Miroslav Singer: Ekonomika je blíž svému potenciálu, ale je stále pod ním

22. 12. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Guvernér ČNB Miroslav Singer sice varuje před vnějšími riziky, ale zároveň uklidňuje: „Že máme problémy, by se mohlo ukazovat třeba ve zhoršování zahraničního obchodu či běžného účtu. To se neděje. Obavy z nějakého přehřívání ekonomiky stimulací domácími politikami jsou v tuto chvíli bezpředmětné.“

E15: Sněmovna v tomto týdnu nejspíš bez problémů definitivně schválí návrh státního rozpočtu na příští rok se stomiliardovým schodkem. Není to přílišné uvolnění fiskální politiky?
Bereme rozpočet jako věc, která přichází z vnějšího prostředí. Reagujeme na něj, ale ve smyslu dobrý či špatný rozpočet nekomentujeme, respektujeme, že je v kompetenci vlády a ministra financí. Stejně jako všech sedm ministrů financí, které jsem za dobu působení v ČNB zažil, respektovalo, že měnová politika je věcí centrální banky.

K rozpočtům bychom měli komentář jen tehdy, pokud bychom měli pocit, že dlouhodobě dochází ke strukturálnímu schodku. Anebo v okamžiku, kdy by uvolněnost rozpočtu destabilizovala zahraniční obchodní toky. Návrh rozpočtu na příští rok nespadá ani do jedné z těchto kategorií.

E15: Kritici vládě vyčítají, že zvyšuje strukturální deficit a že je rozpočet málo prorůstový.
singerZ našeho pohledu se ničím nevymyká tak, aby bylo nutné ho kritizovat. Z expertního hlediska člověk spíše může mít obavy, jestli se vůbec povede investovat sumy, s nimiž vláda na letošek a příští rok počítá. To ale není spojeno s rozpočtem, ale s administrativní náročností u nás. To, co se kvůli ní neuskuteční, je skutečně makroekonomicky významné. Pokud bych měl mluvit o tom, co ČNB zajímá a co vnímáme jako riziko, pak je to investování.

E15: Působí vůbec fiskální politika na ekonomiku, ať už procyklicky, nebo proticyklicky?
Před zhruba třemi lety jsme v jedné situační zprávě vyhodnocovali takové působení fiskální politiky za posledních jedenáct let. Tedy za období mnoha vlád různě zabarvených. Dopadlo to tak, že u nás nelze najít systémové proticyklické působení, které by bylo žádoucí. Fiskální politika má stejnou pravděpodobnost, že bude fungovat procyklicky jako proticyklicky. Což je jenom odrazem toho, že politický systém dlouhou dobu negeneroval příliš stabilní vlády.

Na proticykličnost a systematičnost fiskální politiky je potřebná stabilita vlády, aby vůbec mělo smysl vymýšlet, jak má takový rozpočet vypadat. Jinak je to jen teoretická debata nad zemí, která není schopna takový teoretický koncept naplňovat. Což je situace u nás.

E15: A kterou nejspíš nelze změnit, pokud se nezmění volební systém…
Máme proporční systém, který negeneruje příliš stabilní koalice, takže vlády nemohou činit silné, dlouhodobé politiky. Jako veterán si ovšem říkám: Jasně, vláda u nás nemůže napáchat příliš mnoho dobra. Ovšem také hodně často nemůže napáchat příliš mnoho nedobrých věcí. Výkyvy ani na jednu stranu nejsou dramatické. Což je škoda i dobře. Nic není tak jednoznačné. Když člověk vidí vlády zblízka, tak si jenom uvědomuje, že to má svá pro a proti.

E15: Komplikuje nestabilita vládních garnitur komunikaci mezi centrální bankou a kabinetem, potažmo ministerstvem financí?
Nemyslím. Tendence ministrů financí je přistupovat jak ke komunikaci, tak ke spolupráci s ČNB seriózně. Osobně jsem žádnou komplikaci nezaznamenal. Možná by se dalo spekulovat, že Česká národní banka je v tomto smyslu mnohem stabilnější, a tak ji také všichni vnímají.

E15: Kdybychom porovnávali – jakou sílu má měnová politika?
Krátkodobě má měnová politika poměrně výraznou schopnost korigovat výkyvy cyklu. Už na to trošku zapomínáme, ale zažili jsme i vrchol cyklu a přitahování, teď zažíváme korekci spodku cyklu. Ono je těžké oddělit nebo odečíst cyklus, sentiment a měnovou politiku. Mezi nimi je vzájemná korelace. Statistik by řekl, že se velmi špatně identifikuje, co je co. Měnová politika vlastně reaguje na sentiment a reaguje na cyklus a ovlivňuje ho. Tyto tři faktory dohromady jsou poměrně významné a v dnešní době hrají docela silnou roli.

E15: Zhruba před rokem začaly intervence centrální banky…
A už před rokem také skončily, dodám.

E15: Dá se kvantifikovat jejich efekt?
Není to tak těžké. Máme tady změnu tempa růstu ekonomiky zhruba o tři a půl procenta, záleží mimo jiné na tom, jak statistický úřad případně zkoriguje loňský rok. Asi o procento se uvolnila fiskální politika, zhruba půl procenta nám přinesla eurozóna, což je mnohem méně, než jsme čekali – zpomalují ekonomiky, do kterých vyvážíme. Nicméně efektivní poptávka v Německu a na Slovensku je nahoře asi o půl procenta, a to se pro nás transferuje na růst zhruba jedna ku jedné.

Spekulovat lze o vlivu obměny aut, když to ale zjednodušíme, opět se bavíme zhruba do půl procenta. Dohromady jsme tedy řekněme u dvou procent. Zbytek je na mixu měnové politiky a sentimentu. Takže ta menší polovina je odpovědnost této instituce.

E15: Oznámili jste, že kurz budete držet na sedmadvaceti korunách za euro a nepřipustíte výrazné posílení české měny. Co bude dál?
Kurzovým režimem této země je někdy od roku 1998 plovoucí, ale řízený kurz. Nikdy jsme neřekli, že nemůžeme nějak intervenovat. To je součást režimu. Kurz je nominální veličina, je jen nějaký kurz, který odpovídá nějaké dlouhodobé inflaci. Tím, že ho uvolňujeme na delší dobu, se ekonomika začíná přizpůsobovat. V tuto chvíli je kurz svým způsobem stanovován trhem, na základě nabídky a poptávky.

Dlouhodobě cílujeme dvouprocentní inflaci a kurz odpovídá naplnění inflačního cíle. Až ho budeme opouštět, bude mu ekonomika mnohem více přizpůsobená včetně temp růstu mezd, cen a všech ostatních veličin. To zaprvé. Zadruhé těžko ho budeme opouštět, pokud bychom v tom okamžiku chtěli nějaké dramatické přitvrzení měnové politiky. Neboli – pokud by kurz měl začít přitvrzovat měnovou politiku svým dramatickým posilováním, vždycky můžeme zasáhnout.

Jen už není řečeno, že sedmadvacet korun je ta svatá hodnota. A další věc. Když Fed před pár týdny ukončil kvantitativní uvolňování, v podstatě si toho nikdo ani nevšiml.

E15: Takže žádný problém?
Když daný nástroj naplní svůj účel, je jeho opuštění relativně přirozené a hladké. Problém je, když centrální banka takový režim opouští příliš brzo a musí pak do něj znovu naskakovat. Anebo když ho opouští příliš pozdě, bereme-li dnešní případy, je-li inflace natlakovaná příliš. To se neděje, nic takového jsem u žádných kolegů nepozoroval. Takže pokud opustíme nástroj, o kterém mluvíme, včas, žádné drama to nebude.

E15: Dá se správný moment předvídat?
Dá se svým způsobem předvídat jenom jakoby krajní hrana, my říkáme rok 2016.

E15: Lidé tolik nešetří, víc začínají utrácet i firmy. Můžeme mluvit o trendu? A bude posilovat?
Vnitřně se ekonomika skutečně dostává k lepšímu stavu. Investuje se, klesla míra úspor. To neznamená, že se nespoří. Jen se nespoří tolik. V posledních pěti letech přírůstky úspor opravdu byly mimořádně nestandardní, do konce loňského roku úspory narostly o třetinu. To je dramatický nárůst, který ubral dvě a půl procenta z poptávky. Dva roky se neinvestovalo. Ano, ekonomika se dostává blíž svému potenciálu, ale je stále pod ním.

E15: Často ale mluvíte o vnějších rizicích.
Mimořádně slabá je poptávková situace v eurozóně, mnohem slabší, než jsme si loni touto dobou všichni mysleli. Vnímali jsme, že existují rizika směrem dolů. Špatné je, že se to potvrzuje, a hlavně v tak dramatické podobě. Mysleli jsme si, že ceny výrobců v eurozóně porostou o dvě procenta a ony skoro o dvě procenta klesají. To je známka, že poptávka v EU je evidentně nedostatečná. Ale na druhé straně u nás máme poměrně slušný prostor.

Že máme problémy, by se mohlo ukazovat třeba ve zhoršování zahraničního obchodu či běžného účtu. To se neděje. Obavy z nějakého přehřívání ekonomiky stimulací domácími politikami jsou v tuto chvíli bezpředmětné.

E15: Prudce se zhoršuje situace Ruska, a to nejen vlivem sankcí. Je to velké riziko?
Přímý zahraniční obchod není problém. Naše vývozy do Ruska a na Ukrajinu tvoří dohromady nějakých pět procent exportu a nejsou to exporty s nejvyšší přidanou hodnotou. S tím jsou ekonomiky schopny se vyrovnávat. V Německu export do Ruska činí zhruba podobný poměr, problémy se nemultiplikují ani přes Německo. Několikrát jsem už ale říkal, že za mnohem významnější považuji vliv sankcí na evropský finanční systém.

E15: Myslíte vliv přenášený na české banky přes jejich matky?
Přes banky a přes finanční instituce. Rusko prostě bylo pro řadu finančních skupin, které operují ve střední Evropě, významným zdrojem zisků, významným zdrojem obchodů. Dokonce bych řekl významnějším, než je vidět v oficiálních statistikách nebo výkazech. Protože řada obchodů se realizovala v centrále, nikoli v pobočce nebo dceři v Rusku. Proto vypadají jako obchody centrály, ale ony s Ruskem souvisí.

To je hrozivější faktor. Pro Rakousko je třeba Rusko mimořádně významný trh. Ale i naše finanční skupiny tam operují. Možná eskalace sankcí by pro evropský finanční systém byla hodně nepříjemná. Ten není nejpevnější, když to řeknu zdvořile.

E15: A nebezpečí přenosu přes banky?
To není hrozba. Dohledové pravomoci ČNB nám umožňují takovému přenosu zabránit. Dcery jsou v dobrém stavu, naše banky zapsané v Česku problémy nemají a mít je nemusí. To by muselo dojít k pokusu přenést do nich ona rizika nebo použít jejich peníze. Tomu jsme schopní bránit. Rusko je méně to, čemu se říká rozvahový problém, byť i ten už je na hranici významu. V Rusku má evropský finanční systém expozici, čistou expozici kolem sta miliard eur, což není málo. Ale mnohem větší problém vzniká přes tvorbu zisku.

E15: Obchodů bude podle vás ubývat?
To určitě. Nemá to ani tak souvislost se sankcemi. Jde o ruský hospodářský cyklus, ten prostě jde dolů. A samozřejmě o kurz rublu.

E15: Relativně nedávno prošly české banky zátěžovými testy, podle jejich výsledků by v případě krizového scénáře, který počítal s deflací v eurozóně, chybělo jedenácti finančním ústavům zhruba dvanáct miliard korun.
To není významné. Stres test je pro nás nástroj, který umožňuje sofistikovaněji se s bankami bavit o rizicích a jejich připravenosti na ně. Pro banky je to důvod k zamyšlení. Není to důvod k nervozitě z českého finančního systému. Už proto, že nedostatek kapitálu je minimální. Český finanční systém má řádově pět tisíc miliard. Nebo jinak – je to ztráta na úrovni zlomku škod, které vznikly třeba pádem Union banky. Což nebyl největší finanční ústav.

Druhá věc je, že sektor jako celek skončil jako dobře kapitalizovaný. Jinými slovy, pokud by se banka v situaci, kterou zátěžový test simuluje, dostala do problému, byl by ji schopen převzít jako kupec jiný bankovní dům. My tlačíme na tyto testy mimo jiné proto, že je to pro nás signál, jak dramatická by musela situace být, aby se vůbec vygenerovala nějaká ztráta. Je to signál, kdy už studená voda začne při otužování bolet.

E15: V roce 2016 má v Česku vzniknout takzvaný národní rezoluční fond, do kterého by banky měly přispívat podle toho, jak riziková mají portfolia. Už víte, jaký to bude mít konkrétní dopad?
V tuto chvíli nespěcháme s výpočtem, sazbu zřejmě stanovíme příští rok. Není to pro nás priorita.

E15: Na konferenci věnované pětadvaceti letům svobodného podnikání jste uvedl, že česká ekonomika za tu dobu reálně vzrostla o 96 procent. Co nám to číslo říká?
Znamená to, že ekonomika byla mimořádně úspěšná navzdory všem negativům, která citlivě vnímáme. Ono se dramaticky liší, co je reálný nárůst u nás a jaký je reálný nárůst toho, co si můžeme koupit venku. Tam to vypadá ještě mnohem lépe. Ale bavíme se o schopnostech statistického úřadu dlouhodobě vyhodnocovat nárůst kvality nejenom zboží, ale prvků kolem něj – servisu, faktům, že auta jsou snáze opravitelná, nečeká se na náhradní díly, opraváři jsou všude a tak dále a tak dále.

E15: Dalo by se říct, že statistika není schopna vyhodnotit zlepšení kvality života?
Přesně tak. Statistické úřady to neumějí, ale často to umí světový trh s produkty. Domácí statistický úřad nemůže z definice věci zohlednit například to, že stejného favorita poté, co je servisovaný Volkswagenem, najednou vyvezete za jinou cenu než v roce 1991 či 94, a třeba v librách. Takže upozorňuji na to, že kdybychom počítali, jak reálně narostl produkt, který je venku, byl by výsledek ještě lepší. To je konvergence, o kterou nám na začátku šlo. Ano, můžeme se bavit o tom, že jsme mohli být ještě úspěšnější. Ale základní zpráva je, že to pětadvacetileté období bylo úspěšné.

E15: Mohli jsme být úspěšnější, rychlejší?
Jasně že jsme mohli. Kdybychom nedělali žádné chyby. Známe to, naše životy by byly šťastnější, kdybychom nedělali chyby. Platí to v privátním i ekonomickém životě. Z některých chyb jsme se poučili, z některých méně. Některé země se reformovaly důsledněji, rostou rychleji. Jiné země, které v devadesátých letech vypadaly jako premianti, toho v uvozovkách dokázaly zvorat mnohem víc. Řeknu to možná jinak, když se bavíme o světě a o krizích. Je velmi málo zemí, i v Evropě, pro které by oněch pětadvacet let bylo neúspěšných. Napadá mě snad jen Ukrajina. Ta z hlediska příjmů na osobu a toho, jak se vyvíjela, není ekonomikou, která má důvod si říkat, že těch pětadvacet let bylo super.

E15: Vlastně to bylo mimořádné šťastné období?
Kapitalismus je dramaticky rozumnější systém než ten, který tady byl předtím. ČNB dělá hodně zahraničních pomocí, a je to markantní. Teď třeba byl hodně v novinových titulcích Kazachstán. Byl jsem tam a v té zemi je to evidentní. Přestanete zřizovat celiny tam, kde se nedá pěstovat obilí, a začnete naopak kopat pod zem k ložiskům kovů – a začnete dramaticky bohatnout. Kapitalismus není geniální systém, ale pragmatičtější. Funguje lépe a to vede k tomu, že máme za sebou takovou pěknou úspěšnou periodu.

Miroslav Singer (46)

Ekonom, od roku 2010 guvernér ČNB, členem bankovní rady a viceguvernérem byl jmenován o pět let dříve. Vystudoval VŠE v Praze, obor matematické metody v ekonomii. Doktorské studium absolvoval na University of Pittsburgh, kde získal titul Ph. D. Dříve působil jako ředitel společnosti Expandia a v poradenské firmě PricewaterhouseCoopers. Přednášel v CERGE-EI, učí na VŠE. Je ženatý a má dvě děti.

Převzato z deníku E15
Autor článku: Jana Havligerová

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek