Legislativní procesy a rozhodování v EU

20. 2. 2009 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Součást článku Podnikání bez bariér. Evropské společenství, uplatňující zásady subsidiarity a proporcionality, nevyvíjí činnost v oblastech, které nespadají do jeho výlučné pravomoci. Pokud je možno dosáhnout vytyčených cílů lépe jednotlivě členskými státy, provádějí se opatření na národní úrovni. EU zasahuje pouze tehdy, kdy může být příslušných záměrů dosaženo lépe na evropské úrovni.

Při vymezování pravomocí Evropského společenství vůči členským státům se uplatňují zásady subsidiarity a proporcionality. To zjednodušeně řečeno znamená, že Evropské společenství nevyvíjí činnost v oblastech, které nespadají do jeho výlučné pravomoci, do té doby, dokud je možno dosáhnout vytyčených cílů jednotlivě členskými státy. Evropské společenství se tedy angažuje pouze v případě, že může být příslušných záměrů dosaženo lépe na evropské úrovni, co do rozsahu a účinku. V oblastech, kde je dána výlučná pravomoc Evropskému společenství, je pravomoc členských států zcela vyloučena. Mezi výlučné pravomoci Evropského společenství patří zejména společná obchodní politika (celní unie) a podle některých názorů spadá do této kategorie také společná zemědělská a dopravní politika. Naopak mezi výlučné pravomoci členských států patří například problematika sociálního a důchodového zabezpečení, systém státní správy apod.

Rozhodovací procesy v EU

Na úvod je nutné vysvětlit pojmy primární a sekundární právo Evropské unie. Primární právo EU se skládá z dohod, které mají právní formu smluv uzavřených mezi vládami členských států. Sekundární právo EU vychází ze smluv EU, jež jsou součástí práva primárního, a skládá se z následujících právních aktů: nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanovisko (viz Právní akty). V současnosti se na evropské úrovni využívá nejčastěji čtyř poměrně složitých rozhodovacích procedur. Primární právo Evropského společenství přitom stanoví, jaká rozhodovací procedura bude v dané oblasti využita (liší se mírou zapojení jednotlivých institucí EU do rozhodování a způsobem hlasování).

Právní akty

Prvním právním aktem sekundárního práva Evropské unie je Nařízení. Nařízení je nadřazeno národní legislativě a do vnitrostátních zákonů se nepřevádí. Nařízení je tak pro Evropskou unii tím, čím je pro vnitrostátní právo zákon. Specifickým právním aktem je Směrnice, která nemá ve vnitrostátním právu obdoby. Směrnice zavazuje členské státy. Směrnice předepisuje pouze výsledek, jehož má být dosaženo, zatímco formy a metody zůstávají na vůli státu, musí se tedy převést (implementovat) do vnitrostátních zákonů Dalším méně využívaným aktem je Rozhodnutí a dále také akty bez právní závaznosti, jimiž jsou Doporučení a stanoviska.

Veřejné zapojení do legislativního procesu

Veřejnost je do rozhodovacího procesu zapojena prostřednictvím volby svých zástupců v Evropském parlamentu a také prostřednictvím Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV). Ten vydává stanoviska k návrhům právních předpisů EU. Členové EHSV se dají rozdělit do tří základních skupin: zaměstnavatelé, zaměstnanci, různé zájmy. Některá rozhodnutí EU musí být také konzultována s Výborem regionů, který se skládá ze zástupců evropských regionálních a místních úřadů.

Výhledy do budoucna

Vstoupí-li v platnost reformní Lisabonská smlouva, dozná fungování EU řady změn. Lisabonská smlouva posiluje roli Evropského parlamentu stejně tak jako role parlamentů národních. Novinkou bude také nástroj „občanská iniciativa," který umožní občanům více členských států vyzvat Evropskou komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila určitý návrh.

zpět na obsah článku Podnikání bez bariér

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek