Na co by se měly připravit české firmy v oblasti nefinančního reportingu

15. 1. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

motiv článku - Na co by se měly připravit české firmy v oblasti nefinančního reportingu Evropskou směrnici o nefinančním reportingu 2014/95/EU mohou společnosti pojmout dvěma způsoby. Jako nutné zlo a dodatečnou regulaci, nebo jako možnost zmapovat celou oblast svého podnikání, jeho dopady na okolí, zaměstnance a životní prostředí s cílem stanovit lepší strategie v rozvoji firmy.

Druhý přístup umpžní lépe rozpoznat rizika, jež v budoucnosti mohou podnikání společností negativně ovlivnit. Právě v duchu druhého principu byla směrnice přijata. Do českého práva musí být zahrnuta nejpozději šestého
prosince 2016 a platit by měla začít prvního ledna 2017.

Na koho se povinnost bude vztahovat

Povinnost nefinančního reportingu se vztahuje jen na ty velké podniky, které jsou subjekty veřejného zájmu, a velké skupiny, kde mateřským podnikem je subjekt veřejného zájmu a zároveň v obou případech průměrný
počet zaměstnanců společnosti nebo skupiny přesahuje pět set.

Evropská unie upustila od povinnosti reportingu pro malé a střední podniky s ohledem na svou politiku celkového snížení regulační zátěže pro tyto podniky. Přestože malé a střední podniky a skupiny a velké podniky a skupiny, které nejsou subjektem veřejného zájmu, nebudou mít zákonnou povinnost nefinančního reportingu, neměly by jej opomíjet. Nepřímo se jich totiž může týkat ze dvou důvodů:

Některé menší podniky fungují jako dodavatelé zahraničních společností s dobrovolně (nebo od 2017 povinně) zavedeným nefinančním reportingem a hlavně environmentálním systémem řízení, které od svých dodavatelů přesné ukazatele v oblasti vlivů na životní prostředí v hojné míře vyžadují. Nebo se může jednat o případ, kdy se mateřská společnost rozhodne v rámci reportingu a konsolidace skupiny uvádět nefinanční informace.

Řízení dodavatelského řetězce a sledování environmentálních ukazatelů právě u dodavatelů či dceřiných firem je pro velké podniky jednou z cest, jak snížit dopady svého podnikání na životní prostředí a zvýšit svou odpovědnost vůči společnosti, například v oblasti lidských a sociálních práv. Se závěry klimatické konference v Paříži lze navíc očekávat ještě větší tlak minimálně v environmentálním reportingu.

Reportovat ano, ale podle čeho

Hlavní a v současnosti všeobecně přijímané standardy pro nefinanční reporting vychází z úmluvy OSN Global Impact (UNGC) a iniciativy Global Reporting Initiative (GRI). Implementace směrnice je na jednotlivých státech unie a je možné, i když ne moc pravděpodobné, že některé vytvoří vlastní vnitrostátní rámce nebo implementují jiné rámce, jako je například systém pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS), směrnici Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní společnosti nebo normu Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO 26000 a další.

Právě kvalita a možnost vzájemného objektivního srovnání reportovaných informací bude klíčová pro naplňování cílů směrnice. Ostatně podoba a porovnatelnost reportingu, byť pouze emisního, se stala jedním z hlavních témat již zmíněné klimatické konference v Paříži. Závěry konference i směrnice, o které mluvíme, sledují podobné cíle a bylo by více než vhodné, pokud by minimálně v environmentálních ukazatelích existovala co možná
nejvyšší konzistence.

Reporting v ČR a ve světě

Z nedávné studie KPMG vyplynulo, že celosvětově 73 procent ze sta největších společností zveřejňuje zprávy o udržitelném rozvoji, z nichž 78 procent je připraveno dle výše zmiňovaného mezinárodně uznávaného rámce Global Reporting Initiative (GRI).

Mezi roky 2011 a 2013 došlo k nárůstu počtu zpráv sestavených dle rámce GRI o devět procent. V České republice podle studie reportuje nefinanční ukazatele pouze 43 procent firem, kterých se povinnost bude od roku 2017 týkat. Většina společností navíc v průzkumu KPMG uvedla, že informace o své odpovědnosti zveřejňovat chtějí.

Počet společností reportujících svou společenskou odpovědnost
N100 = Průměr 100 největších společností za každou zemi zapojenou do průzkumu (červeně)
G250 = 250 největších globálních společností (tyrkysově)

Firmám hrozí prodlevy

Přestože stále neznáme finální podobu, v jaké bude směrnice 2014/95/EU implementována do českého právního řádu, lze očekávat, že firmy mohou mít problém s naplněním jejích požadavků. V současnosti je podobný problém vidět u plnění požadavků plynoucích ze Zákona o hospodaření energií.

Povinnosti, které stanovuje, se dotýkají zhruba 2150 firem. Odkládání řešení na poslední chvíli spolu s nedostatečným počtem akreditovaných energetických auditorů pak způsobuje, že řada firem k zákonnému datu požadavky nesplní. Zda podobná situace nastane u nefinančního reportingu, jisté není, podcenit situaci by firmy ale neměly.

Převzato z komerčního speciálu E15 - Společenská odpovědnost
Autor článku: Milan Flosman, Director KPMG ČR

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek