Metody snižování podnikatelského rizika: Modely hromadné obsluhy

9. 4. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Klasickým úkolem systémů hromadné obsluhy je tzv. Palmeho úloha, která původně reagovala na požadavek majitelů textilních továren v 19. století a umožnila stanovit optimální počet tkalcovských stavů, přidělených jedné dělnici. Jak nám tyto systémy mohou pomoci dnes?

Uvedeným nástrojem se modelují tzv. čekací procesy. Mezi klasické aplikace podpory rozhodování managementu na operativní úrovni patří zejména:

  • řízení (strojírenské) výroby,
  • optimální návrhy počítačových sítí,
  • optimalizace provozu obchodů, bank (například určení optimálního počtu prodavaček či pokladních při dané frekvenci příchodů zákazníků v obchodním domě, určení počtu pokladních v bance při daném provozu klientů, určení optimálního rozvrhu výroby firmy atd.).

Aplikace vycházejí z klasické teorie front(též se můžeme setkat s názvem „teorie hromadné obsluhy“).[1]Klasickým úkolem systémů hromadné obsluhy je tzv. Palmeho úloha, která původně reagovala na požadavek majitelů textilních továren v 19. století a umožnila stanovit optimální počet tkalcovských stavů, přidělených jedné dělnici. Pokud dělnice obsluhovala málo stavů, pak firma v soutěži s konkurenty prohrála, protože všechny firmy měly zhruba stejně výkonné stroje a dělnice vyrobila méně textilií. Pokud obsluhovala příliš mnoho tkalcovských stavů, pak v případě poruchy stavů (přetržení nitě) nestíhala navázat nitě a celý systém pracoval s nižší výkonností, popřípadě se mohl v extrémním případě i zastavit. Tuto klasickou optimalizační úlohu (kolik stavů přidělit při známé poruchovosti stavů a známé době opravy stavů jedné dělnici) lze s úspěchem aplikovat například v podmínkách dnešní výpočetní techniky, kde byla přeložena vlastní metodika výpočtu optimální konfigurace terminálové sítě v podmínkách konkrétních strojírenských podniků.[2]

Předpoklady metody:

  • doby příchodů klientů a doby jejich obsluh v systému musí odpovídat určitému pravděpodobnostnímu rozdělení,
  • musí být definována frontová disciplína (FIFO, LIFO atd.),
  • každý příchod je vzhledem k ostatním příchodům nezávislý.

Výhody:

  • snadná manipulace s modelem,
  • jednoduché pořízení vstupních dat modelu.

Nevýhody:

  • v praxi není (absolutně) splněn požadavek na pravděpodobnostní rozložení příchodů a obsluhy klientů systému.

Uvedené problémy se řeší na operativní úrovni řízení firem prakticky všech zemí světa. Zásadní rozdíl však lze nalézt v přístupu managementu firem z rozvinutých zemí (Velká Británie, Německo atd.) oproti přístupu manažerů našich firem. V zahraničních firmách mají samostatná oddělení, která se specializují na aplikaci (třeba jenom několika základních) metod operační analýzy do řešení konkrétních problémů firmy. Tyto aplikace jsou – z odborného a vědeckého pohledu – na mimořádně vysoké úrovni. Mimo jiné je to i výsledek toho, že pracovníci těchto oddělení spolupracují nejenom se specializovanými firmami, ale též s univerzitními učiteli. Zdejší relativní (současný) nezájem o tyto podnikové aplikace neodstraní ani snaha pracovníků vysokých škol nabídnout (často i bez úplaty) základní řešení rozhodovacích operativních problémů.

[1]    Zítek., F.: Ztracený čas. Teorie hromadné obsluhy. Academia, Praha 1969.
[2]    Rais, K., Smejkal, V.: Hodnocení výkonnosti terminálových systémů. Informační systémy, 1987, č. 2, s. 197–212.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek