Mezinárodní právo soukromé - prameny českého mezinárodního práva soukromého

30. 7. 2009 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Pokračování dokumentu "Mezinárodní právo soukromé" přinášející základní informace k problematice pramenů českého mezinárodního práva soukromého.

zpět na Obsah dokumentu

Prameny českého mezinárodního práva soukromého

Vnitrostátní právní předpisy

  • zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním
  • zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
  • zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový
  • zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině
  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
  • zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích
  • zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách
  • zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon
  • zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
  • Ústava a ústavní zákony

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb. (ZMPS) a jeho vybraná ustanovení

Posuzování a řešení právních otázek podle ZMPS je na místě, jde-li v konkrétním případě o právní vztah s mezinárodním prvkem. Jedná se o situace, kdy účastníkem právního vztahu je cizí státní příslušník anebo zahraniční právnická osoba, dále je-li předmětem právního vztahu movitá či nemovitá věc v zahraničí a také v případech, kdy ke vzniku, změně či zániku právního vztahu došlo v zahraničí, popřípadě i to, že účastník má bydliště v cizině.

Je třeba mít na zřeteli, že vedle ZMPS jsou pramenem práva v této oblasti i další vnitrostátní právní předpisy nebo mezinárodní smlouvy. Ustanovení § 2 ZMPS zakotvuje aplikační přednost mezinárodních smluv před tímto zákonem. Tedy je třeba vždy posoudit, zda neexistuje pro ČR závazná smluvní úprava vztahující se pro daný právní vztah a zda neobsahuje úpravu vzájemné právní pomoci a pravomoci k řízení a k rozhodování o tomto právním vztahu.

Pokud z účinné mezinárodní smlouvy, ať dvoustranné či vícestranné, vyplývá odchylná právní úprava, potom nepřichází v úvahu aplikace ustanovení ZMPS. V případě, že se na určitý právní poměr vztahuje zároveň mezinárodní smlouva dvoustranná i vícestranná, judikatura upřednostňuje aplikaci úpravy mezinárodních dvoustranných smluv.

Dále je nezbytné mít na zřeteli ustanovení článku 10 Ústavy České republiky, zákona č. 1/1993 Sb., která stanoví: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

Strukturálně je zákon o mezinárodním právu soukromém rozdělen do dvou dále členěných částí:

  • Úvodní ustanovení
  • Část I. – Ustanovení kolizní a o právním postavení cizinců
    • Oddíl 1. Kolizní ustanovení
    • Oddíl 2. Postavení cizinců
    • Oddíl 3. Společná ustanovení
  • Část II. – Mezinárodní právo procesní
    • Oddíl 1. Pravomoc českých justičních orgánů
    • Oddíl 2. Ustanovení o řízení
    • Oddíl 3. Uznání a výkon cizích rozhodnutí
    • Oddíl 4. Zvláštní ustanovení o uznání a výkonu některých cizích rozhodnutí

Vybraná ustanovení ZMPS:

Část I., Oddíl 1. Kolizní ustanovení:

§ 3 Způsobilost

  1. Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právním řádem státu, jehož je příslušníkem.
  2. Činí-li právní úkon v ČR cizinec, stačí, není-li dále uvedeno něco jiného, je-li k úkonu způsobilý podle práva českého.

§ 4 Právní úkony

Pokud není stanoveno nebo k rozumnému uspořádání vztahů nezbytno něco jiného, řídí se platnost právního úkonu, jakož i následky jeho neplatnosti týmž právním řádem jako účinky právního úkonu; pokud však jde o formu, postačí, bylo-li učiněno zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle, vyjma, že by právní řád, jímž se řídí smlouva předepisoval písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti.

Práva věcná

§ 5

Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa, kde věc je.

Práva závazková

§ 9 Volba práva

  1. Účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy; mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost.
  2. Pokud z projevu vůle účastníků nevyplývá nic jiného, nepřihlíží se ke kolizním ustanovením zvoleného právního řádu.

§ 10 Rozumné uspořádání daného vztahu

  1. Nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu.
  2. Vzhledem k tomu se zpravidla řídí:
    1. smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy;
    2. smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost;
    3. smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy;
    4. smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy;
    5. smlouvy, příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy;
    6. smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy;
    7. smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku.
  3. Jiné smlouvy se zpravidla spravují právním řádem státu, ve kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy.

§ 13 Promlčení

  1. Promlčení závazkových práv se řídí týmž právním řádem jako závazkové právo samo.
  2. Započtení se řídí, pokud z požadavku rozumného uspořádání právního poměru nevyplývá něco jiného, týmž právním řádem jako pohledávka proti níž směřuje započtení.

§ 14 Jednostranné právní úkony

Právní poměry vzniklé z jednostranných právních úkonů se řídí právním řádem státu, v němž má dlužník bydliště (sídlo).

§ 15 Náhrada škody

Nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinnosti vyplývající ze smluv a jiných právních úkonů, se řídí právem místa, kde škoda vznikla, nebo právem místa, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na náhradu škody.

Právo pracovní

§ 16 Pracovní smlouva

  1. Poměry z pracovní smlouvy se řídí – pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném - právem místa, kde pracovník vykonává práci. Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala.
  2. Pracovní poměry pracovníků dopravních podniků se řídí u dopravy železniční a silniční právem sídla podniku, u dopravy říční a letecké právem místa registrace a u dopravy námořní právem státu, pod jehož vlajkou se doprava provozuje.

Právo dědické

§ 17 Dědictví

Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti.

Právo rodinné

Vztahy mezi manžely

§ 19 uzavření manželství

Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem.

§ 20 Forma a způsob sňatku

Forma uzavření manželství se řídí právem místa, kde se manželství uzavírá.

§ 21 Majetkové vztahy manželů

  1. Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právem státu, jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států. řídí se vztahy právem českým.
  2. Smluvená úprava manželského majetkového práva se posuzuje podle právního řádu, který byl pro majetkové vztahy manželů rozhodný v době, kdy k úpravě došlo.

§ 22 Zrušení manželství

  1. Zrušení manželství rozvodem se řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem českým.
  2. Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který by zrušení manželství rozvodem nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v ČR delší dobu, použije se práva českého.
  3. Těchto ustanovení se použije i při prohlášení manželství za neplatné nebo při zjištění, zda tu manželství je, či není.

Vztahy mezi rodiči a dětmi

§ 23 Otcovství

  1. Určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením.
  2. Žije-li dítě v ČR, může být otcovství určeno (zjištěno nebo popřeno) podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte.
  3. K platnosti uznání otcovství postačí, stane-li se podle práva státu, v němž k uznání došlo.

§ 24 Výchova a výživa

  1. Vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, se řídí právem státu, jehož příslušníkem je dítě. Žije-li dítě v ČR, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte.
  2. Nároky rodičů na výživu vůči dětem se řídí právem státu, jehož příslušníkem je ten z rodičů, který nárok na výživu uplatňuje.

§ 25 Nároky matky

  1. Nároky matky dítěte vůči jeho otci, za něhož není provdána, se řídí právem státu, jehož příslušnicí je matka v době narození dítěte.
  2. Jestliže matka dítěte, která je cizí státní příslušnicí, má bydliště v ČR a otec dítěte je českým příslušníkem, řídí se nároky matky dítěte podle práva českého.

§ 26 Osvojení

  1. Osvojení se řídí právem státu, jehož příslušníkem je osvojitel.
  2. Mají-li osvojující manželé různou státní příslušnost, musí být splněny podmínky právních řádů obou manželů.
  3. Jestliže by bylo třeba podle odstavců 1 a 2 použít cizího právního řádu, který by osvojení nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů žije v ČR delší dobu, použije se práva českého.
Oddíl 2. Postavení cizinců

§ 32 Práva a povinnosti

  1. Cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo zvláštními předpisy není stanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané českoslovenští.
  2. V případě, že cizí stát nakládá se státními občany československými jinak než se svými příslušníky, může ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s příslušnými československými orgány rozhodnout, že ustanovení odstavce 1 se nepoužije.
  3. Ustanovení odstavců 1 a 2, pokud jde o majetkové vztahy, se použije obdobně pro právnické osoby.
Část II. Mezinárodní právo procesní
Oddíl 1. Pravomoc českých justičních orgánů

§ 37 Pravomoc ve věcech majetkových

  1. Pravomoc českých soudů v majetkových sporech je dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.
  2. Pravomoc českých soudů v majetkových sporech může být založena také písemnou úmluvou stran. Věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovou úmluvou měnit.
  3. Česká organizace může pro majetkové spory písemně ujednat i příslušnost cizozemského soudu.

Pravomoc ve věcech rodinných

§ 38 Pravomoc ve věcech manželských

  1. Ve věcech manželských (řízení o zrušení manželství rozvodem, o neplatnost manželství a o určení, zda tu manželství je, či není) je pravomoc československých soudů dána, je-li alespoň jeden z manželů českým občanem.
  2. Není-li žádný z manželů československým občanem, je pravomoc českého soudu dána:
    1. má-li zde alespoň jeden z manželů pobyt a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovských státech obou manželů, nebo
    2. má-li alespoň jeden z manželů v ČR pobyt delší dobu, anebo
    3. jde-li o neplatnost manželství, která se má podle československého práva vyslovit i bez návrhu, pokud manželé zde žijí.

§ 44 Pravomoc ve věcech dědických

Pravomoc českého soudu k projednání dědictví je dána vždy, byl-li zůstavitel v době své smrti českým občanem. Jde-li však o jmění, které je v cizině, projedná český soud dědictví jen tehdy, jestliže se takový majetek vydává českým orgánům anebo jestliže cizí stát přiznává takovým rozhodnutím českých justičních orgánů právní následky.

§ 47 Vynětí z pravomoci československých soudů

  1. Pravomoci českých soudů nejsou podrobeny cizí státy a osoby, jež podle mezinárodních úmluv nebo jiných pravidel mezinárodního práva anebo zvláštních českých právních předpisů požívají v ČR imunity.
  2. Ustanovení odstavce 1 platí i ohledně doručování písemností, předvolání uvedených osob za svědky, výkonu rozhodnutí nebo jiných procesních úkonů.
  3. Pravomoc českých soudů je však dána, jestliže:
    1. předmětem řízení je nemovitý majetek států a osob uvedených v odstavci 1, nacházející se v ČR, nebo jejich práva na takových nemovitých věcech patřících jiným osobám, jakož i práva z poměru nájemního k takovým nemovitým věcem, pokud není předmětem řízení placení nájemného,
    2. předmětem řízení je dědictví,v němž osoby uvedené v odstavci 1 vystupují mimo rámec svých úředních funkcí,
    3. předmět řízení se týká výkonu povolání nebo obchodní činnosti, které osoby uvedené v odstavci 1 provádějí mimo rámec svých úředních funkcí,
    4. cizí stát nebo osoby uvedené v odstavci 1 se dobrovolně podrobí jejich pravomoci,
    5. to vyžaduje uskutečňování mezinárodních sankcí, k jejichž dodržování je Česká republika zavázána na základě svého členství v Organizaci spojených národů nebo v Evropské unii.
  4. Doručení v případech uvedených v odstavci 3 zprostředkuje ministerstvo zahraničních věcí. Nelze-li takto doručit, ustanoví soud opatrovníka pro přijímání písemností, popřípadě k obhájení práv.
Oddíl 2. Ustanovení o řízení

§ 48 Postup soudu

České soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů, přičemž všichni účastníci mají rovné postavení při uplatňování svých práv.

Zjišťování cizího práva a vzájemnost

§ 53 Potřebná opatření

  1. K zjištění cizího práva učiní justiční orgán všechna potřebná opatření; pokud mu obsah cizího práva není znám, může si za tím účelem vyžádat také informaci od ministerstva spravedlnosti.
  2. Vzniknou-li při projednávání věcí uvedených v § 1 pochybnosti, mohou si justiční orgány vyžádat u ministerstva spravedlnosti vyjádření.

§ 54 Závaznost prohlášení

Prohlášení ministerstva spravedlnosti o vzájemnosti ze strany cizího státu, vydané v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí a s jinými příslušnými ministerstvy, je pro soudy i jiné státní orgány závazné.

Právní pomoc ve styku s cizinou

§ 55 Styk s cizinou

Pokud není stanoveno jinak, stýkají se justiční orgány s cizími orgány prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.

§ 56 Odepření právní pomoci

České justiční orgány poskytují na dožádání cizím justičním orgánům právní pomoc za podmínky vzájemnosti. Právní pomoc lze odepřít:

  1. nespadá-li provedení dožadovaného úkonu do pravomoci dožadovaného českého justičního orgánu; náleží-li však jeho provedení do pravomoci jiného justičního orgánu nebo do pravomoci jiných českých orgánů, bude dožádání postoupeno k vyřízení orgánu k tomu povolanému;
  2. žádá-li se o provedení úkonu, který se příčí českému veřejnému pořádku.

§ 57 Poskytování právní pomoci

  1. Žádaná právní pomoc se poskytuje podle českých předpisů; na žádost cizího orgánu lze postupovat podle cizího procesního předpisu, nepříčí-li se žádaný postup českému veřejnému pořádku.
  2. Žádá-li o to cizí orgán, lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba v cizině předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.

Oddíl 3. Uznání a výkon cizích rozhodnutí.

§ 63 Podmínky účinnosti

Rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených v § 1, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny v těchto věcech (dále jen „cizí rozhodnutí“) mají v ČR účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moc a byla-li uznána českými orgány.

§ 64 Neúčinnost, nevykonatelnost

Cizí rozhodnutí nelze uznat ani vykonat, jestliže:

  1. uznání brání výlučně pravomoc orgánů československých nebo jestliže by řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu cizího státu, kdyby se ustanovení o příslušnosti českých soudů použila na posouzení pravomoci cizozemského orgánu;
  2. o témže právním poměru bylo českým orgánem vydáno pravomocné rozhodnutí nebo bylo-li v ČR uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu;
  3. účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo-li mu doručeno do vlastních rukou předvolání nebo návrh na zahájení řízení, nebo nebyl-li odpůrci návrh na zahájení řízení doručen do vlastních rukou;
  4. uznání by se příčilo českému veřejnému pořádku;
  5. není zaručena vzájemnost; vzájemnost se nevyžaduje, nesměřuje-li cizí rozhodnutí proti českému občanu nebo právnické osobě.

§ 65 Uznání cizího rozhodnutí

Uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu.

§ 66 Nařízení výkonu

Za podmínek § 63 a 64 lze cizí rozhodnutí o majetkových právech v ČR vykonat, bude-li nařízen jeho výkon českým soudem; nařízení výkonu je třeba vždy odůvodnit.

§ 67 Platnost cizích rozhodnutí

  1. Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech určení (zjištění nebo popření) otcovství, je-li alespoň jedním z účastníků řízení československý občan, se v ČR uznávají, nebrání-li tomu ustanovení § 63 a 64 písm. b), c), d), jen na základě zvláštního rozhodnutí.
  2. Vyslovit, že se uznává rozhodnutí uvedené v odstavci 1, přísluší jen Nejvyššímu soudu ČR po slyšení nejvyššího státního zástupce ČR. Návrh může podat vedle účastníků každý, kdo prokáže právní zájem, a v zájmu společnosti i nejvyšší státní zástupce ČR. Nejvyšší soud České republiky rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.
  3. Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 lze uznat jen tehdy, byl-li skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením českého práva.

§ 68 Účinnost cizích rozhodnutí

  1. Byli-li všichni účastníci v rozhodné době příslušníky státu, o jehož rozhodnutí jde, mají rozhodnutí uvedená v § 67 odst. 1 v ČR bez dalšího řízení stejné právní účinky jako pravomocná rozhodnutí česká, nepříčí-li se to veřejnému pořádku.
  2. Totéž platí o rozhodnutích orgánů jiných cizích států, uznávají-li se taková rozhodnutí v domovských státech všech účastníků.
Oddíl 4. Zvláštní ustanovení o uznání a výkonu některých cizích rozhodnutí

§ 68a Odkaz na předpis ES a mezinárodní smlouvy

  1. Ustanovení tohoto oddílu se použijí v řízeních o uznání a výkonu cizích rozhodnutí, jiných veřejných listin a soudních smírů (dále jen „rozhodnutí“), v nichž se postupuje podle předpisu Evropských společenství nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas, a jíž je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“).
  2. Rozhodnutí justičních orgánů členských států Evropské unie v občanskoprávních věcech a obchodních věcech, která jsou v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství 7) potvrzena jako evropský exekuční titul, nepodléhají povinnosti prohlášení vykonatelnosti podle tohoto zákona. Výkon těchto rozhodnutí probíhá v souladu s podmínkami stanovenými přímo použitelným předpisem Evropských společenství.

Související zákony

zpět na Obsah dokumentu

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Orientace v právních úkonech

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek