Národní program reforem České republiky 2011 - III. Reformní opatření ČR - část 2.

31. 8. 2011 | Zdroj: Úřad vlády ČR

Kapitoly článku

Národní program reforem představuje příspěvek České republiky k plnění cílů Strategie Evropa 2020, které si stanovily státy Evropské Unie nad rámec unijních kompetencí v oblasti dobrovolné koordinace hospodářských politik. Vychází z priorit definovaných politickou vůlí vlády.

III.4. Podpora podnikání, digitalizace a rozvoj digitálního trhu

Obsah dokumentu:

Úvod

Charakter českého podnikatelského sektoru vyplývá z povahy české ekonomiky jako na export orientované výrobní základny pro trhy v Evropě a jejím blízkém okolí. Česká republika by měla nadále využívat svou „polohovou rentu“ a přizpůsobit této výhodě i strukturu politiky zaměřené na podporu podnikání. Lze přitom konstatovat, že podíl tuzemských vlastníků firem podnikajících na území ČR je nízký a dominují pobočky a dceřiné společnosti zahraničních podniků působících na českém trhu.

Valná část výroby se soustřeďuje na zpracování primárních surovin na meziprodukty a na finální montáž produktů určených na export. Chybí naopak segmenty výroby s vysokou přidanou hodnotou, jako je výzkum a vývoj nových technologií, výroba složitějších součástek a výrobkových modulů a konečně služby spojené s konečným umisťováním výrobků na koncový trh.

Politika státu se musí soustředit na vytvoření podmínek pro rozvoj uvedených, dosud marginalizovaných sektorů (např. podporou výzkumu a vývoje – viz kap. III. 5.), na druhé straně by měla nadále umožňovat pokračování stávající produkce. Významnou roli pro rozvoj podnikatelského prostředí hrají opatření popsaná v jiných kapitolách NPR. Kromě výše uvedených je to např. změna v daňových a sociálních systémech orientovaná na snižování nákladů práce (viz kap. III. 1. a III. 2.), zefektivnění veřejné správy a boj proti korupci (systém transparentních veřejných zakázek a elektronizace systému jejich zadávání) či podpora vzdělávání pro kvalifikovanou pracovní sílu.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat podpoře malých a středních podniků včetně pokračování programů na podporu zahájení podnikání, zlepšení přístupu k financování, poskytování bankovních záruk, snižování administrativní zátěže, zjednodušení administrativních postupů a podpory inovací. V oblasti hodnocení legislativních dopadů je nutné prosazovat uplatňování principu „mysli nejdříve na malé“ (think small first) a využívání testu malých a středních podniků („SME test“) při předkládání legislativních návrhů upravujících podmínky podnikání.

Následující kapitola se soustředí na několik konkrétních oblastí, v nichž lze dosáhnout odstranění některých specifických překážek rozvoje podnikání. Na prvním místě se jedná o eliminaci administrativních a regulačních překážek pro podnikání a rozvoj společností. Jedná se např. o příliš komplikované procedury v daňové správě, obtížnost zahájení a ukončení podnikání, nedostatečný přístup k financím zejména pro malé a střední podniky (včetně neexistujícího trhu s rizikovým kapitálem), špatnou vymahatelnost smluv či nedostatek hospodářské soutěže v síťových odvětvích. Dále sem patří i obecně nízká vstřícnost úřadů k podnikání, nedostatečná podpora začínajících podniků a řada dalších dílčích problémů.

Specifickou, leč podstatnou oblastí pro zlepšení podmínek pro podnikání je sféra technologické připravenosti, zejména pak rozšíření a adaptace informačních a komunikačních technologií (dále jen „ICT“). ČR dále zaostává v oblasti nabídky, ale i využití vysokorychlostního internetu, a to především ve venkovských a odlehlých oblastech. Značný potenciál v oblasti zvýšení efektivity státní správy a její „uživatelské přívětivosti“ vůči občanům a podnikům skýtá oblast eGovernmentu. Racionálním využíváním ICT se zvyšuje produktivita práce a současně dochází k významným úsporám nákladů.

Hlavní reformní cíle

S ohledem na výše uvedené nedostatky podnikatelského a právního prostředí se vláda primárně zaměří na následující okruhy.

V oblasti národního cíle snižování administrativní zátěže dojde do konce roku 2013 k přeměření zátěže ve 12 vybraných oblastech, na základě kterého budou navrženy jednotlivé úpravy právních předpisů vedoucí k jejich zjednodušení.

Dalším hlavním reformním krokem je ekoaudit, jehož cílem je odstranění nadbytečných či neefektivních požadavků ve stávajících předpisech na ochranu životního prostředí.

Kromě odstraňování překážek pro podnikání je třeba přijmout i některá další opatření podporující pozitivními kroky zakládání podniků a další rozvoj podnikatelské činnosti. Tato opatření je třeba chápat jako komplementární vůči krokům odstraňujícím překážky.

Do oblasti zjednodušení administrativních procedur pro podnikatele lze zařadit mj. i opatření spojená se zjednodušením výkazu a správy daní. Jedná se jednak o zahájenou reformu zjednodušení systému daní z příjmu, kde budou ale nadále zachována zvýhodnění pro živnostníky v podobě výdajových paušálů, a dále je to zřízení jednoho inkasního místa (JIM) pro výběr daní, cel a pojistného na zdravotní a sociální pojištění (podrobnosti viz kapitola III.1.2.).

V oblasti rozvoje vysokorychlostního internetu představuje hlavní reformní iniciativu balík opatření shrnutých v koncepčním materiálu Státní politika v elektronických komunikacích – Digitální Česko. Klíčovým opatřením v oblasti eGovernmentu, které umožní přijetí řady dalších navazujících iniciativ směrem ke zlepšování podnikatelského prostředí a vyšší efektivitě státní správy, je projekt základních informačních registrů veřejné správy.

III.4.1. Snižování administrativní a regulační zátěže podnikatelů

Plánovaná opatření přispějí ke zjednodušení, zpřehlednění a lepší předvídatelnosti právního prostředí pro podnikání v ČR a tím rovněž ke zvýšení atraktivity země pro příliv zahraničních investic. Dále se odstraňují nadbytečné či neefektivní požadavky v předpisech, které jdou nad rámec práva EU a nemají jednoznačné opodstatnění.

Konkrétní reformní priority

1. Snižování administrativní zátěže podnikatelů

Národní cíl v oblasti snižování administrativní zátěže k roku 2020 je stanoven s ohledem na cíle Strategie Evropa 2020 následovně:

Snížení administrativní zátěže podnikatelů oproti roku 2005 o 30 %.

Vláda ČR bude pokračovat v projektu na snížení administrativní zátěže podnikatelů. Vláda na základě analýzy dosavadního průběhu a plnění národního programu odsouhlasila v prosinci r. 2010 navýšení dosavadního cíle redukce administrativní zátěže pro podnikatele na 25 % do r. 2012 a současně rozhodla o jeho pokračování v rámci následné etapy. V jejím průběhu bude testována aktualizovaná metodika pro měření administrativní zátěže používaná již do r. 2007, která zahrnuje 12 vybraných oblastí, např. oblast vstupu do podnikání, obchodního práva, vydávání povolení, podmínek zaměstnávání nebo placení daní.

V současné době běží druhá etapa přeměření administrativní zátěže, do které jsou zapojeni také podnikatelé. Přeměření se věnuje jak kvantitativním ukazatelům (např. čas potřebný pro plnění té které povinnosti či nákladové parametry), tak kvalitativním ukazatelům. Cílem je zjistit, které povinnosti vnímají sami podnikatelé při výkonu své práce jako nejvíce zatěžující. Předpokladem úspěchu této fáze je vzájemná součinnost a komunikace mezi zástupci státní správy a zástupci podnikatelské sféry.

2. Odstranění nadbytečných či neefektivních požadavků v předpisech na ochranu životního prostředí

V oblasti environmentální legislativy vzala vláda počátkem března 2011 na vědomí návrhy příslušné meziresortní komise, jež mají revizí právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí pomoci k posílení konkurenceschopnosti a rozvoji podnikání. Tento společný projekt několika ministerstev, tzv. eko-audit, obsahuje 96 konkrétních podnětů k odstranění nadbytečných či neefektivních požadavků v těchto předpisech, které převyšují požadavky práva EU a nemají jednoznačné opodstatnění. Provedení navrhovaných opatření přispěje ke zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků a zjednodušení právního prostředí, ve kterém operují.

3. Zjednodušení a sjednocení postupů v územním a stavebním řízení

Podstatou je změna legislativního rámce pro sjednocení postupů územního a stavebního řízení dle stavebního zákona, snižování administrativní zátěže v těchto řízeních a změna kvality a obsahu řízení prostřednictvím digitalizace procesů.

Implementace na úrovni vlády

Dokončení přeměření administrativní zátěže je plánováno k 30. červnu 2013, kdy bude vládě předložena závěrečná zpráva. Následovat bude předložení návrhů změn konkrétních právních předpisů ke snížení nadbytečné zátěže.

Rozpočtové nároky pro provedení druhé etapy bude možné stanovit až po zjištění rozsahu informačních povinností a požadavků na poskytnutí dat.

V případě eko-auditu jsou pro uskutečnění jednotlivých opatření stanoveny tři termíny: polovina roku 2011, konec roku 2011 a konec roku 2012. Dále ministři životního prostředí a průmyslu a obchodu předloží vládě do 31. prosince 2012 aktualizovaný seznam opatření spolu se zprávou o jejich dosavadním provádění, jež budou následně vládě předkládat vždy každý druhý rok. Legislativní návrhy budou součástí legislativního plánu prací vlády na příslušný kalendářní rok. Celkové úspory pro podnikatelskou sféru plynoucí z provedených opatření jsou odhadovány až ve výši 8,7 mld. Kč za rok, jednorázové úspory představují 1,7 mld. Kč.

Projekty sjednocení postupů podle stavebního zákona, snižování administrativní zátěže územního a stavebního řízení a digitalizace procesů budou dokončeny do r. 2013, což bude mít příznivý dopad v rámci pilíře č. 11 – Zkvalitňování charakteristik podnikání – a v pilíři č. 6. – Efektivnosti trhu v oblasti procedur spojených s podnikáním dle metodiky Světového ekonomického fóra.

Provázanost opatření s cíli Strategie Evropa 2020

Opatření na snížení administrativní zátěže souvisí se stěžejní iniciativou strategie Evropa 2020 „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace“ a je provázáno s doporučením č. 6 integrovaných hlavních směrů „zlepšit prostředí pro podnikatele a zmodernizovat průmyslovou základnu“, neboť má za cíl zvýšit konkurenceschopnost zejména malých a středních podniků.

Zároveň se jedná o kroky na podporu konkurenceschopnosti, po nichž volá i Pakt euro plus.

III.4.2. Institucionální podpora rozvoje podnikání

Zatímco odstraňování překážek pro rozvoj podnikání představuje nezbytný základ hospodářské politiky státu, jeho doplňkem musí být i opatření aktivně podporující zakládání a rozvoj podniků. Kromě opatření spadajících do sféry daňové a sociální (včetně daňové a sociální správy) či do politiky výzkumu a vývoje a do tvorby infrastruktury je na tomto místě třeba uvést reformy v oblasti institucí veřejné správy směrem k větší vstřícnosti vůči podnikatelům.

Konkrétní reformní priority

1. Státní správa vstřícná podnikání

S ohledem na skutečnost, že podstatná část českého podnikatelského sektoru je soustředěna na finální montáž, tj. do střední části výrobního řetězce, je nezbytnou podmínkou úspěchu tohoto typu podnikání rychlost jak v dodávkách součástek k výrobě, tak v exportu zpracovaných produktů. K tomu je zapotřebí perfektně fungující celní správy. Proto je zapotřebí optimalizovat síť celnic tak, aby vyhovovala provozní dobou i polohou potřebám podniků.

Současně je zapotřebí přizpůsobit i fungování dalších úřadů státní správy co nejvíce potřebám podnikatelské sféry. To platí např. pro délku úředních hodin, ale i pro rychlou online přístupnost důležitých informací, zvlášť v oblasti trhu práce (viz též níže).

2. Strategická podpora exportu a ekonomická diplomacie

S ohledem na strukturu českého hospodářství by měla být proexportní politika jedním z pilířů podpory podnikání. Vláda přijme strategický dokument v oblasti exportní politiky. Různá institucionální zastoupení České republiky musí lépe spolupracovat a jejich teritoriální rozložení musí lépe odpovídat potřebám české ekonomiky a exportérů. Územní síť českých zastoupení bude přizpůsobena hospodářským zájmům ČR.

Jednotný trh EU má také vnější dimenzi. Součástí ekonomické diplomacie v širším hledisku je proto obhajoba zájmů českého podnikatelského sektoru a českého exportu při tvorbě politik Evropské unie. Zde je zapotřebí koordinovaného postupu. Zejména v rámci společné obchodní politiky bude vláda postupovat tak, aby napomáhala odstraňování překážek ve volném obchodu, které mají negativní dopady na české exportéry. V rámci všech politik vnitřního trhu bude prosazovat další liberalizaci a otevírání dosud uzavřených sektorů.

3. Podpora vzniku nových podniků

Vláda učiní opatření pro rozvoj podnikání v oblastech služeb s vysokou přidanou hodnotou založeného na inovačních technologiích, a to prostřednictvím podpory infrastruktury pro zakládání clusterů, inkubátorů pro nové podniky a virtuálních tržišť inovací včetně rozvoje technologických parků. V tomto rámci bude úžeji spolupracovat s krajskými a místními samosprávami a podnikatelskými reprezentacemi. Priority v této oblasti zohlední i při artikulaci priorit pro využívání prostředků ze strukturálních fondů v příštím programovacím období.

Implementace na úrovni vlády

V oblasti zlepšení státní podpory exportu již bylo koncem února 2011 podepsáno memorandum o spolupráci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR s hospodářským výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které zaručuje lepší koordinaci zahraničních podnikatelských misí, dlouhodobě stabilní a předvídatelnou proexportní politiku a silnější podporu českých firem na zahraničních trzích. V současné době je v meziresortním připomínkovém řízení také materiál „Aktualizace Exportní strategie České republiky na období 2006 – 2010 na rok 2011“. Ve státním rozpočtu na rok 2011 se předpokládá na podporu exportu částka 1 mld. Kč.

Opatření zaměřená na efektivnější instituce představují pilíř konkurenceschopnosti č. 1 dle metodiky Světového ekonomického fóra.

Provázanost opatření s cíli Strategie Evropa 2020

Reformní opatření jsou zaměřena na zlepšení podnikatelského prostředí a usnadnění podnikání, v jejichž důsledku by mělo dojít ke vzniku pracovních míst a podpoře inovativních podniků. Zřejmá je tedy návaznost na cíl zvýšení zaměstnanosti a cíl podpory investic do vědy a výzkumu a na doporučení č. 6 integrovaných hlavních směrů „zlepšit prostředí pro podnikatele a zmodernizovat průmyslovou základnu“.

III.4.3. Zlepšení přístupu k vysokorychlostnímu internetu a rozvoj eGovernmentu

Vláda ČR bude pokračovat v aktivitách podporujících rozvoj elektronických komunikací a dalších aktivitách vytvářejících vyspělou informační společnosti (ICT). Výsledkem bude mimo jiné zlepšení podnikatelského prostředí, zvýšení efektivity veřejné správy a služeb pro občany a podniky.

Konkrétní reformní priority

1. Zlepšení přístupu k vysokorychlostnímu internetu

V lednu 2011 vláda ČR schválila Státní politiku v elektronických komunikacích – Digitální Česko. Cílem je redukovat „digitální propast“ v oblasti přístupu k vysokorychlostnímu internetu mezi venkovskými sídly a městy. V tomto dokumentu si ČR stanovila cíl zajistit do roku 2013 dostupnost služby přístupu k vysokorychlostnímu internetu ve všech obydlených lokalitách ČR s minimální přenosovou rychlostí alespoň 2 Mbit/s (download) a ve městech alespoň 10 Mbit/s.

Střednědobým cílem je zajistit do roku 2015 dostupnost vysokorychlostního internetu ve venkovských sídlech s přenosovou rychlostí, která bude alespoň na úrovni 50% průměrné rychlosti dosahované ve městech. Přitom 30% domácností a firem ve městech by mělo mít přístup k přípojkám s přenosovou rychlostí alespoň 30 Mbit/s. Státní politika má přispět k vytvoření vhodných podmínek pro rozvoj přístupu k vysokorychlostnímu internetu a služeb využívaných jeho prostřednictvím, zvýšení počtu uživatelů internetu, zrychlení připojení, a tím i zvýšení digitální gramotnosti obyvatel ČR, což bude mít v konečném důsledku příznivý dopad na podnikatelský sektor a na celkový hospodářský růst.

Klíčovými opařeními k naplnění uvedených cílů jsou zejména využití rádiového spektra uvolněného přechodem z analogového na digitální televizní vysílání (tzv. digitální dividenda) pro poskytování služeb vysokorychlostního přístupu k internetu, vytvoření a zpřístupnění uživatelských vstřícných a přínosných aplikací státní správy motivujících občany a firmy k využívání internetu a v neposlední řadě předložení úprav zákonných a podzákonných norem, jež umožní, urychlí a zefektivní rozvoj vysokorychlostního přístupu k internetu.

2. Rozvoj eGovernmentu

Cílem ČR bude do konce roku 2015 dosáhnout využívání služeb eGovernmentu u minimálně 50 % občanů a 95 % podniků.

Jedním z hlavních projektů je zavedení elektronických občanských průkazů (eID), jejichž start se připravuje na leden 2012. Používání eID představuje jeden ze základních kamenů, na kterém bude možné v budoucnu stavět další elektronické služby veřejné správy.

Dalším z projektů eGovernmentu je zřízení základních registrů veřejné správy s termínem dokončení v červenci 2012. Systém registrů umožní, aby občané a podniky při komunikaci s úřady nemuseli opakovaně poskytovat stejné údaje, které budou v rámci veřejné správy sdíleny. Registry přinesou rovněž snížení administrativní zátěže a zároveň významný kvalitativní skok při využívání eGovernmentu jak ze strany občanů, tak ze strany podniků.

Vláda ČR vypracuje „Strategii elektronizace vybraných agend ve veřejné správě“, v rámci které budou mj. zohledněny cíle stanovené v Digitální agendě pro Evropu a evropském Akčním plánu pro eGovernment na období 2011-2015, zejména co se týče využívání elektronických služeb spojených se studiem, prací, zdravotní péčí, bydlením nebo důchodem odkudkoli z Evropy.

Strategie rovněž zahrne možnosti dalšího rozvoje informačního systému datových schránek a kontaktních míst veřejné správy – Czech POINT, které již v ČR fungují a přinášejí zjednodušení a zrychlení procesů veřejné správy pro občany i podnikatele. Datové schránky sice v současnosti fungují, ale je třeba zajistit jejich využívání v praxi a propojení s cíli vytyčenými na úrovni EU.

K zefektivnění procesů v oblasti kultury a správy kulturních děl přispěje také digitalizace kulturního obsahu, která probíhá na základě Státní kulturní politiky na léta 2009 – 2014 schválené v roce 2008 a která bude blíže specifikovaná na základě Národní strategie digitalizace kulturního obsahu pro roky 2011 – 2016. Ta bude předložena vládě ČR ve třetím čtvrtletí roku 2011. Vláda připravuje novelizaci autorského zákona, která by měla mj. řešit autorskoprávní aspekty digitalizace kulturního obsahu, zejména pokud jde o tzv. osiřelá díla.

Implementace na úrovni vlády

Horizontem plnění opatření je převážně rok 2013, resp. 2015.

V 2. pol. roku 2011 vláda předloží Národní strategii digitalizace kulturního obsahu. Koncepční záměry dále vláda promítne do legislativních návrhů, jmenovitě do přípravy novelizovaného znění autorského zákona (č. 121/2000 Sb.) s plánovaným datem předložení v 1. čtvrtletí 2012.

V oblasti vysokorychlostního internetu ČR nenabízí žádné finanční pobídky, jednotlivá opatření jsou směřována k vytvoření vhodných podmínek pro soukromé investice. Finanční nároky opatření v oblasti eGovernmentu jsou významné, nicméně kvůli své komplexnosti nyní těžko vyčíslitelné. Významnou úlohu při uskutečnění opatření představují projekty financované ze zdrojů EU. Opatření v této podkapitole spadají do 9. pilíře konkurenceschopnosti – Technologická připravenost – dle metodiky Světového ekonomického fóra.

Provázanost opatření s cíli Evropa Strategie 2020

Opatření jsou úzce provázána s vlajkovou iniciativou Strategie Evropa 2020 Digitální agenda pro Evropu a Akčním plánem pro eGovernment na léta 2011 – 2015.

O „specifickém úsilí“ na podporu inovací a infrastruktury rovněž hovoří Pakt euro plus.

III. 5. Podpora růstu založeného na výzkumu a inovacích

Úvod

Podpora inovačního potenciálu ekonomiky musí být nutnou součástí národní politiky konkurenceschopnosti. Jakkoliv je české hospodářství orientované výrazně na průmyslovou výrobu, je i udržitelnost průmyslové výroby úzce spojena se schopností propojovat tuto výrobu s výzkumem. Současně je třeba se zaměřovat i na oblast exportu služeb, kde bylo možno v uplynulé dekádě sledovat silný pokles růstu, a v rámci služeb právě na konkurenceschopné inovační technologie. Rovněž je ale nezbytné přistupovat ke stanovování cílů realisticky, a to s ohledem na uvedenou základní strukturu národního hospodářství. Budoucí rozvoj ČR bude založen na nově vznikajících znalostech, které se budou důsledně uplatňovat při zavádění všech typů inovací v podnikovém i veřejném sektoru.

Základním problémem je velmi různorodá kvalita i kvantita výsledků v oblasti, výzkumu, vývoje a inovací související s nevhodnou strukturou financování. Daleko více než o pouhý objem vynakládaných prostředků jde právě o mechanismus jejich vynakládání, včetně rozložení mezi veřejný a soukromý sektor. V roce 2009 dosáhly investice do výzkumu a vývoje v České republice objemu 1,53 % HDP. Samotný podíl státního rozpočtu na výdajích na výzkum, vývoj a inovace představoval v roce 2009 0,63 % HDP. Podnikatelský sektor je v České republice dlouhodobě nejvýznamnějším zdrojem financování dané oblasti a současně je i nejvýznamnějším sektorem, ve kterém je výzkum a vývoj prováděn. Nicméně míra financování je ve srovnání s průměrem EU nízká a od roku 2006 soustavně klesá. Navíc je většina těchto zdrojů spotřebována v samotném podnikatelském sektoru. Pouze malá část výzkumu a vývoje je prováděna ve spolupráci soukromého a vládního sektoru (4,5%), a zcela zanedbatelná část soukromých prostředků jde do sektoru vysokoškolského, který je téměř výhradně závislý na veřejných zdrojích..

Růst celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace v poměru k HDP od r. 1995 – 2009

Růst celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace v poměru k HDP od r. 1995 - 2009

Zdroj: Český statistický úřad, Roční statistické šetření výzkumu a vývoje (VTR 5-01)

Problémy lze identifikovat také na straně politiky státu v této oblasti, tyto se zpětně odrážejí i na nízké ochotě soukromého sektoru investovat do výzkumu a vývoje. Cílem efektivní politiky státu v této oblasti musí být vyvážený rozvoj jednotlivých pilířů znalostní ekonomiky tak, aby rovnoměrně přispívala k posilování tvorby znalostí, jejich využívání v inovacích a k rozvoji znalostí a dovedností v populaci. Na straně státu představuje obtíž především struktura financování, která dostatečně nereflektuje vztah podporovaných odvětví i institucí k poptávce ve sféře výroby. Absentují tržní hodnocení výsledků, rozumný a přehledný systém alokace veřejných prostředků podle národních priorit a taktéž jasná kritéria hodnocení (včetně hodnocení kvality vysokých škol provádějících výzkum). Chybí též propojení mezi strategickým řízením v oblasti výzkumu a vývoje a v oblasti vzdělávání, legislativní úpravy, fiskální stimuly a dostatečná a vymahatelná právní ochrana duševního vlastnictví. Přestože v uplynulém období byly v této oblasti učiněny výrazné pokroky (přijetí novely zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací a Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009 – 2015), mnoho problémů zůstává stále nedořešeno.

Nevhodný systém veřejného financování vědy, výzkumu a vývoje má přirozeně dopady i na podporu ze strany soukromého sektoru. Podmínkou jejího zvyšování a efektivity celého inovačního procesu, které by mělo být prioritou, je existence kvalitních výzkumných institucí a synergie mezi projekty financovanými veřejnými a soukromými zdroji. Veřejné financování je potřeba jednak navýšit v poměru k HDP, současně je zaměřit na oblasti zájmu podnikatelského sektoru tak, aby tento sektor měl co největší zájem se do takto financovaných aktivit zapojit. Rozvoj vyhledávacího (základního) výzkumu je základním předpokladem pro udržitelnost inovačního prostředí. To neznamená úplnou rezignaci na podporu ostatních vědeckých odvětví (včetně podpory základního i aplikovaného výzkumu ve společenských vědách), v míře udržitelné prostřednictvím veřejného financování a odpovídající společenské poptávce a kvalitě výzkumu. Počet výzkumných a vědeckých pracovníků nemůže být ovšem do budoucna hlavním kritériem pro poskytování financí.

Hlavní reformní cíle

Hlavními cíli ve sféře podpory výzkumu, vývoje a inovací je celkové zvýšení kvality, a tím i konkurenceschopnosti institucí v této oblasti, a současně její užší propojení s poptávkou v podnikatelském sektoru. V tomto rámci je třeba podnikat opatření ke zlepšení financování, lepšímu hodnocení výzkumných pracovníků a institucí, jejich ohodnocení podle kvality, zvýšit ochranu duševního vlastnictví, zlepšit mezisektorovou komunikaci a konečně též zlepšit prostředí pro rozvoj rizikového kapitálu.

Podpora orientovaného výzkumu bude zaměřena na propojení se zájmy české ekonomiky. Vzhledem ke strategickému významu a specifikám sektoru energetiky bude třeba vytvořit strategické řízení výzkumu, vývoje a inovací i pro tuto oblast. Vzhledem k dlouhému cyklu výstavby a provozu potřebuje energetika strategické řízení podpory výzkumu z veřejných zdrojů podle priorit tohoto sektoru a průmyslu jako celku. Úkolem státu ale není a nemůže být určovat to, které směry základního výzkumu či vědní obory jsou perspektivní. Stát musí takovýto výzkum přiměřeně podporovat a vytvořit podmínky pro to, aby soukromá sféra sama mohla podpořit výzkumné aktivity dle své poptávky s tím, že státní politika výzkumu musí být z hlediska jednotlivých oborů neutrální a vycházet především z jejich prokazatelně měřitelné kvality. Hodnocení kvality by mělo vycházet na základě srovnání s tím, co v mezinárodním kontextu dosahuje nejlepších výsledků.

III.5.1. Investice do výzkumu, vývoje a inovací a hodnocení jejich výstupů a dopadů

Vláda ČR se zaměří především na zajištění dostatečné výše investic do výzkumu, vývoje a inovací. Nejde však jen o jejich výši, významná je jejich struktura (veřejné a soukromé investice), efektivita jejich vynakládání, resp. hodnocení jejich výstupů a dopadů. V ČR je nutné dopracovat systémové nástroje, které by účinným způsobem podporovaly celý inovační cyklus (tj. etapy od základního výzkumu, přes výzkum aplikovaný, experimentální vývoj až po využívání nových poznatků v podnikových inovacích). Reformní opatření vláda také přijme v oblasti podpory vědeckých a výzkumných pracovníků.

Konkrétní reformní priority

1. Zlepšení způsobu financování sektoru vědy, výzkumu, vývoje a inovací

Nejpalčivější problém v oblasti inovací představují, v absolutních hodnotách i procentuálně, stále velmi nízké investice ze soukromého sektoru. V evropském a mezinárodním srovnání však také Česká republika vykazuje nízkou mezinárodní konkurenceschopnost a nízké propojení všech aktérů inovačního řetězce se zájmem ekonomiky.

Kromě nízké míry investic ze soukromého sektoru Česká republika zaostává i co se týče financování z veřejných rozpočtů. V prostředí rizikového kapitálu není nastaveno daňové zvýhodnění a neexistují investiční pobídky.

Vláda proto jako svůj národní cíl přijme taková opatření, aby veřejné výdaje na vědu, výzkum, vývoj a inovace v České republice dosáhly v roce 2020 úrovně 1 % HDP. Současně vláda učiní všechny kroky k adekvátnímu zvýšení podílu soukromého sektoru na financování, a to tak, aby Česká republika přispěla k dosahování celoevropského cíle stanoveného v rámci Strategie Evropa 2020.

Neméně významná jako celková výše vynakládaných prostředků je jejich efektivní alokace. Vláda učiní opatření k zamezení neefektivního financování, využije nástroje nepřímé podpory, a to zejména tím, že do zákona o daních z příjmu zapracuje možnost uplatnění odpočtu ze základu daně pro nakupování výzkumu u vysokých škol a výzkumných organizací. Současně je záměrem podpořit i celkový meziroční nárůst výdajů vynakládaných na oblast výzkumu a vývoje. Úprava bude provedena v souvislosti s novelou zákona o daních z příjmů předkládané vládě v I. pololetí 2011 s předpokládanou účinností od 1. 1. 2013.

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve spolupráci s ministerstvy financí, školství, mládeže a tělovýchovy a Radou vlády pro výzkum, vývoj a inovace zlepší podmínky pro přístup k rizikovému kapitálu pro financování inovací (prostřednictvím návrhu vytvoření fondu rizikového kapitálu) ještě v rámci současného programového období. Cílem je snaha o vyplnění mezery na současném českém trhu a větší zapojení soukromých investorů pomocí rizikového kapitálu, především v raných fázích životního cyklu firem.

2. Zlepšení výkonnosti výzkumu, vývoje a inovací

Prozatím neexistují relevantní měřítka, která by informovala o efektivitě investic do oblasti výzkumu, vývoje a inovací v mezinárodním srovnání. Vláda proto připraví novou metodiku hodnocení a vytvoří podmínky pro dlouhodobé financování založené na kvalitě a zvýšené podpoře nejlepších výzkumných týmů. Právní předpis upravující rozložení finančních prostředků v oblasti výzkumu, vývoje a inovací bude úzce navázán na metodiku hodnocení. Kritéria posuzování kvality budou maximálně transparentní, objektivní a budou vycházet z mezinárodních standardů. V tomto směru je třeba upravit i podmínky fungování grantových agentur. Cílem je tedy systém striktně orientovaný na hodnocení kvality projektů podle mezinárodních standardů.

Systém hodnocení je potřeba zásadně změnit a zlepšit jak ve sféře základního výzkumu, tak v oblasti aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje. Aplikovaný výzkum přitom nelze upřednostňovat na úkor výzkumu základního.

V rámci zvyšování kvality je třeba zabránit odlivu špičkových vědců a naopak podporovat jejich příchod do České republiky. Jejich ohodnocení musí být konkurenceschopné v mezinárodním srovnání. Je nanejvýš potřebné zaměřit se v hodnocení na kvalitu a umožnit vyšší flexibilitu v ohodnocování špičkových pracovníků nad rámec tarifního systému.

Podstatným elementem zajištění kvality výzkumu a vývoje je prohloubení mezinárodní spolupráce. Vláda bude nadále financovat programy mezinárodní spolupráce ve vědě, výzkumu, vývoji a inovacích a podporovat zapojení českých výzkumných subjektů do rámcových programů a dalších aktivit v této oblasti.

Vláda dále přijme program pro financování velkých infrastrukturních projektů a zajištění udržitelnosti a rozvoje nově vybudovaných center. Na podnět MPO a MŠMT vláda přijme strategický program na podporu výzkumu a vývoje inovací v celém řetězci energetiky.

V návaznosti na velké investice z evropských zdrojů do způsobilých regionů a související nárůst výkonnosti výzkumu, vývoje a inovací v těchto regionech se bude vláda zabývat odpovídajícím využitím vědeckovýzkumného potenciálu i na území hl. m. Prahy. Paralelně s tím bude sledován i vývoj, potřeby a maximální využití investic tam, kde již investováno bylo.

3. Podpora vědeckých a výzkumných pracovníků

Věkové rozložení ve skupině vědeckých a výzkumných pracovníků, zejména nedostatek pracovníků ve stření generaci, je v České republice z hlediska dlouhodobého rozvoje nevyhovující. Hlavní příčinu představuje nízká finanční atraktivita zaměstnání v příslušných oborech, a to jak ve srovnání s ostatními profesemi v České republice, tak i ve srovnání s ohodnocením vědců a výzkumníků v zahraničí. Důsledkem je odchod mladých pracovníků poté, co do jejich přípravy stát investoval značné finanční prostředky, do soukromé sféry nebo do zahraničí.

Opatření budou zaměřena na zajištění návratnosti veřejných investic do přípravy kvalitních výzkumných a vědeckých pracovníků, a to jak prostřednictvím jejich lepšího ohodnocení, tak rozšířením odborné infrastruktury pro kvalitní výzkum (včetně vybavení knihoven) a v neposlední řadě i zacílením podpory mezi mladými vědci na nejperspektivnější pracovníky s nejlepšími výsledky. Jakkoli jsou počty výzkumných pracovníků v ČR stále nízké, i v tomto případě by mělo platit, že kvalita má přednost před kvantitou.

Vláda přijme akční plán rozvoje lidských zdrojů pro výzkum, vývoj a inovace. Bude též financovat programy mobility výzkumných pracovníků, jejich návrat do České republiky a rozvoj jejich kariéry.

Vláda zajistí finanční podporu projektům výzkumu, vývoje a inovací, zejména v oblasti spolupráce výzkumu a průmyslu a dále i podporu výchově a celoživotnímu vzdělávání špičkových odborníků pro potřeby průmyslu a státní správy zejména v oborech, kde vznikly generační problémy.

Vláda dále připraví nástroje pro zvýšení atraktivity českého výzkumného prostředí mezi zahraničními vědci, podporu dlouhodobých pobytů zahraničních výzkumných a vysokoškolských pedagogů na výzkumných pracovištích a vysokých školách v České republice včetně legislativních změn. Vláda též vytvoří programy pro rozvoj kariéry mladých vědeckých pracovníků vracejících se z rodičovské dovolené a programy popularizace výzkumné činnosti, a to již na středních školách, zejména v přírodovědných a technických oborech.

Implementace na úrovni vlády

Opatření budou připravena tak, aby v roce 2020 dosáhly veřejné výdaje do oblasti výzkumu, vývoje a inovací výše 1 % HDP. Právě inovace představují pilíř konkurenceschopnosti č. 12 spolu s dostupností rizikového kapitálu v rámci pilíře č. 8 – Rozvoje finančního trhu – dle metodiky Světového ekonomického fóra.

Plán podpory z veřejných prostředků upřesní Návrh rozdělení výdajů státního rozpočtu na výzkumu, experimentální vývoj a inovace na příslušný rok a následující roky, který vláda projedná zpravidla v květnu každého roku. Dále vláda připraví a předloží novelu zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a souvisejících změn zákona o podpoře výzkumu a vývoje s plánem předložení v květnu 2011.

Provázanost opatření s cíli Strategie Evropa 2020

Národní priority v dané oblasti směřují k naplnění cíle Strategie Evropa 2020 spočívajícího v zajištění toku 3 % podílu HDP do oblasti výzkumu a vývoje. Současně naplňují doporučení č. 4 integrovaných hlavních směrů na posílení podpory výzkumu, a inovací mj. použitím daňových pobídek pro podporu soukromého investování do výzkumu a řadí se mezi Paktem euro plus proponovaná opatření na zvýšení produktivity.

III.5.2. Zvýšení inovačního potenciálu ekonomiky ČR

Vláda zaměří své úsilí na zvýšení kvality, posílení role a postavení výzkumu, vývoje a inovací ve společnosti. Dlouhodobou slabinou ČR je nedostatečná spolupráce mezi podnikatelským sektorem a veřejnými institucemi výzkumu, zlepšit je třeba také přenos výsledků výzkumu do praxe a vytěžit maximum z inovačního potenciálu výzkumu a vývoje.

Konkrétní reformní priority

1. Zlepšení spolupráce výzkumného sektoru s podnikatelskou sférou

Za současné situace přetrvává potřeba zaměřit se na lepší komercionalizaci výsledků vědy, výzkumu, vývoje a inovací. Vláda považuje za trvající problém na národní úrovni slabou motivaci univerzit a výzkumných institucí ke komerčnímu využití výsledků svého výzkumu a vývoje. Na druhé straně zůstává i neschopnost podniků nové požadavky jasně definovat a následně poznatky využívat. Nízká schopnost přejímat nové technologie založené na výzkumu přitom platí jak pro veřejnou, tak i soukromou sféru.

Propojení veřejnoprávního výzkumného sektoru se soukromou sférou ztěžuje i nedostatečná koordinace mezi sférou výzkumu a školství. Je zapotřebí v rámci vysokého školství jasněji vzájemně vymezit vztah mezi výzkumnou a vzdělávací dimenzí a současně posílit třetí roli univerzit. Vláda v rámci nové strategie vysokého školství podpoří diverzifikaci a rozdělení vysokých škol na vzdělávací a na výzkumné, zaměřené na špičkový výzkum a adekvátně k tomu financované, těsněji propojené se soukromým sektorem. Na druhé straně potřeby inovačního procesu je třeba zohlednit i ve vzdělávání a přizpůsobit tomu i jeho obsah; důležitou roli v tom budou nadále hrát různé typy vzdělávacích institucí.

Vláda dále připraví programy podporující spolupráci průmyslových podniků, vysokých škol a veřejných výzkumných institucí včetně podpory efektivnějšího využívání strategických partnerství univerzit a klíčových průmyslových hráčů, například formou investic průmyslu do škol výměnou za větší roli při nastavování strategického směřování univerzit.

S ohledem na rozptýlení kompetencí při správě inovačního systému mezi několik ústředních orgánů státní správy (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Radu pro výzkum, vývoj a inovace), vyvine vláda úsilí směrem k zpřesnění odpovídajících koordinačních mechanismů, které by usnadňovaly efektivní spolupráci při formulování strategických cílů v oblasti výzkumu, vývoje a inovací v kontextu evropské inovační politiky. Také v oblasti provádění široce pojaté inovační politiky bude zpřesněna úloha agentur pro tyto účely zřízených (zejména Technologické agentury ČR a Agentury na podporu podnikání a investic CzechInvest).

2. Zaměření na inovační potenciál

Výsledky českého výzkumu a vývoje nejsou, až na některé obory, stále dostatečně viditelné a přetrvává nízká konkurenceschopnost České republiky na zahraničních trzích s technologiemi. V oblasti vývoje a inovací musí hrát prvořadou úlohu soukromý sektor, který inovační produkty využívá. Přitom je stále jen malá část výzkumných projektů od počátku podpořena soukromou sférou. Jak bylo uvedeno výše, je třeba využívat synergie veřejných a soukromých investic tak, aby i soukromé investice směřovaly do České republiky.

V rámci podpory inovačního potenciálu a jeho rozvoje v České republice je třeba zlepšit právní prostředí. Současná legislativa v oblasti ochrany duševního vlastnictví je stále nedostačující a ne vždy přehledná. Firmy často hledají patentovou ochranu nejdříve v zahraničí (např. v USA), protože se jim v České republice nedostává ze strany státu adekvátní podpory (jakkoli zde mohou hrát roli i další faktory, zejm. velikost českého trhu). Česká republika bude na unijní úrovni podporovat prohlubování harmonizačních snah v oblasti patentového práva. Vláda se současně i na národní úrovni bude snažit o zlepšení právní ochrany a zejména vymahatelnosti práva. K tomu je třeba zvyšovat kvalifikační předpoklady soudců v této oblasti.

Podstatným prvkem podpory podnikání založeného na inovacích je i zvyšování povědomí o něm samotném a o možnostech jeho rozvoje. Vláda proto učiní kroky ke stimulaci nabídky vzdělávacích programů zaměřených právě na tuto oblast, a to jak v rámci vysokého školství, tak i ve sféře celoživotního vzdělávání.

Významný problém představuje i absence komplexní inovační strategie, která by zohlednila vývoj v posledních letech a současně i priority stanovené na unijní úrovni (Strategie Evropa 2020 a Unie inovací). Vláda proto projedná během roku 2011 Inovační strategii ČR jako reflexi iniciativy Unie inovací v českém prostředí, jež bude součástí Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR a bude obsahovat návrhy konkrétních opatření, včetně termínů jejich dosažení.

Vláda ve spolupráci s dalšími subjekty pak v návaznosti na Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti a na potřeby energetiky v souladu s připravovanou modifikací Státní energetické koncepce předloží omezený počet prioritních směrů výzkumu orientovaného na inovace, spolu s návrhem alokace výdajů na tyto priority. Vláda také v rámci SET Plan posoudí infrastrukturu pro výzkum, vývoj a demonstrace nových energetických technologií s cílem dosáhnout posílení konkurenceschopnosti energetického dodavatelského průmyslu (dodavatelé technologií) a energetického výzkumu, vývoje a inovací. Vláda, jak bylo uvedeno výše, současně přijme aktualizaci Národní politiky, výzkumu, vývoje a inovací na léta 2009 – 2015, která bude předložena do roku 2012.

Implementace na úrovni vlády

Pro časový plán provedení jednotlivých kroků v oblasti vědy, výzkumu, vývoje a inovací je určující harmonogram plnění cílů a opatření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 – 2015.

V oblasti legislativních návrhů vláda předloží novelu zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách s plánovaným datem předložení vládou v červnu 2011.

Oblast inovací je 12. pilířem konkurenceschopnosti dle metodiky Světového ekonomického fóra.

Provázanost opatření s cíli Strategie Evropa 2020

Reformní opatření reflektují jak samotné hlavní cíle Strategie a integrované hlavní směry, tak vlajkovou iniciativu opřenou o sdělení EK Unie inovací. Hlavní cesty, které uvedený dokument nastiňuje („kolektivní, odpovědná, strategická, všezahrnující a podnikatelsky orientovaná politika pro vědu, výzkum, vývoj a inovace, která zvýší konkurenceschopnost a zabezpečí pracovní místa“), naplňuje i národní strategie obsažená v tomto programu reforem. Podpora konkurenceschopnosti domácí ekonomiky a růstu založeného na znalostech proto musí být jedním z hlavních principů státní politiky v této oblasti.

V souvislosti se Strategií Evropa 2020 lze zmínit i prioritní zájem České republiky na dokončení projektu tzv. evropského výzkumného prostoru a na spuštění projektu tzv. evropských inovačních partnerství a vyhodnocení jeho úspěšnosti.

Podpora výzkumu, vývoje a inovací by se měla dále kladně odrazit na příznivém vývoji indikátoru jednotkových nákladů práce, jež budou monitorovány v rámci Paktu euro plus.

II.6. Podpora nízkouhlíkové konkurenceschopné ekonomiky šetrné k životnímu prostředí

Úvod

Podpora konkurenceschopnosti musí respektovat limity dané snahou o to, aby hospodářský růst byl dlouhodobě udržitelný. Cíle hospodářské politiky a cíle v oblasti životního prostředí by se neměly dostávat do nepřekonatelného protikladu, naopak je třeba využívat všech možností pro dosažení synergií mezi těmito oblastmi. Dlouhodobě neudržitelná je podpora ekologických cílů bez ohledu na zájem na hospodářském růstu, stejně neudržitelný je však i růst nereflektující omezenost materiálních zdrojů, na nichž je založen, a znečišťující prostředí, v němž se rozvíjí společnost, jíž tento růst slouží.

Mezi nejzásadnější problémy, se kterými se v současnosti Česká republika potýká a které představují překážku pro růst její konkurenceschopnosti v evropském i globálním měřítku, patří velká energetická a materiálová náročnost vůči HDP, vysoká míra emisí znečišťujících látek a rezervy v efektivitě nakládání s odpady.

Mezinárodní srovnání vývoje energetické náročnosti – kilogram ropného ekvivalentu na 1000 EUR (přepočet kursem)

Mezinárodní srovnání vývoje energetické náročnosti - kilogram ropného ekvivalentu na 1000 EUR (přepočet kursem)

Zdroj: Eurostat 2009

Jedním z klíčů k zabezpečení růstu a zaměstnanosti je tedy důsledné naplňování principů efektivního nakládání se zdroji. Zásadní úkol spočívá v nalezení způsobů, jak snižovat množství primárních zdrojů vstupujících do ekonomiky, snižovat tlak výrobních a spotřebních procesů na zdroje a prostředí, ve kterém fungují, a zefektivnit nakládání s odpady z těchto procesů. Ke snížení emisí skleníkových plynů a k zajištění dostatečných dodávek energií významně přispívá také širší využití jádra jakožto bezemisního zdroje při dodržování všech bezpečnostních standardů. To dále posiluje konkurenceschopnost energetického sektoru a energetickou bezpečnost a celkově napomáhá v přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. Má také řadu kladných dopadů v oblasti výzkumu, vývoje a inovací.

Hlavní reformní cíle

Vláda bude prosazovat snižování emisí znečišťujících látek, jakož i energetické úspory a efektivní hospodaření s energií ve výrobě, distribuci i spotřebě.

V oblasti zvyšování energetické účinnosti si vláda klade národní cíl udržet současné tempo poklesu energetické náročnosti a tím přispět k dosažení indikativního cíle stanoveného na unijní úrovni ve výši 20 %. Současně vláda učiní další kroky ke zlepšení kvality životního prostředí.

III. 6.1. Zvyšování energetické účinnosti

Indikativní cíl stanovený v rámci Strategie Evropa 2020 pro EU jako celek je zaměřen na posun ke zvýšení energetické účinnosti na unijní úrovni o 20 %. Vláda stanoví indikativní nezávazný cíl v oblasti energetické účinnosti, ovšem jeho kvantitativní určení neuvádí, a to z toho důvodu, že nejprve hodlá detailně a realisticky analyzovat možnosti národního hospodářství v oblasti úspor energie z hlediska dlouhodobé udržitelnosti jeho konkurenceschopnosti.

Pro dosažení cílů připravované Státní energetické koncepce bude podporována první fáze transformace energetiky (2014 – 2020) s výhledem na dlouhodobě udržitelnou energetiku ČR do roku 2050 reflektující cíle EU (udržitelná energetika – dostatek primárních zdrojů, minimalizace vlivu na životní prostředí včetně emisí skleníkových plynů, za dostupné ceny a s bezpečnými dodávkami pro konečné spotřebitele při zohlednění významu tuzemských primárních energetických zdrojů).

Ve Státní energetické koncepci a v Akčním plánu energetické účinnosti ČR jsou stanoveny národní cíle pro úspory energií (konečná spotřeba energie), nicméně nikoli z hlediska primárních zdrojů. Akční plán přitom stanovil indikativní cíl úspor energie pro rok 2010 ve výši 3 573 GWh, což činí 1,6 % z příslušného objemu průměrné spotřeby energie v letech 2002 – 2006.

V současné době probíhají práce na aktualizaci Státní energetické koncepce včetně provedení propočtu indikativního cíle energetické účinnosti.

V rámci aktualizované Státní energetické koncepce a Akčního plánu energetické účinnosti bude posouzen způsob naplnění závazků z legislativy EU na využití systémů založených na ICT v rámci inteligentních sítí a měřících systémů např. v nízkoenergetických budovách.

Konkrétní reformní priority

1. Podpora energeticky úsporných budov

V rámci běžících programů podporuje vláda snižování spotřeby energie zlepšením tepelně technických vlastností budov a zateplení rodinných a bytových domů.

Ke konci roku 2020 musí nové budovy splňovat vysoké standardy odpovídající požadavkům směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov. Zvyšování energetické účinnosti budov je důležité i pro zajištění energetické bezpečnosti České republiky. Nabízí totiž velký potenciál pro úspory zejména v oblasti teplárenství, protože snižuje spotřebu energií nutných pro provoz systémů centrálního zásobování teplem.

2. Podpora snižování energetické náročnosti ve výrobě a dopravě

Vláda hodlá nadále v rámci běžících programů podporovat projekty přispívající ke snižování energetické náročnosti průmyslové výroby a projekty na podporu využívání energie z obnovitelných zdrojů. Dobrovolné závazky k úsporám energie bude motivovat formou daňových úlev, popř. možností čerpat granty pro konečné spotřebitele energie, kteří se zavážou k určitému snížení energetické náročnosti.

Vláda pokračuje v investiční podpoře modernizace zařízení a infrastruktury v železniční dopravě. Důraz je kladen také na výstavbu zařízení pro kombinovanou dopravu. Důležitou roli hraje také podpora decentralizované výroby energie v zemědělství.

3. Podpora snižování energetické náročnosti v dalších sektorech

Při zajištění vhodných podmínek se jeví jako efektivní podpořit poskytování komplexních „energetických služeb se zárukou“ pomocí metody Energy Performance Contracting (EPC) pro financování energeticky úsporných opatření z budoucích úspor.

Vláda si je vědoma důležitosti rozšíření úlohy veřejného sektoru v propagaci nových technologií. Podporuje uplatnění dohody Energy Star o kancelářských přístrojích.

Podporován bude nadále výzkum a vývoj v oblasti úspor energie. V neposlední řadě si vláda uvědomuje důležitost poradenských a konzultačních služeb pro zvýšení povědomí veřejnosti v oblastech zavádění inovativních technologií, postupů ke zvýšení účinnosti užití energie a vyššího využití obnovitelných zdrojů.

V první fázi transformace energetiky bude třeba věnovat pozornost sektoru teplárenství a využití elektřiny v sektoru dopravy (využití vodíku).

Implementace na úrovni vlády

Vláda do konce roku 2011 předloží Aktualizaci Státní energetické koncepce. Současně během roku 2011 dojde k legislativním změnám, konkrétně k dvěma novelám zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a k provedení směrnice 2010/30/EU o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie, a v normalizovaných informacích o výrobku (štítkování) a směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov.

Rozvoj infrastruktury představuje pilíř konkurenceschopnosti č. 2 dle metodiky Světového ekonomického fóra.

Provázanost opatření s cíli Strategie Evropa 2020

Národní program reforem v uvedené oblasti vychází z cíle Strategie Evropa 2020 zvýšit energetickou účinnost o 20 % EU jako celku. Uskutečňovaná opatření jsou dále v souladu s doporučením č. 5 integrovaných hlavních směrů na zefektivnění využívání zdrojů a snížení emisí skleníkových plynů, a rovněž s doporučením č. 6 na zlepšení podnikatelského a spotřebitelského prostředí a modernizaci průmyslové základny. Jednotlivé kroky budou též provázány se stěžejními iniciativami EK „Evropa účinněji využívající zdroje“, „Průmyslová politika pro svět globalizace“ a „Unie inovací“.

III.6.2. Zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů

Podle směrnice 2009/28/ES je pro Českou republiku závazný cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve výši 13 % v roce 2020. Jeho součástí je závazný cíl podílu energie z obnovitelných zdrojů ve všech druzích dopravy na hrubé konečné spotřebě energie v dopravě ve výši 10 % v roce 2020. Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů tento minimální a závazný cíl daný směrnicí 2009/28/ES pak dále rozpracovává. V Národním akčním plánu rozpracovaný cíl bude průběžně vyhodnocován s tím, že může být podle vývoje modifikován.

Konkrétní reformní priority

Vláda hodlá obnovitelné zdroje energií podporovat pomocí dotačních schémat v přechodové fázi jejich rozvoje do dosažení konkurenceschopnosti na trhu s elektřinou. Použité nástroje budou nastavovány vyváženě s cílem stimulovat provozovatele těchto zdrojů k maximální reálné efektivnosti při volbě umístění, technologie, způsobu připojení a jejich charakteru a s ohledem na klimatické podmínky ČR.

1. Investiční podpora

Vláda bude nadále podporovat projekty přispívající ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie. Jedná se projekty výstavby a rekonstrukce lokálních i centrálních zdrojů tepla využívajících obnovitelné zdroje energie pro vytápění, chlazení a ohřev teplé vody. Dále jsou to projekty výstavby a rekonstrukce větrných a malých vodních elektráren a výstavby geotermálních elektráren a elektráren spalujících biomasu (pevnou, plynnou nebo kapalnou). Podpora se týká také kombinované výroby elektrické energie a tepla: kogeneračních zařízení spalujících bioplyn, skládkový a kalový plyn, bioplynové stanice; kogeneračních zařízení využívajících pevnou biomasu a kombinované výroby elektřiny a tepla z geotermální energie.

Vláda počítá rovněž s podporou pro potřeby využití volné zemědělské půdy k energetickým účelům (formou dotace). Jde o podporu všech druhů energetické biomasy (dendromasy i fytomasy) sloužící primárně k výrobě kapalných (např. MEŘO, bioethanol), plynných (bioplyn) i pevných (sloužících k přímému spalování) paliv původem v agrárním sektoru. Podporovány by mely být nejen projekty výstavby nových decentralizovaných zdrojů využívajících biomasu, ale rovněž modernizace a rozšiřování stávajících, jež by zajistila např. vyšší využití tepla nebo zbytkové biomasy. Podpořena by měla být přímo i samotná produkce biomasy například formou dotace na zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin. Využití druhotných produktů živočišné výroby (např. kejda) a rostlinné biomasy jako suroviny pro výrobu bioplynu (resp. elektrické energie) je v České republice podporováno v rámci zpracování v bioplynových stanicích.

2. Provozní podpora

Vláda hodlá nadále využívat systém provozní podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, formou garantované ceny.

Implementace na úrovni vlády

Investiční podpory pro nová zařízení a rekonstrukce stávajících zařízení s cílem zvýšení využívání obnovitelných zdrojů energie pro výrobu tepla, elektřiny a kombinované výroby tepla a elektřiny vycházejí z běžících operačních programů, Programu rozvoje venkova ČR, Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie a dalších programů. Vláda v této souvislosti předloží do konce roku 2011 také Aktualizaci Surovinové politiky České republiky a v průběhu 1. pol. 2011 předloží novelu zákona o hospodaření s energií (zákon č. 406/200Sb.).

Jedná se o opatření, která spadají pod pilíř konkurenceschopnosti č. 2 – Infrastruktura – dle metodiky Světového ekonomického fóra.

Provázanost opatření s cíli Strategie Evropa 2020

Národní program reforem v uvedené oblasti vychází z cíle Strategie Evropa 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie. Uskutečňovaná opatření jsou dále v souladu s doporučením č. 5 integrovaných směrů na zefektivnění využívání zdrojů technologickým zlepšením v energetice včetně implementace opatření SET Plan a snížení emisí skleníkových plynů a rovněž s doporučením č. 6 na zlepšení podnikatelského a spotřebitelského prostředí a modernizaci průmyslové základny. Jednotlivé kroky budou též provázány se stěžejními iniciativami EK „Evropa účinněji využívající zdroje“, „Průmyslová politika pro svět globalizace“ a „Unie inovací“.

III.6.3. Snižování emisí skleníkových plynů a zlepšování kvality životního prostředí

Opatření vlády v uvedené oblasti se budou ve shodě se Strategií udržitelného rozvoje ČR a státní politikou životního prostředí ČR soustřeďovat na zefektivnění životního cyklu přírodních zdrojů a přispějí ke snížení materiálové a energetické náročnosti české ekonomiky. Tato snaha by měla vést v konečném důsledku ke snížení nákladů ekonomického růstu, k motivaci ekonomických subjektů vyvíjet a zavádět nové účinnější technologie a nakonec i k růstu konkurenceschopnosti domácího hospodářství. Měla by také přispět ke zvýšení adaptačních schopností ekosystémů a celkovému zmírnění dopadů změny klimatu. Opatření se projeví v celkovém zlepšení životního prostředí, což by se mělo odrazit ve veřejném zdraví s možnými úsporami ve zdravotnickém systému.

Konkrétní reformní priority

Cíle v této oblasti bude vláda prosazovat kombinací dílčích opatření. Pro zlepšení kvality ovzduší a snížení emisí bude zásadní schválení nového zákona o ochraně ovzduší, stejně jako aktualizace Národního programu snižování emisí v ČR a Programu ke zlepšení kvality ovzduší. Pozornost bude věnována omezení používání nekvalitních paliv k topení v domácnostech, boji s jemným prachem, který představuje velmi vážné zdravotní riziko, snižování emisí látek poškozujících ozonovou vrstvu či podpoře ekologičtější dopravy.

Pro emise skleníkových plynů, které nespadají do systému obchodování emisních povolenek EU ETS (Emissions Trading System), je maximální přípustný nárůst pro ČR do konce roku 2020 stanoven na 9 %, v porovnání s rokem 2005 (tato hodnota byla v rámci tzv. Effort Sharing Decision upravena podle cíle EU snížit celkové emise skleníkových plynů o 20 % do konce roku 2020 oproti roku 1990). Zároveň ČR přispívá k naplňování schváleného redukčního cíle EU prostřednictvím trhu s emisními povolenkami EU ETS. Konkrétní opatření za účelem dosažení uvedeného cíle budou rozpracována v materiálu Politika ochrany klimatu v ČR.

V oblasti nakládání s materiály je cílem snížení měrné produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického růstu, a to prostřednictvím přijetí nového zákona o odpadech a nového plánu odpadového hospodářství ČR, které stanoví dlouhodobé priority nakládání s komunálními i nebezpečnými odpady, předcházení jejich vzniku nebo povinnosti zpětného odběru výrobků, zařízení či obalů.

V oblasti vodních zdrojů usiluje ČR o snížení množství používané pitné vody pro průmyslové a zemědělské potřeby a její postupné nahrazování méně kvalitní, ale dostačující průmyslovou vodou, zejména z dostupných podzemních zdrojů. Součástí je i vyšší podpora recyklace a širšího využití dešťové vody. K uplatnění uvedených cílů bude přijat nový vodní zákon, jenž má zajistit nižší výrobní náklady pro průmyslovou úpravu surové vody z povrchových a podzemních zdrojů na vodu pitnou.

Opatření v oblasti ochrany a udržitelného využívání přírody a krajiny budou obsažena zejména ve strategických dokumentech péče o krajinu, pozornost bude věnována také ochraně půd. Do roku 2015 budou identifikována vhodná revitalizační opatření na vodních tocích a v nivách a opatření ke zvýšení retence vody v krajině, která povedou k tomu, že krajina bude schopná přirozeně tlumit extrémní výkyvy počasí a optimalizovat cyklus vody v krajinném systému.

Implementace na úrovni vlády

Základní rámec pro přijímání opatření v této oblasti tvoří Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR a aktualizovaná Státní politika životního prostředí ČR. Nový zákon o ochraně ovzduší by měl být schválen do 31. prosince 2011, aktualizace Národního programu snižování emisí ČR a Programu ke zlepšení kvality ovzduší pak budou dokončeny do konce r. 2012. Politiku ochrany klimatu v ČR vláda schválí do konce roku 2011.

Nový zákon o odpadech bude předložen vládě do 31. září 2011 a plán odpadového hospodářství ČR by měl být zpracován do roku 2013. Příprava věcného záměru zákona o ochraně půdy bude dokončena v 1. pol. r. 2012. Příprava nového vodního zákona pak bude zahájena v r. 2013. Strategie péče o krajinu bude přijata do r. 2013. Rovněž v 1. pol. r 2012 bude vládou předložena novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb.). V oblasti péče o krajinu bude přijato do roku 2015 několik strategických dokumentů.

Náklady opatření v oblasti zlepšování kvality ovzduší a snížení emisí skleníkových plynů lze vyčíslit u obnovy spalovacích zdrojů, v sektoru vytápění domácností a u restrukturalizace a obnovy technologií v sektoru veřejné energetiky.

Pro obnovu spalovacích zdrojů se v roce 2012 a 2013 počítá s náklady cca 4 mld. Kč. V letech 2014 a 2015 by měly tyto náklady činit 12 mld. Kč a v období 2016 – 2020 je potom počítáno s částkou 18 mld. Kč ročně. Polovinu této částky by měly pokrýt domácnosti a další část by pak měla pocházet ze státního rozpočtu. Obnova technologií v sektoru veřejné energetiky by měla znamenat celkové náklady ve výši 100 mld. Kč. Finanční nároky snižování emisí skleníkových plynů mimo EU ETS nebyly ještě určeny.

Opatření v této oblasti spadají jednak pod pilíř konkurenceschopnosti č. 2 – Infrastruktura – a s ohledem na dopady zamýšlených opatření na zdraví obyvatelstva rovněž do pilíře konkurenceschopnosti č. 4 dle metodiky Světového ekonomického fóra.

Provázanost opatření s cíli Strategie Evropa 2020

Všechna opatření jsou provázána s iniciativou Strategie Evropa 2020 „Evropa účinněji využívající zdroje“, a naplňují tak směr č. 5 „Zefektivnit využívání zdrojů a snížit emise skleníkových plynů“.

III.7. Podpora konkurenceschopnosti zlepšením dopravní infrastruktury

Úvod

Česká republika představuje díky své geografické poloze tranzitní zemi zajišťující dopravní obslužnost, pohyb zboží a služeb napříč Evropou, což spolu s výraznou exportní orientací české ekonomiky klade nemalé nároky na kapacity a kvalitu české dopravní sítě. Dobudování páteřní dopravní infrastruktury a napojení zbývajících regionů na hlavní české i evropské trasy je proto nezbytnou podmínkou pro zlepšení nepříznivé podnikatelské situace v těchto krajích i pro zlepšení konkurenceschopnosti celého českého hospodářství.

Současný stav české dopravní sítě z pohledu kvality a funkčnosti zdaleka nedosahuje úrovně původních 15 členských států EU a je vnímán jako jedna z hlavních překážek dosahování vyššího tempa hospodářského růstu ČR.

Nedostatky lze spatřovat v celé řadě oblastí: není dokončena páteřní dopravní síť, existující silniční trasy mají nevyhovující kvalitu a jsou často nevhodně vedeny přes zastavěná území. Zejména příměstské a městské silniční komunikace trpí kvůli chybějícím dopravním obchvatům přetížením, což způsobuje časté dopravní zácpy. Nedostatečná infrastruktura také způsobuje zvýšené množství emisí látek znečišťujících ovzduší, hlukovou zátěž především v zastavěných městských oblastech a v neposlední řadě též vysoký počet silničních nehod s vážnými zraněními nebo úmrtími. Vysoká nehodovost zapříčiňuje vznik dopravních kolon, což dále prohlubuje negativní dopady na hospodářskou výkonnost vyplývající z nedostatečných infrastrukturních kapacit.

S problémy neuspokojivé kvality a kapacity dopravní infrastruktury se potýká také železniční doprava. K efektivnějšímu využití zdrojů a zmírnění negativních dopadů na životní prostředí je přitom žádoucí zvýšit zapojení železnice zvláště v nákladní dopravě, aby odlehčilo přetížené silniční síti. S ohledem na co nejefektivnější využití dostupných dopravních kapacit je třeba prostřednictvím zavedení účinného systému řízení a zpoplatnění jednotlivých druhů dopravy dosáhnout jejich efektivní kombinace a integrace.

Nízký je také podíl vodní nákladní dopravy, která představuje jeden z ekologičtějších způsobů dopravy. Možnost využití vodní cesty k dálkové nákladní dopravě je však limitována omezeným přístupem k námořnímu přístavu způsobeným nedostatečnou splavností klíčových úseků Labe. Svoji nezastupitelnou roli v rychlé dopravě na velké vzdálenosti hraje také letecká doprava. Kvalitní letištní infrastruktura představuje významný faktor globálního obchodu a konkurenceschopnosti. V souvislosti se stálým nárůstem objemu letecké přepravy je jednou z priorit také posílení kapacit letiště Ruzyně.

Za nedostatečné lze také považovat využívání inteligentních dopravních systémů k zvyšování bezpečnosti, rychlosti a plynulosti dopravy a snižování jejích negativních dopadů na životní prostředí a v neposlední řadě také k zajištění mezinárodní interoperability (tj. odbourávání technických bariér mezi státy a k podpoře jednotného systému výběru mýta pro uživatele).

Nízkého podílu v přepravě osob dosahuje zatím díky nedostatečné či nesouvislé infrastruktuře především v městské zástavbě také cyklodoprava, která může být kromě turistiky využívána jako doprava do zaměstnání.

Hlavní reformní cíle

Hlavními cíli v oblasti zlepšování dopravní infrastruktury jsou zvýšení její kapacity a kvality prostřednictvím dobudování páteřní dopravní sítě a zajištění dostatečné úrovně oprav a údržby stávajících komunikací. Současně je třeba usilovat o účelné zapojení všech druhů dopravy, aby se maximálně využily existující kapacity a omezily negativní dopady dopravy na životní prostředí. Uvedené kroky významně přispějí k posílení konkurenceschopnosti ČR i k odstranění rozdílů mezi jednotlivými regiony. K dosažení těchto cílů vláda promptně zavede legislativní a nelegislativní opatření, jež zrychlí a zefektivní plánování, přípravu a provedení dopravních staveb. Klíčovou otázkou bude zajištění potřebných finančních prostředků a jejich účinné a hospodárné využití na projekty vybrané na základě důkladného strategického plánování.

III.7.1. Strategické plánování rozvoje dopravní infrastruktury

K tomu, aby dopravní struktura přispěla ke konkurenceschopnosti české ekonomiky, je zapotřebí, aby jednotlivé uskutečněné projekty vycházely z důkladného racionálního strategického plánování a tvořily součást promyšlené koncepce. Proto vláda předloží aktualizovanou dopravní strategii do r. 2025, od které se bude odvíjet seznam prioritních projektů v oblasti dopravní infrastruktury a harmonogram jejich provádění. Pro urychlení přípravy a samotného provádění projektů je pak klíčová modernizace legislativního rámce.

Konkrétní reformní priority

1. Efektivnější strategické plánování

V současné době se zpracovává analýza, která poskytne reálný kritický obraz současného stavu dopravní infrastruktury a s ohledem na předpokládané finanční rámce popíše reálné možnosti rozvoje dopravní infrastruktury a její základní priority. V návazné fázi pak představí konkrétní projekty, vybrané na základě multikriteriální analýzy, a stanoví časový plán jejich provedení.

Tato analýza bude podkladem pro zpracování nové Dopravní politiky ČR pro léta 2014 – 2020 a Dopravní sektorové strategie 2. fáze – Střednědobý plán rozvoje dopravní infrastruktury s dlouhodobým výhledem, jenž bude obsahovat posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (SEA) a podrobné zhodnocení jednotlivých staveb s výhledem do roku 2040.

Mezi další opatření v oblasti plánování usilující o zvýšení bezpečnosti a efektivity dopravy patří aktualizace existující Národní strategie bezpečnosti silniční dopravy a připravovaný Strategický plán rozvoje ITS pro Českou republiku.

V rámci projektu „Vypracování dlouhodobého modelu financování dopravní infrastruktury“ prověřuje vláda aktuálně možnosti reforem celého systému financování dopravní infrastruktury. V projektu bude výrazně akcentována potřeba zapojení soukromého kapitálu, který by byl splatný z budoucích výnosů vystavěné infrastruktury. Rozhodujícím prvkem financování dopravně infrastrukturních staveb by se mohla stát státní společnost, která by umožnila efektivní propojení se soukromým kapitálem. Analyzovány jsou modely fungující v zahraničí – např. Asfinag (Autobahnen- und Schnellstraßen- Finanzierungs- Aktiengesellschaft) v Rakousku, HAC (Hrvatske autoceste d.o.o.) v Chorvatsku či NDS (Národná diaľničná spoločnosť, a.s) na Slovensku. Jedná se o akciové společnosti mající na starost plánování a výstavbu silnic a dálnic, výběr a správu mýtného apod. Jejich stoprocentním vlastníkem je stát.

2. Hlavní projekty v oblasti dopravní infrastruktury

Mezi hlavní projekty dopravní infrastruktury lze jmenovat:

  • Provedení vybraných hlavních silničních projektů formou PPP (Public Private Partnership, Partnerství veřejného a soukromého sektoru)
  • Dostavba základní sítě dálnic a rychlostních silnic v rámci tzv. Transevropské dopravní sítě (TEN-T),
  • Dostavba tranzitních železničních koridorů
  • Modernizace ostatních tratí sítě TEN-T a tratí dle jiných mezinárodních dohod (např. AGTC)
  • Modernizace železničních uzlů na síti TEN-T
  • Modernizace dalších tratí důležitých pro městskou a příměstskou dopravu (řešení dopravních problémů v hustě osídlených oblastech)
  • Zajištění interoperability železniční sítě, zavedení GSM-R (Global System for Mobile Communications – Railway, Globální systém mobilní komunikace na železnici)
  • Zajištění interoperability železniční sítě, zavedení ETCS (European Train Control System, Evropský vlakový zabezpečovací systém)
  • Zvýšení objemu finančních prostředků pro údržbu dopravní infrastruktury rozšířením výkonového zpoplatnění na silnice I. třídy a vybrané silnice II. a III. třídy. (Termín zavedení: 2013)
  • Vytvoření dvou veřejných logistických center s terminálem kombinované dopravy s parametry dle dohody AGTC (European Agreement on Important International Combined Transport Lines and Related Installations – Evropská dohoda o nejdůležitějších trasách mezinárodní kombinované přepravy a souvisejících objektech). (Termín zprovoznění: 2015)
  • Podpora zavádění inteligentních dopravních systémů.
3. Zlepšení legislativních podmínek

Na základě přehodnocení schvalovacího procesu dopravních staveb podle stávajících zákonů přijme vláda během roku 2011 řadu legislativních opatření.

Podstatné urychlení schvalování a přípravy projektů přinese připravovaná novela stavebního zákona, jež má zjednodušit povolovací řízení a zefektivnit činnost stavebních úřadů. Novelizovány mají být též zákon o vyvlastnění a související předpisy.

V průběhu roku 2011 se také bude dokončovat restrukturalizace železničního sektoru, jejímž cílem je vytvoření podmínek pro konkurenceschopnou železniční dopravu se zaměřením zejména na přepravu nákladů na střední a dlouhé vzdálenosti, na rychlou dálkovou osobní dopravu a na funkci páteřní ho systému městské a příměstské veřejné dopravy. Současně bude docházet k postupnému otevírání trhu v železniční dopravě právě s ohledem na vyšší efektivitu otevřeného trhu.

Implementace na úrovni vlády

Uvedená legislativní a nelegislativní opatření budou prováděna převážně v průběhu let 2011 – 2013. V oblasti strategických materiálů se jedná především o předložení koncepčního dokumentu Strategie dopravy jako nevyhnutelné součástí rozvoje České republiky do roku 2025. V oblasti legislativních návrhů se vláda bude soustředit na promítnutí koncepčních záměrů do novely zákona č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a do novely zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, které dle plánu vláda plánuje předložit do června 2011. Součástí opatření na urychlení výstavby páteřní sítě dopravy je i příprava novely zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě s plánovaným datem předložení vládou v září 2011.

Opatření této kapitoly spadají pod pilíř konkurenceschopnosti č. 2 – Infrastruktura – dle metodiky Světového ekonomického fóra.

Provázanost opatření s cíli Strategie Evropa 2020

Opatření v oblasti dopravy navazují na vlajkovou iniciativu Strategie Evropa 2020 – Udržitelný růst – udržitelná, zdrojově účinná a konkurenceschopná ekonomika.

III.7.2. Zajištění efektivního financování dobudování páteřní sítě

Pro pokračující financování projektů v oblasti dopravní infrastruktury bude klíčové systémové zajištění dlouhodobých zdrojů financování. Pozornost vlády bude proto věnována modelům zajištění financování výstavby infrastruktury jednak formou financování ze soukromých zdrojů, jednak rozšiřováním výkonového zpoplatnění silničních tahů.

Konkrétní reformní priority

1. Nové zdroje financování

Vzhledem k vysoké finanční náročnosti dopravních projektů a naléhavé potřebě jejich provedení v optimální podobě a co nejkratším časovém horizontu bude vláda usilovat o nalezení alternativních způsobů jejich financování. Kromě zvýšení zdrojů z veřejných rozpočtů, prostřednictvím rozšíření výkonového zpoplatnění v silniční dopravě a využití spolufinancování z programů EU, bude zkoumána možnost financování infrastrukturních projektů ze soukromých zdrojů, formou Partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP).

Přípravné práce na prvních PPP projektech budou zahájeny v průběhu letošního roku, jejich uskutečňování by mělo začít nejdříve v roce 2013. Zvýšení dostupných zdrojů přinese postupné rozšiřování výkonového zpoplatnění na silnice I. třídy a části silnic II. a III. třídy, jehož příprava započala v roce 2011 a jehož spuštění lze očekávat nejdříve po roce 2013. Systém by měl také zajistit internalizaci tzv. externích nákladů. Výsledkem by měla být situace, kdy se na hrazení nákladů vznikajících dopravním provozem, jako hluk či znečištění ovzduší, bude podílet ten, kdo je způsobuje (princip znečišťovatel platí).

2. Podpora dopravní infrastruktury v budoucí kohezní politice

Vláda považuje kohezní politiku za významný nástroj nejen pro vyvažování rozdílů méně a více rozvinutých regionů, ale též na rozvoj konkurenceschopnosti, a to jak jednotlivých regionů, tak státní ekonomiky jako celku. Proto se při určování priorit v rámci budoucí kohezní politiky na programovací období 2014 – 2020 zaměří na podporu dopravní infrastruktury včetně inteligentních dopravních systémů, která představuje podstatnou podmínku konkurenceschopné ekonomiky založené na průmyslu a na exportu.

Implementace na úrovni vlády

Datum dostavby páteřní infrastruktury, která spadá do 2. pilíře konkurenceschopnosti dle metodiky Světového ekonomického fóra, bude záviset na objemu dostupných prostředků na národní i evropské úrovni. Dokončení páteřní infrastruktury si totiž vyžádá investice v řádu stovek miliard korun. Detaily rozpočtových nároků bude možno konkretizovat až po schválení příslušných strategických dokumentů v oblasti dopravy.

Provázanost opatření s cíli Strategie Evropa 2020

Vlajková iniciativa v kapitole „Zdrojově účinná Evropa“ zmiňuje potřebu využití kombinace veřejných a soukromých investic (PPP), veřejných poptávkových stimulů, regulace a rozvoje infrastruktury (včetně transevropských sítí) k podpoře přechodu na nízkouhlíkovou, technologicky vyspělou ekonomiku s vysokým využitím informačních a telekomunikačních technologií. Prostředkem pro její dosažení má být naplnění závazků EU a jednotlivých členských států v oblasti životního prostředí, snížení emise skleníkových plynů a snížení energetické náročnosti ekonomiky o nejméně 20 % do r. 2020, který patří mezi pět hlavních cílů strategie. Stejně tak opatření přispívají k naplňování odpovídajících doporučení č. 5 a č. 6 integrovaných hlavních směrů.

K úsilí o rozvoj infrastruktury coby nástroji zvyšování produktivity vybízí rovněž Pakt euro plus.

pokračování dokumentu „Národní program reforem České republiky 2011 – IV. Závěr“

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek