Nástup robotů může lidem přinést vzestup i pád. Více řekne vizionář Martin Ford

19. 10. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Podle Davida Kratochvíla, předsedy řídicí rady společnosti CzechInno, se v nových technologiích neorientuje „stará garda“ průmyslníků ani někteří zástupci státu. O jejich příležitostech a hrozbách napoví letošní ročník Smart Business Festivalu, který CzechInno pořádá 24. až 26. října v pražském hotelu Step.

Hlavním hostem letošního Smart Business Festivalu bude Martin Ford, autor knihy „Vzestup robotů: Technologie a hrozba budoucnosti bez práce“. Proč jste pozvali právě jeho?
Myslíme si, že může svými myšlenkami přispět do kvality diskuzí, které u nás v Česku po velkém boomu a následné devalvaci pojmu „Průmysl 4.0“ musejí nutně nastat.

Čeho se mají především týkat?
Toho, že technologické změny a příležitosti využívání nových technologií jsou jen začátkem nutných změn v ekonomice a společnosti – a to jak v mikro rozměru, tedy v jednotlivých firmách a organizacích, ale i v životech každého z nás, tak i v makroekonomickém a celospolečenském kontextu. To je hlavní téma letošního Smart Business Festivalu a současně i navazující série regionálních akcí, které pořádáme od ledna do listopadu příštího roku v krajích. Naším cílem je zahájit a vést kvalifikovanou debatu nad tím, co „vzestup strojů“ způsobí v českém prostředí a co vše nám může vzít a přinést.

Martin Ford upozorňuje, že roboti vybavení schopností samoučení, nahradí nejenom zaměstnance provádějící manuální práci, ale i takzvané “bílé límečky“ v kancelářích. Může se vůbec společnost na tak rozsáhlou změnu připravit, je z ní nějaké rozumné východisko?
Technologie mají šanci proniknout jen tam, kde jim to společnost, ekonomika i právo dovolí. V Česku aktuálně zažíváme paradoxy pramenící z existence generační propasti manažerů – „stará garda“ českých průmyslníků není s to se zorientovat v technologických možnostech a platformových způsobech řízení, výroby i obchodování firmy a limity digitální transformace jejich podniků jsou často dány mentalitou jejich managementu. Na straně druhé nastupuje nová generace „digital born“ manažerů, kteří automaticky uvažují platformovým způsobem a stejně pracují i se svými týmy a dostupnými technologiemi.

Dotýká se tento problém jen firemní sféry?
Podobně tomu může být i v řízení státu a mentalitě zákonodárců, kteří nastavují právní rámec využívání technologií. V Česku jsme před volbami a otázka využívání technologií ve správě státu, ale i nastavení společenských a právních limitů digitalizace tedy bude jednou z důležitých otázek, s kterou se bude muset vypořádat budoucí politická reprezentace naší země.

Titulní strana knihy „Vzestup robotů: Technologie a hrozba budoucnosti bez práce“. Foto: CzechInnoManuální práce bude každopádně roboty nahrazena nejdříve a v největším rozsahu. Jak v tomto světle hodnotíte snahy o renesanci učňovského školství a řemesla? Nebude vývoj techniky rychlejší?
Řemeslo a technologie se nevylučuje - nikde přeci není psáno, že dobrý řemeslník si při výrobě nemůže vypomoci technologiemi například při výrobě duplikátů svého díla. Zde má velikou budoucnost 3D tisk. Anebo při zajištění technologických postupů, jejichž přesnost nebo náročnost při čistě manuálním zpracování je nepřiměřená a buď výrobu řemeslného díla zdražuje, nebo ji činí časově neefektivní.

Není to ale jen teorie?
Krásným příkladem může být například umělecká kovárna na Valašsku, která ve své výrobě masivně využívá robotiky, aniž by však ztrácela kouzlo řemesla v některých fázích nebo uměleckém ztvárnění hotového výrobku. Takovéto a podobné příklady dobré praxe skloubení tradiční průmyslové nebo i řemeslné výroby s prvky pokročilé automatizace výroby, využívání platformových modelů řízení či distribuce, propojování kyberneticko-fyzických systémů nebo využívání virtuální reality mj. ukazujeme v rámci exkurzí, které jsou stabilní součástí našeho projektu Kyberneticka revoluce CZ, který je postaven na návštěvách a seminářích v regionech České republiky.

Martin Ford odhaduje, že vlna masového nástupu robotů nastane do deseti let. Může vůbec stát se svoji malou flexibilitou stačit na tento technologický proces včas a adekvátně reagovat?
Otázka stojí opačně: může být stát natolik rychlý na to, aby rozvoj technologií podpořil tam, kde o to má zájem a nebo naopak blokoval tam, kde jdou zájmy státu? Technologický vývoj jde tak rychle kupředu, že je zcela vyloučeno, aby s ním držela krok právní regulace – a teď je otázkou, nakolik mají zákonodárci a státotvůrci vůbec zájem technologický rozvoj v legislativě reflektovat nebo dokonce předvídat. Optimální samozřejmě je, aby chod státu a jej upravující legislativní i metodická pravidla byla nastavena natolik „future-proof“ a technologicky neutrálně, aby bylo možné je aplikovat v jakýchkoli podmínkách budoucího technologického vývoje.

Je to reálné?
Bohužel opak často bývá pravdou a důkazem toho jsou podmínky panující v české státní správě: řada procesů vůbec není digitalizována, a pokud ano, pak nejsou na sebe navazující procesy vzájemně kompatibilní. Řada nových opatření, jak na úrovni národní, tak i v rámci EU, přináší, zdánlivě nahodile, avšak může to být i záměr, vysloveně zpomalení či blokaci technologického vývoje – příkladem může být nová legislativa pro ochranu dat, která může vést zcela paradoxně k podstatnému zpomalení až zastavení vývoje některých sofistikovaných digitálních systémů a jejich uvádění na trh, alespoň v EU. A odůvodněním řady nových legislativních počinů je zastavení rozvoje některých služeb, například těch fungujících na bázi digitální ekonomiky.

Jak by měl tedy stát postupovat?
Role státu spočívá zejména v nastavování limitů pro další rozvoj technologií, které právě masivnímu nástupu robotizace mohou nastavit, ať už záměrně či nikoli, hranice legitimity, které pro technologie budou v určitém právním prostředí nepřekročitelné. Pak je ovšem otázkou, zda se technologický vývoj nepřesune jinam, kde regulace bude více „digital friendly“. Měli bychom se nad tímto trendem zamyslet a jak naší budoucí politické reprezentaci, tak i činovníkům Evropské unie, pokud možno bránit v tom, aby se Česko či celá Evropa staly skanzenem analogových řešení, které jsou však pro některé agendy státu (například pro zdanění) čitelnější, lépe uchopitelné a tím i výhodnější. Mj. i téma „Státu 4.0“ je tedy na místě řešit současně s rozvojem technologií.

Martin Ford, autor knihy „Vzestup robotů: Technologie a hrozba budoucnosti bez práce“. Foto: CzechInnoDlouhodobě se věnujete oblasti Průmyslu 4.0, setkáváte se s majiteli a manažery firem v regionech. Zaznívají na těchto setkání také obavy z odvrácené tváře robotizace?
Ovšem. České firmy jsou koumavé a již nyní se projevují dotazy „a co tím vlastně získáme“, respektive „nebude pro nás digitální transformace spíš ztrátou, než přínosem“? A současně řeší, kde na sofistikovaná digitální řešení své výroby a distribuce vezmou prostředky, jak se změní způsob řízení a složení managementu jejich firmy, kde vezmou kvalifikované lidi a zda jim nehrozí s novými digitálními řešeními i nová právní či bezpečnostní rizika. Všechny tyto stránky se mohou stát jak příležitostí, tak i rizikem sofistikované digitalizace včetně robotizace a všechna z nich je potřeba si před zavedením jakékoli digitální inovace pečlivě vyhodnotit.

Jaký recept tedy přinášíte?
Nejsme příznivci jednoduchých a schematických řešení, která mohou být i řešeními krátkozrakými. Proto mimo jiné jak v rámci Smart Business Festivalu, tak i v sérii našich regionálních akcí v projektu Kyberneticka revoluce CZ s českými firmami diskutujeme tyto otázky, mj. za účasti renomovaných zahraničních hostů, jako je letos Martin Ford a jako byli vloni zástupci pěti zahraničních platforem pro Průmysl 4.0 a internet věcí. Od příštího roku hodláme expandovat do zahraničí, zorganizovat první Smart Business Festival na Slovensku a máme ambice zapojit se do celoevropské sítě platforem pro digitalizaci průmyslu – je totiž třeba, abychom v diskuzích ke shora zmíněným tématům neomezili na české prostředí a inspirovali se i cennými pozitivními zahraničními zkušenostmi.


David Kratochvíl, předseda řídicí rady společnosti CzechInno. Foto: CzechInnoZmínili jsme některá rizika robotizace a digitalizace, ale abychom nekončili pesimisticky, jak vidíte roli člověka ve společnosti, kde nejen mechanickou, ale také většinu ostatní rutinní práce převezmou roboti?      
Automatizace a pokročilá robotizace může podle optimisticky uvažujících prognostiků uvolnit lidem ruce od mechanické manuální, ale i intelektuální činnosti a dát prostor vyšší kreativitě, sociálním aktivitám a projektům například i filantropního charakteru. Pesimisté pak namítají, že přirozenou vlastností člověka je lenost. Pro některé národy, aniž bych explicitně jmenoval národ český, jsou typické i špatné vlastnosti jako závist, a nedostatek aktivní činnosti může vést k vzniku půtek a vyšší bojechtivosti či hledání zbytečných svárů.

Takže opět jsou zde příležitosti i rizika...
V každém případě lze očekávat nějaké sociální změny, ať už budou negativního-sestupného nebo pozitivního-vzestupného charakteru - postupné zkracování pracovní doby, nahrazování klasických úvazků platformovým, respektive projektovým způsobem zaměstnávání lidí a úbytek pracovních pozic v některých oborech se totiž už začíná stávat realitou. My jsme však optimisté a pevně doufáme, že pokročilá digitalizace a robotizace napomůže pozitivnímu rozvoji národa českého – jen je třeba, aby nás nezastihla nepřipravené. Právě připravenosti českého byznysu i společnosti se pak snažíme napomáhat našimi projekty.

Dalibor Dostál

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek