Obrana při nespravedlivém podání insolvenčního návrhu

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Jak se bránit proti nespravedlivému, neoprávněně podanému návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Takový návrh může mít za následek nejen omezení podnikatele v nakládání s majetkem, ale i nepříznivý dopad na jméno firmy, dobrou pověst podnikatele, důvěru obchodních partnerů, veřejnosti a zaměstnanců, a vůbec na další činnost podnikatele.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. 1. 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah


Článek informuje o tom, jak se bránit proti nespravedlivému, neoprávněně podanému návrhu na zahájení insolvenčního řízení na základě zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, v platném znění (dále jen „insolvenční zákon"). Takový návrh může mít za následek nejen omezení podnikatele, proti němuž insolvenční návrh směřuje, v nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, ale i nepříznivý dopad na jméno firmy, dobrou pověst podnikatele, důvěru obchodních partnerů, veřejnosti a zaměstnanců, a další činnost podnikatele.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Obrana spočívající v tom, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o úpadku

Doručením návrhu na zahájení insolvenčního řízení věcně a místně příslušnému soudu je zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka v návrhu označeného.

Soud aniž by ihned zkoumal oprávněnost podaného insolvenčního návrhu nejpozději do dvou hodin od doručení insolvenčního návrhu oznámí zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, proti níž není odvolání přípustné. Informace o zahájení a samotném průběhu insolvenčního řízení jsou veřejnosti přístupné prostřednictvím insolvenčního rejstříku, internetovým informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti.

V souladu s § 133 insolvenčního zákona musí být dlužníkovi označenému v návrhu vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil. Obrana podnikatele, na kterého byl neoprávněně podán návrh na zahájení insolvenčního řízení, bude spočívat v popisu skutečností, které jednoznačně doloží, že zde nejsou dány podmínky pro insolvenční řízení, jehož výsledkem má být rozhodnutí o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení.

Vzhledem k tomu, že veškeré informace o zahájení a průběhu insolvenčního řízení a veškerá podání účastníků řízení jsou, jak již bylo výše řečeno, veřejnosti dostupné na internetu, doporučujeme podnikatelům, proti nimž byl insolvenční návrh neoprávněně podán, zaslat insolvenčnímu soudu vyjádření co nejdříve ode dne, kdy se o insolvenčním návrhu dozvěděli, a to především proto, aby si veřejnost mohla sama udělat obrázek o celé situaci.

V této souvislosti také podnikatelům doporučujeme, aby neváhali s objasněním vzniklé situace především svým zaměstnancům, obchodním partnerům, a příslušným úřadům veřejné správy (těm, kterým je insolvenční soud dle insolvenčního zákona povinen oznámit zahájení insolvenčního řízení – finanční úřad, úřad práce, okresní správu sociálního zabezpečení, obecný soud podnikatele apod.), popřípadě i veřejnosti prostřednictvím médií.

Dlužník označený v neoprávněně podaném návrhu na zahájení insolvenčního řízení, ve výše uvedeném vyjádření musí především rozporovat veškeré skutečnosti označené navrhovatelem (které musí být patřičně doloženy důkazy), tedy podmínky, které musí být splněny pro insolvenční řízení, jehož výsledkem má být rozhodnutí o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení.

Těmito podmínkami pro vyslovení dlužníkova úpadku můžou být tyto skutečnosti:

  • dlužník má více věřitelů a má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, tedy nachází se v platební neschopnosti;
  • dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, přičemž se má za to, že se jedná o případy, kdy zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, anebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud;
  • dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Svá tvrzení o tom, že nejsou dány podmínky pro insolvenční řízení by měl dlužník doložit důkazy, jako jsou doklady o „finančním zdraví“ dlužníka, kterým by v zájmu dlužníka měla předcházet kontrola celého účetnictví dlužníka.

Takovými doklady by mohly být zejména výroční zprávy, účetní závěrky, potvrzení o bezdlužnosti vystavené příslušným finančním úřadem, výpis z bankovního účtu dlužníka prokazující dostatečné finanční prostředky, zpráva nezávislého auditora o „finančním zdraví“ dlužníka, nebo jiné skutečnosti svědčící ve prospěch dlužníka.

Insolvenční soud by pak měl po zvážení výše uvedených skutečností insolvenční návrh odmítnout pro vady, zastavit pro nedostatek podmínek řízení, či zamítnout pro nesplnění zákonem stanovených předpokladů pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Obrana žalobou na náhradu škody a jiné újmy

Insolvenční zákon v § 147 stanoví ochranu dlužníka, který byl postižen neoprávněně podaným tzv. „šikanózním“ insolvenčním návrhem.

Jestliže řízení o insolvenčním návrhu bylo zastaveno nebo insolvenční návrh byl zamítnut či odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. Přičemž v pochybnostech se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu.

Insolvenční zákon dále stanoví, že pokud byla insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění náhrady škody nebo jiné újmy společně a nerozdílně členové jejího statutárního orgánu svým osobním majetkem, ledaže prokáží, že bez zbytečného odkladu po podání insolvenčního návrhu informovali insolvenční soud o tom, že insolvenční návrh není podán důvodně, nebo o tom, že není splněn některý z dalších předpokladů stanovených zákonem pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Výše uvedená ustanovení pro poškozeného dlužníka znamenají právo požadovat po navrhovateli neoprávněného insolvenčního návrhu (případně i po členech jeho statutárního orgánu, pokud je navrhovatelem právnická osoba, kteří ručí za vzniklou škodu či jinou způsobenou újmu společně a nerozdílně) náhradu vzniklé škody či „jiné újmy“ způsobené zahájením insolvenčního řízení.

Pokud by navrhovatelem nedošlo k dobrovolnému plnění, je poškozený oprávněn podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu na náhradu škody a jiné újmy, avšak v případě poškozeného dlužníka ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do 6 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, jinak právo na náhradu škody či jiné újmy zanikne. O žalobě však nelze rozhodnout před právní mocí rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu.

V této podkapitole článku se budeme nejprve zabývat náhradou škody, v další podkapitole pak náhradou jiné újmy, což je v případě podání neoprávněného insolvenčního návrhu především poškození dobrého jména a pověsti dlužníka.

Jak již bylo řečeno výše, žalobu na náhradu škody je možné podat nejen proti navrhovateli, ale v případě, že navrhovatelem insolvenčního návrhu byla právnická osoba, i na členy statutárního orgánu, kteří ručí za splnění náhrady škody společně a nerozdílně svým osobním majetkem.

Jde o případ objektivní odpovědnosti, které se členové statutárního orgánu právnické osoby mohou zprostit jen v případě, že prokáží, že bez zbytečného odkladu po podání insolvenčního návrhu informovali insolvenční soud o tom, že insolvenční návrh je nedůvodný či není splněna některá z dalších výše uvedených podmínek pro vydání rozhodnutí o úpadku.

To, že členové statutárního orgánu ručí společně a nerozdílně za splnění náhrady škody, má rovněž význam pro vymáhání náhrady škody po pravomocném rozhodnutí soudu o povinnosti uhradit určitou částku, představující náhradu škody.

V případě, že by soudem přiznaná částka nebyla dobrovolně uhrazena právnickou osobou, může ji poškozený v plné výši vymáhat po kterémkoliv členovi statutárního orgánu této právnické osoby, který je povinen ji v plné výši poškozenému uhradit a poté je oprávněn se s ostatními členy statutárního orgánu a právnickou osobou vypořádat podle výše podílu na společné odpovědnosti.

K tomu, aby mohl poškozený, který byl poškozen podáním neoprávněného insolvenčního návrhu, podat žalobu na náhradu škody je třeba, aby byly splněny následující předpoklady:

  • byl učiněn protiprávní úkon, tedy podán neoprávněný insolvenční návrh, o čemž rozhodl insolvenční soud tak, že insolvenční návrh odmítl, zamítl, či insolvenční řízení zastavil. V případě zamítnutí insolvenčního návrhu, nelze náhradu škody požadovat v případě, že insolvenční návrh byl zamítnut proto, že dlužník po jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly jeho úpadek, nebo proto, že se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění těchto závazků, anebo z důvodu uvedeného v § 143 odst. 3 Insolvenčního zákona, tj. osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků;
  • výše uvedeným protiprávním úkonem dlužníkovi vznikla škoda;
  • je zde příčinná souvislost mezi protiprávností a vznikem škody.

Poškozený musí v žalobě na náhradu škody vyčíslit způsobenou škodu a doložit ji důkazy. Vedle skutečné škody, kterou představuje zmenšení hmotného majetku poškozeného (v tomto případě např. vynaložené náklady na prokázání, že nejsou dány podmínky pro insolvenční řízení atd.…), a jejíž výše vychází ze srovnání současného stavu a stavu předcházejícího škodě, může poškozený v rámci žaloby na náhradu škody uplatnit i uhrazení tzv. ušlého zisku.

Ušlý zisk můžeme definovat jako souhrn toho, čeho by mohl poškozený dosáhnout při přirozeném sledu událostí, nebýt vzniku škody. V podstatě jde o majetkovou újmu, spočívající v tom, že se majetek nezhodnotil tak, jak poškozený oprávněně očekával.

Stanovení rozsahu ušlého zisku je poněkud složitější, než je tomu u stanovení výše skutečné škody. Poškozený musí odhadnout vývoj jeho podnikatelské činnosti, ke kterému by došlo, kdyby k podání neoprávněného insolvenčního návrhu nedošlo.

Podnikatel je v případě neoprávněně podaného insolvenčního návrhu poškozován především v souvislosti s neplněním smluvních povinností, neuzavřením obchodů či nemožnosti účastnit se soutěží o veřejné zakázky, neboť ty ve svých podmínkách obsahují právě podmínku, že proti uchazečům nesmí být vedeno insolvenční řízení.

Další otázkou pak je, jakým způsobem se škoda a ušlý zisk nahrazuje. NOZ upřednostňuje náhradu škody uvedením do původního stavu a teprve není-li to možné, nebo poškozený o to požádá, nahrazuje se újma v penězích. V daném případě bude ve většině případů přicházet v úvahu právě nahrazení újmy v penězích.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Obrana žalobou na ochranu dobré pověsti

Vedle výše uvedené škody a ušlého zisku může poškozenému neoprávněným insolvenčním návrhem vzniknout také tzv. jiná újma. Tato jiná újma souvisí zejména s tím, že veřejnost a obchodní partneři si v souvislosti se subjektem v insolvenci automaticky představují něco negativního, což má v závěru nepříznivý dopad na dobré „jméno“ a pověst daného subjektu.

Pod pojmem dobrá pověst nebo také „goodwill“ subjektu si lze představit vztah daného subjektu k sobě samému, k jeho minulosti, k celé společnosti a naopak vztah celé společnosti k němu. Jde o velmi významnou hodnotu v životě subjektu, která má zásadní vliv na jeho existenci a to především proto, že dokresluje jeho celkový charakter a individuálnost.

Jde o pojem, který sám o sobě zahrnuje nehmotné a samostatně vyčíslitelné hodnoty, které jsou s daným subjektem spojovány. Dobrou pověst podnikatel či každý subjekt získává postupně svojí podnikatelskou nebo jinou činností, a to často velmi pracně.

V obchodních vztazích je dobrá pověst podnikatele vnímána jako poctivost, důvěryhodnost, slušnost, vážnost, spolehlivost, solidnost, profesionalita, jistota v zajištění obchodních tajemství, serióznost v jednání, jistota dodržení závazků, apod.

Dobrá pověst v sobě skrývá nejenom spolehlivost samotného podnikatele, ať jde o fyzickou osobu podnikající nebo o právnickou osobu, ale i čestnost a spolehlivost zaměstnanců podnikatele a u právnických osob i čestnost a morálku členů statutárního orgánu.

Každý subjekt má právo na ochranu své dobré pověsti a je dle obecné právní úpravy chráněn před neoprávněným zásahem směřujícím proti ní. Pod takovým neoprávněným zásahem si lze představit jakékoliv jednání, které směřuje k určité změně ve stávajícím stavu, a to ve smyslu k horšímu, tedy k horší pověsti, v krajním případě k špatné pověsti.

Takovým zásahem je pak např. i samotné uveřejnění nepravdivého tvrzení, které se dotýká dobré pověsti daného subjektu. Tak § 81 NOZ stanoví, že je chráněna osobnost člověka včetně jeho přirozených práv, přičemž ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby byl odstraněn jeho následek.

Ve vztahu k právnickým osobám zakotvuje § 135 NOZ, že právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným užitím názvu, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek, přičemž stejná ochrana náleží právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí.

Principem výše uvedené ochrany je, že právnická nebo fyzická osoba, která byla dotčena na své pověsti nebo které toto dotčení důvodně hrozí, se může domáhat ochrany vůči každému a požadovat, aby se ten, kdo tento zásah způsobil, zdržel protiprávního jednání, odstranil závadný stav, vydal bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. NOZ), hradil vzniklou újmu a poskytl přiměřené zadostiučinění (peněžité nebo nepeněžité povahy - § 2894 a násl. NOZ).

Tak NOZ výslovně stanoví v § 2951 odst. 2, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Dále pak § 2956 NOZ uvádí, že vnikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném tímto zákonem – tedy újma na dobré pověsti – nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

Právo poškozeného vyplývající z neoprávněného zásahu do jeho pověsti se promlčuje v obecné promlčecí lhůtě tří let, v případě náhrady škody nebo újmy však nejdéle ve lhůtě 10 let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Ochrana dobré pověsti podle tiskového zákona a zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (RTV)

Pokud by se informace o tom, že subjekt je v insolvenci objevila v periodickém tisku, je poškozený, který byl takto označen nebo na něhož již byl neoprávněně podán insolvenční návrh, oprávněn požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi, a vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď bezplatně uveřejnit. Bezpochyby totiž jde o sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti, jména či dobré pověsti subjektu.

Na zveřejnění výše uvedené odpovědi poškozeného se vztahují určitá pravidla. Odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se nepravdivé tvrzení o tom, že jsou u poškozeného dány podmínky pro insolvenci, uvádí na pravou míru, musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a musí z ní být patrno, kdo ji činí.

Písemnou žádost o uveřejnění odpovědi musí podnikatel vydavateli doručit nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v tisku, jinak toto právo zaniká. Vydavatel je povinen odpověď uveřejnit do osmi dnů ode dne doručení žádosti, anebo v téže lhůtě podnikatele alespoň informovat o tom, že odpověď bude uveřejněna v nejbližším následujícím vydání stejného periodického tisku.

Pokud by vydavatel na výše uvedenou žádost nikterak nereagoval, může se podnikatel ve lhůtě 15 dnů po uplynutí výše uvedené osmidenní lhůty, domáhat u soudu, aby rozhodl o povinnosti vydavatele odpověď uveřejnit, jinak toto právo zaniká.

Stejně tak jako se může podnikatel domáhat uveřejnění odpovědi k nepravdivému sdělení, že jsou pro něho splněny podmínky pro insolvenci v periodickém tisku podle tiskového zákona, může se podnikatel, pokud by tato nepravdivá informace zazněla v rozhlasovém či televizním vysílání, domáhat uveřejnění odpovědi dle zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Pro takové uveřejnění odpovědi platí stejné podmínky a lhůty jako je tomu v případě uveřejnění odpovědi v periodickém tisku.

Šikanózní insolvenční návrh jako nekalé soutěžní jednání a omezování hospodářské soutěže

Všichni podnikatelé mají právo účastnit se hospodářské soutěže a v jejím rámci rozvíjet svojí soutěžní činnost za účelem dosažení hospodářského prospěchu. V rámci hospodářské soutěže se však musí dodržovat jistá závazná pravidla a účast v soutěži se nesmí nikterak zneužívat.

Takové zneužití se v hospodářské soutěži označuje jako nekalé soutěžní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěže. Je to jednání v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným podnikatelům či spotřebitelům. Takovým jednáním může být i právě neoprávněný šikanózní insolvenční návrh.

V souvislosti s neoprávněně podaným insolvenčním návrhem pak půjde zejména o nekalou soutěž v podobě zlehčování. Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu.

Poškozený podnikatel je pak oprávněn domáhat se zdržení takového nekalosoutěžního jednání, odstranění závadného stavu. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení

Pro uplatnění takovéto náhrady vzniklé škody či jiné újmy platí obecná promlčecí lhůta tří let, nejdéle však 10 let ode dne, kdy škoda nebo újma vnikla.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Podání trestního oznámení

Neoprávněně podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení může naplňovat znaky skutkové podstaty některého z trestných činů a může tedy pro poškozeného být důvodem k podání trestního oznámení na navrhovatele neoprávněně podaného insolvenčního návrhu. A to na samotného navrhovatele, pokud se jedná o fyzickou osobu, a v případě navrhovatele – právnické osoby, na osobu či osoby oprávněné za společnost jednat (jednatel, předseda představenstva atd.).

V úvahu by přicházely zejména tyto trestné činy: porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 trestního zákoníku), pomluva (v případě neoprávněného insolvenčního návrhu směřujícího vůči podnikateli, fyzické osobě § 184 trestního zákoníku) a poškození cizích práv (§181 trestního zákoníku).

Trestného činu „porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže“ se dopustí mimo jiného ten, kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži (tedy NOZ) tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí zlehčování a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Základním trestem za tento trestný čin je odnětí svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty.

Trestného činu „pomluvy“ se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Základním trestem za tento trestný čin je odnětí svobody až na jeden rok a v případě, že pachatel tento trestný čin spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti.

Ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl, nebo využije něčího omylu, se dopustí trestného činu „poškození cizích práv“, a může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Při kvalifikované skutkové podstatě tohoto trestného činu se zvyšuje trest odnětí svobody až na pět let.

Všechny výše uvedené trestné činy jsou trestnými činy úmyslnými. K naplnění jejich skutkových podstat je tedy třeba u pachatele úmyslného zavinění, a to ve formě přímého či nepřímého úmyslu.

Trestní oznámení je možné podat ústně či písemně na oddělení policie v místě, kde došlo ke spáchání trestného činu nebo toto lze podat k příslušnému státnímu zastupitelství. V případě podání trestního oznámení v ústní formě je s oznamovatelem sepsán protokol. V písemném podání trestního oznámení je třeba vylíčit všechny rozhodné skutečnosti, které jsou o skutku, jeho době a místě spáchání, jeho domnělém pachateli a dalších okolnostech podnikateli známy.

Písemné trestní oznámení lze poslat doporučeně poštou. Další možností je osobně jej donést na podatelnu příslušného orgánu a na kopii si nechat potvrdit jeho přijetí. Mimo výše uvedené způsoby lze trestní oznámení podat telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.

Doporučujeme, aby podnikatel výslovně v písemném trestním oznámení či ústně podaném do protokolu požádal, aby jej policie do 30 dnů vyrozuměla o tom, co ve věci podaného trestního oznámení činí. V případě takovéto žádosti je totiž policie povinna takovouto informaci poskytnout.

V rámci trestního řízení může soud na žádost oznamovatele – poškozeného rozhodnout v tzv. adhezním řízení o náhradě škody způsobené trestným činem.

Závěrečné doporučení

Závěrem bychom chtěli podnikatelům, na které byl, je nebo bude podán neoprávněný tzv. „šikanózní“ návrh na zahájení insolvenčního řízení, doporučit, aby se nebáli a využili výše uvedených prostředků na obranu. Na neoprávněný insolvenční návrh je třeba zareagovat co nejrychleji a nejdůrazněji, aby tak byly co nejvíce minimalizovány jeho nepříznivé následky.

Důležitá je vedle komunikace s insolvenčním soudem také komunikace s veřejností, obchodními partnery a zaměstnanci. Při uplatňování prostředků obrany je potřeba mít na paměti zákony stanovené lhůty, jejichž uplynutím právo na obranu prostřednictvím toho kterého prostředku zcela zaniká a není již možné se ho nijak dovolat.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek