Nigérie a Jihoafrická republika: nerostné bohatství a půl africké ekonomiky

23. 11. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Dva nejbohatší státy subsaharské Afriky se potýkají s rychlým růstem počtu obyvatel i politickými problémy. Našim exportérům ale nabízejí řadu příležitostí.

Zhruba polovinu hrubého domácího produktu subsaharské Afriky vytváří Nigérie a Jihoafrická republika a zároveň jde o největší ekonomiky celého regionu. Pokud se zaměříme na přepočet HDP na hlavu, jsou to dokonce nejsilnější státy celé Afriky. I když v žebříčku všech afrických zemí podle celkového HDP se mezi Nigérii a Jižní Afriku vklínil ještě Egypt. Nigérie a JAR se potýkají s rychlým růstem počtu obyvatel a s politickými problémy.

Zatímco Jižní Afrika je tradičně považována na africké poměry za průmyslovou zemi, i když je závislá především na těžbě surovin, Nigérie svůj průmysl teprve rychle buduje, dynamicky se zde rozvíjí finanční a telekomunikační služby a důležitý je také zábavní průmysl, zejména filmový, který je druhým největším zaměstnavatelem v zemi. Nigérie je po Jihoafrické republice v Africe druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem České republiky.

Nigérie a Jihoafrická republika podle agentury Bloomberg nedávno překonaly ekonomickou krizi, která vedla na přelomu let 2016 a 2017 k propadu růstu jejich hospodářství, a Nigérie se nedávno dokonce propadla do recese. Nigérii pomohlo zvýšení produkce ropy a jejích cen, zatímco ekonomiku JAR táhne vzhůru růst maloobchodních prodejů a vzpamatovalo se také zemědělství, které bylo před tím postiženo nejhorším suchem za posledních sto let.

Stát závislý na ropě

Nigérie je se svými více než 180 miliony obyvatel nejlidnatější zemí Afriky a počet jejích obyvatel dál rychle roste. Kolik přesně Nigerijců je, není jasné. K dispozici je jen odhad založený na sčítání z roku 2006, při kterém došlo k chybám patrně v řádech milionů lidí a počet obyvatel byl záměrně v některých oblastech podhodnocen a jinde nadhodnocen.

Země má velké zásoby ropy, je 12. největším vývozcem ropy na světě a od roku 1974 je členem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Nigérie má také značné, dosud málo využívané zásoby zemního plynu. Většina plynu, který je vedlejším produktem těžby ropy, se spaluje, i když se to vláda snaží změnit.

Těžbu ropy se zemi podařilo v poslední době zvýšit, mimo jiné díky novým investicím a také díky tomu, že bylo uzavřeno příměří s povstalci. Ti požadovali, aby vláda dávala více peněz na rozvoj ekonomiky v deltě řeky Niger, kde jsou největší ropná naleziště a důležité ropovody.

Značná část ropy se dosud vyvážela nezpracovaná a země musela dovážet benzin a naftu. Mělo by se to změnit v příštím roce po dostavbě obří rafinerie. Buduje ji Aliko Dangote, nejbohatší Afričan, podnikající dosud hlavně ve výrobě umělých hnojiv. Kapacita nigerijských rafinerií se tak má více než zdvojnásobit.

I když těžba ropy tvoří jen 16 procent nigerijské ekonomiky, příjmy z ní jsou podstatnou složkou státního rozpočtu. Jde zhruba o 90 procent příjmů a spolu s plynem dokonce o 95 procent. Země se proto už delší dobu snaží závislosti na ropném průmyslu zbavit a vláda navrhuje plány pro diverzifikaci a modernizaci ekonomiky země.

Vláda chce vytvořit z Nigérie průmyslovou velmoc Afriky a podpořit rozvoj domácího průmyslu tak, aby vyvážel nikoliv nezpracované suroviny, jak je tomu ve velké míře dosud, ale hotové výrobky. Prezident Muhammadu Buhari předloni schválil značně nekonkrétní Plán na ekonomickou obnovu a růst. Jeho předchůdce Goodluck Jonathan měl zase program SURE, vláda před ním sedmibodový program rozvoje průmyslu, energetiky, vzdělání a zemědělství a ještě před tím byla schválena Vize 2020, podle které by se Nigérie měla stát do roku 2020 dvacátou největší ekonomikou světa.

Nigérii chybí dostatečná síť železnic a přes dvě třetiny oficiálních silnic nemá zpevněný povrch.
Ve městech vznikají rozsáhlé dopravní zácpy.

„Klademe důraz na otevření ekonomiky,“ prohlásil nedávno nigerijský viceprezident Yemi Osinbajo, který v této souvislosti zmínil výstavbu silnic, železnic a energetických projektů. Uvedl také, že v současnosti je v zemi zemědělsky využíváno pouze osm procent obdělávatelné půdy a že i to chce vláda změnit.

Podle Osinbaja chce firma General Electric postavit v Nigérii solární elektrárny o výkonu 500 MW. Přesněji v sedmi nigerijských státech. Země je totiž federací 36 států a má jedno federální teritorium, Abuju, kde leží stejnojmenné hlavní město. Osinbajo zmínil také dokončení výstavby železnice mezi Lagosem a městem Kano na severozápadě země.

Nigerijským vládám se skutečně s jejich plány podařilo v předchozích letech dosáhnout určitého pokroku například ve výrobě spotřebního zboží či stavebnictví. Nigérie také vyrábí vlastní osobní i nákladní automobily a autobusy značky Innoson. Neúspěšná je ale snaha provést reformu zemědělství. Země je tak stále závislá na dovozu potravin, i když by je dokázala vyrobit sama. Zemědělství trpí velmi nízkou produktivitou, chybí hnojiva, ale například i traktory. Pěstuje se hlavně maniok (cassava), který je základní složkou výživy. Používá se podobně jako naše brambory a může sloužit i jako krmivo pro dobytek. Na vývoz je určeno nigerijské kakao nebo palmový olej.

Velká korupce i velké zisky

Nigérie nabízí pro české firmy příležitosti v oblasti energetiky, zemědělských strojů, automobilů, strojírenství, výroby hnojiv či montovaných staveb. Do země nyní vyváží například Škoda Auto. Se žiletkami se zde uplatnila firma Czech Blades a úspěšný je v Nigérii výrobce čepic a fezů Tonak Nový Jičín. Nigérie je považována za velmi komplikovanou zemi pro podnikání a obchod. Na druhou stranu tam lze dosáhnout vyššího zisku než jinde. Hlavními problémy země jsou nefungující nebo špatně fungující doprava, nedostatek elektrické energie, potíže při jednání s úřady, korupce, špatně fungující soudy a v některých částech země také bezpečnostní hrozby.

Proclení zboží při dovozu může trvat velmi dlouho a hodnota zboží pro výpočet cla může být úředně uměle změněna, většinou zvýšena. Nigérii chybí dostatečná síť železnic a přes dvě třetiny oficiálních silnic nemá zpevněný povrch. Ve městech vznikají rozsáhlé dopravní zácpy.

Elektrická síť v Nigérii je nespolehlivá, časté jsou výpadky proudu a někdy je třeba používat vlastní generátory elektrické energie. Země nevyrábí dostatek elektřiny, chybí nové elektrárny. Navíc podle amerických odhadů obvykle pracuje současně jen třetina jejich instalovaného výkonu. Zbytek se opravuje či je mimo provoz z jiných důvodů. Současně zhruba za polovinu vyrobené elektřiny nikdo nezaplatí. Buď se ztratí cestou kvůli špatnému stavu přenosového vedení, nebo je odebírána načerno.

Od podnikatelů jsou vyžadovány různé typy daní a licenčních poplatků. Byrokracie je rozsáhlá, země má podle časopisu Economist přes 260 různých federálních úředních agentur, registrace výrobků je drahá a zdlouhavá. Dovážené zboží musí být označeno v angličtině. Problémem jsou různé podvody a korupce. Úplatkářství je sice trestné, ale v podstatě se stalo jistým způsobem součástí místní kultury. Podle některých zpráv z médií korupce v posledních dvou letech opět vzrostla. V žebříčku vnímání korupce organizace Transparency International byla Nigérie v roce 2016 na 136. místě ze 176 hodnocených zemí seřazených od nejméně po nejvíce korupční. V roce 2008 obsadila 121. místo. Úplatné jsou údajně i soudy, které rozhodují velmi pomalu a cizinec je u nich většinou v nevýhodě oproti místním občanům.

Vysoká je zejména ve městech úroveň kriminality. V deltě Nigeru stále fungují gangy, které kradou ropu a specializují se na únosy, i když proti nim nedávno podnikla nigerijská armáda rozsáhlou operaci. Na severu a východě země stále pokračují boje proti islamistické organizaci Boko Haram (v překladu Západní učení je zakázané), kterou se přes opakované sliby vedení země a přes vojenskou spolupráci s okolními státy stále nedaří potlačit.

Nigérie je rozdělena na křesťanskou a muslimskou část, jsou tu i vyznavači místních náboženství a přes pět stovek různých národnostních a kmenových skupin. Některé z nich se snažily nebo snaží o větší autonomii či nezávislost. V posledních měsících se mluví například o možném obnovení boje kmene Igbů za samostatný stát. Mezi léty 1967 a 1970 vyhlásili Igbové nezávislou republiku Biafra, kterou nakonec dobyla nigerijská armáda. Výsledkem bylo zhruba 100 tisíc mrtvých bojovníků na každé straně a odhaduje se, že hlady přitom zemřelo až dva miliony obyvatel Biafry.

V Jižní Africe upadá těžební průmysl

V porovnání s Nigérií je Jihoafrická republika zemí mnohem podobnější vyspělým státům v Evropě. Neformální sektor ekonomiky neboli šedá ekonomika je na rozdíl od jiných afrických či jiných rozvojových zemí velmi malý. Uvádí se číslo okolo 15 procent HPD. V zemi je poměrně dobrá vymahatelnost práva, soudy fungují, i když jejich rozhodování trvá dlouho a to může prodražovat případné soudní spory.

Jihoafrická republika má podle zprávy poradenské společnosti PwC rozvinutou a kvalitní dopravní síť, ať již jde o silnice či železnice. Dopravní infrastruktura byla navíc vylepšena v souvislosti s tím, že Jihoafrická republika v roce 2010 hostila Mistrovství světa ve fotbale. Problémy jsou ale kvůli rychle rostoucímu počtu obyvatel se zásobováním vodou a elektrickou energií. U elektřiny dochází nezřídka k časově omezeným výpadkům. Podle organizace Global Infrastructure Hub potřebuje Jižní Afrika do této oblasti investovat do roku 2040 zhruba půl miliardy dolarů.

Vysoká je úroveň zločinnosti, zejména ve městech. Z bezpečnostních důvodů se například při jízdě autem doporučuje příliš nezastavovat a nechávat uzavřená okna. Hrozí ozbrojené přepadení. Zároveň je třeba poznamenat, že se úroveň kriminality v zemi výrazně snížila oproti situaci v polovině devadesátých let minulého století. Například počet vražd v Jižní Africe je sice vyšší než v evropských zemích, ale výrazně nižší než v některých zemích Jižní a Střední Ameriky.

Momentálně poškozují důvěru v budoucnost jihoafrické ekonomiky
skandály ve vládní straně Africký národní kongres.

Jihoafrická ekonomika je velmi diverzifikovaná, silný je podíl textilního průmyslu a maloobchodu. Roste podíl telekomunikací na ekonomice, které předstihly zemědělství či turismus. Už od poloviny minulého století roste podíl služeb na celkovém HDP. V minulém roce dosáhl 67 procent. Setrvale naopak klesá podíl těžby nerostného bohatství − Jihoafrická republika má důležité zásoby například uhlí, zlata a diamantů − na výkonu ekonomiky. V roce 1980 tvořila těžba rekordních dvacet procent HDP země, v současnosti je to okolo sedmi procent. V posledních pěti letech se snížil počet zaměstnanců v těžebním průmyslu o 70 tisíc.

Hospodářství Jihoafrické republiky je často označováno za smíšenou ekonomiku, kde hrají důležitou roli státní podniky a státní regulace a plánování. Podle některých expertů ale politici razí pojem "smíšená ekonomika" spíše proto, aby se zalíbili voličům, a vliv státu zůstává, ovšem s některými důležitými výjimkami, spíše na papíře. Stát vlastní například energetický holding Eskom, železnice, národního leteckého dopravce a také ropnou a plynárenskou firmu PetroSA či Land and Agricultural Development Bank of South Africa, prostřednictvím které podporuje zemědělce.

Jižní Afrika se potýká s vysokou nezaměstnaností a nerovností v rozdělování bohatství. Počet lidí bez zaměstnání dosáhl v roce 2016 oficiálně 26 procent, neoficiální čísla nyní mluví až o 36 procentech. Nejvíce postižení jsou mladí lidé, zejména černoši. Nepracuje ani nestuduje přes polovinu žen ve věku mezi 20 a 24 lety. Údaje Světové banky, které jsou ale několik let staré, uvádí, že Jižní Afrika má nejvyšší Giniho koeficient, tedy číslo ukazující rozložení příjmů mezi chudými a bohatými, na světě. Tedy jsou zde největší majetkové rozdíly.

Rozdíly v bohatství, stejně jako vysoká nezaměstnanost jsou často dávány za vinu dědictví apartheidu. Režimu, který rozděloval jednotlivé "rasy", nedovolil nebělošským obyvatelům vykonávat některá zaměstnání a omezoval je v přístupu ke vzdělání. ­Apartheid definitivně skončil v roce 1994 a princip "nerasovosti" byl zakotven v ústavě přijaté o dva roky později. Dnes se úroveň vzdělání postupně vyrovnává. Jak uvádí časopis Economist, v posledních letech výrazně klesl počet těch nejchudších a zároveň nápadně stoupl podíl černochů, kteří jsou podle statistik řazeni do skupiny s nejvyšší životní úrovní v zemi.

Vládní strana ve válce

Momentálně poškozuje důvěru v budoucnost jihoafrické ekonomiky napětí v souvislosti se skandály ve vládní straně Africký národní kongres (ANC), která dominuje zemi od pádu apartheidu. Navíc ANC bude v prosinci volit svého šéfa, a tedy i předpokládaného příštího jihoafrického prezidenta. Současný prezident Jacob Zuma, který se v zahraničí snad nejvíce proslavil svým výrokem z roku 2006, že minimalizovat možnost nákazy nemocí AIDS může sprcha po sexu, totiž nebude moci v roce 2019 znovu kandidovat. Ústava umožňuje prezidentovi zastávat úřad jen dvě pětiletá období a Zuma je prezidentem od května 2009.

Časopis Economist popisuje boj o Zumovo nástupnictví jako "válku uvnitř vládnoucí strany", která už vedla k desítkám nevyřešených politických vražd. Šéfem ANC po Zumovi chce být Cyril Ramaphosa, zástupce prezidenta a nejbohatší černý podnikatel v zemi, který vlastnil například jihoafrický řetězec rychlého občerstvení McDonald's. Ten byl podle říjnových průzkumů favoritem. Zuma ale prosazuje jako svoji nástupkyni Nkosazanu Dlaminiovou-Zumovou, svoji bývalou ženu. Předpokládá se, že ta by po svém nástupu udělila současnému prezidentovi obviněnému ze 783 případů korupce a podvodů milost. Zatím není jasné, jak tento zápas může ovlivnit budoucí stabilitu Jihoafrické republiky.

Zuma je v centru současného úplatkářského skandálu, který je označován za největší v historii země. Ten dokonce vedl k neúspěšnému pokusu o odvolání Zumy v parlamentu a k velkým pouličním demonstracím. Zuma a jeho lidé jsou kromě jiného − například že si prezident pořídil nákladné sídlo za státní peníze − prý spojeni s bohatou podnikatelskou rodinou Guptů. Guptové vlastní v Jihoafrické republice množství nemovitostí, doly, média i zbrojovku a jeden ze tří bratrů Guptových, Atul, je sedmým nejbohatším Jihoafričanem. Guptové údajně ovlivňovali ve spolupráci se Zumou jmenování ministrů i dalších úředníků a dostávali za to státní zakázky. Prezidentovi prý pomáhali financovat jeho luxusní život, a navíc údajně za pomoci PR firmy vyvolávali rasovou nenávist ve snaze manipulovat s veřejným míněním, zakrýt politické skandály a diskreditovat své protivníky.

Nevyužité příležitosti

I když s Jihoafrickou republikou má Česko největší objem obchodu ze všech afrických zemí, jsou zde nevyužité příležitosti zejména v oblasti chemického průmyslu, energetiky, potravinářského průmyslu a zdravotnictví. Česko zatím vyváží do Jihoafrické republiky hlavně automobilové díly, elektronické komponenty, dováží naopak speciální přístroje pro čištění plynů a je důležitým dovozcem jihoafrické vlny. Do Česka směřuje také jihoafrické ovoce a víno.

Pokud jde o investice, podle týdeníku Ekonom chce výrobce netkaných textilií Pegas Nonwovens postavit v Jižní Africe výrobní závod zhruba za dvě miliardy korun.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Marek Hudema.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek