Manažerská smlouva

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Manažerská smlouva je ujednání o vzájemných právech a povinnostech manažera a obchodní společnosti. Právní podstatou může být pracovní poměr založený jmenováním dle platného zákoníku práce, nebo též smlouva o výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti. Popis problematiky pracovního poměru vedoucích zaměstnanců a aspektů vzájemných právních vztahů obchodních společností a osob, které v nich vykonávají funkci statutárního orgánu.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. 1. 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.“

Podrobný obsah dokumentu

Související zákony

Úvod do problematiky

Pojem manažerská smlouva český právní řád nezná, proto tento pojem není žádným způsobem závazně definován. Obecně bývá tento pojem používán k označení ujednání, jimiž se řídí vzájemná práva a povinnosti obchodní společnosti a manažera. Právní podstatou vzájemného vztahu společnosti a manažera může být pracovní poměr založený jmenováním dle platného zákoníku práce, nebo též smlouva o výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti. V posléze uvedeném případě se nejedná o pracovně právní vztah, nýbrž o zvláštní právní vztah podle obchodního zákoníku.

Pokud je manažer společnosti jejím statutárním orgánem (např. jednatel společnosti s ručením omezeným) či členem jejího statutárního orgánu (např. předseda představenstva akciové společnosti), nemůže tuto funkci vykonávat v pracovním poměru. V takovém případě je vzájemný právní vztah založen smlouvou o výkonu funkce statutárního orgánu dle ZOK a v případě absence takové smlouvy se přiměřeně použijí ustanovení NOZ o příkazu.

Pokud manažer společnosti není jejím statutárním orgánem či členem jejího statutárního orgánu, vykonává svou funkci na základě pracovního poměru založeného jmenováním – jde o tzv. vedoucího zaměstnance. Příkladem mohou být různé funkce ředitelů či jejich náměstků; každá společnost je však oprávněna sama určovat svou vnitřní organizaci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Vznik pracovního poměru

Za účinnosti starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb., tedy do 31. 12. 2006, platilo, že pracovní poměr může být založen jedním ze tří možných způsobů: pracovní smlouvou, volbou anebo jmenováním. Nový zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., účinnost od 1. 1. 2007) z těchto tří způsobů vzniku pracovního poměru vůbec nezná volbu. Ke změnám došlo též v právní úpravě vzniku pracovního poměru jmenováním.

Podle současné harmonizované právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 tedy může pracovní poměr vzniknout buď pracovní smlouvou, nebo jmenováním. Níže bude stručně pojednáno o obou těchto způsobech vzniku pracovního poměru.

Pracovní smlouva

Pracovní smlouvu uzavírá zaměstnanec a zaměstnavatel, pracovní poměr vzniká dnem, který je v pracovní smlouvě uveden jako den nástupu zaměstnance do práce. Z pracovního poměru zaměstnanci i zaměstnavateli vznikají vzájemná práva a povinnosti, jež podrobně upravuje zákoník práce.

Jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy spolku vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, nevzniká pracovní poměr samotným aktem volby. Volba je pouze předpokladem pro uzavření pracovní smlouvy; pracovní poměr v takovém případě vzniká až dnem, který je v pracovní smlouvě sjednán jako den nástupu do práce. S pomocí této právní konstrukce mohla být volba vypuštěna ze seznamu důvodů vzniku pracovního poměru.

Jmenování

Dle současného zákoníku práce platí, že aby jmenováním došlo ke vzniku pracovního poměru, musí být současně splněny následující podmínky:

  • musí jít o vedoucí pracovní místo a
  • musí jít o případ stanovený zákoníkem práce nebo zvláštním právním předpisem.

Vedoucí pracovní místo

Co se rozumí vedoucím pracovním místem, vyplývá z ust. § 11 zákoníku práce, které stanoví: „Vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu."

Stanovené případy

Nezakládá-li zvláštní právní předpis vznik pracovního poměru jmenováním, podle ust. § 33 odst. 3 zákoníku práce se pracovní poměr zakládá jmenováním pouze u vedoucího:

  • a) organizační složky státu,
  • b) organizačního útvaru organizační složky státu,
  • c) organizačního útvaru státního podniku,
  • d) organizačního útvaru státního fondu,
  • e) příspěvkové organizace,
  • f)  organizačního útvaru příspěvkové organizace,
  • g) organizačního útvaru v Policii České republiky,

a v případech stanovených zvláštním právním předpisem.

V případě organizační složky státu a organizačního útvaru organizační složky státu (písm. a) a b):

Co je organizační složkou státu upravuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Podle ustanovení § 3 odst. 1 jsou organizačními složkami státu „ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu."

V případě organizačního útvaru státního podniku (písm. c):

Problematika státního podniku je upravena v zákoně č. 77/1997 Sb., o státním podniku. Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích organizačních útvarů státního podniku. S účinností od 1. 1. 2008 byla ze zákona vypuštěna zmínka o tom, že jmenováním se zakládá pracovní poměr též u ředitelů státního podniku.

Podle ust. § 12 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku ředitele jmenuje a odvolává ministr, nebo vláda, pokud si to vyhradí. Z tohoto právního stavu lze vyvodit, že ředitel státního podniku je vedoucím zaměstnancem, jehož pracovní poměr je založen jmenováním i poté, co výslovná zmínka o něm byla ze zákona vypuštěna. Ředitel státního podniku je tak statutárním orgánem, který tuto funkci vykonává v pracovním poměru (narozdíl od statutárních orgánů obchodních společností – jejich právní poměry se neřídí zákoníkem práce).

Organizační členění státního podniku je ve výhradní působnosti podniku; každý státní podnik tedy svým organizačním řádem stanoví, kolik a jakých organizačních útvarů zřídí.

V případě organizačního útvaru státního fondu (písm. d):

V České republice existuje celá řada státních fondů s nejrůznějším posláním; tyto fondy bývají obvykle upraveny svým vlastním zákonem. Jen příkladmo uvádíme některé zákony upravující problematiku fondů:

  • zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu,
  • zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení,
  • zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury,
  • zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů
  • zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky,
  • zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky.

V případě příspěvkové organizace a organizačního útvaru příspěvkové organizace (písm. e) a f):

Problematiku příspěvkových organizací řeší zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích v § 54 a též zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v § 27 a následujících.

V případě organizačního útvaru v Policii České republiky (písm. g):

Podrobnější úpravu Policie České republiky přináší zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky a jeho prováděcí předpisy.

V případech stanovených zvláštním právním předpisem:

Jako příklad vzniku pracovního poměru jmenováním na základě zvláštního právního předpisu lze uvést například:

  • zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ust. § 2 odst. 5 až 7,
  • zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ust. § 102 odst. 2 písm. g) a ust. § 103 odst. 3,
  • zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ust. § 59 odst. 1 písm. c) a ust. § 61 odst. 3 písm. b),
  • zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ust. § 68 odst. 2 písm. v) a ust. § 72 odst. 3 písm. b),
  • zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ust. § 131.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přechodné ustanovení nového zákoníku práce

Je-li přijímán nový zákon, je třeba vždy vyřešit, jakým způsobem dojde k adaptaci dosavadních právních vztahů na novou právní úpravu. Tuto záležitost řeší takzvaná přechodná ustanovení zákona, která bývají umístěna na jeho konci. Zákoník práce č. 262/2006 Sb. obsahuje přechodné ustanovení v § 364, kde se stanoví obecné pravidlo, že podle nového zákona se řídí (není-li stanoveno jinak) i pracovněprávní vztahy vzniklé ještě za účinnosti starého zákoníku práce.

Pracovní poměry založené volbou nebo jmenováním podle starého zákoníku práce se nadále považují za pracovní poměry založené pracovní smlouvou; to neplatí v případě pracovního poměru:

  1. vedoucího organizační složky státu,
  2. vedoucího úředníka a vedoucího úřadu,
  3. vedoucího organizační jednotky organizační složky státu,
  4. ředitele státního podniku,
  5. vedoucího organizační jednotky státního podniku,
  6. vedoucího státního fondu, jestliže je v jeho čele individuální orgán,
  7. vedoucího příspěvkové organizace,
  8. vedoucího organizační jednotky příspěvkové organizace,
  9. ředitele školské právnické osoby a
  10. kdy je jmenování upraveno zvláštním právním předpisem.

Práva a povinnosti vedoucích pracovníků

Jmenováním může být založen zcela nový pracovní poměr. Rovněž však jmenováním může dojít pouze ke změně původního pracovního poměru již existujícího na základě pracovní smlouvy. Jmenování zaměstnance na vedoucí pracovní místo se dle ust. § 40 odst. 1 zákoníku práce považuje za změnu pracovního poměru.

Povinnosti vedoucích zaměstnanců jsou vymezeny v ust. § 302 zákoníku práce (současně pro vedoucí zaměstnance platí obecné povinnosti jako pro všechny běžné zaměstnance, které jsou upraveny v ust. § 301 zákoníku práce. Podle ust. § 302 zákoníku práce jsou vedoucí zaměstnanci povinni:

  1. řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky,
  2. co nejlépe organizovat práci,
  3. vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
  4. zabezpečovat odměňování zaměstnanců podle tohoto zákona,
  5. vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců,
  6. zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů,
  7. zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele.

Některá další specifika pozice vedoucího pracovníka:

Vedoucí zaměstnanci jsou povinni zajišťovat péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci, jež je uložena zaměstnavateli (ust. § 101 odst. 2 zákoníku práce). V té souvislosti přijímají oznámení o nedostatcích a závadách na pracovišti a o pracovních úrazech. Zaměstnavatelem písemně určení vedoucí zaměstnanci jsou oprávněni podrobit jim podřízené zaměstnance zjištění, zda nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Podle ust. § 114 zákoníku práce lze u vedoucích pracovníků sjednat mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas, v takovém případě vedoucímu zaměstnanci nepřísluší mzda za práci přesčas, příplatek za práci přesčas ani náhradní volno (ust. § 114 odst. 3 zákoníku práce). Pokud vedoucí zaměstnanec pobírá za svou práci plat podle ust. § 122 a násl. zákoníku práce, má nárok na příplatek za vedení podle ust. § 124 zákoníku práce.

Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele nebo vedoucím organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, určuje plat ten, kdo jej na jeho pracovní místo ustanovil. Statutárním orgánem, který svou funkci vykonává v pracovním poměru, je např. ředitel státního podniku; v žádném případě to neplatí o statutárních orgánech obchodních společností.

Podle ust. § 179 odst. 2 zákoníku práce platí, že vedoucím organizačních složek státu a jejich zástupcům a statutárním orgánům a jejich zástupcům je možné určit zahraniční stravné až do výše přesahující o 15 % základní sazbu zahraničního stravného uvedenou v odstavci 1, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance

Vzhledem ke specifické povaze a pracovní náplni funkce vedoucího zaměstnance je zvláštním způsobem upraveno též skončení výkonu funkce vedoucího zaměstnance. Právní úprava skončení pracovního poměru vedoucího zaměstnance je obsažena v ust. § 73 zákoníku práce.

Výkon funkce vedoucího zaměstnance může skončit následujícími způsoby: Jednak může být vedoucí zaměstnanec ze své funkce odvolán tím, kdo je příslušný k jeho jmenování, jednak se může vedoucí zaměstnanec vedoucího pracovního místa vzdát. Pokud byl vedoucí zaměstnanec do funkce jmenován na dobu určitou, končí pracovní poměr též uplynutím stanovené doby.

Jestliže je zaměstnavatelem jiná právnická osoba než uvedená v ust. § 33 odst. 3 zákoníku práce, nebo fyzická osoba, možnost odvolání vedoucího zaměstnance zde není dána automaticky ze zákona. V takovém případě lze s vedoucím zaměstnancem dohodnout možnost odvolání z vedoucího pracovního místa za podmínky, že je současně dohodnuta možnost vedoucího zaměstnance tohoto pracovního místa se vzdát.

Možnost odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance může být dohodnuta pouze s vedoucími zaměstnanci na dvou hierarchických úrovních přímo následujících pod zaměstnavatelem či jeho statutárním orgánem. Těmito úrovněmi jsou řečí zákona:

  1. místa v přímé působnosti zaměstnavatele (je-li fyzickou osobou) či statutárního orgánu zaměstnavatele (je-li zaměstnavatel právnickou osobou),
  2. místa v přímé řídící působnosti vedoucích zaměstnanců uvedených v předchozím bodě za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec.

U zaměstnavatelů, kteří jsou jinou právnickou osobou než osobou uvedenou v ust. § 33 odst. 3 zákoníku práce, nebo jsou fyzickou osobou, tak rozeznáváme dvě kategorie vedoucích zaměstnanců. Jednak jde o vedoucí zaměstnance, se kterými lze dohodnout možnost odvolání z pracovního místa (současně musí být dohodnuta možnost zaměstnance pracovního místa se vzdát), jednak jde o vedoucí zaměstnance, se kterými tuto možnost dohodnout nelze. Tyto kategorie vedoucích zaměstnanců názorně zobrazuje následující schéma.

statni organ zamestnavatele

Odvolání vedoucího zaměstnance, se kterým byla možnost jeho odvolání sjednána, může provést výlučně zaměstnavatel (statutární orgán právnické osoby). To platí i v případě, že odvolávaný vedoucí zaměstnanec není přímo podřízen zaměstnavateli (statutárnímu orgánu) – viz levá část schématu.

Odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být učiněno písemně a musí být doručeno druhé straně, pokud tomu tak není, je tento úkon od počátku neplatný. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance skončí v den následující po dni, kdy bylo odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance doručeno druhé straně. V případě, že v odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance je jako den zániku funkce uveden den pozdější, platí tento pozdější den.

Postup po odvolání z místa vedoucího zaměstnance či po vzdání se tohoto místa

Odvoláním z místa vedoucího zaměstnance či vzdáním se místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí. Tato problematika je upravena v ust. § 73 a násl. zákoníku práce. Jestliže je zaměstnavatelem jiná právnická osoba, než výslovně uvedená v § 33 odst. 3 zákoníku práce, nebo fyzická osoba, může být s vedoucím zaměstnancem dohodnuta možnost odvolání z pracovního místa, je-li zároveň dohodnuto, že se vedoucí zaměstnanec může tohoto místa vzdát.

V tomto ohledu zákoník práce uvádí, že vedoucími místy jsou místa a) v přímé řídící působnosti (i) statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osob, nebo (ii) zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, dále b) v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného (i) statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, nebo (ii) zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, a to ve všech výše uvedených případech za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec.

Po odvolání z místa vedoucího zaměstnance či vzdání se místa vedoucího zaměstnance je zaměstnavatel povinen navrhnout zaměstnanci změnu jeho pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Zaměstnanec není povinen přijmout nabízenou změnu pracovního zařazení a to ani tehdy, když nabízené pracovní místo plně odpovídá jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci.

Pokud zaměstnavatel odpovídající práci nemá, nebo pokud nabízenou práci zaměstnanec odmítne, nastává překážka v práci na straně zaměstnavatele a současně je ze zákona dán výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. c). Jde o nadbytečnost zaměstnance vzhledem k organizačním změnám.

Odstupné

Ve shora popsaném případě je ze zákona naplněn důvod výpovědi podle ust. § 52 písm. c), tato skutečnost je tedy vyloučena z jakéhokoliv pozdějšího přezkumu. Z toho však nelze automaticky vyvodit nárok zaměstnance na odstupné ve výši nejméně jednonásobku průměrného měsíčního výdělku podle ust. § 67 odst. 1 zákoníku práce. Právě naopak, ve většině případů zaměstnanec odvolaný z místa vedoucího zaměstnance nárok na odstupné mít nebude.

Nárok na odstupné vznikne pouze v případě, že pracovní místo vedoucího zaměstnance zaniklo v důsledku organizačních změn a zaměstnanci byla dána výpověď podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Pokud tedy na místo vedoucího zaměstnance nastoupí jiný zaměstnanec, dřívější vedoucí zaměstnanec nemá nárok na odstupné, protože důvodem skončení pracovního poměru nebyla jeho nadbytečnost v důsledku organizačních změn.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Vztahy statutárních orgánů a obchodní společnosti

Právnické osoby jednají v zastoupení svých statutárních orgánů; příslušné zákony stanoví, kdo je statutárním orgánem jednotlivých typů právnických osob. Obchodní společnosti patří mezi nejvýznamnější právnické osoby v našem právním řádu a jsou téměř komplexně upraveny v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Zákon o obchodních korporacích proto u jednotlivých typů společností stanoví, kdo je jejich statutárním orgánem.

Je třeba si uvědomit, že statutární orgán či členové statutárního orgánu nejsou totožní s právnickou osobou, za níž jednají. Právní řád musí upravit vzájemné vztahy statutárních orgánů či jeho členů a právnické osoby.

Statutární orgán (např. jednatel u společnosti s ručením omezeným) či člen statutárního orgánu (např. člen představenstva akciové společnosti) samozřejmě „pracují“ pro společnost. Jejich činnost však není závislou prací dle zákoníku práce; o pracovní poměr se v tomto případě vůbec nejedná. Právní vztah statutárních orgánů a obchodních společností se řídí zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, není-li stanoveno či domluveno jinak.

Základní znaky vzájemného vztahu

Ze zákona o obchodních korporacích vyplývá, že závazek k výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu (dále také jen „člen voleného orgánu“) je závazkem osobní povahy. To znamená, že člen voleného orgánu je povinen vykonávat svou funkci (např. funkci jednatele) osobně; to však nebrání tomu, aby člen zmocnil pro jednotlivý případ jiného člena téhož orgánu, aby za něho při jeho neúčasti hlasoval (např. v rámci rozhodování představenstva akciové společnosti).

Z uvedeného však nevyplývá, že statutární orgán je povinen činit veškeré úkony související s výkonem jeho funkce osobně – samozřejmě je možné pro jednotlivé úkony udělit zmocnění třetí osobě. Výlučně osobní povahy je však závazek vykonávat řídící funkci v dané obchodní společnosti.

Na výkon funkce statutárního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze ZOK plyne něco jiného. Ustanovení NOZ o správě cizího majetku se nepoužijí. Je-li platně sjednána smlouva o výkonu funkce, má tato smlouva přednost před ustanoveními NOZ o příkazu, pakliže obsahuje komplexní úpravu daného vztahu.

Smlouva o výkonu funkce musí být uzavřena v písemné formě a musí být v kapitálové společnosti schválena jejím nejvyšším orgánem, tj. valnou hromadou u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, jinak je neplatná. U veřejné obchodní společnosti a u komanditní společnosti ZOK písemnou formu smlouvy o výkonu funkce, ani její schválení nejvyšším orgánem společnosti nevyžaduje.

Dle ustanovení § 59 odst. 3 ZOK platí, že není-li odměňování ve smlouvě o výkonu funkce sjednáno v souladu s tímto zákonem, platí, že výkon funkce je bezplatný. Dále platí, že bude-li sjednaná smlouva o výkonu funkce nebo v ní stanovené ujednání o odměně neplatné z důvodu na straně obchodní korporace nebo nebude-li smlouva o výkonu funkce z důvodu na straně obchodní korporace uzavřena nebo ji nejvyšší orgán neschválí bez zbytečného odkladu po vzniku funkce člena orgánu, pak se odměna určuje jako odměna obvyklá v době uzavření smlouvy.

Nebo nebyla-li smlouva uzavřena, jako odměna obvyklá v době vzniku funkce za činnost obdobné činnosti, kterou člen orgánu vykonával. Ustanovení § 777 odst. 3 přechodných ustanovení ZOK stanoví povinnost uzpůsobit ujednání smluv o výkonu funkce a o odměně zákonu do 6 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti (do 1. 7. 2014), jinak platí, že je výkon funkce bezplatný.

ZOK jako zákon speciální k NOZ stanoví v § 60 demonstrativní výčet údajů, které také obsahuje smlouva o výkonu funkce o odměňování:

  • a) vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění,
  •  b) určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby,
  •  c) určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány, a
  •  d) údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Důležitá ustanovení o příkazní smlouvě

Příkazní smlouvu upravuje NOZ v § 2430 až 2444. ZOK v ust. § 59 odst. 1 stanoví, že se ustanovení o příkazní smlouvě použijí „přiměřeně“ na práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu. V následujících řádcích se budeme věnovat popisu ustanovení o příkazní smlouvě a rozboru těch ustanovení, která lze použít na vztahy mezi obchodní společností a jejím statutárním orgánem či členem jejího statutárního orgánu.

Z právní úpravy příkazní smlouvy jsou pro vztah mezi osobou vykonávající funkci statutárního orgánu společnosti a společností důležité zejména následující znaky. Pojednání o každém z níže uvedených znaků se dělí do dvou částí; první část vždy popisuje ustanovení příkazní smlouvy a druhá část si klade za cíl osvětlit, do jaké míry a případně s jakými modifikacemi jsou tato ustanovení použitelná na vztah obchodních společností a jejich statutárních orgánů či členů jejich statutárních orgánů.

Odměna

Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla – li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Pokud úplata nebyla v příkazní smlouvě sjednána a poskytování odměny není obvyklé, příkazník nemá nárok na poskytnutí odměny. Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal. To neplatí v případě, že byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. Stejně tak příkazce poskytne odměnu příkazníkovi i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

Obdobně pro vztah mezi společností a jejím statutárním orgánem je třeba vycházet z toho, že výkon funkce statutárního orgánu probíhá za sjednanou odměnu. Zákon o obchodních korporacích v ust. § 61 odst. 1 stanoví, že jiné plnění ve prospěch osoby, která je členem orgánu obchodní korporace, než na které plyne právo z právního předpisu, ze smlouvy o výkonu funkce schválené podle § 59 odst. 2 nebo z vnitřního předpisu schváleného orgánem obchodní korporace, do jehož působnosti náleží schvalování smlouvy o výkonu funkce, lze poskytnout pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, a s vyjádřením kontrolního orgánu, byl-li zřízen.

Bez ohledu na vše, co bylo shora uvedeno, ztrácí osoba vykonávající funkci statutárního orgánu nárok na jakoukoliv odměnu ze strany společnosti tehdy, pokud výkonem své funkce zřejmě přispěla k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, ledaže ten, kdo schválil smlouvu o výkonu funkce, rozhodne jinak. Cílem tohoto ustanovení je ochrana společnosti před nekompetentností osob vykonávajících funkci jejích statutárních orgánů.

Zároveň je vhodné uvést, že bylo-li v insolvenčním řízení zahájeném na návrh jiné osoby než dlužníka soudem rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, pak podle § 62 odst. 1 zákona o obchodních korporacích vydají členové jejích orgánů, vyzve-li je k tomu insolvenční správce, prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, který od obchodní korporace obdrželi, a to za období 2 let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku, pokud věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné.

Náležitá pečlivost

Občanský zákoník stanoví, že příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas.

V případě výkonu funkce člena statutárního orgánu v tomto ohledu NOZ stanoví, že kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Přičemž se má za to, že jedná nebale ten, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

Dle ZOK má člen statutárního orgánu povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. ZOK výslovně stanoví, že člen statutárního orgánu kapitálové společnosti může požádat nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení; tím však není dotčena jeho povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.

Závaznost pokynů příkazce

Příkazník je povinen svou činnost uskutečňovat v souladu s pokyny příkazce a v souladu s jeho zájmy, které zná, nebo znát musí. Od pokynů příkazce se může příkazník odchýlit jen tehdy, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. Obdrží-li příkazník od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá.

Statutárním orgánům náleží tzv. obchodní vedení společnosti. Jde o každodenní zajišťování chodu společnosti, vyhledávání nových obchodních příležitostí apod. Nejvyšší orgán společnosti (společníci či valná hromada) mohou toto oprávnění omezit, takové omezení však zavazuje pouze statutární orgán a vůči třetím osobám je neúčinné.

Za porušení pokynů nejvyššího orgánu společnosti tak statutárnímu orgánu hrozí zejména odvolání z funkce; jeho právní jednání, jež jménem společnosti učinil, však zůstávají v platnosti. Jestliže zákon vyžaduje, aby k určitému právnímu jednání dal souhlas nejvyšší orgán obchodní korporace, je bez tohoto souhlasu jednání statutárního orgánu neplatné.

Osobní výkon funkce

Podle ustanovení o příkazní smlouvě příkazník provede příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li však příkazce, aby si ustanovil náhradníka, nebo byl-li tento nezbytně nutný, nahradí škodu, kterou způsobil chybnou volbou náhradníka.

Na rozdíl od příkazní smlouvy je závazek k výkonu funkce statutárního orgánu závazkem osobní povahy. Již výše bylo uvedeno, že toto ustanovení nebrání statutárnímu orgánu dát se při jednotlivých činnostech zastoupit třetí osobou; nepřípustné je dát se zastoupit v celém rozsahu výkonu funkce.

Jednání za jiného

Příkazní smlouva upravuje případ jednání za jiného, jde tedy o zastoupení. Je-li to třeba, je příkazce povinen vystavit příkazníkovi potřebnou plnou moc písemně.

V případě výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu jde taktéž o jednání za jiného, kdy člen statutárního orgánu jedná způsobem zapsaným do veřejného rejstříku. Člen statutárního orgánu může zastupovat společnost ve všech záležitostech, přičemž k tomuto nepotřebuje od společnosti plnou moc.

Úhrada nákladů

Dle ustanovení o příkazní smlouvě příkazce složí na žádost příkazníkovi zálohu k úhradě hotových výdajů a nahradí mu náklady účelně vynaložené při provádění příkazu, byť se výsledek nedostavil. Příkazce dále příkazníkovi nahradí škodu, která mu vznikla v souvislosti s plněním příkazu.

Otázka, které náklady jsou zahrnuty v úplatě za výkon funkce statutárního orgánu, či člena statutárního orgánu, bude většinou řešena ve smlouvě o výkonu funkce. Podrobnou úpravu této otázky ve smlouvě o výkonu funkce lze jen doporučit za účelem předcházení vzniku případných sporů.

Pokud by tato otázka ve smlouvě o výkonu funkce řešena nebyla, je třeba ustanovení o příkazní smlouvě přiměřeně použít. Za účelně vynaložené náklady, které je třeba proplatit je tak třeba považovat například náklady na cestu a ubytování, pokud má statutární orgán obchodní jednání mimo místo svého bydliště. Za účelně vynaložený náklad, z jehož povahy vyplývá, že je zahrnut již v úplatě, a proto se neproplácí, lze považovat například náklady na pořízení reprezentativního oblečení osoby vykonávající funkci statutárního orgánu.

Odpovědnost za škodu

Podle ustanovení NOZ o příkazní smlouvě obstarává-li někdo určité záležitosti jako podnikatel, má povinnost, byl-li o obstarání takové záležitosti požádán, dát druhé straně bez zbytečného odkladu výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne; jinak nahradí škodu tím způsobenou. Příkazník dále nahradí škodu, kterou způsobil chybnou volbou náhradníka. Vypoví-li příkazník příkaz před obstaráním záležitosti, kterou byl zvlášť pověřen, nebo s jejímž obstaráním začal podle všeobecného pověření, nahradí škodu z toho vzešlou podle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody.

Odpovědnost za škodu způsobenou statutárním orgánem obchodní korporace se řídí občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích. Odpovědnost za škodu je konstruována jako odpovědnost objektivní s možností liberace. Ke vzniku odpovědnosti tedy není třeba zavinění, kdo škodu způsobil, má možnost se odpovědnosti zprostit tehdy, pokud prokáže, že porušení jeho povinností bylo způsobeno některou z okolností vylučujících odpovědnost.

Okolností vylučující odpovědnost je mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na vůli škůdce, která zabránila škůdci ve splnění povinnosti ze smlouvy. Takovouto překážkou však není překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat.

Z toho, co bylo výše uvedeno, vyplývá, že statutární orgán nebo člen statutárního orgánu obchodní společnosti odpovídá společnosti za škodu, kterou jí způsobil porušením svých právních povinností. Zavinění (úmyslné nebo nedbalostní) není třeba zkoumat. Pokud se takový statutární orgán nebo člen statutárního orgánu bude chtít odpovědnosti zprostit, musí prokázat, že porušení právní povinnosti bylo způsobeno okolností vylučující odpovědnost.

Základní povinností statutárních orgánů všech obchodních společností je vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře.

Ustanovení § 159 NOZ dále stanoví, že nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

Zánik vzájemného závazku

Podle ustanovení o příkazní smlouvě může příkazce příkaz odvolat podle libosti, nahradí však příkazníkovi náklady, které do té doby měl, a škodu, pokud ji utrpěl, jakož i část odměny přiměřenou vynaložené námaze příkazníka. Příkazník může příkazní smlouvu vypovědět nejdříve ke konci měsíce následujícím po měsíci, v němž byla výpověď doručena.

Závazek z příkazu zaniká smrtí příkazce i smrtí příkazníka. To platí i tehdy, zanikne-li právnická osoba, aniž má právního nástupce.

Při zániku příkazu odvoláním, výpovědí, anebo smrtí zařídí příkazník vše, co nesnese odkladu, dokud příkazce nebo jeho právní nástupce neprojeví jinou vůli.

Ustanovení upravující zánik závazku z příkazu nejsou v praxi aplikovatelná na vzájemný vztah obchodních společností a jejích statutárních orgánů, neboť ZOK obsahuje zvláštní úpravu zániku právního vztahu mezi obchodní společností a osobou vykonávající funkci jejího statutárního orgánu, ať už z vůle společnosti, nebo z vůle osoby vykonávající funkci statutárního orgánu.

Tato zvláštní ustanovení jsou popsána na následujících řádcích. Přičemž obecně, nestanoví-li speciální právní předpis jinak, platí dle § 160 NOZ, že odstoupí-li člen voleného orgánu ze své funkce prohlášením došlým právnické osobě, zaniká funkce uplynutím dvou měsíců od dojití prohlášení.

Veřejná obchodní společnost

Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci; společenská smlouva může stanovit, že statutárním orgánem jsou pouze někteří společníci.

Společník, který se rozhodl ukončit svůj výkon funkce statutárního orgánu, doručuje své odstoupení společnosti a ostatním společníkům. Odstoupení je pak účinné uplynutím jednoho měsíce ode dne, kdy bylo společnosti doručeno.

Pokud by se společnost (resp. ostatní společníci) rozhodl, že společník, který byl určen společenskou smlouvou, již nemá vykonávat funkci statutárního orgánu, musí postupovat cestou změny společenské smlouvy. Ke změně společenské smlouvy je třeba souhlasu všech společníků, nestanoví-li společenská smlouva jinak.

Jestliže však společník zvlášť závažným způsobem porušuje své povinnosti, ačkoliv byl k jejich řádnému plnění společností vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn, společnost může soudu navrhnout jeho vyloučení. S podáním návrhu na vyloučení společníka musí souhlasit společníci, kteří mají ve společnosti většinu hlasů (k hlasu vylučovaného společníka se nepřihlíží). Pokud byl společník ze společnosti takovýmto způsobem vyloučen, jeho funkce statutárního orgánu přirozeně zaniká.

Komanditní společnost

Statutárním orgánem komanditní společnosti jsou komplementáři. Pokud není společenskou smlouvou určeno něco jiného, je každý komplementář oprávněn jednat jménem společnosti samostatně. Podle ust. § 119 zákona o obchodních korporacích se na komanditní společnost použijí přiměřeně ustanovení o veřejné obchodní společnosti.

Z toho vyplývá, že společenskou smlouvou může být určeno, že statutárním orgánem společnosti jsou jen někteří komplementáři; obdobně se použije rovněž shora popsaný postup pro odstoupení takového komplementáře z funkce statutárního orgánu či postup jeho možného odvolání z této funkce prostřednictvím změny společenské smlouvy.

Je třeba zdůraznit, že tím, že komplementář odstoupil z funkce statutárního orgánu společnosti, však není dotčeno jeho postavení coby komplementáře.

Společnost s ručením omezeným

Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů. Určí-li tak společenská smlouva, tvoří více jednatelů kolektivní orgán. Jednatelé jsou do svých funkcí jmenováni valnou hromadou společnosti, která je může z funkce jednatele též odvolat. V souladu s ustanovením § 195 odst. 2 ZOK není nikdo oprávněn udělovat jednateli pokyny týkající se obchodního vedení.

Odstoupení jednatele z funkce je řešeno v ust. § 59 odst. 5 zákona o obchodních korporacích. Jednatel může ze své funkce odstoupit, přičemž toto odstoupení musí být oznámeno valné hromadě společnosti, pakliže neurčuje společenská smlouva nebo smlouva o výkonu funkce jinak, a výkon funkce jednatele v takovém případě skončí uplynutím jednoho měsíce od doručení tohoto oznámení, neschválí-li valná hromada na žádost odstupujícího jiný okamžik zániku funkce.

V případě, že společnost má jediného společníka, skončí funkce jednatele uplynutím jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o odstoupení z funkce jedinému společníkovi, neujednají-li jiný okamžik zániku funkce. Až na jedinou výjimku nestanoví zákon pro odstoupení z funkce žádné podmínky. Touto podmínkou je, že k odstoupení nedojde v době, která je pro společnost nevhodná.

Akciová společnost

Určení statutárního orgánu a.s. je dvojí, přičemž záleží na vnitřní struktuře společnosti, tedy zda se jedná o společnost tzv. monistickou nebo tzv. dualistickou. V akciové společnosti dualistické je to tříčlenné představenstvo, nestanoví-li stanovy jinak. Valná hromada akciové společnosti je oprávněna volit členy představenstva a rovněž je i z jejich funkcí odvolávat, ledaže stanovy určí, že tato působnost náleží dozorčí radě.

Odstoupení člena představenstva je řešeno v ust. § 59 odst. 5 zákona o obchodních korporacích. Člen představenstva může ze své funkce odstoupit, toto odstoupení musí být oznámeno orgánu, který jej zvolil, tj. valné hromadě nebo dozorčí radě společnosti, pakliže neurčuje společenská smlouva nebo smlouva o výkonu funkce jinak, a výkon funkce člena představenstva v takovém případě skončí uplynutím jednoho měsíce od doručení tohoto oznámení, neschválí-li valná hromada na žádost odstupujícího jiný okamžik zániku funkce.

Až na jedinou výjimku nestanoví zákon pro odstoupení z funkce žádné podmínky. Touto podmínkou je, že k odstoupení nedojde v době, která je pro společnost nevhodná.

V akciové společnosti s monistickým vnitřním uspořádáním je statutárním orgánem statutární ředitel, pro kterého platí totéž, co bylo uvedeno pro členy představenstva s tím rozdílem, že ho do funkce jmenuje správní rada.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek