Lukáš Gregor: Při čerpání evropských dotací jsme ustrnuli v pubertě

22. 11. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Dotace z Evropské unie k nám začaly plynout již v roce 1998, kdy jsme jako kandidátská země zažádali o členství v Unii. Čerpání grantů je jedním z jasných pozitiv našeho zapojení do EU a může nám zvyšovat naši konkurenceschopnost v rámci nejen globální Evropy, ale i světa. Je to tak ale i ve skutečnosti?

Použijeme-li paralelu s lidským životem, pak za 17 let se průměrný člověk naučí nejen zvládat základní potřeby a dovednosti, jako je přijímání potravy, chůze či řeč, ale osvojí si i pokročilejší schopnosti, a dokáže tedy i přemýšlet, učit se a něco vymyslet.

Systém čerpání dotací by se v tomto příměru měl dostat z plenek nejen do pubertálního věku, ale měl by být už téměř plnoletý. A v tom je základní problém – u dotací jsme zůstali v pubertě.

V České republice již proběhla dvě celá dotační období (2004–2006 a 2007–2013) a nyní začíná v pořadí třetí, plánované na roky 2014 až 2020. V tomto programovém období budou mít členské státy EU možnost získat více než 351 miliard eur a samotná Česká republika může dosáhnout na zhruba 24 miliard z nich. 

Evropská komise však tentokrát již nechce riskovat, že by některé prostředky zůstaly nevyužity, a hodlá proto na investice lépe dohlížet. Chce se vyhnout situaci z období 2007 až 2013, kdy některé státy nezvládly využít celou svou přidělenou alokaci. Proto se Brusel rozhodl zřídit zvláštní pracovní skupinu pod vedením bývalého místopředsedy komise Siima Kallase.

Pozornost skupiny se upíná na dvě hlavní priority. V první řadě plánuje zjednodušení dostupnosti financování pro malé a střední podniky a zároveň chce snížit nadměrné a zbytečné administrativní překážky.

V současné chvíli se Kallasův tým věnuje skupině zemí, která podprůměrně čerpá evropské prostředky. Mezi těchto osm zemí patří vedle Bulharska, Chorvatska, Itálie, Maďarska, Rumunska, Slovenska a Slovinska i Česká republika. Ta totiž za minulé dotační období nezvládla využít zatím asi 55 miliard Kč.

Od plenek k teenagerům – pomalu, ale jistě

V roce 2006 byl dotační byznys překvapivě komplikovaný svět: k dispozici bylo 16 programů podpory, všechny žádosti se podávaly výhradně papírově a dovážely se na příslušná místa veřejné správy, každý poskytovatel dotace měl svoji metodiku správného podávání žádosti.

Dotace z EU byly v té době téměř neznámé a v podstatě každá dotační agentura tak trochu suplovala veřejnoprávní média. Informovala, učila a také pomáhala. Ti, kdo měli načtené příručky různých poskytovatelů dotací a uměli s úřady komunikovat, byli vyvažováni zlatem. Uměli totiž žádat o peníze, které nikdy dřív nebyly nabízeny „zdarma“.

Veřejná správa v té době také ještě nevěděla, jak přesně se v takové situaci chovat. Peníze tak sice rozdělovala, ale byla velmi opatrná, protože způsob přidělování nebyl nastaven pro všechny stejně. Společným jmenovatelem té doby však bylo nadšení z nového a také radost z výsledku.

Všichni chtěli něco vybudovat, vymyslet, navrhnout. Tedy budu-li pokračovat v příměru k vývoji člověka, z mimina se postupně stával člověk, který velmi rychle nastoupil do základní školy a rád se učil. Každá výuka má sice své překážky a těžkosti, ale ten předmět byl velmi zajímavý!

Rok a  půl po  oficiálním plánovaném spuštění nového programovacího období se jednotlivá ministerstva stále nejsou schopna dohodnout, kdo bude za  co odpovědný.  Výsledkem je skutečnost, že někteří opět pracují na  vlastní pěst.

Puberta

Dotační období 2007 až 2013 nás tedy mělo lecčemu naučit – měli jsme se poučit z chyb a prohřešků. Jenže EU fondy za tu dobu získaly na atraktivitě, a to zejména politické. Výsledek byl následující: počet programů podpory se zvýšil z 16 na 24, podávání žádostí se sjednotilo na 3 různé elektronické formy a metodiky a úrovně jednotlivých ministerstev.

Zatímco přechod na elektronickou formu žádostí znamenal malou IT revoluci a byl to krok správným směrem, chybou na kráse bylo, že již tehdy nevznikl jediný nástroj na podávání dotací. Tehdy existovaly tři elektronické formy podávání žádostí – EAccount, Bendit, Beni l – a každý žadatel se tedy musel okamžitě naučit pracovat ve třech odlišných systémech.

Každý měl jiné požadavky, jinou metodiku a hlavně používal jinou IT architekturu. Přechod z 16 na 24 programů znamenal naprostý chaos zejména v momentě, kdy se každý řídící orgán, tedy většinou ministerstvo, nebo kraje, rozhodl, že si „své“ peníze rozdá po „svém“.

Stávalo se tedy, že peníze putovaly na podporu turistického ruchu a stavěla se golfová hřiště, aquaparky a stezky. Nebo se dokonce chystaly projekty, které ani nemohly být financované ze zdrojů EU, jako byla například pražská čistička odpadních vod.

Problémem takovéhoto počtu programů také byla skutečnost, že ne všechny úřady, které tyto peníze nově spravovaly, je dokázaly efektivně využít a dát na životaschopné projekty. Obtížné bylo i zajistit vyšší počet hodnotitelů, úředníků a kvalitní know-how.

Jak velký byl v té době počet programů, ilustruje i fakt, že jeden z ověřených portálů o dotacích evidoval takové množství informací, že bylo pro laika v podstatě nemožné zjistit, jaká výzva by ho mohla zajímat. Jenže to máte jak s pubertou. Už nejste dítě, umíte a děláte spoustu věcí, ale nikdo vám vlastně nerozumí.

Výsledek tohoto období je ale s jedinou výjimkou veskrze pozitivní. V tomto období bylo podáno rekordní množství projektů, podpořeno rekordní množství žadatelů, zaměstnanost na úřadech vzrostla stejně jako počet poradenských společností (protože žadatelé nevěděli, jak, co a kam podat) a vznikly i krásné a velmi užitečné projekty přesahující českou kotlinu.

V tomto období jsme zaznamenali vlastně jen jeden jediný naprosto negativní dopad – budeme muset vracet rekordních zhruba 55 miliard Kč.

Dostaneme se z toho napotřetí? Aneb kocovina po oslavě plnoletosti

Nové dotační období 2014 až 2020 odstartovalo s velkými těžkostmi. Začalo totiž až v červenci 2015, tedy s 19měsíčním zpožděním, a navíc na začátku prázdnin, kdy většina žadatelů již odjela, nebo se chystala odjet na zaslouženou dovolenou. To však není jediný problém následujícího dotačního období.

Rok a půl po oficiálním plánovaném spuštění nového programovacího období se jednotlivá ministerstva stále nejsou schopna dohodnout, kdo bude za co odpovědný. Výsledkem je to, že někteří opět pracují na vlastní pěst.

První výzvy jsou tak zatím vypsány ve velmi otevřeném duchu – v zásadě volají po kvalitních projektech a solidním přístupu. Zde se tedy již na začátku ukazuje obecný strach z toho, že se opět nedočerpají peníze, nebo že projekty budou nekvalitní. Vše ale není ztraceno. Některé věci se změnily k lepšímu. Tedy alespoň částečně.

Například přechod od tří systémů elektronického podávání žádostí na jeden znamená fantastickou věc. Ovšem ne v případě, pokud je to pubertální rozhodnutí a pokud se místo použití nejlepšího a nejúčinnějšího systému z období 2007–2013 začne vyvíjet zcela nový systém (MS 2014+).

Kdo někdy ve firmě implementoval nový IT systém, jistě ví, co to znamená a jak dlouho bude trvat, než systém začne stoprocentně fungovat. V tuto dobu IT systém na podávání žádostí zatím stále nepracuje tak, jak má. Dobrým krokem je i snížení počtu operačních programů.

I když i zde by mohlo být lépe a původních 24 programů se mohlo snížit na menší počet než stávajících 15 operačních programů. Závěr je tedy jednoznačný. Za posledních 17 let jsme se rozhodně všichni poučili a víme, co máme dělat.

Bude sice nějakou chvíli trvat, než si dotace správně nastavíme, ale časem si o ně budeme žádat jednoduchým, rychlým a férovým způsobem. Všichni se ale budeme muset pokusit překročit vlastní stín nezdarů, korupce a nekvalitních rozhodnutí. Musíme se snažit dotlačit naše úřady k efektivnější práci. Nástroje a zkušenosti už na to máme.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Lukáš Němec, místopředseda představenstva Erste Grantika Advisory

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek