Metody snižování podnikatelského rizika: Ofenzivní řízení firmy, retence a redukce rizika

9. 4. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Ofenzivní řízení je jedním z nejlepších způsobů preventivní obrany před podnikatelským rizikem ve firmě. Text se věnuje také pojmům retence a redukce rizika.

Ofenzivní řízení firmy

Management firmy má možnost zásadním způsobem ovlivnit podnikatelské riziko. Manažeři musí rozpoznat možná rizika, která stojí před firmou, musí vědět, kterými metodami a jakými cestami lze při realizaci podnikatelského záměru riziko snížit (respektive jak mu čelit).

Jedním z nejlepších způsobů preventivní obrany před podnikatelským rizikem ve firmě je ofenzivní řízení, které se vyznačuje:

Správnou volbou rozvojové strategie firmy a její správnou implementací ve firmě (konkurenční výhoda firmy – například vůdce v nákladech atd.). Volbě a implementaci musí předcházet strategická analýza.

Preferencí a rozvojem silných stránek firmy (udržením a rozvojem strategické výhody firmy).

Snahou o dosažení pružnosti – mimořádně rychlou reakcí na změny vnitřního prostředí firmy i jejího vnějšího okolí.

Z hlediska 7S faktorů, popsaných v druhé kapitole, můžeme ofenzivní řízení charakterizovat zejména:

  • akceschopností firmy – spojit zaměstnance s vnitřní aktivitou, kteří jsou ochotni nasadit vlastní síly v zájmu firmy;
  • marketingovou orientací řízení – mít blízko k zákazníkovi, zákazník je na prvním, druhém, třetím místě;
  • jednoduchou organizační strukturou – málo početná administrativa, orientace na profesní místa se samostatnou tvořivou aktivitou;
  • odbornou čistotou – nepouštět se unáhleně do neznámých oblastí, řídit se heslem „ševče, drž se svého kopyta“;
  • lidmi, kteří jsou nejdůležitějším aktivem firmy – neformální komunikace se zaměstnanci firmy, tlak na jejich vzdělávání, na jejich kvalifikaci.

„Jednička“ (tj. vynikající manažer) se obklopuje „jedničkami“, popřípadě „jedničkami plus“, „dvojka “ se obklopuje již „trojkami“ či „čtyřkami“. Ofenzivní způsob řízení firmy lze obecně doporučit jako jeden z aktivních způsobů snižování rizika ve firmě.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013

Retence rizika

Retence neboli podstoupení rizika je pravděpodobně nejběžnější metodou řešení rizik. Spočívá v tom, že podnikatel čelí téměř neomezenému počtu rizik; ve většině případů ale proti nim nic nedělá. Retence rizik může být vědomá či nevědomá. K vědomé retenci rizika dochází tehdy, je-li riziko rozpoznáno a nedojde k uplatnění nějakého nástroje proti riziku (například formou jeho transferu nebo redukcí). Pokud není riziko rozpoznáno, je nevědomě zadrženo. V těchto případech podnikatel zadržuje důsledky možné ztráty, aniž by si uvědomil, že tak činí. Retence rizika může být rovněž dobrovolná nebo nedobrovolná. Dobrovolná retence rizika je charakterizována rozpoznáním existence rizika a tichým souhlasem s převzetím v něm obsažené ztráty. Rozhodnutí o dobrovolné retenci rizika je přijímáno proto, že neexistují žádné atraktivnější varianty. Nedobrovolná retence rizik existuje tehdy, jsou-li rizika nevědomě zadržena a také tehdy, když riziko nemůže být transferováno či redukováno nebo se mu nelze vyhnout.

Retence rizik je legitimní metoda řešení; v mnohých případech se jedná o metodu nejlepší. Každá firma se musí rozhodnout, která rizika mají být zadržena, která redukována a kterým je lepší se vyhnout. Kritériem při tomto rozhodování je obvykle velikost (finančních) rezerv firmy nebo schopnost firmy nést ztrátu.

Rizika, která by měla být zadržena (podstoupena), jsou rizika, která vedou k relativně malým ztrátám.

Na druhou stranu zde existuje nebezpečí stereotypu: pokud se stane časem jedinou strategií firmy retence rizik, pak je vysoce pravděpodobné, že na situaci, která vyžaduje jiné opatření, bude subjekt reagovat stejně jako v předchozích případech, tj. strpěním rizika. To se může ukázat jako fatální chyba, vedoucí k ohrožení samotné existence subjektu.

Lidovým příkladem tohoto omylu je přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Můžeme najít každodenní příklady v riskantním jednání řidičů, obchodníků s cennými papíry, ale třeba i zločinců, kteří přestanou vyhodnocovat pravděpodobnost vzniku ztráty pro každou novou situaci a stereotypní jednání se v odlišném případě ukáže jako zoufale neefektivní.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013

Redukce rizika

Při redukci rizika musí být vybrána opatření, která jsou:

  • účinná – snižují riziko na akceptovatelnou úroveň;
  • přijatelná – z hledisek daných právním řádem, regulačními opatřeními, etikou, ekologií apod.;
  • efektivní – s přiměřenými náklady;
  • včasná – než dojde k naplnění hrozby.

Jak uvádí norma ČSN ISO/IEC 27005, při výběru opatření a během jejich zavádění by měla být brána v úvahu různá omezení. Obvykle se jedná o tato omezení:

  • časová omezení,
  • finanční omezení,
  • technická omezení,
  • provozní omezení,
  • kulturní omezení,
  • etická omezení,
  • ekologická omezení,
  • právní omezení,
  • snadnost použití,
  • osobní omezení,
  • omezení při integraci nových a existujících opatření.

Podle toho, zda se před vlastní podnikatelskou aktivitou soustředíme na redukci rizika nebo až na důsledky této konkrétní aktivity, můžeme metody snižování rizika dále dělit do dvou skupin:

  • metody odstraňující příčiny vzniku rizika,
  • metody snižující nepříznivé důsledky rizika.

Do první skupiny patří metody, jejichž cílem je preventivně působit tak, aby byl eliminován (nebo alespoň redukován) výskyt rizikových situací. Do druhé skupiny patří metody, orientované na snížení (redukci) nepříznivých důsledků výskytu nepříznivých situací, kterým se nemůžeme v podnikání vyhnout.

Do první skupiny lze zařadit zejména přesun rizika, dále například vertikální integraci (tj. rozšíření výrobního programu o navazující či předcházející výrobní stupně) a další metody. Do druhé skupiny patří zejména diverzifikace a pojištění.

Relativně samostatnou skupinou metod, které umožní redukovat podnikatelské riziko na únosnou míru a které více či méně spadají do obou uvažovaných skupin, tvoří metody operační analýzy. Budeme je detailně sledovat zejména z pohledu jejich praktického uplatnění při procesu snižování rizika v podnikání. Zájemce o teoretické aspekty a principy těchto metod můžeme odkázat na jiné práce.[1]

Neodpustíme si však poznámku o mimořádné užitečnosti klasických metod operační analýzy v současném i budoucím konkurenčním boji firem. Mezi základní přednosti těchto metod (ale současně v některých situacích i výrazná omezení) patří jednoznačné a logické vyjádření ekonomických vztahů v konkrétním prostředí. Jejich rozvoj je těsně spjat s rozvojem výpočetní techniky, a proto se prakticky používají od druhé světové války při řešení složitých rozhodovacích problémů (viz dále).

Vzhledem k tomu, že existuje mnoho metod snižování rizika, které nelze jednoznačně zařadit do skupiny metod odstraňujících příčiny rizika nebo do skupiny metod snižujících nepříznivé důsledky rizika, v další části jsou jednotlivé přístupy ke snižování rizika ve firmě taxativně uvedeny, aniž bychom brali ohled na výše uvedené členění.

[1]    Například Churchman, C., Achoff, R., Arnoff, E.: Úvod do operačního výzkumu. Alfa, Bratislava 1968; Rais, K., Smejkal, V.: Mathematical Tools for Risk Reduction. Scripta Fac. Nat. Univ. Purk. Brun., vol. 20 (1990), No. 4 (Mathematica), s. 175–82; Rais, K.: Operační a systémová analýza. Studijní text FP VUT v Brně, Brno 2001.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek