Nové zákony o odpadech: PRO a PROTI

15. 12. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Nová legislativa má nahradit stávající a nevyhovující zákon. Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů kritizuje ministerstvo životního prostředí za průtahy při přípravě norem a podléhání lobbistům, Brabcův rezort se brání.

Ministerstvu se s normami nedaří

Začíná to připomínat frašku v hlavní roli s ministerstvem životního prostředí a tlakem odpadových firem

Řeč je o dvou nových zákonech, které měly do konce roku nahradit zastaralý zákon o odpadech. Ale může se stát, že je nenahradí, jejich příprava na ministerstvu životního prostředí vázne a první opožděný pokus o předložení zákonů vrátila ministerstvu zpět v těchto dnech Legislativní rada vlády. Oba důležité zákony – o odpadech a o výrobcích s ukončenou životností – tak pravděpodobně letos mít nebudeme.

Je to velká škoda, protože starý zákon o odpadech, který mají obě dvě nové normy nahradit, je už hodně zastaralý. Především v něm ale chybí mnoho důležitých ustanovení, která by odrážela současné požadavky Evropské unie.  

Musíme se proto ptát, kde se příprava tak důležitých norem zasekla. Předkladatel zákona – Ministerstvo životního prostředí ČR – v zákoně nevypořádal některé klíčové připomínky jak dotčených subjektů (jako například zástupců výrobců), tak i řady organizací a dalších ministerstev.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) totiž do zákona prosadilo pod tlakem odpadových firem i ustanovení výrazně diskriminující výrobce, respektive jimi založené kolektivní systémy. Nový zákon jim totiž ponechává zodpovědnost za celý životní cyklus spotřebičů včetně recyklace, ale v klíčové části tohoto cyklu jim bere možnost kontrolovat celý proces, a dokonce jim bere možnost podílet se na recyklaci vlastních výrobků.

Zdá se tak, že je MŽP pod tlakem lobbistických skupin, zejména ze strany odpadářských a šrotařských firem, které si chtějí do zákona propašovat a tím pojistit svůj vlastní byznys. Těmto firmám by samozřejmě vyhovovalo, kdyby si ceny za recyklaci lednic, praček i televizí mohly účtovat i nadále bez jakékoli kontroly nákladů a kvality provedení. Už proto, že obrat v této oblasti se odhaduje v řádu stovek milionů korun ročně.

Výrobci elektrospotřebičů se ale oprávněně obávají zbytečně zvýšených nákladů na recyklaci, které by jako správní hospodáři museli promítnout do ceny svých výrobků. Citelně by tak vzrostly výsledné ceny v obchodech, například u chladicích spotřebičů o stovky korun za každý kus.

Zástupci MŽP se sice tyto důsledky snaží bagatelizovat vyjádřeními, že se jedná o zástupný problém, ale to spíše souvisí s jejich neznalostí celého procesu, neuvědomují si, jak velký přínos to pro odpadové firmy doposud byl.

Proto se tyto firmy snaží za každou cenu tento byznys udržet bez toho, aby jim výrobci konkurovali, neboť výrobcům jde především o snížení nákladů, nikoli o zisky z recyklace. To je důvod, proč by měli téma recyklace sledovat i lidé, kteří si myslí, že se jich to nijak netýká.

Navrhovanou diskriminaci výrobců je totiž ještě čas změnit. Jen to by umožnilo udržet recyklační příspěvky u domácích spotřebičů na příznivé výši.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Radek Hacaperka, generální ředitel Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů (CECED CZ).

zpět na začátek

 

Ministerstvo nepodléhá tlaku lobbistů!

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) naprosto odmítá tvrzení, že podléhá tlaku lobbistických zájmů odpadových společností

Skutečnost je taková, že MŽP pro oblast zpracování výrobků s ukončenou životností usiluje o funkční a dlouhodobě udržitelnou rovnováhu, kterou se zmiňované odpadové společnosti, ale i výrobci, respektive některé kolektivní systémy, snaží extrémně vychýlit, byť každý z nich zcela opačným směrem.

Na jedné straně je zde požadavek odpadových firem na zcela otevřený a liberální přístup, který by spočíval v tom, že sbírat a zpracovávat elektrozařízení může každý, kdo získá souhlas od krajského úřadu k nakládání s příslušnými odpady. Následně by výrobci, respektive jednotlivé kolektivní systémy, byli nuceni si od sběračů či zpracovatelů kupovat data (zejména o množství sebraných elektroodpadů), která potřebují ke splnění zákonných cílů. Tento koncept bývá někdy nazýván jako „otevřená sběrná síť“.

MŽP jej ale dlouhodobě odmítá, protože takovýto systém by byl krajně netransparentní, nekontrolovatelný a pro výrobce extrémně drahý. Kolektivní systémy by byly zcela v područí jiných subjektů, které by si určovaly podmínky, za kterých prodají svá data výrobcům.

Vedle toho by se ještě kolektivní systémy musely postarat o výrobky, které nikdo sbírat nechce, protože jejich zpracování, a tedy i sběr, nejsou tolik lukrativní nebo jsou zcela prodělečné (například zářivky).

Na straně druhé výrobci požadují takzvanou „uzavřenou sběrnou“ síť a zároveň, aby jim bylo umožněno jimi sebrané výrobky i zpracovávat. V praxi to znamená, že výrobce určuje, kdo bude elektrozařízení smět sbírat, a sebraná elektrozařízení jsou pak navíc i zpracovávána v zařízení provozovaném výrobci.

Toto řešení by dle názoru MŽP, ale i dle názoru Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zcela paralyzovalo hospodářskou soutěž právě v oblasti zpracovávání odpadních elektrozařízení.

Není možné, jak uvádí CECED, aby vedle sebe dlouhodobě existovali standardní zpracovatelé, jejichž příjem je tvořen pouze prodejem druhotných surovin ze zpracování elektrozařízení, a zpracovatelé vlastnění výrobci, kteří mohou navíc tuto činnost finančně dotovat z příspěvků vybíraných od spotřebitelů při koupi výrobku.

Nadto je nutné uvést, že jestliže kolektivní systém sám vlastní zpracovatelskou linku a tentýž kolektivní systém rozhoduje o tom, kdo vůbec smí či nesmí odpadní elektrozařízení sbírat, je zjevné, že tento kolektivní systém umožní logicky sběr jen tomu, kdo sebrané výrobky bude směrovat právě na zpracovatelské zařízení daného kolektivního systému, aby byly naplněny jeho zpracovatelské kapacity. Ostatní zpracovatelé pak logicky nemohou takovémuto subjektu konkurovat a z trhu dříve či později zmizí. 

MŽP proto prosazuje v oblasti zpracování výrobků určitý kompromis. Ten je založený na existenci uzavřené sběrné sítě (kolektivní systém určuje, kdo bude sbírat odpadní elektrozařízení), ale současně již nesmí toto sebrané elektrozařízení sám zpracovávat – zpracování pak bude zajištěno externími zpracovateli, kteří na trhu již existují, a to na základě kvalitativních požadavků kladených na tyto zpracovatele (např. normy CENELEC, WEELABEX). Nutno dodat, že tento systém již v ČR fungoval do roku 2012.

Snaha některých sdružení vyděsit veřejnost hrozbou navýšení ceny výrobků v obchodech je naprosto účelová. Většina kolektivních systémů v oblasti elektrozařízení (ale platí to i pro oblast baterií a pneumatik) totiž nemá dnes vlastní zpracovatelská zařízení ani nejsou personálně s určitými zpracovateli propojeni. Zároveň o toto ani neusilují. Změna se proto dotkne jen minoritní části kolektivních systémů, pro ostatní nedojde k žádné změně.

Pokud jde o dlouhou dobu projednávání návrhů, tak aktuálně jsou řešeny připomínky vznesené některými členy LRV, které se obvykle týkají některých dílčích bodů, nikoli však zásadních koncepčních změn. Doba projednávání je daná rozsahem obou zákonů. Je dále nutné uvést, že v oblasti sběru a zpracování výrobků s ukončenou životností je nepřeberné množství zájmových skupin, jejichž připomínky nelze současně vypořádat. To je ostatně i důvod, proč byl nakonec z návrhu vypuštěn institut koordinačního centra.

Zjednodušeně lze říci, že potřebu vzniku koordinačního centra většina zainteresované veřejnosti s MŽP sdílela, ale nešlo již najít shodu, jaké kompetence by tato instituce měla mít a jak by měla fungovat. Proto byla část koordinačního centra z návrhu vypuštěna, přičemž diskuse k této věci bude v budoucnu pokračovat v návaznosti na nové předpokládané povinnosti spojené s bližším definováním požadavků na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, o nichž se dnes diskutuje při návrzích změn evropských odpadových směrnic.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů MŽP. 

zpět na začátek

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek