Nabývání vlastnictví

Tento článek má za úkol shrnout problematiku institutu vlastnictví coby jednoho ze základních lidských práv.

V úvodní části je vysvětlen samotný pojem vlastnického práva, oprávnění z něj plynoucí a možné formy vlastnického práva (individuální, podílové a společné jmění manželů), opominuty nejsou ani různé způsoby jeho nabývání (smlouvou, děděním, rozhodnutím státu nebo jinak). Následně se v článku zabýváme možnými zásahy do vlastnického práva, které mohou končit až institutem vyvlastnění.

Související právní předpisy:

Související právní průvodci:

Ústavní základy a prameny úpravy

Vlastnické právo je jedním ze základních práv, jenž je upraveno již v samotné Listině základních práv a svobod, a to konkrétně v článku jedenáctém. Listina základních práv a svobod v tomto článku především garantuje právo každého vlastnit majetek, dále zde zdůrazňuje, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné ochrany. Současně je zde stanoveno všeobecné omezení vlastnictví určitého majetku, který může být vlastněn jen zákonem stanovenými subjekty.

Listina základních práv a svobod taktéž umožňuje na základě zvláštních zákonů omezení vlastnického práva, nebo dokonce vyvlastnění, jakožto krajní možný prostředek ochrany veřejných zájmů. Institut vyvlastnění je zmíněn i v občanském zákoníku, a to především v  ust. § 1037–1039. Podrobnější úpravu tohoto institutu pak obsahuje zákon č. 184/2006 Sb., zákon o vyvlastnění, ve znění pozdějších předpisů. Je však nutné podotknout, že vyvlastnění je opravdu krajním prostředkem, jehož aplikace je možná jen na základě zákona, v mezích zákona a samozřejmě za odpovídající náhradu.

• Oblasti podnikání: Právo, právní služby | Služby
• Teritorium: Česká republika

Doporučujeme