Kuba: Nový zákon pro investory a půl milionu soukromníků

15. 2. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kuba se po půlstoletí izolace otevírá světu. Testuje soukromé podnikání, zahraničním investorům nabízí daňové úlevy. Současná transformace zahrnuje zvláštnosti, jako jsou „nezemědělská družstva“ nebo systém dvojí měny

Kredit: T photography / Shutterstock.comKaribský ostrov Kuba se po desetiletích začíná měnit uvnitř a otevírat navenek. Proces zahájený reformami prezidenta Raúla Castra byl výrazně urychlen po prosinci 2014, kdy prezidenti USA a Kuby společně oznámili start normalizace vzájemných vztahů. Kuba má nicméně stále svá specifika, která je při zvažování případného podnikatelského záměru nezbytné vzít v úvahu a která se i v seriózních analýzách pod nánosem možná až přílišně optimistického zápalu někdy vytrácejí.

Země se nyní snaží zlepšit svou pověst u zahraniční podnikatelské a věřitelské veřejnosti. Loni v prosinci proto uzavřela klíčovou dohodu s Pařížským klubem (skupina 15 hlavních věřitelů Kuby) o likvidaci historického dluhu. Současně v posledních letech došlo k dohodám o historických dluzích s dalšími zeměmi. Vedle toho začátkem listopadu proběhl 33. ročník mezinárodního havanského veletrhu FIHAV, kterého se vedle dvou tisíc vystavovatelů ze 70 zemí nově účastnilo i 28 amerických firem a dvě hospodářské komory.

Stejně jako v předchozím roce i tentokrát ministr zahraničního obchodu a investic Rodrigo Malmierca před stavil balíček investičních příležitostí na Kubě: celkem 326 projektů v celkovém objemu 8,2 miliardy dolarů. Agentura Moody’s navíc koncem roku zlepšila investiční výhled Kuby ze „stabilní“ na „pozitivní“ s ohledem na snížení závislosti na Venezuele a sblížení s USA.

Zatím kraluje padesátka státních podniků

Z praktického pohledu je pro zahraničního zájemce velkým problémem skutečnost, že cizozemec na Kubu může prakticky cokoli prodat, ale nemůže tam statky vlastnit, tedy v pravém slova smyslu investovat. Dalším typickým aspektem kubánského systému je fakt, že kubánskými partnery pro zahraniční obchodníky budou vždy státní podniky zahraničního obchodu, které mají monopol.

Takových podniků, které mají oprávnění k zahraničnímu obchodu, je okolo padesáti. Nutnou radikální reformu má v roce 2017 přinést avizovaný zákon o státním podniku. Značně zatím škodí systém dvou měn, díky němuž může státní podnik nakupovat vstupy výrazně levněji než jakýkoli jiný subjekt, takže nevzniká dostatečný tlak na konkurenceschopnost. Na měnové reformě Kuba pracuje.

Z monopolu státních podniků vyplývá i to, že prvotní kontakt s teritoriem musí pravidelně začít u Kubánské obchodní komory (www.camaracuba.cu), která vyhodnocuje potřeby kubánské ekonomiky s ohledem na schválený devizový plán. Pokud komora na základě zpravidla osobního setkání doporučí další jednání s podnikem zahraničního obchodu a následně dojde k dohodě, zahraniční podnikatel je zalistován jako dodavatel. Výhodou systému je v takovém případě prakticky neexistující konkurence.

Licence soukromníkům na prodej zeleniny nebo přišívání knoflíků

Coby přechodový stupeň mezi státním podnikem a soukromým sektorem existují od roku 2012 takzvaná nezemědělská družstva. Do té doby bylo družstevní podnikání vyhrazeno pouze oblasti zemědělství, kde existovalo od 90. let. Pro založení družstva je zapotřebí dohody tří Kubánců, kteří všichni v družstvu pracují, možnost najímání dalších osob je tedy omezena.

Typickým družstvem je však bývalý malý státní podnik, vznik úplně nového subjektu je méně častý. Vláda dosud schválila na 500 nezemědělských družstev, okolo 90 procent z nich se koncentruje především v oblasti maloobchodu, gastronomie, osobních a technických služeb.

Soukromý sektor na Kubě sice existuje, avšak stále čeká na přesnější právní vymezení. Stát dosud vydal okolo 500 tisíc licencí k soukromému podnikání, i nadále se však sektor koncentruje především v oblasti low-tech (přeprodej ovoce a zeleniny, přišívání knoflíků, taxislužby). Je tak oproti našemu pojetí pojímán jen jako doplněk ke státnímu podniku. V dubnu 2016 se uskuteční sjezd Komunistické strany Kuby, který snad vnese více světla a ukáže, co Kuba od soukromého sektoru do budoucna vlastně očekává.

Nový zákon zlepšil podmínky pro zahraniční firmy

Důležitým počinem v procesu otevírání Kuby a přitahování zahraničních investic bylo bezesporu vybudování Zvláštní rozvojové zóny Mariel. Na projektu za 900 milionů dolarů se ze tří čtvrtin podílela Brazílie. Jde o mamutí přístavní zařízení necelých 50 kilometrů západně od Havany.

Nápad zvláštních ekonomických zón není na Kubě nic nového. Původně zde na základě zákona z roku 1996 existovaly hned tři – Berroa, Wajay a Mariel. V roce 2000 v nich operovalo celkem 243 zahraničních subjektů. V roce 2002 však byly Fidelem Castrem všechny tři zóny s ohledem na praktické problémy zrušeny.

Kuba se chce stát obří překládací stanicí širšího regionu a k tomu jí má dopomoci právě marielská zóna. Ne všechny podmínky jejího řádného fungování jsou však dořešeny, projekt je první svého druhu a jeho umístění v rámci socialistického modelu hospodářství je specifické.

V roce 2014 začal na Kubě platit zákon o zahraničních investicích. Nová úprava jako hlavní novinku umožňuje – oproti dosavadnímu poměru 49 : 51 ve prospěch Kuby – vytvoření podniku s až stoprocentní zahraniční účastí, i když za cenu ztráty daňových výhod. Taktéž se nově společného podnikání mohou účastnit i kubánská zemědělská a nezemědělská družstva, nikoli však Kubánci coby fyzické osoby – podnikatelé. Veškeré investice i nadále v každém jednotlivém případě schvaluje vláda.

V otázce najímání pracovních sil zůstává státní zprostředkovatelna přijímající platy od zaměstnavatele v devizách a vyplácející pracovníka v národní měně. Zahraniční podnikatelé by si v tomto ohledu velmi přáli změnu. Zásadní novinkou zákona je i skutečnost, že schválené podniky budou moci za určitých podmínek samy dovážet a vyvážet, nebudou tedy ve svých vstupech závislé na kubánských podnicích zahraničního obchodu.

80 procent píce pro zvířata Kubánci dovážejí

Nejperspektivnějšími sektory na Kubě jsou zemědělství, potravinářství, energetika a doprava. Lze však říci, že významné příležitosti skýtají téměř všechny myslitelné oblasti. Limitem jsou pouze finance na kubánské straně a pochopitelně i jisté priority vitálních potřeb země. Zakázky jsou přidělovány neveřejně.

Kuba dováží na 80 procent veškerých potravin a píce pro zvířata, což se stoupajícími cenami na světových trzích vyvíjí čím dál vyšší tlak na centrální plánování. Ve velkém měřítku jsou v zemědělské výrobě stále využívána tažná zvířata. Výnosy jsou relativně slabé. Například kubánský průměr pro sóju je 1,3 tuny na hektar, v Brazílii jsou to čtyři tuny.

V oblasti energetiky jsou perspektivní nejen samotné výrobní kapacity, ale celá rozvodná síť. Naprostá většina energie pochází z tepelných elektráren. Kuba je zemí s udávaným čtyřicetiprocentním energetickým deficitem a závislostí na dodávkách zvenčí. Tomu se také tradičně přizpůsobovala struktura výrobních kapacit. V době družby se Sovětským svazem tak převládaly elektrárny na uhlí, v současné době je většina energie vyráběna z kubánské sirnaté ropy, která se nehodí pro výrobu pohonných hmot a jejíž využívání v elektrárnách znamená i významnou zátěž pro životní prostředí.

Kuba také v neposlední řadě experimentuje s alternativními zdroji. V rámci státních programů elektrifikace tak byly v odlehlých částech země instalovány fotovoltaické články a pokusně byly zprovozněny i větrné parky. Existuje též snaha o rozvíjení kapacity výroby elektřiny z biomasy po pěstování cukrové třtiny.

Přes mírné zlepšení v podobě povolení soukromých taxíků a družstevního podnikání v oblasti osobní dopravy není situace ani v tomto sektoru na Kubě úplně ideální. Státní logistika se potýká s nedostatkem vozů, v oblasti městské dopravy jsou zajišťované služby nedostatečné. Jistou obnovu zažívá pobřežní a železniční doprava.

Ostrov zavalili američtí turisté

Otevřením Kuby pro americké turisty se jen za první pololetí loňského roku příliv výletníků ze Spojených států zvýšil o 15 procent. Celkový počet legálních návštěvníků z USA pak narostl dokonce o 71 procent. Jediné spojení je však stále pouze to letecké, a doposud navíc pouze charterovými lety. Kapacita je nedostatečná. Vedle počtu letů, který by již brzy měla vyřešit nedávná dohoda o navázání pravidelného linkového  spojení, vyvstává i akutnost potřeby modernizace kubánských letišť. Dále je nezbytné co nejdříve doplnit nabídku ubytování, včetně té vyloženě turistické. Hotely jsou přeplněné, v Havaně rezervace přicházejí na měsíce dopředu.

Problémem je i tradiční orientace kubánského turistického průmyslu na klientelu „slunce a moře“. Turisté však již chtějí různorodou nabídku, na kterou jsou zvyklí i z jiných světových destinací. Kubánci si toho jsou vědomi a na řešení se pracuje. Velkou pochvalu si na druhé straně zaslouží skutečnost, že mezi oběma zeměmi byly navázány bankovní vztahy, a na Kubě tedy již přijímají i některé americké platební karty.

Od počátku normalizace se celkově mění i globální obchodní strategie Kuby, která je patrná rovněž na politice vůči dovozům z USA. Ty se obvykle držely na úrovni okolo 500 milionů dolarů ročně. Zejména šlo o potraviny, z nichž celých 50 procent tradičně činila mražená kuřata. Podle amerických zdrojů však kubánské importy v roce 2015 klesly o 37 procent.

Příčinou je podle Kubánců údajně diverzifikace vývozu do Brazílie, Argentiny, Španělska, Mexika a Kanady. Důležitým faktorem však v neposlední řadě bude jistě i fakt, že zboží zakoupené v USA musí být uhrazeno předem a kubánská administrativa hledá příznivější platební podmínky.


Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Jan Levitner, obchodní úsek Zastupitelského úřadu ČR v Havaně. Kredit fotografie: T photography / Shutterstock.com

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek