Oběhové hospodářství: Jsme na něj připraveni?

6. 10. 2016 | Zdroj: EurActiv.cz

V čem spočívá princip oběhového hospodářství a jak správně vyvážit opatření, aby se veškeré materiály v EU využívaly s co největší účinnosti? Výstup z diskuzního setkání, které pořádal portál EurActiv.cz 15. dubna 2016 v Praze ve spolupráci s Velvyslanectvím Nizozemského království, Teplárenským sdružením ČR a společností Ekolamp. Partnerem akce byl Národní konvent o EU.

Diskutovaná témata

  • Uzavření životního cyklu výrobku – jak vytvořit vhodné podmínky a jaké jsou současné překážky?
  • Cíle oběhového balíčku do roku 2025 resp. 2030 a pozice České republiky k nim, konzistence aktuální národní strategie a připravované legislativy v oblasti odpadů s návrhy Komise.
  • Jak ovlivní návrhy na omezení skládkování další způsoby využití odpadu, zejména poměr mezi recyklací a spalováním?
  • Jak ovlivní nové legislativní návrhy ČR plnění cílů sběru elektroodpadu?

 

Úvod: Oběhové hospodářství

Oběhové hospodářství je založeno na lepším využívání ubývajících zdrojů, a to jak domácnostmi, tak i výrobními a průmyslovými podniky. Výrobky, které přestanou fungovat, by podle tohoto principu neměly skončit na skládce a materiály, z nichž jsou vyrobeny, by měly být do maximální míry využívány dál.

Přechod k takovému typu ekonomiky v prosinci 2015 navrhla Evropská komise, která představila legislativní balíček obsahující akční plán opatření soustředěných na všechny životní fáze výrobku a překážky na trhu v konkrétních odvětvích či zdrojích surovin. Balíček má nahradit původní legislativní návrhy, které byly na počátku loňského roku kvůli přetrvávajícím neshodám mezi členskými státy staženy.

Nové návrhy se zaměřují mimo jiné na zemědělské produkty a odpady, průmyslový odpad, odpad ve stavebnictví a z demolic, dřevo a papír, plasty, obalové materiály, potraviny, elektronická a elektrická zařízení a podobně. Vedle společných evropských cílů zmíněných v následující infografice představila Komise také strategii pro nakládání s plasty, jejichž využívání v EU stále roste.  Dále vybízí členské státy, aby se věnovaly problematice kritických surovin, které mají pro EU velký hospodářský význam, ale jejich zdroje mohou být omezené.

Mezi další klíčová opatření navržená Komisí patří vytváření norem kvality druhotných surovin, opatření pracovního plánu pro ekodesign na období 2015–2017, která kromě energetické účinnosti prosazují i opravitelnost, trvanlivost a recyklovatelnost výrobků, revidované nařízení o hnojivech, které má za cíl usnadnit uznávání organických hnojiv a hnojiv na bázi odpadů na jednotném trhu a podpořit úlohu bioživin. Komise přišla i s opatřeními pro opětovné využívání vody včetně legislativního návrhu týkajícího se minimálních požadavků na opětovné využití odpadních vod.

Díky oběhovému hospodářství by evropská ekonomika měla ročně ušetřit zhruba 600 milionů tun materiálů, které se nacházejí v odpadu a které je možné recyklovat či znovu využít. Nový model ekonomiky má podle Bruselu nejen pomoci životnímu prostředí, ale má rovněž zajistit nová pracovní místa.

Stanoviska:

„Česká republika byla k prvnímu návrhu balíčku pro oběhové hospodářství rezervovaná, měla k němu určité výhrady, ale nakonec ho podpořila. Situace se ovšem v loňském roce změnila a cíle, které jsou navrženy pro recyklaci odpadů a pro skládkování, jako Česká republika plně podporujeme,“ uvedl na debatním setkání ředitel odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí Jaromír Manhart.

„Debata o oběhovém hospodářství se soustředí především na komunální odpad, který však z hlediska celkového objemu odpadů není tou nejzásadnější položkou. Jedná se o společensky důležitou otázku, která se dotýká každého, nicméně významná je také část balíčku oběhového hospodářství, která se zaměřuje na oblast ekodesignu, výroby, samotné spotřeby a vytváření trhu s druhotnými surovinami,“ upozornila ředitelka odboru ekologie na ministerstvu průmyslu a obchodu Pavlína Kulhánková.

Jak ovlivní návrhy na omezení skládkování další způsoby využití odpadu, zejména poměr mezi recyklací a spalováním?

Evropský balíček k oběhovému hospodářství navrhuje, aby členské státy EU omezily skládkování komunálních odpadů na 10 %, a to za 14 let, tedy k roku 2030. Pro ČR, která v roce 2013 skládkovala 52,2 % a rok později 48,3 % odpadu, to bude představovat jeden z největších úkolů.

Česká republika si v aktuálním návrhu odpadového zákona stanovila, že k roku 2024 zakáže skládkování neupraveného směsného komunálního odpadu, což je o 6 let dříve, než v aktuální strategii k oběhovému hospodářství navrhuje Komise. Ministerstvo navíc navrhuje zavést zákaz skládkování recyklovatelných a spalitelných odpadů (s výhřevností nad 4 MJ/kg). Někteří stakeholdeři se obávají, že kombinace těchto opatření povede k nadměrnému rozvoji spaloven na úkor recyklace a opětovného využívání surovin.

Podobnou argumentaci lze slyšet i na evropské úrovni, a to zejména v souvislosti s politikou nových členských zemí. V některých totiž stále nejsou dostatečně rozvinuta schémata, která odpovědnost za sběr zvláštních kategorií odpadu převádějí na výrobce. Podobně státům často chybí i zařízení na třídění a zpracování odpadu a zavedení takové infrastruktury vnímají jako potenciálně nákladné.Energetické využívání odpadů může naopak představovat atraktivní způsob, jak řešit problém závislosti na dovozu energií.

Stanoviska:

„Odklon odpadů ze skládek přinese zásadní zlepšení odpadového hospodářství, bude stimulovat rozvoj a inovace v recyklačních postupech, omezení skládkování a snížení ekologické újmy, zajistí změny v oblasti spotřebitelského chování, sníží materiálovou náročnost ekonomiky, zajistí prevenci vzniku odpadů, opětovné využívání výrobků a pomůže také vytvářet nová pracovní místa vedoucí k trvale udržitelnému rozvoji a podpoře oběhového hospodářství,“ vyjmenoval na debatním setkání Jaromír Manhart.

„Ministerstvo životního prostředí v odpadovém zákoně navrhuje zákaz skládkování spalitelných odpadů od roku 2024. To je věc, kterou v evropské legislativě nenajdeme. Česká republika tedy v tomto směru dělá něco navíc. V případě míry recyklace ovšem nic navíc neděláme, ačkoliv by měla mít v odpadové hierarchii přednost. Dejme si tedy raději vyšší cíl pro recyklaci než na omezení skládkování spalitelných odpadů. To by měl být první krok,“ myslí si odpadový expert Hnutí Duha Ivo Kropáček.

Podle ředitele České asociace odpadového hospodářství Petra Havelky by měl být navrhovaný český zákon o odpadech v souladu s opatřeními navrženými na evropské úrovni. „Česká republika má strategii v podobě Plánu odpadového hospodářství, ale co se týká zákona, žádnou jistotu nemáme. Pokud bude připravovaný odpadový zákon přijat, může reálně platit dva roky a jakmile EU jako celek přijme novou směrnici, nastane změna pravidel. V tuto chvíli už přitom víme, že evropský cíl nepůjde pod 65 % recyklace. Pro investory může být těžko něco horšího, než když mu stát dá určitý signál, který se ovšem za dva roky změní,“ řekl.

„Cíl nastavený jako podíl recyklace je pro Českou republiku nevýhodný, protože je úspěšná především v prevenci odpadu,“ upozorňuje ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek s odvoláním na údaje Eurostatu. Podíl recyklovaného komunálního odpadu podle něj není vhodným ukazatelem přechodu k oběhovému hospodářství. „Pro životní prostředí nejpříznivější horní patra hierarchie nakládání s odpadem jsou zcela ignorována a vzniká motivace k větší produkci snadno recyklovatelného odpadu. Podporuje se tak kvantita namísto efektivity procesů a kvality výstupů,“ řekl. Cíle pro recyklaci by prý měly být doplněny tak, aby nepoškozovaly státy, které jsou úspěšné v prevenci odpadu.

„V oběhovém hospodářství hraje roli snaha vrátit suroviny zpět do materiálového cyklu. Není však možné toho dosáhnout ve 100 % materiálů. Evropský cíl počítá s cílem recyklace ve výši 65 %. Pokud si vezmeme jako příklad Slovinsko, které 65 % odpadu recykluje, je potřeba se podívat na to, co dělá se zbytkem. To je odpad, který jde na skládky a není dál využíván. Podle našeho názoru by však bylo vhodné využít energii, která je v tomto zbytkovém odpadu k dispozici. Pokud se energetika v tomto smyslu napojí na oběhové hospodářství, sníží množství primárních surovin, které do cyklu vstupují,“ podtrhnul během debaty technický ředitel společnosti Veolia Vedlejší produkty ČR Jiří Čenský, který poukázal na to, že díky energetickému využití odpadu se například může snížit závislost na uhlí.

Jak ovlivní nové legislativní návrhy ČR plnění cílů sběru elektroodpadu?

Vedle novely zákona o odpadech vzniká také nový zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností, který se mimo jiné zabývá podmínkami pro fungování kolektivních systémů zaměřených na sběr elektroodpadů.

Podle evropských pravidel má ČR do roku 2016 sbírat minimálně 45 % elektroodpadů. Do roku 2021 už to má být 65 %. Z návrhu zákona vyplývá, že za plnění těchto cílů by do budoucna měli prostřednictvím kolektivních systémů odpovídat výrobci. Ruku v ruce s tím má jít nové pravidlo, podle kterého mají mít všechna místa zpětného odběru povinně uzavřeny smlouvy s kolektivními systémy. Umožnilo by to lépe sledovat, co se s elektroodpadem reálně děje.

Tento návrh kritizují odpadové firmy, podle kterých by měli mít možnost zřizovat sběrná místa všichni zájemci, kteří splní definované podmínky – například oprávněné odpadové firmy s licencí od státu. Provozovatelé kolektivních systémů na to namítají, že pokud na ně má spadnout odpovědnost za plnění evropských cílů, bez uzavřené sběrné sítě to nepůjde.

Co se zástupcům kolektivních systémů nezamlouvá, to jsou omezení pro jejich zakladatele nebo společníky. Kritizují například podmínku, podle které mají být k založení kolektivního systému pro odběr elektrozařízení potřeba čtyři výrobci, nebo pravidlo, podle kterého by se mohl stát společníkem kolektivního systému pro odběr elektrozařízení jen výrobce, který uvedl za poslední tři roky na český trh alespoň 500 tun elektro výrobků. Jedná se prý o omezování hospodářské soutěže a diskriminaci výrobců lehkých typů elektrozařízení. Tato a podobná pravidla ale mají podle ministerstva životního prostředí zabránit tomu, aby kolektivní systémy zakládali takzvaní účeloví výrobci bez reálného zájmu o jejich efektivní provozování.

Stanoviska:

„Požadavek aby musela mít všechna místa zpětného odběru smlouvy s kolektivním systémem (tzv. uzavřená sběrná síť), vnímáme jako účelové omezení volné hospodářské soutěže. Jde o monopolistický zájem jednoho kolektivního systému, který si z prostředků určených na sběr elektroodpadu postavil zařízení na recyklaci elektrozařízení a nyní se snaží tímto způsobem z trhu vytlačit ostatní zpracovatele. Většina kolektivních systémů však s tzv. uzavřenou sběrnou sítí nesouhlasí. Zcela jistě by zde měl zasáhnout antimonopolní úřad,“ sdělila EurActivuZuzana Adamcová, PR manažerka společnosti Ekolamp, která provozuje kolektivní systém pro zpětný odběr osvětlovacích zařízení.

„Směrnice sice nestanoví, že by měl být systém uzavřený, ale jasně říká, že za sběr jsou odpovědní výrobci. Pro ně to samozřejmě není dobrá zpráva, ale pokud se mají tohoto úkolu ujmout, musí být zajištěny podmínky tak, aby byl celý proces co nejefektivnější a nejlevnější,“ vysvětlil během diskuzního setkání předseda představenstva Asociace spotřební elektroniky Michal Mazal.

„Ministerstvo životního prostředí pouští z rukou odpovědnost, kterou má Česká republika ve vztahu ke zpětnému odběru výrobků s ukončenou životní, a převádí ji na výrobce, respektive kolektivní systémy. Tento uzavřený systém sběru je pro recyklační průmysl nepřijatelný. V Česku existuje funkční systém vykazování odpadů a pokud by byl určitým způsobem upraven, je schopen ministerstvu přinášet taková data, která umožní fungování otevřeného systému tak, aby Česká republika s minimálními náklady na logistiku byla schopna plnit cíle EU,“ podotkl ale ředitel Svazu průmyslu druhotných surovin Petr Šulc.

Adéla Denková, EurActiv.cz

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek