Králové plošných spojů z Liberce patří k největším výrobcům elektroniky v Česku



Kdo není z oboru, nedokáže si možná představit, co se skrývá pod výrobou a osazováním desek plošných spojů (DPS). Přesto je právě tato klíčová technologie součástí satelitů, letadel, automobilů, medicínských přístrojů, průmyslových strojů, vojenské techniky i domácích spotřebičů. Liberecká společnost Hokami CZ, která se tomuto oboru věnuje, díky tomu patří k největším výrobcům elektroniky v České republice. Její konkurenční výhodou je především flexibilita, dokáže osazovat od prototypů až po statisícové série.

Společnost v roce 1997 založili Josef Suska a Miloš Sváček. Cesta k vlastní firmě přitom nebyla úplně jednoduchá. „Pracoval jsem ve firmě, která vyráběla také elektroniku, jako výrobní a technický ředitel. Vyhodili mě za kritiku, že takto to dotáhneme do bankrotu, což se pak také skutečně stalo,“ vzpomíná Josef Suska, ředitel společnosti.

Poté nastoupil do firmy, kde byl společníkem právě Miloš Sváček, po čase odešli a založili spolu Hokami CZ. „Je to firma, která vznikla opravdu na zelené louce, nebo spíše v malé pronajaté kanceláři,“ pokračuje Josef Suska.

Od prodeje k výrobě

V nové společnosti mohli využít svoje vzdělání. „S kolegou jsme oba studovali elektroniku, já ČVUT – Fakultu elektrotechnickou, obor Technická kybernetika. Bylo tedy přirozené, že jsme pokračovali v oboru, který jsme si mysleli, že známe,“ popisuje Josef Suska.

Firma nejdříve začala přeprodejem plošných spojů. Již za půl roku byla největším dodavatelem plošných spojů v České republice. „U nás tento obor v podstatě nefungoval a prostor byl opravdu velmi velký. To nám dalo kapitál do našeho hlavního cíle a to výroby elektroniky. Tu jsme rychle rozšiřovali až do dnešní podoby,“ vysvětluje Josef Suska.

Typickým produktem společnosti je osazená deska plošného spoje nebo celé elektronické zařízení. Mezi odběratele patří průmyslové firmy vyrábějící stroje či lékařské přístroje a podobně. Liberecká společnost 90 procent produkce vyváží, mezi jejich hlavní odbytiště patří EU, Švýcarsko, USA, Čína nebo Singapur. Vstup na další trhy v současnosti podnik neláká. „Chceme vyrábět pro všechny, kteří nám věří a berou nás za dodavatele, který je schopen dostát všem jejich požadavkům,“ konstatuje Josef Suska.

V současnosti zaměstnávají 200 pracovníků v Liberci a necelou stovku v Polsku, včetně agenturních pracovníků, jejichž podíl se trvale snižuje. Celkový obrat firmy, včetně sesterské polské společnosti, dosahuje zhruba 700 milionů korun.

Rychlá reakce

Na špici v oboru se Hokami CZ udržuje díky neustálým inovacím. „Věříme všichni společně v to, že máme v řadě ‚disciplín‘ náskok před evropskou konkurencí. Mezi ně patří například testování. Máme vlastní, velmi sofistikované testery připravené k provozu za čtyři týdny. Jsme také flexibilní, denně jde do výroby a je expedováno zhruba 60 zakázek, ve výrobě jsou jich rozpracovány najednou stovky,“ popisuje Josef Suska.

I přes pozitivní aktuální stav jsou jeho výhledy do budoucna poměrně chmurné. Ne co se týká fungování vlastní firmy, ale spíše oboru jako takového, nebo segmentu středních firem. „Nechci být skeptik, ale nevěřím moc ve vznik nových firem. Obor se bude v České republice konsolidovat a řada českých společností pak bude prodána do zahraničních rukou. Nový majitel pak opustí strategii firmy a dosadí svoji výrobu, čímž ohrozí zejména ‚svoje‘ menší zákazníky. Jen já vím nyní o prodeji tří českých firem – našich konkurentů,“ nechává Josef Suska nahlédnout do zákulisí oboru.

Na další vývoj to podle něj může mít velmi negativní vliv. „Myslím si, že bude za nějaký čas v oboru stejný problém, jaký je dnes s řemeslníky. Tedy, že nebude nikdo, kdo by pro menší zákazníky zakázky zpracoval. To povede k zdražování, podobně jako u řemeslníků. Jsem toho názoru, že podpora velkým firmám byla dobrá a potřebná v době, kdy rostla nezaměstnanost. Dnes je však na škodu celé zemi,“ podotýká Josef Suska.

Vykrmování ekonomických tlouštíků

Právě systém pobídek podle něj potřebuje zásadní změnu. „Bohužel nejsme a asi dlouho nebudeme tak operativní jako například v USA. Je-li něčeho nedostatek ihned se zdražuje a to citelně, je-li přebytek, jde cena velmi dolů. Proč to takto nefunguje s podporou firem, tomu nerozumím nebo si mohu jen domýšlet. Extrémně tím trpí malé české firmy a již zmíněná řemesla,“ podotýká Josef Suska.

Problémem podle něj nejsou dotace jako takové, ale to, že ne vždy podporují ty „správné“ firmy. „Myslím, že by bylo dobré zveřejňovat kromě největších firem také tabulky a pořadí zaměstnavatelů, kteří platí například nejvíce daní nebo nejvyšší daně na zaměstnance. Možná pak by padlo veřejně mnoho otázek, proč podporujeme podniky, které vlastně žijí jen díky dotacím. Proč nedostanou podporu ti, co platí nejvíc, aby mohli platit ještě více. Příkladem může být sport. Například, jaký má význam trénovat skokana na lyžích, který váží 120 kg a je jasné, že nikdy skokanem nebude? Není lepší se věnovat tomu, kdo již ve 12 letech vyhrál MS juniorů?“ dává Josef Suska příklad.

Mezi další překážky, které tuzemským firmám ztěžují podnikání, patří podle něj množství kontrol, nařízení, předpisů, změn zákonů, výkladů zákonů a podobně. „Je jich tolik, že jejich nedodržování se stalo nutností, nikoli úmyslem,“ tlumočí Josef Suska zkušenost mnoha českých podnikatelů. České podniky rovněž omezuje nedostatečná dopravní infrastruktura a také mnohdy chybějící pořádek. „Myslím, že to souvisí také s penězi, a ty zase s placením daní, zejména pak velkých firem,“ upozorňuje Josef Suska.

Lídr umí najít místo v životě

Místo liberecké společnosti do budoucna vidí právě v segmentu, který ostatní konkurence opustí. „Tedy důsledně nabízet to, co nyní umíme a v čem si myslíme, že patříme ke světové špičce v oboru – tedy malé a střední série. Rádi bychom rozšířili výrobu za hranicemi, protože tak docílíme nižších cen. Jsme toho názoru, že podíl čisté mzdy zaměstnance na nákladech zaměstnavatele je opravdu obrovský. Rádi vzpomínáme na školní léta, kde jsme se učili o tom, jaký lump byl král, či šlechta, když požadovala po poddaných desátky, tedy desetiprocentní daň. Nebo na Rakousko-Uherský daňový systém se zdaněním tří procent,“ říká Josef Suska s úsměvem.

Firma letos uspěla v soutěži Ocenění českých lídrů v Libereckém kraji. „Znamená to pro nás ocenění naší práce, znamená to, že se o nás ví. Je škoda, že takovýchto ocenění si více váží naši zákazníci na západ od našich hranic než lidé v našem okolí. Chci věřit tomu, že pro většinu našich zaměstnanců je toto ocenění poctou a že jsou více hrdi na to, že jsou součástí tohoto úspěchu,“ říká Josef Suska.

Jaké vlastnosti by podle něj měl mít správný lídr? „Nejsem kompetentní k tomu, abych ‚kádroval‘ kolegy nebo i sebe. Jsem přesvědčen, že každý má od narození ve vínku svoji úlohu ve společnosti, ať už je to poctivá manuální práce nebo vedení a řízení kolektivu. Jsem si téměř jist, že každý, kdo tuto cestu najde, je spokojený, a to jak sám se sebou, tak se svým okolím,“ zmiňuje Josef Suska.

Právě tento pocit nalezení místa v životě se však podle něj ze společnosti vytrácí. Podíl na tom podle něj mohou mít i masová média, která vyvolávají v lidech neustálou potřebu dosahovat právě toho, co nemají. Ať už se to týká zboží, kariéry nebo společenského postavení. „Hodně lidí se pak díky tomu cítí nešťastně, nespokojeně. Jen proto, že nedosáhli na to, co jim bylo chybně vsugerováno,“ popisuje Josef Suska.

Právě umění nepodléhat uměle vytvářeným trendům je podle něj jednou z důležitých charakteristik špičkových manažerů a podnikatelů. „Lídr je dle mého soudu každý, kdo ví, jak naložit se svým životem, ví, že nejvíc je jeho rodina, jeho město a jeho země. Ten si pak může v pevných postojích najít úctu a pochopení a s tím také velký vliv na druhé. Okolí mu věří a on se opravdu stal opravdovým lídrem,“ uzavírá Josef Suska.    

Dalibor Dostál