Obchodní podmínky

30. 3. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Rozbor výhod a nevýhod použití obchodních podmínek, jejich závaznost pro smluvní strany, možnost jednostranné změny obchodních podmínek (např. ze strany banky nebo mobilního operátora), možnosti řešení konfliktu obchodních podmínek a ochrana před tzv. překvapujícími ustanoveními.

Podrobný obsah

Související právní průvodci


Úvod

Obchodní podmínky představují v současném světě významný a hojně využívaný prostředek, který značně zjednodušuje uzavírání smluv.

Daleko zásadnějším aspektem je však z hlediska každodenního života skutečnost, že jsou mnohdy institutem, na který akceptující smluvní strana neklade důraz, jaký by měla a neuvědomuje si, že obchodní podmínky jsou plnohodnotným smluvním ujednáním, se kterým je nutné se pečlivě seznámit a následně je respektovat a řídit se jimi.

Velké množství smluv, které jsou stranami uzavírány v rámci jejich podnikatelské činnosti, vede smluvní strany k co největšímu zjednodušení samotného kontraktačního procesu. Právě v úmyslu samotný text smlouvy co nejvíce zjednodušit sahají strany po prostředcích, které co nejvíce znění formalizují a minimalizují specifika mezi konkrétními smlouvami. Mezi takové prostředky patří vzorové smlouvy, formuláře, ale i obchodní podmínky.

Závazky uzavřené za použití výše uvedených prostředků ve vztazích podnikatel – nepodnikatel jsou označovány jako smlouvy uzavřené tzv. adhezním způsobem. To znamená, že jedna ze smluvních stran navrhne či předloží kompletní znění smlouvy ve standardizované formě, slabší smluvní strana pak mnohdy nemá již v průběhu kontraktačního procesu možnost do znění jakkoli zasáhnout a je nucena jednat podle tzv. principu „take it or leave it“.

Další text článku je zaměřen pouze na jeden z typů tzv. nepřímých ujednání, a to právě obchodní podmínky.

Právní úprava

Zaměříme- li se na problematiku obchodních podmínek, jejich zákonná úprava není nová. Obchodní podmínky upravoval už obchodní zákoník (zák. č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve svém ustanovení § 273 ObchZ.

S účinností od 1. 1. 2014 byla úprava obchodních podmínek zahrnuta pod obecná ustanovení o smlouvách v zák. č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, v platném znění (dále jako „OZ“), konkrétně do ust. § 1751 a následujících OZ. Zákonná úprava v OZ byla oproti původní rozšířena o úpravu některých dosud sporných otázek ohledně obchodních podmínek, a to zejména možnost jednostranné změny obchodních podmínek, tzv. battle of forms – tedy konfliktu obchodních podmínek, a dále použití tzv. překvapivých ustanovení.

Otázka právní úpravy obchodních podmínek je ve vazbě na jejich široké využití v obchodních vztazích hojně řešeným tématem také na mezinárodní úrovni. Z činnosti různých mezinárodních uskupení vzniklo několik souborů pravidel pro mezinárodní obchodní styk, kde jsou mimo další řešeny právě i obchodní podmínky (např. zásady UNIDROIT, INCOTERMS vydané Mezinárodní obchodní komorou v Paříži aj.).

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Co jsou obchodní podmínky

Obchodní podmínky (dále také jako „OP“) představují jednu z forem nepřímých smluvních ujednání. Právní úprava ovšem neposkytuje bližší zákonnou definici tohoto pojmu. Jak již bylo uvedeno, jedná se o prostředek upravující vzájemná práva a povinnosti smluvních stran v různých situacích, které nebyly upraveny v textu samotné smlouvy. OP tedy především doplňují obsah smlouvy, jejíž jsou součástí. Obchodní podmínky je možné použít nejen v obchodních vztazích, ale právě také ve vztahu podnikatel – nepodnikatel u tzv. spotřebitelských smluv.

Pro určení, že se jedná o obchodní podmínky je rozhodující způsob, jakým se stávají součástí smlouvy. Obchodní podmínky se stanou součástí konkrétní smlouvy v okamžiku, kdy s tím obě smluvní strany projeví souhlas. Jejich podstatou je určení vzájemných práv a povinností smluvních stran pomocí pravidel, která nejsou obsažena ve vlastním textu smlouvy, ale strany ve smlouvě projeví shodnou vůli řídit se jimi. Obchodní podmínky tedy mají být zásadně aplikovány s přihlédnutím k obsahu konkrétní smlouvy.

Znění obchodních podmínek zpravidla v rámci procesu sjednávání smlouvy připravuje a předkládá jedna ze smluvních stran. Navrhovatel typicky předkládá smluvní podmínky, které používá pro větší počet uzavíraných smluv určitého druhu, aby si sjednotil právní režim daného druhu/ typu uzavíraných smluv.

Není tomu tak ale vždy, smluvní strany mohou také pro svůj smluvní vztah použít obchodní podmínky, jejichž znění vypracovala třetí osoba. Typicky se bude jednat o podmínky vypracované odbornými či zájmovými organizacemi různého druhu podle typu smlouvy. Příkladem mohou být podmínky vypracované Komisí OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL) nebo podmínky FIDIC – Mezinárodní asociace konzultačních inženýrů a další.

Obsah obchodních podmínek

Vzhledem ke svému obecnému charakteru upravují obchodní podmínky ta práva a povinnosti, která jsou pro daný smluvní vztah typická a opakují se ve všech smlouvách stejného druhu, které navrhovatel OP uzavírá. Představují tedy formu standardizace smluvních vztahů. Typicky používají ujednání obvyklá pro určitý typ smluvního vztahu.

Co se týče obsahu obchodních podmínek, záleží vždy na pojetí smluvních stran. OP mohou upravovat kompletní přehled práv a povinností obou smluvních stran s tím, že smlouva samotná obsahuje už jen specifikaci smluvních stran, nebo se v úpravě OP mohou zaměřit pouze na vymezení odchylek od zákonné dispozitivní úpravy. Zákon v některých případech ale i stanoví přímo obsah obchodních podmínek – například v ust. § 2774 OZ upravující pojistné podmínky.

Obecně platí, že součástí obchodních podmínek mohou být i některé z podstatných náležitostí, které zákon pro daný konkrétní smluvní typ stanoví.

Jak již bylo uvedeno, záleží na smluvních stranách, v jakém rozsahu přenechají úpravu svého smluvního vztahu právě na obecné úpravě obchodních podmínek. K nejčastějším okruhům práv a povinností, jenž bývají v praxi upravovány prostřednictvím OP, lze zařadit:

  • způsob uzavření jednotlivých smluv,
  • způsob stanovení ceny,
  • platební podmínky,
  • dodací lhůty, podmínky dodávky,
  • místo plnění,
  • odpovědnost za škodu, přechod nebezpečí škody na věci,
  • záruka, odpovědnost za vady, okolnosti vylučující odpovědnost za vady,
  • jakost a provedení zboží,
  • právo na odstoupení od smlouvy,
  • rozhodčí doložka,
  • určení rozhodného práva (ve smlouvách s mezinárodním prvkem).

Závaznost obchodních podmínek

Jak již bylo zmíněno, obchodní podmínky se stávají pravidlem chování závazným pro dané smluvní strany teprve v okamžiku, kdy se stanou součástí smlouvy.

V první řadě je nezbytné upozornit, že v situaci, kdy úprava nějaké otázky v textu smlouvy bude v rozporu s ujednáním obsaženým v obchodních podmínkách. V takovém případě mají na základě principu lex specialis aplikační přednost přímá smluvní ujednání obsažená ve smlouvě.

Aby se obchodní podmínky staly součástí smlouvy, je třeba naplnit podmínky uvedené v ustanovení § 1751 odst. 1 OZ, tj. zejména požadavek odkazu na obchodní ve smlouvě samé. Z textu smlouvy tak musí jasně vyplývat, že součástí smlouvy jsou ještě další pravidla, která ve vlastním textu smlouvy nejsou obsažena.

Ovšem pouhý odkaz k závaznosti ujednání obsažených v obchodních podmínkách nestačí. Odkaz musí být zároveň doprovázen seznámením se s jejich obsahem před podpisem smlouvy, k čemuž má být akceptantovi, tedy straně, která k obchodním podmínkám přistupuje, poskytnuta přiměřená lhůta. Jsou-li obchodní podmínky přiloženy k návrhu smlouvy, zakládá se tím tzv. presumpce seznámení se s nimi. 

Rovněž pokud je smluvním stranám znění obchodních podmínek známé z jejich předchozího obchodního styku, není nezbytné je ke smlouvě přikládat, postačí odkaz v textu smlouvy, tzv. inkorporační doložka. Jejich znalost smluvními stranami se v takovém případě předpokládá na základě opakovaného nebo delší dobu trvajícího obchodního styku mezi stranami smlouvy, ve kterém byly dané smluvní podmínky používány.

Ovšem v případě, že by mezi stranami vznikl z dané smlouvy spor, důkazní břemeno ohledně prokázání známosti OP bude na té straně, která konkrétních obchodních podmínek dovolává (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1998 sp. zn. 5 Cmo 318/97).

Naopak, v případě, že je smlouva uzavírána tzv. adhezním způsobem (např. prostřednictvím formuláře), je dle ust. § 1799 OZ úprava odkazu na obchodní podmínky zpřísněna a odkaz naobchodní podmínky v takové smlouvě pak musí splňovat požadavky § 1799 OZ. Silnější strana musí prokázat, že s odkazem byla slabší strana (tj. strana, která v daném smluvním vztahu vystupuje mimo svou podnikatelskou činnost) seznámena nebo že jí význam odkazu musel být znám.

Tímto seznámením může být i dostatečně zvýrazněný text o odkazu na znění obchodních podmínek na té stránce, na níž se slabší strana podepisuje. Tento požadavek seznámení se týká následků inkorporační doložky pro slabší smluvní stranu (připojení obchodních podmínek). Nevyžaduje se tedy, aby tato smluvní strana byla zvláště seznámena s textem inkorporační doložky či jejím umístěním ve smlouvě.

Dle ustanovení §1751 odst. 3 OZ lze při uzavření smlouvy mezi podnikateli obchodní podmínky přiložit pouze odkazem na obchodní podmínky, které vypracovaly odborné nebo zájmové organizace (např. výše uváděné INCOTERMS). U takových obchodních podmínek se předpokládá, že jsou obecně známé a není tak třeba dokazovat, že se s nimi protistrana seznámila.

INCOTERMS

Název vychází z anglického International Commercial Terms. Jedná se o mezinárodně uznávaná oficiální pravidla pro výklad obchodních doložek vydávaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, které byly v původním znění vydány již roku 1936. INCOTERMS obsahují především úpravu vztahů vyplývajících z kupní smlouvy, z povinností při celním odbavení, balení zboží čí přebírání dodávky a další. Nejsou ovšem závaznou normou ani z hlediska mezinárodního ani vnitrostátního práva, smluvní strany musí nejprve ve smlouvě projevit svou vůli být jejich obsahem vázány.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Způsoby připojení obchodních podmínek ke smlouvě

Způsob připojení obchodních podmínek úzce souvisí s jejich závazností pro smluvní strany. Z ustanovení § 1751 odst. 1 NOZ vyplývá, že nezbytný je odkaz na OP ve smlouvě, který musí v textu smlouvy stát před podpisem smluvních stran.

Je-li možné uzavřít určité typy smluv ústně, může být i odkaz na obchodní podmínky učiněn ústně. Zároveň je možné užít obchodní podmínky i v případě konkludentně uzavřené smlouvy (typickým příkladem pak bude parkování na placeném parkovišti obsluhované automatem).

Nicméně obecně lze ústní odkaz na zahrnutí obchodních podmínek do ústně uzavírané smlouvy spíše nedoporučit, a to zejména z důvodu špatné průkaznosti v případě sporu. Z praktického hlediska je nejvíce optimální písemný odkaz na obchodní podmínky a jejich faktické přiložení ke smlouvě, jenž automaticky zakládá presumpci seznámení se s jejich obsahem.

V praxi se lze často setkat dokonce s podepisováním smluvních podmínek nad rámec podpisu nutného k uzavření smlouvy. Podepsání obchodních podmínek zvyšuje míru právní jistoty obou smluvních stran, neboť tak nemůže být pochyb o projevené vůli stran se řídit ustanoveními v OP, zároveň podpis pod OP zakládá nevyvratitelnou domněnku zákonné podmínky seznámení se s nimi. Nicméně podle rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 5 Cmo 318/97 nemusí být znění obchodních podmínek podepsáno.

Obchodní podmínky v praxi

Co se týče praktické stránky seznámení se s obchodními podmínkami, je vhodné zmínit několik problematických situací, na které již reagovala judikatura.

Pouhé faktické zveřejnění obchodních podmínek, například tím, že je podnikatel fyzicky vyvěsí ve své provozovně, nelze považovat zákonnou podmínku odkazu na OP ve smlouvě za splněnou.

Samotné uveřejnění obchodních podmínek nebo jejich snadná dostupnost nevede automaticky k tomu, že by se takové obchodní podmínky staly součástí smlouvy. Ani ze zákonného požadavku na zveřejnění obchodních podmínek ještě nevyplývá jejich začlenění do smlouvy. Závaznými se obchodní podmínky pro smluvní strany stávají až s odkazem ve smlouvě.

Problematickou se také může jevit otázka odkazu na webové stránky s obchodními podmínkami. Ne vždy může být takový odkaz na webové stránky považován za řádné přiložení obchodních podmínek. V případě, že je odkaz na obchodní podmínky umístěn na webových stránkách za situace, kdy je ale smlouva uzavírána na pobočce, není řádně splněna zákonná podmínky přiložení ani možnosti seznámení se s OP.

Naopak za situace, kdy je na obchodní podmínky odkazováno prostřednictvím hypertextového odkazu při uzavírání smluv elektronickými prostředky, podmínka dostatečného přiložení obchodních podmínek bude pravděpodobně splněna (k tomu blíže dále v textu viz Obchodní podmínky a e-shopy).

Obchodní podmínky a e-shopy

Uzavírání smluv elektronicky přes webové rozhraní je typickým příkladem pro použití obchodních podmínek. Pro provozovatele internetových obchodů je nezbytné zmínit, že pro splnění odkazu na obchodní podmínky nepostačí, bude-li odkaz na obchodní podmínky umístěn „kdesi na webové stránce“ mimo kontext formuláře vyplňovaného za účelem objednávky.

Odkaz na obchodní podmínky musí být umístěn v části – kroku, kde dochází ze strany kupujícího k objednávce. Pokud by se odkaz na obchodní podmínky objevil například až po provedení objednávky, jednalo by se o neplatný odkaz na obchodní podmínky a tyto by nebyly platnou součástí smlouvy.

Podmínku přiložení obchodních podmínek dle výkladových stanovisek ale rovněž nesplňuje zobrazení v tzv. pop-up okně. Obchodní podmínky je nutné zpřístupnit v jiném okně na téže stránce za předpokladu možnosti uchování obsahu obchodních podmínek.

V tuzemské praxi většina internetových prodejců plní tuto zákonnou povinnost tak, že si kupující – zákazník může otevřít odkaz na obchodní podmínky v novém okně při zadávání souhlasu s nimi při dokončování objednávky, a zároveň jsou obchodní podmínky přístupné i mimo proces objednávání v jedné ze záložek eshopu. Takto by měly být podmínky pro řádné uplatnění podmínek, které ukládá zákon splněny.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Konflikt obchodních podmínek – tzv. „battle of forms“

Konflikt obchodních podmínek nastává, když přijímající smluvní strana odkáže při přijímání smlouvy na jiné obchodní podmínky než navrhovatel.

V praxi k takové situaci dochází nejčastěji tehdy, když prodejce předloží návrh smlouvy s odkazem na své smluvní podmínky a kupující akceptuje objednávkou odkazující na své smluvní podmínky. Vzhledem ke skutečnosti, že smyslem jednání stran je uzavření smlouvy, strany většinou v dobré víře předpokládají, že smlouva byla uzavřena, každá ze stran plní dle smlouvy a smluvních podmínek, které považují za platné, a konflikt obchodních podmínek si uvědomí teprve až v případě řešení sporu.

V první řadě je nezbytné říci, že konflikt obchodních podmínek nemá vliv na vznik smlouvy. Co se pak týče kolidujících ustanovení, současná česká právní úprava na takovou situaci pamatuje a v ust. § 1751 odst. 2 OZ, když k řešení stanoví tzv. „The Knock Out Rule“, tj. teorii zbytkové platnosti.

To znamená, že v případě konfliktu dvou znění obchodních podmínek zůstávají v platnosti obchodní podmínky v rozsahu, v němž si neodporují. Naopak, navzájem si kolidující ustanovení jsou neplatná a pro úpravu práv a povinností se namísto nich použijí podpůrná ustanovení zákona.

Principem tohoto pravidla je snaha uzavřít smlouvu. Smlouva není dle zákona uzavřena pouze v případě, že by některá ze smluvních stran bez zbytečného odkladu po uzavření takové smlouvy výše uvedený postup, tedy zneplatnění kolidujících ustanovení OP a podpůrné použití zákona, vyloučila.

Vzhledem k tomu, že je na obchodní podmínky nahlíženo jako na doplňková ustanovení smlouvy, která blíže specifikují práva a povinnosti stran daného smluvního vztahu, má se za to, že smlouva byla uzavřena v případě, že se smluvní strany dohodly na podstatných náležitostech v textu smlouvy i přes kolidující obchodní podmínky.

Výše uvedený princip se použije i za situace, že by se v jedněch nebo obou kolidujících obchodních podmínkách objevila formulace typu, že: „v případě kolize obchodních podmínek mají tyto obchodní podmínky přednost“.

Pro úplnost je vhodné doplnit, že výše uvedený princip je uplatňován v české právní úpravě. Zahraniční právní úprava konfliktu obchodních podmínek se různí, objevují se různé modely řešení, což je nezbytné brát na zřetel v případě, že by se jednalo o smlouvu s mezinárodním prvkem.

Možnost jednostranné změny všeobecných smluvních podmínek

V případě uzavírání smluv na dobu neurčitou či u smluv dlouhodobých (typicky závazky uzavírané spotřebitelem s telekomunikační, energetickou společnosti, bankou, a dalšími) není ani reálné po obchodnících požadovat, aby uskutečňovali své služby řadu let za neměnných podmínek.

Stejně je tomu v případech, kde je předmětem spotřebitelské smlouvy plnění závislé na dodávkách, jejichž ceny nejsou stanoveny ke dni uzavření smlouvy, ale ke dni skutečného plnění (např. mezinárodní obchody, kde se cena zboží odvíjí od aktuálního měnového kurzu). Současná právní úprava na základě ustanovení § 1752 OZ zakládá nově zákonnou možnost tzv. přiměřené změny obchodních podmínek.

Obchodní podmínky lze měnit a přizpůsobovat je tak novým potřebám jejich uživatelů, aniž by bylo zapotřebí vypovídat stávající smlouvu, uzavírat novou či formálně smlouvu dodatkovat. Nicméně změna obchodních podmínek znamená změnu smlouvy, a proto zákonodárce kogentně vymezil podmínky, při jejichž společném naplnění může dojít k jednostranné změně obchodních podmínek. Zákonem vymezené podmínky jsou následující, když tyto musí být splněny současně:

  • Strana používající OP musí uzavírat smlouvy s větším počtem osob zavazující dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu s odkazem na obchodní podmínky.
  • Z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy vyplývá rozumná potřeba pozdější změny obchodních podmínek.
  • Strany si tak předem ujednaly, že jedna strana může obchodní podmínky v přiměřeném rozsahu změnit.
  • Strany si předem ujednaly, jakým způsobem zamýšlenou změnu druhé straně oznámí.
  • Zároveň musí mít protistrana právo změny obchodní podmínky odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět ve výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele. Opačné či vylučující ujednání bude považováno za neplatné.

V případě, že mezi stranami není ujednán rozsah budoucí změny obchodních podmínek, nepřihlíží se ke změnám vyvolaným okolnostmi, které strana odkazující na obchodní podmínky musela předpokládat (např. výkyvy v měnovém kurzu, inflace,…). Rovněž se nepřihlíží ke změnám vyvolaným změnami osobních nebo majetkových poměrů. Záleží tedy na formulaci v konkrétních OP, aby mohla být budoucí změna platná.

Ochrana před tzv. překvapujícími ustanoveními

Zákonodárce v § 1753 NOZ vycházel z potřeby ochrany slabší smluvní strany a předpokladu, že nejenže druhá strana většinou předloženým obchodním podmínkám nevěnuje dostatečnou pozornost, ale současně že slabší smluvní strana nemá faktickou možnost měnit jejich obsah.

Současný občanský zákoník se proto chrání důvěru v poctivost protistrany a stanoví, že ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, jsou neúčinná, nepřijala-li je druhá strana výslovně. Překvapivá ustanovení je tedy možné definovat jako ujednání, které druhá strana nemohla rozumně očekávat.

Jedná se jednak o ustanovení neočekávaná vzhledem ke svému obsahu (jako příklad je možné uvést vyloučení odpovědnosti za vady nebo omezující právo strany odstoupit od smlouvy), jednak pak ustanovení neočekávaná svou formou nebo způsobem vyjádření (např. text OP o extrémním rozsahu či obtížně čitelná ustanovení). Vedle toho není možné sjednat ani ustanovení, které by uvedenou ochranu před překvapivými ustanoveními vylučovalo.

Důležité je uvést, že posouzení, zda se jedná o tzv. překvapivé ustanovení, závisí nejen na jeho obsahu, ale i na způsobu vyjádření, stejně tak ale i na dalších okolnostech daného smluvního vztahu.

Výjimka z aplikace výše uvedeného „ochranného ustanovení“ by nastala v případě, kdyby druhá strana „překvapivé ustanovení“ výslovně přijala, a to ideálně přímo zahrnutím do textu smlouvy samotné. Další možností je pak postup, kdy protistrana připojí svůj podpis pod listinu, kde je na takovou klauzuli výslovně poukázáno nebo je typograficky zvýrazněna (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1201/2009).

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Výhody užití všeobecných obchodních podmínek

Obchodní podmínky se staly nepostradatelným institutem v běžné podnikatelské praxi. Nejvýznamnější předností využívání obchodních podmínek při uzavírání smluv je, jak už bylo uvedeno, celkové zjednodušení samotného procesu uzavírání smluv. Tím, že je velká část obsahu smlouvy vyčleněna do VOP, tak dochází k usnadnění a do jisté míry i zautomatizování smluvních vztahů.

Přesune-li podnikatel, je-li zároveň navrhovatelem znění OP, do znění obchodních podmínek podstatnou část náležitostí smlouvy, má jakousi jistotu, že smluvní vztahy, do nichž vstupuje, s sebou nesou vždy stejná práva a povinnosti. Navrhovatel obchodních podmínek ale musí vždy důsledně dbát na správnou aplikaci zákonných aspektů podmiňujících platnost obchodních podmínek, aby byly účinné.

Samozřejmě, na druhou stranu pro stranu přijímající obchodní podmínky je nezbytné doporučit neztrácet na ostražitosti. Jak bylo uvedeno, obchodní podmínky jsou plnohodnotnou součástí smlouvy, a lze očekávat, že navrhovatel konstruoval obchodní podmínky spíše ve svůj prospěch. Je tedy rozhodně na místě se se zněním OP důkladně seznámit a v případě, že nějaké ustanovení OP nevyhovuje dohodě či představám, lze po navrhující smluvní straně požadovat zřízení odchylky v rámci samotného textu smlouvy.

Rizika užití všeobecných obchodních podmínek pro slabší smluvní stranu

Používání OP může mít do jisté míry za následek omezení smluvní svobody, a to hlavně ve vztazích s ekonomicky silnějším smluvním partnerem. Takový smluvní partner ovšem zpravidla odmítá na znění obchodních podmínek cokoli měnit. Pak nezbývá smluvní straně přijímající než volit mezi akceptací, byť ne zcela dle „svých pravidel, a neuzavřením smlouvy.

Dalším rizikem smluvního vztahu, kde jedna ze stran používá OP, je tak jeho jednostranná výhodnost, neboť strana předkládající obchodní podmínky má přirozenou tendence si utvořit znění OP „k obrazu svému“.

Používání OP může vést ke ztrátě individuálního přístupu vůči jednotlivým smluvním partnerům, jejich následnému odcizení a zanedbání určitých specifických výhod, které by mohly při nestandardizovaném smluvním vztahu vzniknout.

Shrnutí a závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že používání obchodních podmínek je bezesporu žádoucím zjednodušením a urychlením kontraktačního procesu. Zároveň je potřeba mít na zřeteli základní zákonná pravidla, aby mohly být obchodní podmínky považovány a přijaty za plnohodnotnou součást konkrétní smlouvy. Ty stanoví občanský zákoník v ustanovení § 1751 a násl. OZ.

Aby byly obchodní pro smluvní vztah závazné, je třeba v samotné smlouvě na připojení obchodních podmínek odkázat a prokázat seznámení protistrany s jejich obsahem. Seznámení s obsahem je presumováno v případě, kdy je znění obchodních podmínek fyzicky přiloženo ke smlouvě, v ideálním případě podpis protistrany i pod jejich znění.

V případě rozporu obchodních podmínek s ustanovením smlouvy, platí, že smlouva má vždycky přednost.

Pokud dojde k situaci, kdy každá ze stran závazku poukáže v rámci přijímání smlouvy na jiné obchodní podmínky, jejichž ustanovení kolidují, jejich znění budou v rozsahu, ve kterém si odporují, považována za neplatná. Na samotné uzavření smlouvy však konflikt obchodních podmínek žádný vliv nemá.

Obchodní podmínky je možné i jednostranně měnit, ovšem pouze za splnění všech zákonem stanovených podmínek. Je tak možné učinit pouze u smluv stejného druhu s opětovným plněním uzavíraných s větším počtem osob, s tím, že možná změna OP musí být ve smlouvě předem sjednána, a to včetně způsobu oznámení takové změny protistraně.

Protistrana musí mít možnost v případě nesouhlasu se změnou obchodních podmínek od smlouvy odstoupit.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek