Obchod s Ruskem se výrazně mění. Kde jsou nové příležitosti?

28. 1. 2018 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Pokles vzájemného obchodu mezi Českou republikou a Ruskou federací je minulostí. Po čtyřletém propadu vývoz do Ruska opět roste – loni se meziročně zvýšil o 15 procent. Obchod s východní velmocí se ale po zavedení sankcí od základů změnil, připouštějí účastníci Exportní diskuze BusinessInfo.cz.

V roce 2012 vyvezli čeští exportéři do Ruska produkty za 118 miliard korun, v roce 2016 byla hodnota českého vývozu už jen 75 miliard.

Negativní trend měly na svědomí propad cen ropy a plynu, změna chování pojišťoven a bank zajištujících a financujících exporty do Ruska, ekonomické sankce Západu či propad rublu. Dalším důvodem byla nižší kupní síla ruských partnerů poté, co se zastavil růst hospodářství. To se ale nyní opět nadechuje k růstu.

Podle ředitele odboru zahraničních ekonomických politik Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO) Martina Pospíšila dnes musejí české firmy reagovat především na kroky ruské strany.

Ruská politika náhrady importu

„Sankce EU na nás nijak výrazně nedopadly, zásadně se ale firem dotýkají protiopatření, které přijala Ruská federace – především jde o důsledně uplatňovanou politiku náhrady importu (importozameščenije), která výrazně komplikuje dovoz do země. Rusové tím nutí naše podniky přenášet výrobu a technologie do RF. V důsledku toho se Rusko stává spíše cílem tuzemských investorů, než odbytištěm pro české zboží,“ zdůrazňuje Pospíšil v Exportní diskuzi BusinessInfo.cz.

Přenášení výroby a technologií do Ruska přitom měla přinést už iniciativa Partnerství pro modernizaci, jež byla sjednána několik let před krizí – a to jak mezi EU a Ruskem, tak na bilaterální úrovni s některými členskými státy osmadvacítky včetně Česka.

„Už tehdy jsme věděli, že si ruská výrobní základna zaslouží modernizaci a přislíbili jsme, že se na tom budeme podílet. V minulých letech k tomu skutečně došlo – jenže v podmínkách prudkého propadu cen ropy a dopadu sankcí, tady v době výrazného oslabení kupní síly a platební morálky ruských partnerů. To je z mého pohledu leitmotiv toho, jak se v posledních letech vyvíjely naše vzájemné vztahy,“ doplnil Martin Pospíšil.

Obchodní výměna se nicméně dostává po několika hubených letech do černých čísel. Kromě již zmíněného vývozu se v roce 2017 téměř o 50 procent zvedl i import z Ruska. I to je důkaz, že si podnikatelé na obou stranách umějí s těžkou situací poradit.

Na přesun výroby chybějí peníze

„Pro mnoho českých firem se pozice v Rusku nezměnila. Jsou to především ty podniky, které ustály změny, ustály zabrždění exportu a krizové období, kdy ruští partneři skutečně neměli prostředky na nákup,“ potvrzuje výkonný ředitel Komory pro hospodářské styky se SNS František Masopust.

„Ačkoli souhlasím, že globálně nebyl dopad sankcí EU na náš obchod s Ruskem velký, v některých případech je to jinak – a zbytečně přicházíme o výhody. Kdyby to nebylo smutné, řekl bych, že až směšným a trapným způsobem. Například nemůžeme participovat na modernizaci ruských firem dodávkami našich obráběcích strojů, protože v řadě případů je u nás tato technologie považována za technologii dvojího použití, takže tam místo nás dodávají naši evropští partneři z Itálie, Německa, Francie,“ povzdychl si František Masopust.

„Naše firmy do procesu lokalizace nastupují velmi pomalu, protože na to, aby přemístili výrobu do Ruska, jednoduše nemají prostředky,“ dodává. Jinými slovy: Většině českých společností, které se v Rusku dlouhodobě angažují, v současnosti chybějí peníze na to, aby zde otevřeli společný podnik s ruským partnerem nebo svou filiálku.

Menší firmy zastupuje v exportní diskuzi BusinessInfo.cz předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) Karel Havlíček. „Rusko bylo vždycky pro malé a střední firmy skvělým odbytištěm, nejen s ohledem na tradiční dlouhodobé vztahy, ale i s ohledem na komodity a strukturu exportu, který jsme tam realizovali,“ připomíná a zároveň připouští, že právě menší české firmy na východě v posledních letech vyklidily pozice.

Ruská ekonomika se ale opět zvedá, což může být impulz k pozitivní změně: „V tuto chvíli roste export do Ruska dvojnásobným tempem než do ostatních zemí světa. Začíná se blýskat na lepší časy,“ potvrzuje Karel Havlíček slova svých předřečníků.

Mimo Evropu obchodní partner č.2

Rusko je i dva roky po zavedení sankcí druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem České republiky mimo země Evropské unie. V roce 2017 směřovalo do Ruska 1,9 procent tuzemského exportu.

„Když odečteme země EU, pak je Rusko – pokud jde o export – našim druhým největším partnerem ze Spojenými státy. Co se týká obratu, je druhé hned za Čínou,“ připomněl v debatě Martin Pospíšil.

„Číslo 1,9 procenta je podle mě zavádějící, protože nikdo nedokáže vyčíslit, jak je to se subdodávkami například do Německa, z nichž finální výrobky končí v Ruské federaci, takže jsem přesvědčen, že je to číslo vyšší,“ upřesňuje Masopust.

Podle ředitele zahraničního odboru Pražského hradu Rudolfa Jindráka, který na této pozici nedávno vystřídal Hynka Kmoníčka, je třeba Rusko oddémonizovat. „Firmy jsou často odrazovány od obchodu s Ruskem z politických důvodů. My nemůžeme ignorovat to, co se děje na východě Ukrajiny, ale na druhou stranu je obchod cestou, jak narovnat vztahy na obou stranách, a Rusko potřebujeme mít v jistých aspektech na své straně,“ tvrdí.

Že mohou být Češi úspěšní i v nové situaci dokazuje například firma Zimatechnik. Ta se zúčastnila nedávné prezidentské cesty s podnikatelskou misí do Ruska. Společnost ze Ždírce nad Doubravou se pyšní novým kontraktem za miliony.

„Podepisovali jsme smlouvu s naší partnerskou firmou z Nižného Novgorodu. Kontrakt v hodnotě pět milionů euro se týká modernizace českých tramvají Tatra, kterých je v celém Rusku v provozu stále několik tisíc. S partnery už jsme vyrobili první prototyp,“ říká obchodní ředitel Zimatechnik Petr Švajda.

Firma se k úspěchu vydala právě cestou lokalizace výroby v Rusku. Modernizovaná tramvaj se zde vyrábí z 90 procent. „Naši hlavní náplní je projekční činnost. Při vlastní modernizaci poskytujeme ruským kolegům fyzickou podporu při řešení problémů. Některé díly jsou dodávány českými výrobci, zbytek jsou ruské komponenty,“ doplňuje Petr Švajda.

Také Štěpán Jílek z agentury na podporu exportu CzechTrade komentuje otázku lokalizace výroby českých podniků v Rusku.

Podniky, které vnímají Rusko jako klíčového partnera, budou nuceny výrobu do země přesunout. „Firmy jako BRISK Tábor už dneska svoji produkci v Rusku vyrábějí poměrně s úspěchem, a dostávají se následně i na třetí trhy. Firmám, které mají klasický produkt, se musíme snažit pomoci nejen v v zemích EU, ale i v dalších teritoriích,“ shrnuje Štěpán Jílek.

Rusku se v uplynulých podařilo rychle nastartovat cestu k soběstačnosti, shodli se účastníci debaty. České podniky ovšem do Ruské federace cestu zavřenou nemají, jen se musí – stejně jako jejich partneři v Evropské unii – přizpůsobit zásadně novým podmínkám.

Jakub Procházka

Trendy obchodování s Ruskem (1. část diskuse)

 

Nástroje a význam institucionální podpory obchodu
s Ruskem (2. část diskuse)

 

Hlavní konkurenční výhody českých firem v Rusku
(3. část diskuse)

 

 

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek