Liberální Mexiko a Chile, měnící se Argentina

21. 2. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Latinská Amerika není homogenním celkem. Najdeme zde státy, které mají liberální přístup k obchodu, ale i ty s protekcionistickými sklony.

Mexiko, Chile a Argentina, tyto tři země hezky charakterizují obchodní diverzitu zemí latinskoamerického regionu. Bylo by totiž chybou vnímat Latinskou Ameriku jako jeden homogenní celek. Co se přístupu k obchodu týká, jsou v tomto regionu země liberální, ale i protekcionistické. K těm otevřeným řadíme státy při Tichomořském pobřeží, jako jsou Mexiko, Kolumbie, Peru a Chile, které tvoří „Tichomořskou alianci“. Mezi země s přetrvávajícími překážkami pak patří Brazílie, stále ještě Argentina a dále Venezuela či Kuba.

Z hlediska České republiky se v případě všech tří zemí jedná o hlavní obchodní partnery v regionu. Mexiko, kam směřuje přes 50 procent českého exportu do Latinské Ameriky, zůstává hlavním partnerem a Argentina s Chile jsou pro ČR třetím a čtvrtým exportním trhem v regionu (druhé místo patří Brazílii).

Mexiko a Chile jsou členskými zeměmi Tichomořské aliance, jejímž je ČR pozorovatelským státem. Oba státy jsou také jako jediné z latinskoamerického regionu členy OECD. Řadí se mezi dlouhodobě stabilní ekonomiky s příznivými ukazateli – HDP dosahuje růstu, přestože se jeho tempo zpomaluje.

Obě země dosahují také příznivých umístění v žebříčcích týkajících se podnikatelského prostředí, ať už se jedná o Doing Business či Globální konkurenceschopnost. Otevřenost obchodu lze také dokumentovat počty sjednaných obchodních dohod. Mexiko má platnou dohodu o volném obchodu se 46 zeměmi světa, devět regionálních preferenčních dohod, Chile má dohodu o volném obchodu dokonce s šedesátkou zemí.

Oba státy disponují platnou dohodou s EU, která již odbourala celní tarify na průmyslové zboží. Obě tyto dohody jsou nyní v procesu modernizace s tím, že vyjednávání s Mexikem jsou už značně pokročilá, s Chile se teprve rozbíhají. Modernizované dohody pokryjí komplexní spektrum oblastí od obchodu se zbožím přes služby až po veřejné zakázky, a měly by tak vést k dalšímu zjednodušování vzájemného obchodu. Vzhledem k povaze obou ekonomik je ale nutné počítat na těchto trzích se silnou konkurencí.

Proměňující se Argentina

Argentina je zemí, v níž překážky obchodu stále přetrvávají. Zároveň však prochází velmi zajímavými změnami. Po desetiletém období vlády manželů Kirchnerových vyhrál před koncem roku 2015 volby Mauricio Macri, jehož vláda přistoupila k reformám a nasměrovala Argentinu do zásadně jiného kurzu, kdy postupně ruší silně protekcionistická ekonomická řešení.

Patrná je také snaha o posílení pozice Argentiny na mezinárodním poli. Toto zviditelnění je patrné v pořádání poslední (prosincové) ministerské konference Světové obchodní organizace právě v Buenos Aires, aktuálním předsednictví Argentiny v G20 či tom, že jednou z hlavních priorit na multilaterální scéně je vstup Argentiny do „elitního klubu“ OECD.

Zaznamenáváme rovněž opětovný příklon k evropským zemím a podporu vyjednávání dohody o volném obchodu (FTA) mezi EU a integračním uskupením Mercosur. Tato jednání probíhají už od roku 1999 a momentů, kdy dohoda byla nejblíže uzavření, bylo již několik. Přesto v posledních několika měsících jednání nabrala na intenzitě a je jasně patrná politická vůle nejen na straně Argentiny, ale i ostatních partnerů (Brazílie, Paraguaye a Uruguaye) dohodu skutečně uzavřít.

Trhy Mercosur představují pátou ekonomiku světa s populací 300 milionů lidí s tím, že s EU zatím FTA nemají. S ohledem na charakter zejména obou velkých ekonomik (Argentiny a Brazílie) by tak obdobná dohoda zcela jistě přinesla zlepšení podmínek ve vzájemném obchodě.

Směřování Argentiny bylo potvrzeno i v parlamentních volbách, které se uskutečnily v říjnu 2017, Macriho strana Cambiemos získala absolutní převahu, celkově dosáhla 40,59 procenta hlasů, což znamená posílení o 21 křesel (107 křesel z 257) v Kongresu a o devět křesel v Senátu (24 z celkových 72).

V ekonomické oblasti Macriho vláda rovněž přistupuje k postupným změnám, jako bylo zrušení vývozních cel na hlavní komodity, zrušení většiny devizových omezení, sjednocení měnového kurzu či zpřehlednění systému dovozních licencí, i když v posledně jmenovaném je jistě ještě prostor pro zlepšení. I přes všechny tyto snahy však přetrvává řada problémů, jejichž náprava vyžaduje delší období.

Dobrou zprávou je, že oproti poklesu HDP o více než dvě procenta v roce 2016 první odhady naznačují, že za rok 2017 by tento ukazatel již mohl skončit v černých číslech. 

Zásadním problémem však zůstává inflace. V roce 2016 dosahovala 40 procent, pro minulý rok odhady hovoří o 21 procentech. Vysoké úrokové sazby do země lákají krátkodobý kapitál a domácí měna zdražuje. Argentina se tak stává nejdražší zemí na kontinentu. Obtížnou zůstává tamní ekonomika také z hlediska daní, a to nejen jejich výší, ale i složitostí. Další výzvou je také nutnost postupné modernizace dopravní i energetické infrastruktury země.

Energetika jako výzva

Energetika je jedním ze společných jmenovatelů všech tří trhů. Je jedním z oborů, v nichž již spolupráce mezi našimi zeměmi existuje nebo historicky existovala. Všechny země procházejí či v případě Argentiny spíše budou muset projít určitými reformami. V Mexiku, kde byla energetika donedávna pouze věcí státu, umožnila energetická reforma otevření sektoru soukromému kapitálu s cílem zlepšit jeho konkurenceschopnost a efektivitu. V Chile bylo v prosinci zahájeno tolik potřebné propojování dvou doposud nezávislých okruhů výroby elektrické energie SIC (Sistema Interconectado Central) a SING (Sistema Interconectado Norte Grande). K úplnému propojení by mělo dojít během prvního čtvrtletí 2018, kdy bude umožněn přenos až 1500 MW.

Energie získaná z obnovitelných zdrojů

Všechny tři země rovněž deklarují cíl zvýšit podíl energie získané z obnovitelných zdrojů (OZE). Nejdále je v tom Chile, které v listopadu 2017 oznámilo, že již dosáhlo 20 procent výroby elektřiny z OZE, což je o osm let dříve oproti plánu. A tato země jde ještě dále, v dalších 15 letech by chtěla dosáhnout navýšení až na 60 procent.

Rovněž mexická vláda se zavázala zvýšit podíl OZE do roku 2024 na 35 procent, do roku 2050 na 50 procent. Argentina pak deklarovala cíl zvýšení podílu OZE na 20 procent do roku 2025. Vláda již spustila program na zapojení soukromého kapitálu do stavby nových zdrojů zvaný RenovAR. Další kolo tohoto programu bude probíhat na jaře. Úkolem tamní vlády však bude připravit přenosovou síť, aby nápor nových zdrojů, které budou postupně zapojovány, vydržela. Investice do sektoru jsou nutností, avšak namístě bude jistě i určitá opatrnost argentinské vlády, aby vybalancovala rozvoj a případné přílišné vnější zadlužování.

Na příkladu energetiky je také velmi dobře vidět úspěšnost zapojení českých firem do projektů jako subdodavatelů, ať už se jednalo o subdodávky pro mexickou státní společnost PEMEX, dodávky českých turbín a dalšího vybavení do projektů velkých hráčů v Mexiku a Chile, tak historicky i do Argentiny. Tato zkušenost může být případně využita i pro další sektory.

Dalším významným oborem je automobilový průmysl. Automobily či jejich díly (právě spolu s vybavením pro energetiku) zaujímají čelné pozice ve vývozu ČR do těchto zemí, ale i v dovozu z Mexika a Argentiny. Mimo zmíněné oblasti mohou české firmy najít příležitosti také ve strojírenských výrobcích, zemědělských technologiích, vodním a odpadovém hospodářství či dopravě.

Stejně jako kanceláře CzechTrade, které fungují pro všechny tři země, je i MPO je připraveno projekty v těchto vzdálených teritoriích účinně podpořit.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Martina Jeníčková, oddělení Amerik, sekce EU a zahraničního obchodu, MPO.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek