovení,
  • prokázat se občanským průkazem, případně jiným osobním dokladem, jímž může prokázat svou totožnost; cizí státní příslušník se prokazuje povolením k trvalému pobytu nebo cestovním pasem,
  • poskytnout všechny přiměřené prostředky a pomoc potřebnou k účinnému provedení místního šetření, zejména podat pracovníku správce daně potřebná vysvětlení,
  • zapůjčit správci daně jím vyžádané doklady a jiné věci mimo svůj prostor.

Práva daňového subjektu při místním šetření

Daňový subjekt, u něhož je prováděno místní šetření, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo:

  • vyžadovat od pracovníka správce daně předložení služebního průkazu,
  • klást svědkům a znalcům otázky.

Povinnosti správce daně při místním šetření

Pracovník správce daně provádějící místní šetření má ve vztahu k daňovému subjektu povinnost:

  • prokázat se služebním průkazem,
  • sepsat podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam; došlo-li při místním šetření k zajištění věcí, předat opis protokolu osobě, u níž k zajištění došlo, i bez její žádosti.

Práva správce daně při místním šetření

Pracovník správce daně provádějící místní šetření má ve vztahu k daňovému subjektu právo:

  • v době přiměřené předmětu šetření žádat o umožnění přístupu do každé provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků a přepravních obalů, k účetním písemnostem, záznamům a informacím na technických nosičích v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu dle výše uvedeného zákona,
  • na prokázání se občanským průkazem, případně jiným osobním dokladem, jímž může prokázat svou totožnost; cizí státní příslušník se prokazuje povolením k trvalému pobytu nebo cestovním pasem,
  • na poskytnutí všech přiměřených prostředků a na pomoc potřebnou k účinnému provedení místního šetření, zejména podání potřebných vysvětlení,
  • požádat o zapůjčení dokladů a jiných věcí mimo prostor daňového subjektu,
  • zajistit věci, které mohou sloužit jako důkazní prostředek, je-li důvodná obava, že by později nebylo možné příslušný důkazní prostředek provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.

Zpráva o daňové kontrole

O zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly sepíše správce daně zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Bezdůvodné odepření podpisu kontrolovaným daňovým subjektem je pro platnost ve zprávě uvedených zjištění bezvýznamné a o tomto musí být ve zprávě kontrolovaný daňový subjekt prokazatelně poučen.

Jedno vyhotovení kontrolní zprávy obdrží kontrolovaný daňový subjekt. Den podpisu zprávy je též dnem jejího doručení. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i dodatečný platební výměr. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny.

Odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít nebo ji projednat nebo se jejímu převzetí a projednání vyhýbá, doručí mu ji správce daně do vlastních rukou. Pro kontrolu daňové povinnosti jsou rozhodná daňová přiznání v evidenci daní. Zprávy o daňových kontrolách mohou být využity jako důkazní prostředek v rámci dokazování podle daňového řádu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Lhůty pro vyměření

Pokud zákon nestanoví v konkrétním případě jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

Tato lhůta se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím původní tříleté lhůty daně došlo k:

  • podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně,
  • oznámení rozhodnutí o stanovení daně,
  • zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,
  • oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo
  • oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.

Byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně zahájena daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení, běží lhůta pro stanovení daně znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn.

Za určitých podmínek se navíc lhůta pro stanovení daně staví. Lhůta tak neběží po dobu:

  • řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem,
  • řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud a která je nezbytná pro správné stanovení daně,
  • od zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav,
  • od marného uplynutí úložní doby až do dne doručení rozhodnutí, kterým je prohlášena neúčinnost doručení rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení, nebo
  • ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci.

Lhůta pro stanovení daně končí bez ohledu na ostatní okolnosti vždy uplynutím 10 let ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

Vyloučení pracovníků správce daně

Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen vždy, jestliže by rozhodoval o daňových záležitostech vlastních nebo daňových záležitostech osob blízkých. Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen též v případě, že se v téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně jiného stupně. V poslední řadě je pracovník vyloučen v případě, že jeho poměr k osobě zúčastněné na správě daní nebo k předmětu daně vzbuzuje jiné pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Daňový subjekt, další osoby zúčastněné na správě daní i pracovník správce daně jsou oprávněni namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. Samotní pracovníci správce daně jsou naopak povinni skutečnosti nasvědčující podjatosti neprodleně oznámit vedoucímu pracovníkovi správce daně.

Pracovník, o jehož nepodjatosti jsou pochybnosti, smí do doby, než bude rozhodnuto o jeho podjatosti, provádět ve věci jen nezbytné úkony.

O vyloučení pracovníka z daňového řízení v předmětné věci rozhodne vedoucí pracovník správce daně. Rozhodnout o vyloučení může i z vlastního podnětu. Při námitce podjatosti vedoucího pracovníka správce daně rozhodne o vyloučení vedoucí pracovník nejblíže nadřízeného správce daně. Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka nejsou přípustné opravné prostředky.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Namátkové daňové kontroly

V posledních letech došlo k živé diskuzi o ústavnosti namátkových daňových kontrol, která byla zpochybněna nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1835/07.

V citovaném nálezu Ústavní soud konstatoval, že použití daňové kontroly nemůže být zcela svévolné, nýbrž je třeba vyžadovat existenci správcem daně formulovaných důvodů k jejímu zahájení, tj. existenci konkrétních pochybností či podezření, že daňovým subjektem původně přiznaná a správcem daně vyměřená daň je nižší, než by měla být.

Ústavní soud současně konstatoval, že důvody a podezření musí existovat v okamžiku zahájení kontroly a musí být správcem daně jednoznačně formulovány a daňovému subjektu sděleny a objektivně zachyceny v protokolu o zahájení kontroly. Jen obecně formulovaný zájem státu na řádném výběru daní takovým důvodem dle Ústavního soudu nebyl.

Závěry citovaného nálezu byly vnímány jako velmi kontroverzní, a to nejen ze strany Ministerstva financí, finančních ředitelství a potažmo jednotlivých finančních úřadů, ale i ze strany odborníků na ústavní a daňové právo, neboť jejich důsledná aplikace v podstatě znemožňovala efektivní výkon státního dohledu nad výběrem daní.

Od výše uvedeného nálezu se nejdříve odchýlil Nejvyšší správní soud a nakonec i sám Ústavní soud, když v usnesení sp. zn. I. ÚS 378/10 ze dne 3. 11. 2010 mimo jiné uvedl, že dostačujícím důvodem k zahájení kontroly může být i ověření oprávněnosti nároku na odpočet, ověření osvobozených plnění či ověření úplnosti účetnictví atd., přičemž jde o typické a obvyklé skutečnosti, jež jsou v kontrolní činnosti daňových úřadů předmětem daňové kontroly a jejich běžné ověření nepředstavuje neobvyklou či snad dokonce šikanózní formu výkonu daňové správy.

Nadále platí, že výkon namátkové kontroly nesmí jevit znaky svévole a nesmí tak být ve svém důsledku vůči daňovému subjektu šikanózním jednáním. Přesto lze shrnout, že zahajování namátkových kontrol, tedy kontrol, u nichž absentuje konkrétní podezření či pochybnost o správnosti předchozích daňových přiznání a jež jsou odůvodněny pouze potřebou správce daně ověřit správnost či úplnost skutečností významných pro správu daní, považuje v současnosti judikatura za ústavně konformní a namátkové kontroly jsou v důsledku toho správcem daně opět hojně využívány.

Opakovaná daňová kontrola

Často diskutovaným problémem jsou rovněž opakované daňové kontroly. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 24. 1. 2006, č. j. 2 Afs 31/2005–57, uvedl, že daňová kontrola jako jeden z nástrojů ke zjišťování skutkového stavu v rámci daňového řízení nemůže být opakována mimo rámec a logiku procesních instrumentů, které jako jediné připouštějí opakování samotného daňového řízení, jehož je daňová kontrola jako dílčí procesní postup vždy součástí.

V reakci na předchozí judikaturu tak bylo do nového daňového řádu včleněno ustanovení § 85 odst. 5, podle kterého je daňovou kontrolu, která se týká skutečností, jež byly v souladu s vymezeným rozsahem již kontrolovány, možné opakovat pouze v přísně vymezených případech, a to:

  • pokud správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v původní daňové kontrole a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá nově zjištěným skutečnostem nebo důkazům, nebo
  • pokud daňový subjekt učiní úkon, kterým mění svá dosavadní tvrzení; takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá změně dosavadního tvrzení daňového subjektu.

Daňová kontrola jako nezákonný zásah

Nejsou-li splněny zákonné podmínky pro zahájení a provádění daňové kontroly, má takováto kontrola povahu nezákonného zásahu, proti kterému je možno podat stížnost, a pokud jí správce daně nevyhoví, je možno dále podat žalobu podle § 82 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“).

Podmínky takového postupu uvedl Nejvyšší správní soud ještě za platnosti zákona o správě daní a poplatků v rozhodnutí ze dne 31. 8. 2005, č. j. 2 Afs 144/2004–110, ve vztahu k novému daňovému řádu pak např. v rozhodnutí ze dne 7. 11. 2013, č. j. 9 Aps 4/2013–25:

  1. Zahájení i provádění daňové kontroly může být podle okolností nezákonným zásahem, proti kterému je možno podat žalobu podle § 82 a násl. s.ř.s.
  2. Taková žaloba je přípustná pouze poté, kdy žalobce bezvýsledně vyčerpal právní prostředek stanovený podle zákona k jeho ochraně (§ 85 s.ř.s.). Tímto právním prostředkem je prošetření vyřízení stížnosti nejblíže nadřízeným správcem daně ve smyslu § 261 odst. 6 daňového řádu. Bezvýsledným vyčerpáním prostředku ochrany se rozumí nejen stav, kdy v rámci prošetření způsobu vyřízení stížnosti nebylo daňovému subjektu vyhověno, ale též situace, kdy nebylo prošetření způsobu vyřízení stížnosti vůbec provedeno ve stanovené lhůtě.
  3. Lhůta pro podání takové žaloby (§ 84 s.ř.s.) počíná běžet od okamžiku, kdy se daňový subjekt dozvěděl o výsledku prošetření vyřízení stížnosti nejblíže nadřízeným správcem daně (§ 261 odst. 6 daňového řádu), popřípadě od okamžiku marného uplynutí lhůty pro prošetření vyřízení stížnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek