Náklady práce v Evropské unii

6. 10. 2012 | Zdroj: EU Office ČS, a. s.

Náklady práce jsou sledovány jak na národní, tak i mezinárodní úrovni, neb jejich úroveň zásadně ovlivňuje jak tržní a výnosové postavení a rozhodování podnikatelských subjektů, tak i podnikatelské aktivity, podnikatelské klima a možnosti substituce kapitálu a práce. Článek přináší informace o struktuře úplných nákladů práce a popisuje vývoj nákladů práce v Evropské unii od roku 2005.

Náklady na práci jsou v jednotlivých státech základnou výrobních a celkových reprodukčních nákladů. Jejich výše a struktura rozhodují o konkurenční pozici na lokálních i světových trzích a může významně ovlivňovat aktivitu investorů. Struktura nákladů práce, tj. poměr mezi mzdovou složkou a sociálně personálními nákladovými složkami, zase odráží základní mechanismy rozdělovacích a přerozdělovacích procesů a ovlivňuje tak vztahy mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a státem.

Náklady práce představují spojnici mezi ekonomickou a sociální sférou. Jejich úroveň a dynamika jsou ve vzájemném vztahu s úrovní a dynamikou produktivity práce, relativní hladinou výrobních a spotřebitelských cen. Náklady práce jsou taktéž významným faktorem konkurenční pozice. Obsahují mzdy a platy, tj. převažující části příjmů nejpočetnější sociální skupiny – zaměstnanců. Jejich architektura současně spolu s dalšími zdroji zabezpečuje tvorbu finančních prostředků pro fondy sociální ochrany, z nichž se vyplácejí starobní a invalidní důchody, peněžní a naturální dávky v nemoci, kryjí se náklady zdravotní péče popř. další sociální potřeby zaměstnanců. Rovněž zahrnují personální výdaje na získání a udržení pracovní síly, zvyšování její kvalifikace aj.

Definice a struktura úplných nákladů práce

Náklady práce (měsíční) jsou českým statistickým úřadem definovány jako: „náklady zaměstnavatele na zaměstnance. Jsou součtem přímých nákladů (mezd vč. náhrad), sociálních požitků, sociálních nákladů/výdajů, personálních nákladů/výdajů, daní. Přijaté dotace od úřadů práce na veřejně prospěšné práce či společensky účelná pracovní místa se odečítají. Jedná se o hodnotu připadající v průměru na 1 zaměstnance za měsíc.“

Základním zdrojem dat o struktuře a pohybu nákladů práce v ČR jsou pravidelná roční šetření prováděná ČSÚ od roku 1994. Výsledky úřad publikuje v prosinci následujícího roku v řadě publikací Úplné náklady práce.

Definice úplných nákladů práce a jejich struktura, šetřená ČSÚ, je odvozena od metodiky Eurostatu, který je definuje jako: „výdaje zaměstnavatele, které souvisejí se zaměstnáváním pracovníků. Zahrnují náhrady zaměstnancům (včetně mezd, platů v penězích a v naturáliích, příspěvků zaměstnavatelů na sociální zabezpečení); náklady na odborné vzdělávání a ostatní výdaje (jako jsou náklady na přijímání pracovníků, výdaje na pracovní oděvy a daně z mezd považované za náklady práce mínus jakékoli přijaté podpory).

Tyto složky nákladů práce a jejich prvky jsou vymezeny v Nařízení č. 1737/2005 ze dne 21. října 2005. Údaje se týkají tří hlavních ukazatelů:

  • průměrných měsíčních nákladů práce, vymezených jako úplné náklady práce za měsíc vydělené odpovídajícím počtem zaměstnanců vyjádřeným jako přepočtený počet zaměstnanců;
  • průměrných hodinových nákladů práce, vymezených jako úplné náklady práce vydělené odpovídajícím počtem odpracovaných hodin;
  • struktury nákladů práce (mzdy a platy; příspěvky zaměstnavatelů na sociální zabezpečení ; ostatní náklady práce), vyjádřené jako procento z úplných nákladů práce.“

ČSÚ zjišťuje úplné náklady práce a jejich podrobnou strukturu každý rok. Eurostat šetří objem a podrobnou strukturu nákladů práce v členských státech EU ve čtyřletých intervalech v Šetření nákladů práce (Labour cost survey – LCS). Poslední dostupné údaje jsou za rok 2008 a týkají se organizací v odvětvích průmyslu a služeb. Data sbírají národní statistické služby na základě stratifikovaného náhodného výběru z podniků nebo místních jednotek s více jak 10 zaměstnanci. Údaje se z hlediska metodiky po přepočtu na EUR, popř. na PPS, dají porovnávat. Aktualizace dat mezi jednotlivými 4letými šetřeními probíhá pomocí metody LCI (Labour cost index), tj. průběžnou indexací ve struktuře přímých a vedlejších nákladů práce na bázi výstupů šetření LCS. K indexaci se využívají údaje o růstu průměrného výdělku za přepočtené osoby, které se promítají do přírůstku přímých nákladů a povinných sociálních příspěvků fixovaných na výši mzdy.

Struktura nákladů práce ovlivňuje podnikatelské aktivity, motivuje zaměstnance a působí na vztahy mezi státem, zaměstnavateli a zaměstnanci a dalšími sociálními skupinami obyvatelstva. Rozhodující položkou nákladů práce jsou přímé náklady, tj. mzdy a platy. Podle českých právních norem je mzda a plat odměnou za práci. Na rozdíl od většiny evropských zemí sociální situace zaměstnance a jeho domácnosti není součástí ceny práce, řeší ji státní rozpočet.

Náklady práce se dělí na přímé náklady, tj. mzdy a platy (tarifní mzda, odměny a prémie, mimořádné výplaty, příplatky ...) a náhrady mzdy placené zaměstnavatelem. V České republice se přímé náklady podílejí na úplných nákladech práce více než 70 %. Další složkou jsou nepřímé náklady, kam patří sociální požitky (výrobky firmy se slevou, příspěvky na bydlení, stravování, spoření ...), sociální náklady/výdaje (platby zákonného pojistného, odstupné, ostatní sociální dávky ...), personální náklady/výdaje (náklady na nábor zaměstnanců, na výchovu učňů, „ošatné“, náklady na školení ...) a daně a dotace (daně a sankce vázané na zaměstnávání lidí, dotace na pracovní sílu).

Konkrétní náklady práce na osobu jsou v podstatě cenou, za kterou zaměstnavatel nakupuje práci na trhu. Jejich úroveň a vývoj osciluje kolem rovnováhy mezi nabídkovou a poptávkovou stranou trhu práce. Na rozdíl od cen zboží a služeb jejich utváření ovlivňují ekonomické a politické poměry a v jejich rámci síla a pozice sociálních partnerů při vyjednávání mzdových a pracovních podmínek. V důsledku minimálně ročních ujednání (kolektivních smluv) pohyb nákladů práce vykazuje zhruba roční rigiditu za vývojem ekonomického výkonu v makro a mikro proporcích.

Česká republika má jedny z nejnižších přímých nákladů práce v EU. Rozdíl nejvyšších a nejnižších přímých nákladů práce činí v EU zhruba 25 procentních bodů. Změna relace přímých a nepřímých nákladů u států EU není v čase vysoká (trend mírného růstu podílu přímých nákladů na nákladech práce), pohybuje se za poslední roky zhruba kolem 1 p. b. (výjimkou je Bulharsko, zvýšení přímých nákladů od roku 2005 o cca 9 p.b.)

Struktura nákladů práce v % (2010)
  Přímé náklady Nepřímé náklady
Francie 66,6 33,4
Švédsko 67,1 32,9
Belgie 72,0 28,0
Itálie** 72,2 27,8
Litva 72,2 27,8
ČR 73,1 26,9
Estonsko 73,4 26,6
Španělsko 73,7 26,3
Rakousko 73,8 26,2
Maďarsko 74,4 25,6
Slovensko 74,5 25,5
Rumunsko 76,8 23,2
Nizozemsko** 76,9 23,1
Polsko** 77,3 22,7
Německo 77,7 22,3
Finsko 77,9 22,1
Lotyšsko 79,1 20,9
Řecko* 79,4 20,6
Portugalsko 80,9 19,1
Bulharsko 83,9 16,1
Velká Británie 84,3 15,7
Slovinsko 85,7 14,3
Kypr** 85,9 14,1
Lucembursko 86,0 14,0
Dánsko 86,5 13,5
Irsko 86,6 13,4
Malta* 91,1 8,9

Zdroj: Eurostat; Nace Rev. 2 B-S_X_O; * – údaj za rok 2009, ** – údaj za rok 2008

Vývoj nákladů práce v EU od roku 2005

Náklady práce prošly od roku 2005 do dneška změnami, na nichž se ve velké míře podepsala hospodářská krize. Nejnovější data jsou za rok 2010. Eurostat publikuje předběžná data mezinárodně vyladěná a srovnatelná s dvouletým zpožděním a v dalších letech je dále zpřesňuje. Hodnocené období 2005 – 2010 není kvalitativně jednolité. V letech 2005 – 2007 se ekonomika nacházela v konjunktuře. Ve druhé polovině roku
2008 se nejen do české ekonomiky přelila globální hospodářská krize s počátkem v roce 2007 v USA.

Česká republika se v letech 2005-2007 výší svých měsíčních nákladů práce v EUR pohybovala ve spodní třetině. Maďarsko ještě v roce 2005 bylo nad ČR, ale vyšší dynamikou růstu nákladů práce ČR Maďarsko „předběhla“. „Nejdražší“ pracovní síla v rámci zemí EU je v Lucembursku (4517 EUR v roce 2005). Nad hranicí 4000 EUR se ještě pohybují náklady práce v Dánsku a Švédsku. Naopak nejnižší náklady práce byly v Bulharsku, které dosahovaly zhruba 5% nákladů práce v Lucembursku.

Ve druhé polovině roku 2008 se v české ekonomice začaly projevovat krizové signály světové hospodářské krize, které se projevily naplno v roce 2009. Jejich dopad v oblasti práce navíc zesílila rigidita pohybu nákladů práce profilovaná mzdami. Proces propouštění zaměstnanců trvá v řádech měsíců a vážou se na něj finanční náklady (odstupné, administrativní náklady a další). V první vlně šetření nákladů na práci v roce 2008 snižovali cenu pomocných prací, popř. se zbavovali nekvalifikovaných pomocných pracovních pozic s nízkým mzdovým oceněním a teprve následně přistupovali k propuštění kvalifikovaných zaměstnanců s vyšším
mzdovým oceněním. V konečném efektu i přes snižování míry zaměstnanosti v ČR rostla v roce 2009 v nominálním (za celou ČR o 3,3 %, za podnikatelskou sféru o 3,0 % a v nepodnikatelské sféře o 4,6 %) a reálném (za celou ČR o 2,3 %, za podnikatelskou sféru o 2,0 % a v nepodnikatelské sféře o 3,6 %) vyjádření průměrná mzda a průměrné nominální úplné náklady práce. V krizovém období se na pomyslný trůn nejvyšších měsíčních nákladů práce dostalo Dánsko a předstihlo tak Lucembursko. Situace na opačné straně zůstala stejná a Bulharsko, Rumunsko a pobaltské státy „uhájily“ své pozice států s nejnižšími měsíčními náklady práce v EUR.

Měsíční náklady práce v EUR (2005-2007)
  2005 2006 2007
Bulharsko 235 249 287
Rumunsko 365 434 549
Lotyšsko 449 552 719
Litva 545 637 760
Slovensko 620 711 842
Estonsko 712 827 995
Polsko 808 878 983
ČR 949 1031 1126
Maďarsko 969 995 1104
Malta 1298 1341 1371
Portugalsko 1669 1735 1788
Slovinsko 1699 1773 1871
Španělsko 2125 2197 2284
Kypr 2190 2277 2368
Velká Británie 3368 3499 3585
Finsko 3531 3598 3687
Belgie 3706 3814 3966
Rakousko 3717 3782 3847
Německo 3768 3819 3853
Dánsko 4060 4222 4381
Švédsko 4134 4242 4338
Lucembursko 4517 4658 4817

Zdroj: Eurostat; odvětví NACE C – O (průmysl a služby bez zemědělství a rybolovu); data nejsou dostupná za Itálii, Irsko, Řecko, Francii, Nizozemsko

Krizová léta 2008 – 2009 s sebou přinesla výrazné porušení směnných relací národních měn zemí EU mimo Eurozónu k EUR. Posuzování výše nákladů práce v rámci EU proto musí přihlížet ke krátkodobým pohybům měnových kurzů. V krizovém období 2008 – 2009 národní měny zemí EU (mimo režim ERM II) vůči EUR změkčily. (V Bulharsku mají směnný kurz národní měny (bulharský lev) pevně navázán na EUR přepočítacím koeficientem 1,956. Další tři státy Evropské unie (Dánsko, Litva, Lotyšsko) zapojené do evropského mechanismu směnných kurzů II (ERM II) mají v současnosti své měny navázány na euro a mohou se pohybovat v rozmezí patnácti procent (i když to nevyužívají a mají stanoveny jiná fluktuační pásma) od stanoveného středního kurzu k euru. Dánsko má stanoveno fluktuační pásmo ± 2,25 %. Litva dobrovolně udržuje pevný kurz své měny k euru a v Lotyšsku dodržují fluktuační pásmo na úrovni ± 1 %.) Pozdější reakci, až v roce 2009, lze sledovat v případě ČR a Polska. Vývoj na finančních trzích tak krátkodobě pomohl „novým zemím“ EU v udržení a posílení výhody levné práce v období snižování produktivity práce. Země, kterým se v roce 2009 změkčil kurz národních měn vůči EUR, vykázaly v roce 2009 výraznější pokles nákladů práce ve srovnání se zeměmi Eurozóny. Situace se však v roce 2010 změnila a měnový vývoj se vrátil k trendu zreálňování měn postkomunistických států.

Měsíční náklady práce v EUR (2008-2010)
  2008 2009 2010
Bulharsko 375 416 441
Rumunsko n/a 618 633
Lotyšsko 885 861 816
Litva 848 847 818
Maďarsko 1164 1040 1028
Polsko 1116 965 1083
Slovensko n/a 1096 1135
ČR 1323 1297 1387
Malta 1452 1429 n/a
Portugalsko n/a 1790 1832
Slovinsko 1962 2000 2087
Řecko n/a 2516 n/a
Velká Británie n/a 2870 2917
Španělsko 2808 2932 2974
Finsko 3716 3869 3934
Německo 3838 3938 3954
Rakousko 3847 3951 4008
Irsko n/a 4097 4021
Francie n/a 4149 4256
Belgie 4195 4305 4426
Nizozemsko 4203 n/a n/a
Švédsko 4428 4136 4688
Lucembursko 4563 4650 4763
Dánsko 4564 4637 4908

Zdroj: Eurostat; Nace Rev. 2 B-S_X_O; data nejsou dostupná za Itálii, Estonsko, Kypr

Vysoké tempo růstu českých nákladů práce na euro trhu mělo příčinu v rychlé apreciaci Kč vůči EUR. Po vstupu České republiky do EU v předkrizovém období dosahovaly meziroční přírůstky zhruba 2x vyšší růst nákladů práce po přepočtu na EUR než v Kč, stejné proporce však platily i pro produktivitu práce. Změkčení národních měn evropských zemí mimo Eurozónu v krizovém roce 2009 vč. Kč umožnil českým podnikům na euro trhu konkurovat nižšími náklady práce. Návrat Kč k zhodnocování vůči EUR v roce 2010 tuto výhodu smazal.

Při bližším pohledu na měsíční náklady práce v jednotlivých státech Evropské unii, najdeme rozdíly i mezi jednotlivými odvětvími. Vzhledem k tomu, že Eurostat nesleduje data za „Zemědělství, lesnictví a rybářství“, lze výši měsíčních nákladů v odvětvích srovnávat jen za „Průmysl a služby“. Už tradičně a dlouhodobě nejnižší náklady práce jsou v odvětví „Ubytování, stravování a pohostinství“, hodnoty dosahují od zhruba 50 % do 75 % nákladů práce za Průmysl a služby. Nominálně jsou nejvyšší v Dánsku (3683 EUR) a nejnižší v Bulharsku (265 EUR) za rok 2010. Pod průměrem za „Průmysl a služby“ jsou ještě měsíční náklady práce ve „Stavebnictví“. Nejdražší pracovní síla je v odvětví „Peněžnictví a pojišťovnictví“ (jen „Informační a komunikační činnosti“v některých státech je ještě dražší). Náklady práce tam dosáhly částky od 844 EUR v Bulharsku do 8163 EUR ve Švédsku, což představuje troj až čtyřnásobně více než v odvětví „Ubytování, stravování a pohostinství“.

Měsíční náklady práce ve vybraných odvětvích v EUR (2010)
  C F H I J K
Belgie 5077 3711 4433 n/a n/a 7304
Bulharsko 359 381 509 265 895 844
ČR 1303 1350 1346 835 2616 2605
Dánsko 5215 4675 4996 3683 6430 7250
Německo 4427 3341 3413 2047 5459 5849
Irsko 4326 4158 4091 2161 5425 5984
Španělsko 3093 2880 3061 2053 3920 5217
Francie 4485 3911 4027 3049 6178 6772
Lotyšsko 741 773 942 538 1521 1730
Litva 794 775 940 472 1302 1562
Lucembursko 4296 3246 4396 2520 6014 8068
Maďarsko 1035 868 1075 625 1953 2240
Rakousko 4369 3924 4087 2172 5939 6328
Polsko 962 1023 1057 699 2001 1735
Portugalsko 1487 1487 2312 1276 3152 4309
Rumunsko 538 516 699 359 1193 1443
Slovinsko 1872 1715 2076 1563 3193 3130
Slovensko 1107 1098 1048 662 2125 2087
Finsko 4477 4356 3647 3061 5246 5416
Švédsko 5138 4549 4405 3207 6479 8163
UK 3341 3276 3280 1366 4247 5177

Zdroj: Eurostat; C – Zpracovatelský průmysl, F – Stavebnictví, H – Doprava a skladování, I – Ubytování, stravování a pohostinství, J – Informační a komunikační činnosti, K – Peněžnictví a pojišťovnictví; B-S_X_O – Průmysl a služby; data nejsou dostupná za Estonsko, Řecko, Itálii, Kypr, Maltu, Nizozemsko

Závěr

Podniky působící na území ČR mají v důsledku nízké výdělkové hladiny možnost stále využívat nízkých úplných nákladů práce ve srovnání s vyspělými členskými státy EU. Míra odstupu výše nákladů práce mezi vyspělými státy EU a ČR je dosud natolik výrazná, že konkurenční výhody z jejich nízké úrovně se budou realizovat ještě po delší časové období.

Proces přibližování cenové (v dnešní době přes 70 %) a výdělkové hladiny ke standardním proporcím vnitřního jednotného evropského trhu a apreciace kurzu Kč vůči EUR, který se projevuje v rychlejším růstu nákladů práce, bude dlouhodobý a podnikatelské subjekty mají dostatek prostoru pro eliminaci nepříznivých dopadů zvyšováním produktivity práce.

Po přistoupení k EU se dařilo držet koncept levné pracovní síly v relaci k vyspělejším zemím EU. Na druhé straně se však zvyšuje odstup od okolních postkomunistických zemí. Tento vývoj staví před české podniky a zahraniční investory problém odklonu od využívání levné, avšak zdražující se jednoduché práce, resp. jejího vyvezení do levnějších zemí, její náhrady kvalifikovanou a dražší prací, tj. přechodem na sofistikované pracovní činnosti s vyšší přidanou hodnotou. S ohledem na zatím nižší české mzdové ocenění práce v evropských relacích nepůjde o jednorázový nebo rychlý proces. Podnikatelské subjekty působící v ČR budou mít ještě dlouho k dispozici levnou pracovní sílu.

Výrazně nižší pracovně nákladová hladina vůči nejvyspělejším státům EU umožňuje českým exportérům využívat cenové konkurence nebo dosahovat vyšší míry zisku. Nízké pracovní náklady stále motivují příliv zahraničního kapitálu. Koncepce nízké ceny práce v ČR, tj. udržování nízkých nákladů práce, však nestimuluje substituci práce kapitálem a může vést k postupné dekvalifikaci pracovních sil a můžeme se tak stát jen „dílnou Evropy“.

Převzato z Měsíčníku EU aktualit vydávaném EU Office České spořitelny, a. s.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek