Lze racionálně a spravedlivě změnit tarify?

29. 4. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Po nějakém čase se zklidnila intenzivní diskuze o nové tarifní struktuře v elektroenergetice. Vzniká tak prostor pro racionální komunikaci na téma: jak dál?

Proč se vlastně uvažuje o nové tarifní struktuře? Důvodů je více. Na jedné straně se jedná o plnění požadavků EU. Na druhé straně – a to je podstatnější, ať chceme, nebo ne – je nutné reagovat na vývoj v oblasti elektroenergetiky.

Pryč jsou doby, kdy energii do sítě dodávalo několik „málo“ výkonově významných zdrojů, které byly zcela ovladatelné a předvídatelné. Nyní zažíváme dobu, kdy je do sítě zapojeno řádově více zdrojů, z nichž většina má přednostní právo dodávky a které jsou závislé na obtížněji předvídatelných vlivech a v neposlední řadě obtížně řiditelné, jelikož se neřídí tržními podmínkami a jsou vlastněny mnoha subjekty s různými obchodními strategiemi. Jak se ale za dobu této změny proměnila česká distribuční a přenosová soustava?

Ve srovnání se změnami ve zdrojové části energetické soustavy téměř vyhnuly. Nevyhnou. Změny budou naopak dvojího charakteru. V první řadě se bude jednat o technické změny jako například transformátory umožňující regulovat zatížení přenosové soustavy při přeshraničních přenosech energie, chytré měření – takzvaný smartmetering a podobně. Další změny budou ekonomické či tržní, jako je například netmetering.

Na mušce jsou první spotřebitelé

Právě ekonomické změny v podobě změny tarifní struktury pocítí konečný spotřebitel jako první. Proč se ale začíná právě u tarifů? Odpověď je snadná: protože je to nejjednodušší nebo se to alespoň tak zdálo. Většina ostatních změn bude vyžadovat nemalé investiční výdaje a ty bude muset dříve či později někdo uhradit. Nikdo jiný než konečný spotřebitel to nebude. Výše investic se bude mimo jiné odvíjet i od celkového instalovaného výkonu v přenosové/ distribuční soustavě. Zde narážíme na jeden z racionálních důvodů pro změnu účtování nákladů za připojení k distribuční soustavě. Nyní totiž ve většině platíme dle spotřebované energie téměř bez ohledu na to, jaký výkon si v rámci soustavy alokujeme.

Tato úvaha se vztahuje zejména k odběrům na úrovni nízkého napětí. Přenosová/distribuční soustava se dimenzuje dle alokovaného výkonu. Čím bude alokovaný výkon nižší, tím nižší budou i investice do obnovy a rozvoje. Tím se sníží pravděpodobnost růstu plateb za přenosové a distribuční služby spojené s realizací přenosového/distribučního výkonu, jehož část ale pravděpodobně nikdo nepotřebuje.

Motivace k energetickým úsporám

Je otázka, zda nová tarifní struktura opravdu demotivuje spotřebitele k energetickým úsporám. Z určitého pohledu tomu tak určitě je: zákazník by totiž část ceny (významnější než dnes) platil bez ohledu na množství spotřebované energie. Oproti tomu by tato část platby byla závislá na velikosti alokovaného výkonu, respektive instalovaného jističe a tedy velikosti instalovaného výkonu užívaných spotřebičů, způsobu jejich provozu a podobně. Motivace pro zákazníka by tedy spočívala v omezování alokovaného výkonu/ instalovaného jističe, a tedy k přemýšlení nad tím, jaké spotřebiče si bude pořizovat, ale i nad médii, která bude užívat. Například u vytápění, ohřevu teplé vody nebo vaření lze elektřinu nahradit zemním plynem a podobně.

V konečném důsledku je zákazník motivován, aby si pořizoval spotřebiče s co nejnižším výkonem, a do jisté míry tedy i spotřebou energie. Potenciální úspory by se mohly dotknout i přenosové/distribuční soustavy, jelikož optimalizací jejího výkonu může dojít ke snížení ztrát, které vznikají v předimenzovaných prvcích soustav. Přes vše výše uvedené ale samozřejmě platí, že největší motivace k úsporám se odvíjí od ceny spotřebované energie. Právě tento efekt by byl bezpochyby zavedením stávajícího návrhu nové tarifní struktury omezen.

Změnám se nevyhneme

Změny v oblasti přenosu/distribuce energie nás čekají a nebudou malé. Významnou úlohu v celém procesu sehraje český Energetický regulační úřad (ERÚ), jehož pozice nebude jednoduchá – bude mít významný vliv na výši investic, se kterými v požadovaném rozsahu zatím nemáme mnoho zkušeností. Spotřebitelé se budou muset přizpůsobit novým podmínkám a přivyknout novému způsobu chování při spotřebě energie. Z pohledu udržitelného rozvoje to může vypadat jako dobrá zpráva. Opravdu dobrou zprávou ale bude, až najdeme racionální a pro všechny strany akceptovatelnou cestu ke změně.

Vytvořit rovné podmínky je obtížné

Nikdo z nás si již asi neumí představit, že by žil v domě bez komfortu zajištěného přivedenou elektrickou energií. Zvykli jsme si na to. A také jsme si zvykli, že platíme, jen když spotřebováváme. V reálném životě je to ale jinak. V současném tarifním modelu je to do značné míry tak, že za minimální náklady mám možnost využít služeb dodávky energie, ale když nespotřebovávám, tak skutečné náklady s mým připojením jsou z podstatné části přeneseny na někoho, kdo spotřebovává. A to zřejmě není úplně v pořádku. V tomto kontextu se platba za možnost odběru, nikoli odběru samotného, racionálně jeví.

Může ale existovat i nerovnost v případě, že všichni spotřebitelé platí dle výkonu, tedy možnosti odebírat energii. Velcí spotřebitelé, na rozdíl od těch drobných, mají nesrovnatelně větší možnosti v oblasti optimalizace výkonu. Drobný spotřebitel musí fyzicky vyměnit jistič, celý proces je časově náročný a spojený se značným poplatkem. Před zavedením změny tarifní struktury by bylo vhodné ve výši platby zohlednit možnost ovlivnění parametru (tedy výkonu), dle kterého se platí, anebo všem na trhu nabídnout srovnatelné podmínky, což je zatím komplikované, ne-li nemožné.

Převzato z přílohy deníku e15 „Energetika“, autor: Tomáš Chadim, Business Unit Manager Industrial Enegry Efficency, TÜV SÜD Czech

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek