Mediace jako alternativa k soudnímu řízení

28. 12. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Mediace jako alternativa k soudnímu řešení sporů je na území České republiky stále málo využívána, avšak představuje velmi efektivní způsob řešení nejrůznějších sporů. Za podmínky, že jsou strany sporu ochotny se sejít a za pomoci mediátora svůj konflikt řešit, je tato alternativa významnou úsporou jejich času i financí.

Je tomu tak proto, že soudní řízení trvají v řádu několika let, finanční částky vynaložené na jejich vedení jsou nemalé, jakož i výsledek soudních řízení je nejistý. Prostřednictvím mediace lze řešit různé typy sporů, zejména pak spory rodinné, spotřebitelské, zaměstnanecké i podnikatelské, a to i když se zdá problém zdánlivě dohodou neřešitelný. Úspěšnost mediace je totiž uváděna až v 80 % zahájených případů. Benefitem je oproti soudnímu řízení také neveřejnost.

Podrobný obsah

Úvod

V již publikovaném článku nazvaném „Mimosoudní řešení sporů“, v jeho druhé kapitole s názvem „Druhy mimosoudního řešení sporů“, je zprostředkování (mediace) jako metoda urovnání sporu krátce představena, avšak zmiňovaný článek se věnuje především rozhodčímu řízení. Tento předkládaný článek na již zmiňované téma „Mimosoudního řešení sporů“ navazuje a je zaměřen výlučně na mediaci.

Mediace, ač je pro mnohé zatím ne příliš známým pojmem, si postupně i v České republice hledá své místo jako nástroj, s jehož pomocí lze s časovou a finanční úsporou řešit mnohé neshody, spory a konflikty, ačkoli se tak na začátku jevit stranám sporu nemusí. Alternativní řešení sporů, mimo jiné i metoda mediace, je podporována a prosazována také v legislativě Evropské unie.

Na rozdíl od soudního řešení sporů má mediace několik nesporných výhod, avšak v tomto článku upozorníme čtenáře rovněž na to, co je třeba mít na paměti jako možná úskalí. Mediací samozřejmě nelze plošně nahradit nebo zastoupit soudní řízení a říci, že soudní řízení již není efektivní, jelikož v mnoha případech je žádoucím a nutným institutem, avšak mediace by měla být soudnímu řízení postavena naroveň a mnohem častěji při řešení konfliktů brána v potaz právě proto, že přináší řadu benefitů.

Na straně druhé, pokud mediace nebude úspěšná, může být i tak základem pro navazující soudní řízení. Dohody, které jsou výsledkem mediace, bývají s větší pravděpodobností dodržovány a strany konfliktu mezi sebou snáze mohou uchovat přátelské anebo alespoň udržitelné obchodní nebo jiné mezilidské vztahy, jelikož se strany v procesu mediace podílí na nalezení optimálního řešení konfliktu či problému.

Ač má v České republice mediace tradici zatím spíše v rodinných sporech (rozvody, péče o děti po rozvodu, výše výživného, majetkové spory při vypořádání společného jmění manželů), a to již z doby před vstupem zákona o mediaci v platnost, velmi efektivní může být rovněž u sporů vyplývajících ze zaměstnaneckého poměru, tj. ze vztahu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Je rovněž významným nástrojem řešení sporů v oblasti obchodního a spotřebitelského práva, přičemž mediací lze s úspěchem řešit také další občanské spory, jimiž jsou např. dědické a spoluvlastnické spory, vypořádání podílového spoluvlastnictví, náhrada škody, ochrana osobnosti, aj. U přeshraničního řešení sporů je mediace také východiskem a benefitem, jelikož takové spory jsou s ohledem na jejich charakter velmi složité a nákladné (na přeshraniční mediaci se rovněž vztahuje zákon o mediaci).

V tomto článku je představována a rozebírána metoda mediace jako urovnávací metoda a způsob řešení sporů v civilním právu, kterou je nutno odlišit od mediace v trestním právu a v trestním řízení. Mediací a probací z hlediska trestního práva rozumíme dle zákona o Probační a mediační službě bezplatné mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávanou pouze v souvislosti s trestním řízením, přičemž takové mimosoudní zprostředkování (mediaci) lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného.

V souvislosti s trestním řízením takovou probaci a mediaci zajišťuje zejména organizační složka státu – Probační a mediační služba, která plní úkony dle pokynu orgánů činných v trestním řízení. Mediace v trestním právu představuje způsob, jak řešit následky trestného činu mezi pachatelem a poškozeným nejen materiálně, ale také mezilidsky, a její výsledky jsou v trestním řízení také reflektovány. Mediace zde napomáhá pochopení všech okolností trestného činu poškozeným a umožňuje obviněnému, aby odčinil trestný čin prostřednictvím vysvětlení, omluvy, dohody na náhradě škody, aj. Jejím účelem je zmírnění negativních dopadů trestného činu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

O mediaci jako o metodě řešení sporů a konfliktů

Zákonnou definici mediace nalezneme v ustanovení § 2 zákona o mediaci, který definuje mediaci jako „postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými (…) tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.“

Zjednodušeně je mediace mírovým řešením sporu za účasti všech stran konfliktu a mediátora, kdy za asistence mediátora strany hledají tzv. „win-win“ řešení jejich sporu. Mediace se odehrává v bezpečném, důvěrném a diskrétním prostředí, přičemž není oproti soudnímu řízení veřejná. Tato skutečnost je pro mnoho podnikatelů významným kritériem, jelikož medializovaný soudní spor, a to ať stojí podnikatel ve finále na vítězné či poražené straně, nepřidává na důvěryhodnosti obchodníka a může způsobit mnohé nepříjemnosti.

Při mediaci mají strany možnost přímo si vyslechnout názory, obavy, dosud nevyřčené zájmy, potřeby a příčiny jednání druhé strany, ihned na řečené reagovat a ve spolupráci s druhou stranou za asistence mediátora nelézt pro obě strany přijatelné vlastní řešení. V mediaci nejde o soupeření, mstu nebo předvádění se, ale o konstruktivní a efektivní nalezení řešení. Strany sporu nikomu nepředávají rozhodovací pravomoc, nýbrž plně ovlivňují výsledek společného jednání.

Důležité je podotknout, že předpokladem pro mediační řízení je možnost stran svobodně disponovat se svými vlastními právy. Logicky tedy mediace není možná např. ve sporu o určení otcovství nebo ve věcech, které se týkají veřejného pořádku.

Zahájení mediace má rovněž vliv na běh promlčecí a prekluzivní lhůty, jelikož je jejich běh na dobu trvání mediace přerušen, a to od jejího zahájení okamžikem uzavření smlouvy o provedení mediace až do jejího skončení.

Cena mediace

Oproti soudnímu řízení je nesporným benefitem mediace její finanční nenáročnost. Odpadají zde totiž veškeré platby spojené se soudním řízením, jako jsou soudní poplatky, které se u velké části žalob odvíjí od hodnoty sporu, dále náklady na znalecké posudky, ale i náklady na právní zastoupení u soudu, kdy sazby za advokátní služby se zpravidla pohybují od 1 000 Kč do 3 000 Kč za hodinu právní služby, a to především v závislosti na regionu, v němž jsou poskytovány. Hodinová sazba mediátora se pohybuje zhruba od 1 000 Kč do 2 000 Kč na hodinu, avšak důležitá je skutečnost, že strany si náklady na mediátora dělí na polovinu, tedy v průměru jedna strana zaplatí za mediační řízení asi 750 Kč za hodinu.

Cena se navyšuje v případech, když se jedná o spor z komerční nebo korporátní oblasti, případně pokud je mediace vedena v cizím jazyce.

Pokud vezmeme v potaz také délku trvání mediačního řízení, které trvá v závislosti na dohodě s mediátorem a na dohodě stran zpravidla tři hodiny, přičemž obvykle se toto sezení může ještě dvakrát opakovat dle konkrétního případu, jeho závažnosti a složitosti, celkové náklady jsou výrazně nižší než u soudního řízení, v němž jsou náklady na právní zastoupení vyšší už na základě toho, že advokát má s případem mnohem více práce spojené s tím, že zastupuje účastníka.

Oproti mediaci, kdy účastník jedná za sebe, musí advokát při řízení u soudu nejprve nastudovat celou kauzu, vyhotovit předžalobní výzvu, poté žalobu a dále nejrůznější vyjádření, účastnit se soudních řízení a další. Pokud navazuje odvolací řízení, náklady se dále samozřejmě stupňují. U mediace však takové náklady z podstaty věci nevznikají, tudíž je celý proces výrazně finančně úspornější.

Kdo je mediátor?

Mediace představuje řešení sporů, ve kterém strany mají moc nad rozhodováním sporu a nepředávají ji nějakému třetímu arbitrovi jako např. soudci nebo rozhodci. Mediátor úlohu arbitra nebo soudce neplní. Naopak, v procesu mediace je prostředníkem, tedy tím, kdo usiluje o to, aby co nejlépe vyhověl oběma stranám sporu.

Mediátor je neutrální osobou bez jakéhokoliv vztahu ke stranám sporu, nevykazující jakékoliv známky podjatosti. Požadavek neutrality, tj. nezávislosti a nestrannosti mediátora je hlavním a nejdůležitějším předpokladem pro výkon jeho činnosti. Mediátor je povinen se chovat stejným způsobem ke všem stranám konfliktu a z jeho jednání nesmí být patrné jakékoli sympatie či antipatie vůči kterékoliv ze stran.

Mediátor napomáhá otevřené komunikaci a dialogu mezi účastníky mediace. Je důležité zmínit, že mediátor strany sporu nesoudí ani jim zpravidla nedává právní rady, nerozhoduje o jejich právech a povinnostech ani nejedná jako jejich právní zástupce. Mediátor ani nezastává úlohu moderátora, který by do diskuze vnášel své názory či postoje. Naopak tyto činnosti mediátor vykonávat nesmí.

Hlavním úkolem mediátora je vytváření podmínek pro to, aby účastníci sporu společně nalezli řešení, které je pro ně dle jejich uvážení nejlepším. Naslouchá stranám a usiluje o to, aby spolu efektivně jednaly a komunikovaly, odstraňuje jejich jazykové bariéry, nastavuje společně se stranami pravidla komunikace, rozšiřuje možná řešení dotazováním se účastníků a plní v rámci své role další úkoly nezbytné k dosažení konsenzu.

Mediátor pomocí komunikačních technik, znalosti psychologie a neverbálních projevů napomáhá dosažení konsenzu a následnému uzavření pro obě strany přijatelné mediační dohody.

Jeho úkolem je pozorně naslouchat, pozorovat a dle potřeby měnit komunikační strategii tak, aby veškeré verbální a hlavně neverbální projevy jedné strany byly co nejlépe a kompletně pochopeny druhou stranou, jelikož neverbální komunikace mnohdy sděluje více než slova. Na druhé straně rovněž mediátor zajišťuje, aby se vyjasnilo vše to, čemu nebylo porozuměno.

Role mediátora se samozřejmě podle typu sporu liší a je na mediátorovi, aby posoudil a zhodnotil každou jednotlivou situaci a přizpůsobil se konkrétním potřebám účastníků.

Podle zákona o mediaci je mediátorem fyzická osoba, která je zapsaná v seznamu mediátorů, tedy v informačním systému veřejné správy vedeném ministerstvem spravedlnosti. Zapsaný mediátor je povinen provádět mediaci osobně, nezávisle, nestranně a s náležitou odbornou péčí. Podmínka osobního výkonu činnosti mediátora zde je přitom klíčová, jelikož s ohledem na odborné požadavky a osobní kvality mediátora se takový mediátor nemůže nechat zastoupit při výkonu mediace jakoukoliv jinou osobou. Tedy ani advokáta-mediátora nesmí zastoupit jeho koncipient.

Na osobu mediátora zapsaného v seznamu mediátorů jsou dle zákona o mediaci kladeny vysoké požadavky na jeho odbornost. Kromě požadavků pro jmenování a zápis mediátora do seznamu mediátorů je zapsaný mediátor výslovně povinen soustavně se vzdělávat a prohlubovat své odborné znalosti pro řádný výkon své činnosti. Mediátor rovněž nese dle obecných právních předpisů (§ 5 občanského zákoníku) odpovědnost za škodu, tedy pokud nejedná s odbornou péčí, tj. se znalostí a pečlivostí, která je s vykonávanou činností mediátora spojena, jde to k jeho tíži.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Soudem nařízené setkání s mediátorem

Je-li to dle úvahy soudu vhodné a účelné (zdaleka ne u všech případů), může soud v rámci soudního řízení stranám usnesením nařídit setkání s mediátorem. Tak je například vhodné u případů, kde je skutková nebo právní situace nepřehledná a složitá, nebo také v případech, kde existuje zájem stran na řešení sporu a narovnání vzájemných práv a povinností bez veřejného projednávání.

Je-li setkání s mediátorem nařízeno, jsou strany povinny mediátora kontaktovat během soudem stanovené lhůty (zpravidla jeden měsíc od doručení předmětného usnesení, proti němuž není přípustné odvolání) a následně se zúčastnit nařízeného setkání s mediátorem v délce 3 hodin. Pokud si strany samy bez zbytečného odkladu některého ze zapsaných mediátorů nezvolí, je jim určen ze strany soudu.

Když soud v rámci své činnosti učiní takové opatření, je soudní řízení na určitou dobu, nejdéle však na 3 měsíce, přerušeno. Cena za soudem nařízené setkání s mediátorem činí podle vyhlášky o zkouškách a odměně mediátora 400 Kč za každou započatou hodinu.

V případě prvního nařízeného setkání s mediátorem se nejedná o samotnou mediaci, nýbrž smyslem tohoto prvního setkání je seznámení stran sporu s účelem, principy a výhodami mediace, na kterém účastníci zjišťují, zda by byli ochotni se mediace účastnit, následně je až v druhém stádiu zahájena mediace uzavřením smlouvy o provedení mediace.

Nic však nebrání tomu, aby po úvodním představení metody mediace ze strany mediátora strany rovnou podepsaly smlouvu o provedení mediace a ihned byla mediace zahájena. Navíc dle praxe úvodní informativní setkání s mediátorem netrvá více než jednu hodinu, tudíž prostor k samotné mediaci zpravidla zbývá. Účastníci si však k samotné mediaci nemusí zvolit mediátora ustanoveného soudem, ale pro mediační jednání si mohou zvolit jiného mediátora, ke kterému mají například větší důvěru. To samé platí pro situaci, kdy ustanovený mediátor je časově vytížen či hrozí jeho podjatost vůči jedné ze stran.

Na mediátora v tomto případě soudce nedeleguje svoji zákonem svěřenou pravomoc rozhodnout ve věci, jelikož mediátor nečiní žádné skutkové či právní rozhodnutí. Mediační dohodu uzavřenou v rámci mediace a upravující mezi stranami práva a povinnosti může v rámci smírčího řízení schválit soud jako smír, pokud jsou pro to splněny předpoklady dle § 67 občanského soudního řádu. Takový schválený smír má účinky pravomocného rozsudku.

Pokud se strany k prvnímu setkání s mediátorem nedostaví, čelí sankci podle ustanovení § 150 občanského soudního řádu, podle kterého odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního soudem nařízeného setkání s mediátorem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti takovému účastníkovi přiznat.

Mediace z rozhodnutí stran konfliktu

Dobrovolná mediace je nejlepší variantou, jelikož dobrá vůle stran a jejich ochota přivést vzájemný spor k přijatelné mediační dohodě je základem mediace. Mediaci může navrhnout jakákoliv ze stran konfliktu, případně její právní zástupce.

Jedním ze způsobů, jak zajistit, aby se strany v případě nastalého konfliktu nejprve pokusily řešit spor prostřednictvím mediace, je skrze tzv. mediační doložku ve smlouvě. Obsah konkrétních mediačních doložek je různý, například si strany rovnou mohou zvolit osobu mediátora, anebo si volí postup jeho volby, časový rozvrh, dokdy musí být mediátor osloven, mediační pravidla, podmínky v oblasti důvěrnosti informací, aj.

Nad rámec toho může takové smluvní ujednání obsahovat také sankce pro případ, kdy jedna ze smluvních stran odmítne řešit spor metodou mediace. Platné mediační doložky jsou závazné podobně jako jiná ujednání hmotného práva a jsou tedy rovněž vynutitelné.

Stejně tak může být ve smlouvě výslovně upravena vůle stran prostřednictvím tzv. vícestupňové doložky, kdy se smluvní strany zaváží, že se nejprve pokusí řešit nastalý spor smírně, a pokud nebudou schopny vyřešit svůj spor vzájemnou komunikací a vyjednáváním v první fázi, obrátí se předtím, než podniknou jakékoli jiné právní kroky nebo budou řešit spor v rámci rozhodčího nebo soudního řízení, na mediátora.

Pokud není mezi stranami mediace předem smluvně upravena, mohou se strany mimo rozsah smlouvy či své dohody rozhodnout pro metodu mediace, jejímž prostřednictvím budou své spory řešit. Taková dohoda může být uzavřena i v rámci soudního jednání, aniž by bylo setkání s mediátorem nařízeno soudem.

Velmi důležitý je výběr osoby mediátora, kterého by si strany bez ohledu na to, zda bylo setkání s mediátorem nařízeno soudem či se strany pro mediaci dobrovolně rozhodly, měly zvolit tak, aby v něj měly bezpodmínečnou důvěru. Při výběru mediátora strany především zohledňují jeho sídlo, případně doporučení svých známých, aj.

Lze doporučit rovněž vybírat mediátora ze seznamu zapsaných mediátorů vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR, jelikož takto zapsaný mediátor postupuje podle zákona o mediaci a je garantována jeho náležitá odbornost.

Zásady při mediaci

Mediační proces je podřízen ne zcela přísným pravidlům o řízení nebo dokazování, není závazný a strany se jej účastní dobrovolně. Naopak si strany s pomocí mediátora nastavují pravidla komunikace samy a mediaci mohou kdykoliv ukončit.

Základními zásadami mediace jsou dobrovolnost, bezformálnost, důvěrnost (neveřejnost). Neméně důležitá je neutralita mediátora a princip zachování rovného postavení stran. Jedním z principů mediace je také vytváření podmínek pro vzájemné respektování účastníků bez toho, aby byl kladen nepřiměřený důraz na hledání viníka konfliktu.

Jak již bylo uvedeno, mediační setkání trvá většinou 3 hodiny, avšak i tuto zvyklost je možné dle dohody stran upravit dle potřeb a požadavků smluvních stran. Výjimku můžeme ilustrovat na příkladu dvou obchodních korporací majících mezi sebou spor o náhradu škody, kdy členové statutárních orgánů či jiní plnou mocí vybavení zástupci korporace chtějí vyřešit spor co nejdříve, na mediační jednání si vyhradí celý den a jejich snahou je s pomocí mediátora konflikt vyřešit a uzavřít mediační dohodu během jediného dne.

Taková jednání mohou být psychicky náročná, avšak pokud jsou na tento styl práce takoví účastníci zvyklí a vyžadují jej, není problémem, aby se mediátor stranám přizpůsobil. Při standardní délce trvání mediace v rozsahu tří hodin je většinou spor vyřešen při 2 až 6 mediačních sezeních, přičemž opět platí, že vše se vyvíjí dle složitosti sporu a míře spolupráce stran.

Přítomnost advokátů při mediaci

Mediátoři by neměli bránit právu stran mít s sebou při mediačním setkání svého právního zástupce. Právu účastníků mít s sebou při mediačním jednání právního zástupce totiž nelze upírat. Jelikož je provádění mediace dobrovolné a pravidla pro mediační jednání si strany s pomocí mediátora nastavují samy, bude-li tedy jedna ze stran podmiňovat účast na mediačním jednání tím, že bude probíhat bez právních zástupců a druhá strana toto neakceptuje, nebude možné mediaci realizovat s ohledem na zásadu dobrovolnosti.

Naopak pokud je na jedné straně přítomen právní zástupce, je vhodné se ujistit, zda to straně, která není právně zastoupena, nevadí. Většinou však jsou při mediaci přítomni buď právní zástupci obou stran, nebo je mediační jednání vedeno zcela bez jejich přítomnosti.

Obecně lze říci, že přítomnost právního zástupce při mediaci může být v některých případech nadbytečná, jelikož jde o to, aby strany samy dle svých potřeb a požadavků dospěly k přijatelnému závěru. Na druhou stranu mediátor musí být ze zákona nestranný a nesmí stranám udělovat právní poradenství, a to i když je vedle mediátora též advokátem (roli mediátora a advokáta musí striktně oddělovat). Proto si strany samozřejmě mohou nechat právně poradit od svých právních zástupců.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Modelový průběh mediace

První setkání s mediátorem (úvodní schůzka)

Před samotným zahájením mediace má zapsaný mediátor povinnost podle ustanovení § 3 zákona o mediaci poučit strany konfliktu o svém postavení při mediaci, o účelu a zásadách mediace, o účincích smlouvy o provedení mediace a mediační dohody, dále také o možnosti mediaci kdykoliv ukončit, o odměně mediátora za provedenou mediaci a o nákladech mediace.

Kromě toho je mediátor povinen strany konfliktu výslovně poučit o tom, že zahájením mediace není dotčeno právo stran konfliktu domáhat se ochrany svých práv a oprávněných zájmů soudní cestou a že za obsah mediační dohody jsou odpovědné pouze strany konfliktu. Shora uvedené informace je mediátor povinen stranám sdělovat ze zákona. Poté samozřejmě následují další poučení o způsobu vedení mediace a o pravidlech komunikace, na kterých se strany společně s mediátorem mohou dohodnout.

Odmítnout provádění mediace může mediátor v případě, kdy je narušena nezbytná důvěra mezi ním a některou ze stran konfliktu, výslovně povinen je však odmítnout provádění mediace tehdy, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, ke stranám konfliktu nebo k jejich zástupcům existuje důvod o nepodjatosti mediátora pochybovat.

Zahájení mediace

Mediace je následně zahájena uzavřením smlouvy o provedení mediace, která musí dle § 4 zákona o mediaci obsahovat minimální povinné náležitosti, jimiž jsou:

  • označení stran konfliktu;
  • jméno a adresa místa podnikání mediátora;
  • vymezení konfliktu, který je předmětem mediace;
  • výše odměny mediátora za provedenou mediaci anebo způsob jejího určení, případně ujednání o záloze nebo ujednání o tom, že mediace bude provedena bezplatně;
  • dobu, po kterou má mediace probíhat (možnost i na dobu neurčitou).

Mnoho mediátorů před zahájením sporu po smluvních stranách nepožaduje žádné dokumenty, které se týkají sporu, jelikož by při prostudování materiálů mohly vzniknout u mediátora předsudky, které nejsou při procesu mediace žádoucí. Alternativně někteří mediátoři vyzývají strany sporu, aby jim každá ze smluvních stran zaslala popis problému či konfliktu maximálně na jednu stranu A4, což má i pro strany ten efekt, že shrnou pouze podstatné skutečnosti nebo to, co považují za důležité.

Mediační jednání

Po úvodním představení mediátora, vysvětlení základních zásad mediace a po dohodě stran na pravidlech komunikace mediátor obvykle udělí slovo postupně všem účastníkům „mediačního sezení“ a vyzve je, aby k věci řekli vše, co považují za důležité a představili svůj úhel pohledu na konkrétní konflikt. Přitom zajišťuje, aby strany nebyly přerušovány. Podle potřeby se stran doptává tak, aby se se situací seznámil a pochopil ji.

Mediátor rozhodně neposuzuje ani nehodnotí, nezjišťuje, na čí straně je pravda či spravedlnost. Pouze pozorně naslouchá, dotazuje se a může přerámcovat odpovědi jedné strany pomocí komunikačních technik straně druhé tak, aby jí umožnil vidění a myšlení první strany, a naopak.

Může vyzdvihovat některé skutečnosti, o nichž strany mluvily a jež mohou být podnětné k posunutí řešení stranami konfliktu, a vyzývat ty, kteří se o nich zmínili, aby je dále rozvedli. Zajišťuje především, aby si strany porozuměly, a napomáhá vyjednávání stran, vytváření různých alternativ řešení, sleduje emoce a taktiku stran, atd.

Je důležité si uvědomit, že mediátor není odpovědný za výsledek, tj. za to, co si strany v mediační dohodě stanoví, ale je odpovědný za proces, tedy za to, jak a zda k dohodě smluvních stran dojde.

S ohledem na odborné názory je při současné úrovni komunikačních prostředků rovněž možné, aby bylo mediační jednání vedeno ve výjimečných případech podle úvahy a zkušeností mediátora prostřednictvím telekonference či videokonference, i když tyto způsoby postrádají kvality a výhody osobního jednání.

Ukončení mediace

Mediace může skončit více možnostmi. Na jedné straně stojí situace, kdy je mediace ukončena, aniž by vedla k úspěšnému konsenzu stran na určitém řešení. Tak se stane, když je mediátor povinen z důvodů podjatosti mediaci ukončit ze zákona nebo v případě, že se strany s mediátorem nesešly více než jeden rok.

Rovněž může již zahájenou mediaci mediátor ukončit autoritativně tehdy, pokud některá ze stran konfliktu nesložila sjednanou zálohu anebo pokud je narušena důvěra mezi jednou ze stran a mediátorem.

Kromě shora uvedeného mediace končí uplynutím doby stanovené ve smlouvě o provedení mediace, písemným prohlášením jedné ze stran nebo všech stran konfliktu o tom, že v mediaci dále pokračovat nebudou, dále z důvodů na straně mediátora (je vyškrtnut ze seznamu mediátorů; jeho oprávnění k výkonu činnosti je pozastaveno; z důvodu smrti nebo prohlášením za mrtvého) anebo z důvodů na straně jednoho z účastníků konfliktu (z důvodu smrti, prohlášením za mrtvého nebo zánikem jedné ze stran konfliktu).

Druhou variantou a žádoucím zakončením mediace je logicky jasná a srozumitelná mediační dohoda, které obě strany rozumí, akceptují ji a mohou ji realizovat. Mediační dohodu může dle pokynů stran zformulovat a vyhotovit mediátor, avšak tento nenese odpovědnost za její obsah, a samozřejmě strany samy nebo pomocí svých právních zástupců mohou takovou dohodu v návaznosti na proces mediace a jeho výsledky vyhotovit v písemné podobě také bez pomoci mediátora.

Nutné náležitosti mediační dohody jsou stanoveny zákonem o mediaci. Kromě obecných náležitostí právního jednání musí být mediační dohoda pro její platnost uzavřena v písemné podobě, musí obsahovat podpisy všech stran konfliktu, datum uzavření dohody a podpis mediátora, čímž je potvrzeno, že její uzavření nastalo v rámci mediace.

Je nutné si uvědomit, že platná mediační dohoda sama o sobě má čistě soukromoprávní charakter a není tedy vykonatelná. Strany dohody pak mají možnost takovou dohodu předložit soudu ke schválení, a to buď v podobě prétorského smíru při smírčím řízení anebo v již zahájeném soudním řízení formou soudního smíru. Kromě toho existuje možnost zajistit vykonatelnost mediační dohody následným uzavřením dohody o splnění nároku vyplývajícího z mediační dohody ve formě notářského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti.

Pokud vykonatelnosti mediační dohody není dosaženo shora uvedenými způsoby, vynutitelnost splnění dohodnutých povinností je stejná jako u kterékoli jiné soukromoprávní smlouvy, přičemž není-li ze smlouvy plněno dobrovolně, oprávněná strana se následně může domáhat svých nároků u soudu.

Shrnutí a závěr

U sporů, v nichž mají strany možnost disponovat se svými vlastními právy, je mediace přínosná v tom, že spor může být poměrně rychle a finančně efektivně vyřešen s tím, že si účastníci zachovají soukromí a zejména v obchodních sporech a sporech plynoucích z podnikatelské činnosti mohou s protistranou spolupracovat a snažit se ji pochopit, nikoliv bořit stávající smluvní vztahy z důvodů, které mohou být relativně snadno během mediace vyřešeny.

Benefitem je také naprostá kontrola stran konfliktu nad jejich kauzou, jelikož nepředávají rozhodovací pravomoc nikomu jinému.

Pokud je vaším cílem efektivní řešení sporu a neusilujete jen o to se druhé straně mstít nebo ji ponížit, mediace lze bezpochyby doporučit jako jedno z nejlepších řešení. Další informace naleznete také na webových stránkách Český mediátor.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek