Kvalitní dřevo už musíme dovážet, říká ředitelka výrobce klavírů Zuzana Ceralová Petrofová

5. 10. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Před deseti lety nebylo vůbec jisté, jestli největší evropský výrobce pianin a klavírů Petrof z Hradce Králové přežije. „Velcí krizoví manažeři mi tehdy říkali, že ve chvíli, kdy Petrofu vypadlo šedesát procent obratu kvůli propadům v Americe, nemám šanci,“ vzpomíná majitelka firmy Zuzana Ceralová Petrofová. Její podnik ale chytil druhý dech i díky novým trhům typu Číny.

V nadcházejících krajských volbách jste se aktivně postavila za koalici Starostů a Východočechů. Proč?
Pokud se má něco změnit, musí se začít v regionech. Kraj má v rukou velké kompetence k vylepšení našeho prostředí. Ať již se jedná o zajištění kvalitní sociální a zdravotní péče či opravu špatných silnic nebo optimální řešení středních škol tak, aby nám stále nechyběly některé profese. Všechno to jsou věci, které se nás dotýkají dnes a denně.

Máte sama politické ambice?
Nikdy jsme jako rodina Petrof nebyli v politice angažovaní a ani já nemám tyto ambice. Rádi však podpoříme šikovné, pravicově orientované a morálně zdatné osobnosti.

Krátce po vašem příchodu do Petrofu v roce 2004 se firma kvůli odběratelům v USA dostala do vážných problémů. Byl to křest ohněm?
To byl. Původně jsem farmaceutka, chyběly mi zkušenosti. Dala jsem se však do boje a dopadlo to dobře.

Jak velká byla pravděpodobnost, že to dobře nedopadne?
Moc velká. Velcí krizoví manažeři mi tehdy říkali, že ve chvíli, kdy Petrofu vypadlo šedesát procent obratu kvůli Americe, nemám šanci. Říkali, že firma v reálu není naše, ale bank. Na to jsem ale odpověděla, že naděje umírá poslední, a začala krok po kroku s bankami jednat. Banky jsme přesvědčili a ve finále v nich našli partnera. V řadě věcí nám poradily, u jiných jsme je ale naštěstí neposlechli.

V čem jste bankéře neposlechli?
Radili nám, abychom přestali vyrábět pianina a dělali jen velké klavíry, protože jsou na nich vyšší marže. Dobře že jsme to neudělali. V současnosti se totiž prodávají hlavně pianina. Obecně ale platí, že bankéři jsou skvělí vizionáři. Znají makro- i mikroekonomii a v tom jsou dobří parťáci.

Na Spojené státy jste pak zanevřela?
Náš partner, který nás tam podrazil a kvůli kterému jsem musela zmenšit firmu na polovinu a pak ještě jednou na polovinu, nás tam bohužel prezentoval jako levné zboží z východní Evropy. Reputace tedy v Americe byla špatná. Měli nás rádi, prodávali jsme, ale za cenu, kterou jsme pak nebyli ochotní akceptovat.

Po zmíněné špatné zkušenosti jsme si řekli, že do Spojených států budeme prodávat je tehdy, když nám Američané zaplatí dopředu. Toho se držíme, prodeje tam nemáme velké, zato nástroje, když odsud odcházejí, jsou vždycky zaplacené. Posun je však nyní v tom, že státní CzechTrade pro příští rok vyhlásil Spojené státy jako podporovanou zemi.

Co to pro vás znamená?
Jednáme o tom, že bychom v Americe znovu vystavovali na velkém veletrhu hudebních nástrojů. Ministerstvo by nám pomohlo zafinancovat výstavní plochu. V této souvislosti se bavíme o tom, jestli už nenazrál čas se USA znovu více věnovat. Uvidíme na veletrhu, jaká bude nálada. Petrof kvůli počínající krizi v USA a závislosti na tamním trhu málem skončil.

Nehrozí vám teď zopakování kvůli silnému vývozu do Číny a Ruska?
Snažíme se, aby to tak nebylo. Už Baťa říkal, že firma by neměla být v tržbách závislá víc než z patnácti procent na jednom článku. A protože z Číny máme aktuálně už pětatřicet procent tržeb, řekli jsme si, že musíme riziko rozmělnit.

Místo jednoho partnera tam tedy dnes spolupracujeme se čtyřmi platícími partnery. Ti navíc pokrývají různá teritoria. Vedle výroby některých značek pro čínský trh mimo vlastního Petrofu zajišťujeme licenčně přímo v Číně, takže nám peníze plynou z různých zdrojů.

Čelíte v Číně plagiátům?
Máme propracovaný systém, jak poznat, jestli je nástroj originál nebo padělek. Podobně jako na bankovkách máme řadu ochranných prvků, podle kterých svoje výrobky bezpečně poznáme. Navíc se s většinou dealerů v Číně známe, takže jakmile se někde objeví nástroj vydávající se za Petrof, který jen trochu vypadá jinak, okamžitě nám to hlásí.

Rusko vám funguje jak?
Z Ruska máme aktuálně dvanáct procent tržeb, ale bývalo to více. I přes dvacet. Politická a ekonomická situace tam však stále není dobrá. Lidé kvůli slabému rublu šetří, což se hodně projevilo v soukromých prodejích velkých nástrojů a v tendrech ve školách.

Co vás v Hradci Králové vedlo ke zřízení Petrof Gallery, kterou aktuálně budujete?
Řekli jsme si, že nechceme být jen výrobci a prodejci pian. Současně máme prostory, do nichž se už výroba asi nevrátí. Stavíme tak velký showroom, kde si naši partneři budou moci zahrát na všechny nástroje, které děláme. Dosud jsme měli předváděné nástroje rozeseté po různých místech.

Druhou částí projektu bude vstupní hala s programem a hudební kavárna s dětskými koutky. Ve třetí etapě pak uděláme z jedné staré průmyslové haly něco, čemu říkáme místo pro setkávání. Bude to prostor pro koncerty, divadla, výstavy a podobně.

Bude to výdělečný podnik? Ptám se kvůli tomu, že desítky milionů na jeho vybudování si půjčujete od banky.
Můžeme si to dovolit jen díky tomu, že jsme dosavadní půjčky splatili, takže měníme úvěr za úvěr. Nebude to jen reprezentativní záležitost, projekt má být ziskový. Podmínky pro výrobu jsou všeobecně složitější a složitější, takže musíme hledat možnosti jiných příjmů. Například v poradenství, kultuře a servisu.

„Věřím však, že se nám podaří udržet pozici největšího výrobce pian v Evropě.“

Máte ještě prostor pro růst tržeb?
Naším slabým místem, kde máme prostor na zlepšení, je výroba a prodej velkých klavírů. Po světě se teď moc neprodávají, všichni raději berou pianina. Když klavír, tak buď levnější, nebo naopak ten nejdražší. Právě nejdražší se nám teď paradoxně prodávají dobře. Rádi bychom však prodávali střední segment, na němž se dobře vydělávají peníze. Musíme na to jen najít správný trh.

Kde bude Petrof za pět deset let?
Na klasické hudební nástroje se bude hrát pořád. Nehrozí nám převálcování elektronikou nebo digitálními nástroji. Musíme však sledovat světové trendy, kde je zrovna po hudebních nástrojích poptávka. Věřím však, že se nám podaří udržet pozici největšího výrobce pian v Evropě.

Stejně tak věřím, že dokud to půjde, budeme za slušných podmínek vyrábět dále v Hradci Králové. Důležité však je, aby bylo s kým vyrábět, protože lidé nejsou. Většinu operací ve výrobě totiž stále děláme ručně a lidé musejí mít zkušenost deset a více let, aby nástroj sestrojili.

Jak se vám vedle lidí shání dobré dřevo?
Rezonančního dřeva bohužel v Čechách ubývá, protože se nikdo nestará o vysazování dalších kmenů. Takové stromy rostou jen osm set metrů nad mořem. Navíc musejí být osmdesát a více let staré. A musí to být strom rostoucí někde uprostřed lesa, aby byl ušetřen povětrnostních vlivů. Tradičně jsme brali dřevo z Vysočiny a Šumavy, nyní je těchto zdrojů ale čím dál méně. Musíme se tedy ohlížet jinde. V italských Dolomitech nebo na druhé straně Šumavy.

Je to znát na zvuku nástroje?
Je. Dělali jsme slepé testy, při nichž jsme nevěděli, odkud rezonanční deska pochází. Nechali jsme je přehrát muzikanty a rozdíl tam evidentně byl.

Letos jste nad samotný Petrof umístili ještě společnost Petrof Pianos Group. Znamenalo to nějaké vypořádání podílů uvnitř rodiny?
Když jsem v roce 2004 nastupovala na pozici jednatelky, tak jsem kvůli vyjednávací síle potřebovala mít v ruce většinu podílů. S většinou příbuzných jsem se tedy domluvila a získala sedmasedmdesát procent. Domluva byla taková, že až bude firma stabilní a zhodnocená, že se vypořádáme a vrátím jim polovinu podílů. Nyní ta doba přišla. S těmi, kteří s tím souhlasili, jsem vytvořila Petrof Pianos Group. Mám v ní 51 procent, abych to tu uřídila. Bylo to vyčlenění těch, kteří jsme zajedno ve směřování firmy a ve vizi, kterou tlumočím.

Firmu jste před dvanácti lety převzala od otce. Mluví vám ještě do chodu podniku?
Působí jako můj poradce. Protože se všechno už jednou stalo, tak vždycky, když si nevím rady, jdu za ním a on řešení vysype z rukávu. Úžasně také pomáhá v PR aktivitách. Rád totiž jezdí na koncerty všeho druhu, kde se baví s pianisty o tom, jestli bylo všechno v pořádku, jak jsou spokojeni se servisem a podobně. Takto týdně absolvuje dva až tři koncerty, což mi velmi pomáhá. Samotné řízení společnosti už ale nechává na mně.

Mají o firmu zájem investoři?
Řada konkurentů nezvládá složité podmínky na trhu a prodávají firmy Asijcům. U nás Korejci a Číňané vysedávali také. Vyslechla jsem si je, abych viděla, jaký je o firmu zájem. Nakonec jsme se ale vždy rozloučili.

Zuzana Ceralová Petrofová (48)

Představuje pátou generaci rodiny Petrofů. Vystudovala Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Do výrobce pian Petrof nastoupila v roce 2000, o čtyři roky později se ujala jeho vedení. V roce 2014 získala titul Manažerka roku.


Převzato z deníku E15. Autor článku: Daniel Novák. Foto: Michael Tomeš.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek