Mezinárodní právo soukromé - prameny českého mezinárodního práva soukromého

zpět na Obsah dokumentu

Prameny českého mezinárodního práva soukromého

Vnitrostátní právní předpisy

• zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním
• zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
• zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový
• zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
• zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích
• zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách
• zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon
• zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
• Ústava a ústavní zákony

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb. (ZMPS) a jeho vybraná ustanovení

Posuzování a řešení právních otázek podle ZMPS je na místě, jde-li v konkrétním případě o právní vztah s mezinárodním prvkem. Jedná se o situace, kdy účastníkem právního vztahu je cizí státní příslušník anebo zahraniční právnická osoba, dále je-li předmětem právního vztahu movitá či nemovitá věc v zahraničí a také v případech, kdy ke vzniku, změně či zániku právního vztahu došlo v zahraničí, popřípadě i to, že účastník má bydliště v cizině.

Je třeba mít na zřeteli, že vedle ZMPS jsou pramenem práva v této oblasti i další vnitrostátní právní předpisy nebo mezinárodní smlouvy. Ustanovení § 2 ZMPS zakotvuje aplikační přednost mezinárodních smluv před tímto zákonem. Tedy je třeba vždy posoudit, zda neexistuje pro ČR závazná smluvní úprava vztahující se pro daný právní vztah a zda neobsahuje úpravu vzájemné právní pomoci a pravomoci k řízení a k rozhodování o tomto právním vztahu.

Pokud z účinné mezinárodní smlouvy, ať dvoustranné či vícestranné, vyplývá odchylná právní úprava, potom nepřichází v úvahu aplikace ustanovení ZMPS. V případě, že se na určitý právní poměr vztahuje zároveň mezinárodní smlouva dvoustranná i vícestranná, judikatura upřednostňuje aplikaci úpravy mezinárodních dvoustranných smluv.

Dále je nezbytné mít na zřeteli ustanovení článku 10 Ústavy České republiky, zákona č. 1/1993 Sb., která stanoví: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

Strukturálně je zákon o mezinárodním právu soukromém rozdělen do dvou dále členěných částí:

• Úvodní ustanovení
• Část I. – Ustanovení kolizní a o právním postavení cizinců
  • Oddíl 1. Kolizní ustanovení
  • Oddíl 2. Postavení cizinců
  • Oddíl 3. Společná ustanovení
• Část II. – Mezinárodní právo procesní
  • Oddíl 1. Pravomoc českých justičních orgánů
  • Oddíl 2. Ustanovení o řízení
  • Oddíl 3. Uznání a výkon cizích rozhodnutí
  • Oddíl 4. Zvláštní ustanovení o uznání a výkonu některých cizích rozhodnutí

Vybraná ustanovení ZMPS:

Část I., Oddíl 1. Kolizní ustanovení:

§ 3 Způsobilost

1. Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu, jehož je příslušníkem.
2. Činí-li právní úkon v ČR cizinec, stačí, není-li dále uvedeno něco jiného, je-li k úkonu způsobilý podle práva českého.

§ 4 Právní úkony

Pokud není stanoveno nebo k rozumnému uspořádání vztahů nezbytno něco jiného, řídí se platnost právního úkonu, jakož i následky jeho neplatnosti týmž právním řádem jako účinky právního úkonu; pokud však jde o formu, postačí, bylo-li učiněno zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle, vyjma, že by právní řád, jímž se řídí smlouva předepisoval písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti.

Práva věcná

§ 5

Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa, kde věc je.

Práva závazková

§ 9 Volba práva

1. Účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy; mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost.
2. Pokud z projevu vůle účastníků nevyplývá nic jiného, nepřihlíží se ke kolizním ustanovením zvoleného právního řádu.

§ 10 Rozumné uspořádání daného vztahu

1. Nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu.
2. Vzhledem k tomu se zpravidla řídí:
   1. smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy;
   2. smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost;
   3. smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy;
   4. smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy;
   5. smlouvy, příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy;
   6. smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy;
   7. smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku.
3. Jiné smlouvy se zpravidla spravují právním řádem státu, ve kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy.

§ 13 Promlčení

1. Promlčení závazkových práv se řídí týmž právním řádem jako závazkové právo samo.
2. Započtení se řídí, pokud z požadavku rozumného uspořádání právního poměru nevyplývá něco jiného, týmž právním řádem jako pohledávka proti níž směřuje započtení.

§ 14 Jednostranné právní úkony

Právní poměry vzniklé z jednostranných právních úkonů se řídí právním řádem státu, v němž má dlužník bydliště (sídlo).

§ 15 Náhrada škody

Nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinnosti vyplývající ze smluv a jiných právních úkonů, se řídí právem místa, kde škoda vznikla, nebo právem místa, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu škody.

Právo pracovní

§ 16 Pracovní smlouva

1. Poměry z pracovní smlouvy se řídí – pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném - právem místa, kde pracovník vykonává práci. Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala.
2. Pracovní poměry pracovníků dopravních podniků se řídí u dopravy železniční a silniční právem sídla podniku, u dopravy říční a letecké právem místa registrace a u dopravy námořní právem státu, pod jehož vlajkou se doprava provozuje.

Právo dědické

§ 17 Dědictví

Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti.

Právo rodinné

Vztahy mezi manžely

§ 19 uzavření manželství

Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem.

§ 20 Forma a způsob sňatku

Forma uzavření manželství se řídí právem místa, kde se manželství uzavírá.

§ 21 Majetkové vztahy manželů

1. Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právem státu, jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států. řídí se vztahy právem českým.
2. Smluvená úprava manželského majetkového práva se posuzuje podle právního řádu, který byl pro majetkové vztahy manželů rozhodný v době, kdy k úpravě došlo.

§ 22 Zrušení manželství

1. Zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem českým.
2. Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který by zrušení manželství rozvodem nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v ČR delší dobu, použije se práva českého.
3. Těchto ustanovení se použije i při prohlášení manželství za neplatné nebo při zjištění, zda tu manželství je, či není.

Vztahy mezi rodiči a dětmi

§ 23 Otcovství

1. Určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením.
2. Žije-li dítě v ČR, může být otcovství určeno (zjištěno nebo popřeno) podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte.
3. K platnosti uznání otcovství postačí, stane-li se podle práva státu, v němž k uznání došlo.

§ 24 Výchova a výživa

1. Vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, se řídí právem státu, jehož příslušníkem je dítě. Žije-li dítě v ČR, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte.
2. Nároky rodičů na výživu vůči dětem se řídí právem státu, jehož příslušníkem je ten z rodičů, který nárok na výživu uplatňuje.

§ 25 Nároky matky

1. Nároky matky dítěte vůči jeho otci, za něhož není provdána, se řídí právem státu, jehož příslušnicí je matka v době narození dítěte.
2. Jestliže matka dítěte, která je cizí státní příslušnicí, má bydliště v ČR a otec dítěte je českým příslušníkem, řídí se nároky matky dítěte podle práva českého.

§ 26 Osvojení

1. Osvojení se řídí právem státu, jehož příslušníkem je osvojitel.
2. Mají-li osvojující manželé různou státní příslušnost, musí být splněny podmínky právních řádů obou manželů.
3. Jestliže by bylo třeba podle odstavců 1 a 2 použít cizího právního řádu, který by osvojení nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů žije v ČR delší dobu, použije se práva českého.

Oddíl 2. Postavení cizinců

§ 32 Práva a povinnosti

1. Cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané českoslovenští.
2. V případě, že cizí stát nakládá se státními občany československými jinak než se svými příslušníky, může ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s příslušnými československými orgány rozhodnout, že ustanovení odstavce 1 se nepoužije.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2, pokud jde o majetkové vztahy, se použije obdobně pro právnické osoby.

Část II. Mezinárodní právo procesní

Oddíl 1. Pravomoc českých justičních orgánů

§ 37 Pravomoc ve věcech majetkových

1. Pravomoc českých soudů v majetkových sporech je dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.
2. Pravomoc českých soudů v majetkových sporech může být založena také písemnou úmluvou stran. Věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovou úmluvou měnit.
3. Česká organizace může pro majetkové spory písemně ujednat i příslušnost cizozemského soudu.

Pravomoc ve věcech rodinných

§ 38 Pravomoc ve věcech manželských

1. Ve věcech manželských (řízení o zrušení manželství rozvodem, o neplatnost manželství a o určení, zda tu manželství je, či není) je pravomoc československých soudů dána, je-li alespoň jeden z manželů českým občanem.
2. Není-li žádný z manželů československým občanem, je pravomoc českého soudu dána:
   1. má-li zde alespoň jeden z manželů pobyt a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovských státech obou manželů, nebo
   2. má-li alespoň jeden z manželů v ČR pobyt delší dobu, anebo
   3. jde-li o neplatnost manželství, která se má podle československého práva vyslovit i bez návrhu, pokud manželé zde žijí.

§ 44 Pravomoc ve věcech dědických

Pravomoc českého soudu k projednání dědictví je dána vždy, byl-li zůstavitel v době své smrti českým občanem. Jde-li však o jmění, které je v cizině, projedná český soud dědictví jen tehdy, jestliže se takový majetek vydává českým orgánům anebo jestliže cizí stát přiznává takovým rozhodnutím českých justičních orgánů právní následky.

§ 47 Vynětí z pravomoci československých soudů

1. Pravomoci českých soudů nejsou podrobeny cizí státy a osoby, jež podle mezinárodních úmluv nebo jiných pravidel mezinárodního práva anebo zvláštních českých právních předpisů požívají v ČR imunity.
2. Ustanovení odstavce 1 platí i ohledně doručování písemností, předvolání uvedených osob za svědky, výkonu rozhodnutí nebo jiných procesních úkonů.
3. Pravomoc českých soudů je však dána, jestliže:
   1. předmětem řízení je nemovitý majetek států a osob uvedených v odstavci 1, nacházející se v ČR, nebo jejich práva na takových nemovitých věcech patřících jiným osobám, jakož i práva z poměru nájemního k takovým nemovitým věcem, pokud není předmětem řízení placení nájemného,
   2. předmětem řízení je dědictví,v němž osoby uvedené v odstavci 1 vystupují mimo rámec svých úředních funkcí,
   3. předmět řízení se týká výkonu povolání nebo obchodní činnosti, které osoby uvedené v odstavci 1 provádějí mimo rámec svých úředních funkcí,
   4. cizí stát nebo osoby uvedené v odstavci 1 se dobrovolně podrobí jejich pravomoci,
   5. to vyžaduje uskutečňování mezinárodních sankcí, k jejichž dodržování je Česká republika zavázána na základě svého členství v Organizaci spojených národů nebo v Evropské unii.
4. Doručení v případech uvedených v odstavci 3 zprostředkuje ministerstvo zahraničních věcí. Nelze-li takto doručit, ustanoví soud opatrovníka pro přijímání písemností, popřípadě k obhájení práv.

Oddíl 2. Ustanovení o řízení

§ 48 Postup soudu

České soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů, přičemž všichni účastníci mají rovné postavení při uplatňování svých práv.

Zjišťování cizího práva a vzájemnost

§ 53 Potřebná opatření

1. K zjištění cizího práva učiní justiční orgán všechna potřebná opatření; pokud mu obsah cizího práva není znám, může si za tím účelem vyžádat také informaci od ministerstva spravedlnosti.
2. Vzniknou-li při projednávání věcí uvedených v § 1 pochybnosti, mohou si justiční orgány vyžádat u ministerstva spravedlnosti vyjádření.

§ 54 Závaznost prohlášení

Prohlášení ministerstva spravedlnosti o vzájemnosti ze strany cizího státu, vydané v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí a s jinými příslušnými ministerstvy, je pro soudy i jiné státní orgány závazné.

Právní pomoc ve styku s cizinou

§ 55 Styk s cizinou

Pokud není stanoveno jinak, stýkají se justiční orgány s cizími orgány prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.

§ 56 Odepření právní pomoci

České justiční orgány poskytují na dožádání cizím justičním orgánům právní pomoc za podmínky vzájemnosti. Právní pomoc lze odepřít:

1. nespadá-li provedení dožadovaného úkonu do pravomoci dožadovaného českého justičního orgánu; náleží-li však jeho provedení do pravomoci jiného justičního orgánu nebo do pravomoci jiných českých orgánů, bude dožádání postoupeno k vyřízení orgánu k tomu povolanému;
2. žádá-li se o provedení úkonu, který se příčí českému veřejnému pořádku.

§ 57 Poskytování právní pomoci

1. Žádaná právní pomoc se poskytuje podle českých předpisů; na žádost cizího orgánu lze postupovat podle cizího procesního předpisu, nepříčí-li se žádaný postup českému veřejnému pořádku.
2. Žádá-li o to cizí orgán, lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.

Oddíl 3. Uznání a výkon cizích rozhodnutí.

§ 63 Podmínky účinnosti

Rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených v § 1, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny v těchto věcech (dále jen „cizí rozhodnutí“) mají v ČR účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moc a byla-li uznána českými orgány.

§ 64 Neúčinnost, nevykonatelnost

Cizí rozhodnutí nelze uznat ani vykonat, jestliže:

1. uznání brání výlučně pravomoc orgánů československých nebo jestliže by řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu cizího státu, kdyby se ustanovení o příslušnosti českých soudů použila na posouzení pravomoci cizozemského orgánu;
2. o témže právním poměru bylo českým orgánem vydáno pravomocné rozhodnutí nebo bylo-li v ČR uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu;
3. účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo-li mu doručeno do vlastních rukou předvolání nebo návrh na zahájení řízení, nebo nebyl-li odpůrci návrh na zahájení řízení doručen do vlastních rukou;
4. uznání by se příčilo českému veřejnému pořádku;
5. není zaručena vzájemnost; vzájemnost se nevyžaduje, nesměřuje-li cizí rozhodnutí proti českému občanu nebo právnické osobě.

§ 65 Uznání cizího rozhodnutí

Uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu.

§ 66 Nařízení výkonu

Za podmínek § 63 a 64 lze cizí rozhodnutí o majetkových právech v ČR vykonat, bude-li nařízen jeho výkon českým soudem; nařízení výkonu je třeba vždy odůvodnit.

§ 67 Platnost cizích rozhodnutí

1. Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech určení (zjištění nebo popření) otcovství, je-li alespoň jedním z účastníků řízení československý občan, se v ČR uznávají, nebrání-li tomu ustanovení § 63 a 64 písm. b), c), d), jen na základě zvláštního rozhodnutí.
2. Vyslovit, že se uznává rozhodnutí uvedené v odstavci 1, přísluší jen Nejvyššímu soudu ČR po slyšení nejvyššího státního zástupce ČR. Návrh může podat vedle účastníků každý, kdo prokáže právní zájem, a v zájmu společnosti i nejvyšší státní zástupce ČR. Nejvyšší soud České republiky rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.
3. Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 lze uznat jen tehdy, byl-li skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením českého práva.

§ 68 Účinnost cizích rozhodnutí

1. Byli-li všichni účastníci v rozhodné době příslušníky státu, o jehož rozhodnutí jde, mají rozhodnutí uvedená v § 67 odst. 1 v ČR bez dalšího řízení stejné právní účinky jako pravomocná rozhodnutí česká, nepříčí-li se to veřejnému pořádku.
2. Totéž platí o rozhodnutích orgánů jiných cizích států, uznávají-li se taková rozhodnutí v domovských státech všech účastníků.

Oddíl 4. Zvláštní ustanovení o uznání a výkonu některých cizích rozhodnutí

§ 68a Odkaz na předpis ES a mezinárodní smlouvy

1. Ustanovení tohoto oddílu se použijí v řízeních o uznání a výkonu cizích rozhodnutí, jiných veřejných listin a soudních smírů (dále jen „rozhodnutí“), v nichž se postupuje podle předpisu Evropských společenství nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a jíž je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“).
2. Rozhodnutí justičních orgánů členských států Evropské unie v občanskoprávních věcech a obchodních věcech, která jsou v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství 7) potvrzena jako evropský exekuční titul, nepodléhají povinnosti prohlášení vykonatelnosti podle tohoto zákona. Výkon těchto rozhodnutí probíhá v souladu s podmínkami stanovenými přímo použitelným předpisem Evropských společenství.

Související zákony

• Občanský zákoník
• Obchodní zákoník
• Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním
• Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
• Zákon o volném pohybu služeb

zpět na Obsah dokumentu

• pokračování dokumentu „Mezinárodní právo soukromé – mezinárodní smlouvy“

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Orientace v právních úkonech