Nové dohody s Čínou přinesou českým vývozcům velké příležitosti

4. 5. 2017 | Zdroj: Economia, a. s.

Česko stojí před čínskou certifikací na dovoz hovězího a vepřového masa. „Povolení“ může do budoucna pro české podniky nastartovat objemný byznys.

Nejlidnatější země světa je pro české zemědělské a potravinářské firmy většinou stále velkou neznámou. Čínští zákazníci přitom mají velký zájem o výrobky, které na sobě nesou vlaječku Evropské unie. Potraviny vyrobené na starém kontinentě mají u Asijců punc luxusu a známku kvality. Jenomže jejich cesta k čínskému spotřebiteli je komplikovaná a zdlouhavá.

„Čína má jeden z největších trhů na světě a obrovský potenciál do budoucna. V okamžiku, kdy vyřešíme certifikace na hovězí a vepřové maso, se nám otevřou úplně jiné možnosti,“ říká ministr zemědělství Marian Jurečka. Sám chtěl českým firmám pomoci v Číně prorazit a vyjet na začátku listopadu na misi. Kvůli jeho příklonu ke stranickému kolegovi a ministru kultury Danielu Hermanovi, který se setkal s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou, ale Čína odmítla Jurečku přijmout. „Nemohli jsme nic ohrozit a neměli co ztratit,“ říká k tomu ministr zemědělství.

Nezanevřel jste na Čínu?
Ne, nemám důvod. V posledních týdnech jsem nevystupoval negativně vůči Číně. Celou dobu jsem vstupoval pouze do kauzy mého kolegy Daniela Hermana. Názory jsem vyjadřoval jen v případě, když jsem dostal otázku a cítil jsem potřebu uvést věci na pravou míru. Vyjádřit svůj názor.

Myslela jsem z pohledu agrární země, protože se ukázalo, že Čína není asi úplně stabilní obchodní partner...
Česká republika by obecně měla mít dobře rozloženou svou exportní politiku. A rozhodně by neměla v oblasti agagrárního exportu sázet pouze na Čínu. Tato země je jedním z partnerů, kteří jsou specifičtí z více důvodů. Mezi ně patří velikost trhu, ale i vztah k politické reprezentaci. Je potřeba to respektovat. Na druhou stranu nemůžeme přistoupit na to, že Číně přizpůsobíme zásadním způsobem domácí politiku.

Vy sám jste Čínu často zmiňoval jako zemi s velkým potenciálem, která by mohla pomoci vyrovnat české záporné saldo potravinářského zahraničního obchodu. Export do evropských zemí je ale nesrovnatelně větší. Nejsou tak možnosti v Číně přeceňované?
Z hlediska velikosti trhu, který má Čína třikrát větší než Evropa, přeceňované nejsou. Čína nabízí obrovské možnosti. Ale je pravda, že nás nespasí. Současný obchod s Čínou ovlivňuje jeho nastavení, jeho možnosti a ty jsou zcela jiné než v Evropě. My dnes máme celý evropský trh otevřený, máme jednotnou legislativu, stejné předpisy. Do Číny zatím nemůžeme vyvážet hodně produktů, a proto je zkreslující hodnotit obchod s Čínou při těchto nevyrovnaných podmínkách. V okamžiku, kdy vyřešíme certifikace na hovězí a vepřové maso, se nám otevřou úplně jiné možnosti.

V jaké fázi je jednání o těchto certifikátech?
V případě mléka a mléčných výrobků máme už dnes dveře otevřené. V České republice je devatenáct mlékáren, které vyhovují veškerým certifikačním požadavkům ze strany Číny, a čeští producenti tam mohou vyvážet. Pokud jde o výrobky z vepřového a hovězího masa, o jejichž certifikaci stojíme nejvíce, u hovězího masa bychom měli mít do konce roku dotažené veškeré záležitosti. To znamená, že Česko se pro Čínu stane zemí prostou nemoci šílených krav, BSE. Čína by měla uznat výsledky z laboratoře Státní veterinární správy. Počítám, že v prvním čtvrtletí příštího roku certifikaci na hovězí maso a z něj vyrobené masné potraviny dotáhneme.

U vepřového masa jste jak daleko?
Tady jsme trochu pozadu oproti hovězímu. Ale i v tomto případě vše zvládneme během první poloviny příštího roku. Certifikace bude prioritou i pro našeho agrárního diplomata v Číně.

Na začátku léta jste se rozhodl, že ke stávajícím čtyřem agrárním diplomatům (ti již působí v Číně, Saúdské Arábii, Srbsku a Rusku, pozn. red.) pošlete další lidi do nových zemí – USA, Japonska a Libanonu. Už tam jsou?
Zatím ne. Nyní probíhá jednání s ministerstvem zahraničních věcí o přesných podmínkách výběrového řízení. To už není úplně v mé moci. Počítám, že v polovině příštího roku tito lidé odjedou do vybraných destinací.

Čína může celkem jednoduše na jednotný trh EU dovážet mnoho výrobků. Není trochu nefér, že každý evropský stát musí sám žádat o čínskou certifikaci pro dovoz konkrétního zboží?
Netroufnu si to hodnotit. Nevím, jestli k nám Čína může vše dovážet neomezeně. Za zemědělství to ale vnímám jako jejich ochranářskou politiku. Chtějí přesně vědět, odkud se k nim dováží potraviny. Čína tuto strategii podle mě měnit nebude ani v příštích letech.

Může vaše zrušená cesta do Číny ovlivnit tuzemské zemědělství?
Myslím si, že ne. A to hned z několika důvodů. Do Číny odjela delegace na nižší pracovní úrovni. Byl v ní můj náměstek společně s ředitelem Státní veterinární správy. Jednání měla dobrý výsledek. Uvědomme si, že my jsme do Číny nikdy větší množství potravin nevyváželi. Nemohli jsme tak nic ohrozit a neměli co ztratit. Za poslední týdny jsme navíc nezaznamenali snížený zájem ze strany Číny obchodovat s Českou republikou.

A co potravináři? Ani ti se nemusí ničeho obávat?
Ne. Spíše bych řekl, že problém je v aktivitě českých potravinářských firem. Z čínské strany poptávka je, tuzemským společnostem ale chybí drajv zájem uspokojovat. Spíš bych vyzval tuzemské firmy a jejich obchodní oddělení k vyšší aktivitě.

O jaké produkty Číňané kromě dětské výživy či mléka pro kojence stojí?
Troufnu si říct, že poptávají jakýkoliv kvalitní produkt. Během dřívější návštěvy potravinářského veletrhu v Šanghaji jsem mluvil se zástupci čínských firem nebo se zakladatelem jednoho z největších e-shopů na světě. A on mi říkal, že Evropa má obrovskou výhodu. Její zboží je pro čínského spotřebitele známkou té nejvyšší kvality. V Číně moc dobře vědí, že v Evropě máme velmi přísné výrobní a potravinářské normy.

Kdo vlastně chce více vyvážet do Číny? Je to ministerstvo zemědělství, nebo české firmy?
Je to různé. Podle mého názoru, pokud chce firma dlouhodobě růst, tak se musí dívat po odbytu mimo Českou republiku a trhy Evropské unie. Musí být inovativní. Logicky pro potravinářství je důležité mít trh, který poroste demograficky. A to není Evropa. Některé české podniky mají chuť a ambici. Pak jsou tady ale ty, které se drží konzervativní politiky a jsou obezřetné. Rozumím jejich obavám. Může za to krize z roku 2008, mnoho firem se tehdy spálilo. Některé ale stagnují. Uzavřely se, odmítají investovat do lidí a marketingu. Na trhu je však silná konkurence v Polsku a Německu, kde podniky mají drajv a hledají odbyt na jiných trzích. Naše firmy by také měly.

Ptám se proto, aby to nedopadlo tak, že se ministerstvo bude snažit získat certifikáty pro vývoz různého zboží, ale reálně firmy nebudou mít o Čínu zájem...
Když před dvěma měsíci organizovali kolegové podnikatelskou misi s účastí na veletrhu v provincii Hunan, tak jsem osobně šel požádat vedení firem Steinhauser, Váhala a MP Krásno, aby se akce zúčastnila. Promluvil jsem s řediteli a majiteli. Kývli na to. Bylo zajímavé s nimi opět mluvit po návratu. Překvapila je poptávka po jejich produktech. Zjistili, že jsou schopní v Číně uspět a být lepší než konkurence třeba ze Španělska nebo Itálie. Tyto firmy jsou dnes připravené a v momentě, kdy budou vyřešené certifikáty, jsou schopné jít do Číny. Z veletrhu se vrátily s konkrétními partnery, kteří mají o jejich výrobky zájem.

Které evropské trhy mají nyní pro české firmy potenciál?
Potravináři mi říkají, že pro ně je nejjednodušší jít na slovenský trh. Dobří jsou také v Maďarsku nebo Polsku. Obecně platí, že ti, kdo mají tah na branku, tam dokážou výrazně posílit svůj export. Hodně náročný je německý trh a řekl bych, že ještě o stupínek výše stojí Rakousko. Znám pár opravdu dobrých firem, kterým se daří i tam dodávat. Význam evropských zemí pro český zemědělský export samozřejmě zůstane i do budoucna, protože není možné všechny výrobky vozit tisíce kilometrů daleko.

Rozhodl jste, že chovatelům mléčného skotu a prasat pošlete z rozpočtu dalších 600 milionů korun. Proč pokračujete v dotování mléčného sektoru když výkupní ceny mléka už rostou?
Kdybychom peníze navíc nedávali, sektor skončí v opravdu těžkých ztrátách. Na konci roku jsem loni zemědělcům řekl, aby nerušili své chovy, byli připraveni je udržet a v rámci konkurenceschopnosti investovat. Na druhou stranu jsem jim slíbil, že ministerstvo zemědělství udělá maximum pro to, aby je v rámci podpor dokázalo udržet na nule nebo v černých číslech.

A povedlo se?
Nedávno jsme dostali informace od Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Doložily nám, že jak za výrobu mléka, tak vepřového masa budou všichni v černých číslech. Znamená to, že zemědělec, který se v oboru orientuje a umí ho aspoň trochu dělat, nemůže přijít a stěžovat si, že je ve ztrátě. Nebo že se na něj stát vykašlal v době, kdy trh ovlivnily protiruské sankce a konec mléčných kvót. Stát splnil svou úlohu.

Takže zemědělci příští rok už další peníze nedostanou?
Budeme sledovat další vývoj cen mléka a zvažovat, do jaké míry jsou nutné další intervence ze strany státu a Evropské unie. Podle odhadů na konci prvního čtvrtletí příštího roku dostanou zemědělci za litr mléka zhruba sedm korun a padesát haléřů. To je hranice, kdy stát nemusí mimořádnými opatřeními dál do sektoru pumpovat peníze. Spíš teď musíme vyřešit, jak dostat mléčný výrobek ke koncovému spotřebiteli, abychom nepřicházeli o přidanou hodnotu.

Jednou z podmínek pro to, aby zemědělci dosáhli na mléčné dotace, je nezvýšení produkce. Věříte tomu, že to skutečně udělají?
Těch opatření je více. Farmář musí splnit aspoň jednu podmínku. Mezi nimi je třeba nenavýšení produkce či podmínka účasti na školení. Snažili jsme se být hodně otevření, aby nikdo nemohl říkat, že podmiňujeme peníze pouze nezvýšením produkce. Zachovali jsme se poměrně liberálně.

Takže se současnou nadprodukcí se nic nestane? Vše bude při starém?
Nemám ambici, aby se v České republice produkce snížila. Vyprodukujeme přibližně 2,9 miliardy litrů mléka ročně a toto číslo by mělo zůstat víceméně zachované. V budoucnu počítáme ještě s navýšením počtu krav v rámci mléčné produkce. Váže se to ale na posílení exportu, protože víme, že domácí spotřebu mléka výrazně nezvýšíme.

Evropa se topí v přebytečném a levném mléce. Co bude s vyšší produkcí Česká republika dělat?
Vycházím z dlouhodobé situace do konce století. V mnoha jiných státech se budou zhoršovat podmínky pro zemědělskou výrobu. Kdežto Česko a střední Evropa patří mezi regiony, které v případě klimatické změny dokážou udržet zemědělskou prvovýrobu.

Na světě bude daleko více zemí, které se stanou ještě většími importéry potravin, než byly doposud. Proto říkám, nedívejme se na výkyv jednoho roku až dvou let, ale zaměřme se na dlouhodobou strategii. Už dnes jsou státy, které musí potraviny ve velkém dovážet. Třeba Japonsko je soběstačné pouze z třiceti procent. A není to případ jenom Asie, velký populační nárůst bude i v Africe. Takže pokud jednou zrušíte chov, když se dva roky nedaří, tak ho budete později už jen těžko obnovovat.

Marian Jurečka
ministr zemědělství České republiky, první místopředseda KDU‑ČSL

Vystudoval Střední zemědělskou školu v Přerově a poté obor rostlinolékařství na Mendelově univerzitě v Brně. Po vysoké škole začal pracovat v zemědělství, působil ve společnostech Lukrom nebo Agro. Následně hospodařil na rodinné farmě v Rokytnici u Přerova. V roce 1991 vstoupil do KDU‑ČSL, od roku 2011 je jejím prvním místopředsedou. O dva roky později se stal poslancem parlamentu a v roce 2014 ministrem zemědělství. S manželkou vychovává pět synů.

Převzato z časopisu Agro Export, přílohy Hospodářských novin, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Autorka článku: Kateřina Adamcová.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek