Opatrnost při jednání s jinými poskytovateli úvěrů než s bankou

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Je-li pro podnikatele úvěr v bance obtížně dosažitelný, může se obrátit na jiné poskytovatele úvěrů, kteří peníze půjčí při splnění méně přísných podmínek. Článek seznamuje čtenáře s možnými riziky souvisejícími se zapůjčením finančních prostředků pro podnikatele od jiných subjektů než od bank a uvádí doporučení jak jim předcházet.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah

Související právní průvodci


Pravidla uvedená v tomto článku se však neuplatní na tzv. spotřebitelské úvěry, které lze poskytovat pouze na základě příslušného živnostenského oprávnění a pro jejichž poskytování jsou stanoveny zvláštní podmínky a omezení, a to mimo jiné zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

Úvěr v bance může být v některých situacích pro podnikatele obtížně dosažitelný. Banky totiž poměrně přísně zkoumají bonitu klienta (míru jeho schopnosti splácet svůj závazek) a kvalitu zajištění, které může klient bance poskytnout.

Odmítne-li banka poskytnout úvěr, je možné obrátit se na jiné poskytovatele úvěrů, kteří peníze k překlenutí finančních potíží poskytnou při splnění méně přísných podmínek, než jaké si kladou banky. Podnikatel však musí počítat s určitými riziky a většinou také s poměrně vyššími náklady.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Kdo může poskytovat úvěry?

Při výběru poskytovatele úvěru je důležité zjistit si o daném subjektu co nejvíce informací. V praxi se bohužel vyskytují i případy, kdy někdo nabízí úvěr či zápůjčku s úmyslem podvést klienty a nezákonně se obohatit na jejich úkor. Vyhledáte-li si nejprve o svém potenciálním poskytovateli úvěru dostupné údaje, není to sice stoprocentní záruka jeho solidnosti, můžete si tak ale mnohdy ušetřit zbytečné problémy.

Z dikce zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) v němž je upravena smlouva o úvěru, vyplývá, že poskytovatelem úvěru může být kdokoli – zákon hovoří pouze o „úvěrujícím“. Pokud však taková osoba poskytování úvěrů provádí soustavně za účelem dosažení zisku, či takovou službu přímo nabízí, pak se již jedná o podnikání, a k tomu musí mít dotyčný poskytovatel podnikatelské oprávnění.

Zda takové oprávnění poskytovatel má, lze ověřit z výpisu z obchodního rejstříku (pokud se jedná o osobu právnickou, tedy obchodní společnost), a vždy také v živnostenském rejstříku (tam se zapisují i podnikající fyzické osoby). Název poskytovatele úvěru stačí zadat do formuláře na internetových adresách www.justice.cz - veřejný rejstřík a www.rzp.cz – vyhledání subjektu, kde je u daného subjektu uveden seznam jeho podnikatelských (resp. živnostenských) oprávnění.

Většinou se bude jednat o tzv. volnou živnost podle živnostenského zákona, a to konkrétně o tyto obory činností:

  • Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, jejíž obsahovou náplní jsou mimo jiné poradenské služby v oblasti finančních záležitostí včetně poradenství v oblasti poskytování úvěrů,
  • Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, jejichž obsahovou náplní je mimo jiné také poskytování úvěrů a půjček nebankovními subjekty z vlastních zdrojů.

Tip:
Podobně je možné v těchto rejstřících vyhledat podle jmen i osoby, které jednají za společnost poskytující úvěr (nebo jsou jejími vlastníky) a případně zjistit, zda nefigurují např. v nějaké jiné společnosti, která je v insolvenčním řízení, apod. Na internetu také bývají neoficiální stránky, na nichž klienti píší své osobní zkušenosti s různými úvěrovými společnostmi.

Jednání s poskytovatelem úvěru

Dalším krokem je samotné jednání o uzavření úvěrové smlouvy s poskytovatelem úvěru. Osoba, která s Vámi ze strany poskytovatele bude komunikovat, by měla být schopna prokázat se nějakým dokladem o tom, že je skutečně oprávněna za danou společnost uzavírat smlouvy o úvěru (pokud není statutárním orgánem společnosti, měla by se prokázat plnou mocí udělenou jí společností).

V některých případech probíhá jednání osobně, jindy pouze prostřednictvím internetových formulářů či telefonátů. Vyplatí se přesně sledovat, v jaké fázi jednání se nacházíte. Úvěrová společnost bude nejprve vyhodnocovat na základě Vámi poskytnutých údajů (případně i na základě jiných dostupných informací), zda schválí úvěr, případně v jaké výši.

Některé společnosti již tento samotný úkon zpoplatňují, přičemž nemáte zaručeno, že nakonec úvěr skutečně dostanete. Žádá-li po Vás úvěrová společnost nějaký další poplatek či „zálohu“ předem za poskytnutí úvěru, je na místě opatrnost. Jsou známy případy podvodů, kdy „poskytovatel úvěru“ vybral od žadatelů o úvěr zálohy v poměrně vysoké výši, a tyto peníze si ponechal pro sebe. 

Osobní údaje

V souvislosti s jednáním také budete úvěrové společnosti předávat své osobní údaje (minimálně své jméno a bydliště). Společnost, která takto shromažďuje osobní údaje od klientů, se stává ze zákona jejich správcem, případně i zpracovatelem, a jako taková je povinna postupovat v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.

Stručně řečeno, nesmí Vaše osobní údaje nijak zneužít. Podle tohoto zákona může správce zpracovávat Vaše osobní údaje v zásadě pouze s Vaším souhlasem a máte právo na informaci o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou Vaše osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpřístupněny. Dále máte právo zejména k přístupu k osobním údajům a na opravu osobních údajů.

Pokud zjistíte, nebo se domníváte, že úvěrová společnost provádí zpracování Vašich osobních údajů, které je v rozporu s ochranou Vašeho osobního života nebo v rozporu se zákonem (zejména jsou-li osobní údaje nepřesné s ohledem na účel jejich zpracování), můžete požádat úvěrovou společnost o vysvětlení, požadovat odstranění závadného stavu (např. provedení opravy nepřesného údaje), nebo se můžete obrátit přímo na Úřad pro ochranu osobních údajů, který celou věc na základě Vašeho podnětu prošetří.

Doporučení:
Doporučujeme zkontrolovat si, zda je poskytovatel úvěru, který hodlá zpracovávat osobní údaje, registrován u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tuto povinnost mu ukládá zákon.

Vyhledávání v registru je dostupné na webových stránkách Úřadu pro ochranu osobních údajů na adrese www.uoou.cz, kde pod rubrikou „Registr“ najdete vstup do „Veřejného registru zpracování osobních údajů“. Pak postačí zadat do formuláře IČ nebo název úvěrové společnosti.


Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Smlouvu o úvěru si důkladně pročtěte

Poskytovatel úvěru Vám s největší pravděpodobností předloží smlouvu připravenou na formuláři, do něhož stačí již jen vyplnit potřebné konkretizující údaje, což svádí k unáhlenému podpisu, aniž si klient přečte, co vše podepisuje. Některá ustanovení či poznámky ve smlouvě bývají navíc napsány velmi drobným písmem. V případech, kdy základní podmínky smlouvy byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit, hovoříme o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem.

Důkladné prostudování celé smlouvy je však Vaším právem a v podstatě také povinností. Již v antickém Římě platila v právu zásada „práva náležejí bdělým“, tedy jinými slovy, každý je sám zodpovědný za ochranu svých práv.

Občanský zákoník sice stanoví určité ochranné limity k ochraně té smluvní strany, která neměla možnost reálně obsah smlouvy ovlivnit, když stanoví, že doložka obsažená ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je neplatná.

Dále platí, že doložka, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je platná pouze pokud nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

V praxi je nutné počítat s tím, že v případě smluv uzavíraných mezi podnikateli, je možné užití těchto ochranných ustanovení vyloučit. Obsahu smlouvy je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost a opatrnost.

Součástí smlouvy o úvěru bývají také tzv. obchodní podmínky. Občanský zákoník stanoví, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Pokud se některá ujednání ve smlouvě liší od znění takových obchodních podmínek, mají tato ujednání přednost.

Podpisem smlouvy o úvěru tedy souhlasíte zároveň s obchodními podmínkami (musí být ke smlouvě přiloženy, protože běžný klient s nimi patrně nebude důkladně obeznámen již předem). V obchodních podmínkách mohou být obsažena velmi zásadní ujednání týkající se např. smluvních pokut a dalších sankcí.

Pro banky a úvěrní družstva (tzv. družstevní záložny) platí, že musejí dodržovat bankovní standardy a jsou podrobeny dohledu České národní banky. Ostatní poskytovatelé úvěrů však pod dohledem nejsou.

Relativně chránění jsou také příjemci tzv. spotřebitelských úvěrů. Těmi však mohou být pouze fyzické osoby, které při uzavírání a plnění smlouvy nejednají v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. Pokud tedy potřebujete úvěr využít v podnikání, nemůže se jednat o spotřebitelský úvěr.

Neuvádět nepravdivé údaje

Uvedení nepravdivých nebo neúplných údajů při žádosti o úvěr (např. ve snaze získat právě spotřebitelský úvěr, přičemž finanční prostředky použijete na podnikání) se nevyplatí. Takovým jednáním může být naplněna skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu, která spočívá v tom, že pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, nebo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel.

Sankcí za takto spáchaný trestný čin je trest odnětí svobody až na deset let (v případě způsobení škody velkého rozsahu), zákaz činnosti nebo peněžitý trest.

Čím se smlouva řídí

Smlouva o úvěru je upravena jako smluvní typ v občanském zákoníku. Smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (neboli cenu za poskytnutí úvěru).

Ačkoli poskytovatelé úvěrů často označují svůj produkt jako „zápůjčku“ (např. „rychlá zápůjčka“, „zápůjčka pro podnikatele“ apod.), v praxi se jedná o úvěr. Úvěrová smlouva totiž vzniká již samotným závazkem úvěrujícího poskytnout úvěrovanému za sjednaných podmínek peněžní prostředky (nikoli jiné věci) k čerpání. Smlouva o zápůjčce naproti tomu vzniká okamžikem přenechání zastupitelné věci vydlužiteli tedy až v okamžiku, kdy zapůjčitel předá peníze (nebo též jinou zastupitelnou věc) vydlužiteli.

Pokud však smlouva neobsahuje řešení některých konkrétních otázek, uplatní se ustanovení zákona, která tuto smlouvu upravují, není-li jejich užití dohodou stran vyloučeno.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Úroky (cena úvěru)

Úrok je podstatnou částí smlouvy o úvěru. Jedná se v podstatě o cenu, kterou platíte úvěrujícímu za to, že Vám poskytnul určité finanční prostředky. Tyto úroky nelze zaměňovat s úroky z prodlení, které je dlužník povinen platit jen v případě, že bude v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Úroky z prodlení mají sankční povahu a mohou dosáhnout poměrně vysoké a nepříjemné částky.

Vrátíme se zpět k úrokům – ceně úvěru. Výše úroků je primárně dána dohodou mezi stranami smlouvy o výši úroku. Není-li výše úroků ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem a nejsou-li úroky ani takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

Občanský zákoník dále obsahuje některá užitečná pravidla, která se uplatní ve vztahu ke sjednaným úrokům, není-li stranami dohodnuto jinak. Za zmínku stojí zejména pravidlo, že se ujednaná výše úroků týká ročního období a dále pravidlo, dle kterého věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Jinými slovy, občanský zákoník nutí věřitele k tomu, aby právo na úroky uplatnil co nejdříve a nevyčkával bez zjevného důvodu až do doby, kdy úrok převýší samotnou jistinu. Ode dne, kdy věřitel uplatnil své právo u soudu, mu však další úroky náleží.

Úroky z prodlení

Jak již bylo výše zmíněno, úrok z prodlení platíte pouze tehdy, ocitnete-li se v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Není-li ve smlouvě úrok z prodlení sjednán, uplatní se zákonný úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb., které je prováděcím předpisem k občanskému zákoníku.

Dle výše citovaného nařízení odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

Aktuální výši zmíněné repo sazby naleznete na stránkách České národní banky (ČNB), a to pod označením 2T repo sazba.

Zjednodušený příklad výpočtu úroku z prodlení (bez zohlednění řádného úroku):

Podnikatel si vzal úvěr ve výši 100.000 Kč, který měl dle smlouvy splatit dne 1. 2. 2014 jedinou splátkou. K tomuto datu však nic nezaplatil. Peníze sehnal až 10. 2. 2014, kdy také celou částku zaplatil. V prodlení byl tedy 9 dní (od 2. 2. až do 10.2.). Porovnejme, kolik podnikatel zaplatí na úrocích z prodlení ve třech různých případech:

1. Ve smlouvě byl dohodnutý úrok z prodlení ve výši 15 % p. a.:

Dlužná částka je 100 000 Kč. 15 % z této částky činí 15 000 Kč. Úroková sazba je roční (p. a.), je tedy třeba vydělit 15 000 Kč počtem dní v roce (365). Dostaneme částku, která odpovídá úroku z prodlení za 1 den, tj. cca 41 Kč. Zbývá již jen vynásobit počtem dní, ve kterých byl podnikatel v prodlení, a zjistíme, že podnikatel bude muset na úrocích z prodlení zaplatit cca 369 Kč.

2. Smluvní úrok z prodlení byl sjednán ve výši 0,05 % denně:

Je třeba si všimnout, za jaké období je úroková sazba stanovena. V tomto případě jde o denní sazbu. Sazba 0,05 % denně z částky 100 000 Kč se rovná 50 Kč za 1 den. Při prodlení 9 dní budou úroky z prodlení činit 450Kč.

3. Výše úroku není ve smlouvě sjednána vůbec (nebo smlouva odkazuje na zákonný úrok z prodlení):

Zjistíme si rozhodnou výši repo sazby k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (viz webová adresa výše). Výše repo sazby k 1. 1. 2014 činí 0,05 %. K tomu přičteme číslo 8 (tedy osm procentních bodů, jak je uvedeno ve výše zmíněném nařízení vlády) a výsledkem je roční sazba ve výši 8,5 % z dlužné částky.

Další postup je obdobný jako v prvním případě: 8.500 Kč (částka za rok) dělíme počtem dní v roce (365) a výsledek násobíme počtem dní prodlení (9). Celkem náš podnikatel zaplatí za prodlení úrok cca 209,60 Kč.Jak je vidět z uvedených příkladů, zákonná výše úroku z prodlení nepředstavuje pro dlužníka podstatné zatížení. Většina poskytovatelů úvěru však preferuje smluvní úrok z prodlení. Ten pak může představovat další velmi vysoké náklady.


Jak je vidět z uvedených příkladů, zákonná výše úroku z prodlení nepředstavuje pro dlužníka podstatné zatížení. Většina poskytovatelů úvěru však preferuje smluvní úrok z prodlení. Ten pak může představovat další velmi vysoké náklady.

Pozor!
Ve smlouvě či v obchodních podmínkách se objevuje ustanovení o tom, že prodlení s jednou jedinou splátkou způsobuje zesplatnění celé pohledávky, což je velmi nebezpečné, zejména s ohledem na to, že úroky z prodlení se pak budou počítat z celé částky (jistiny i řádného úroku), nikoli jen z té konkrétní splátky.


Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Zajištění úvěru

Poskytovatel úvěru od Vás bude vyžadovat poskytnutí nějaké záruky toho, že úvěr skutečně splatíte, a zároveň se tím bude jistit pro případ, že byste svému závazku nedostáli. Jako zajištění bude nejčastěji fungovat ručení, smluvní pokuta, blankosměnka či zástava.

Zaměříme se nyní na smluvní pokutu, blankosměnku a na zástavu.

Smluvní pokuta má charakter sankce za porušení smluvní nebo zákonem dané povinnosti. Příkladem může být ve smlouvě či v obchodních podmínkách stanovená povinnost dlužníka uvádět při platbě splátky určité údaje nebo platit pouze v určité formě (např. složenkou), přičemž nesplnění kterékoli z těchto povinností je sankcionováno smluvní pokutou. Smluvní pokuta může být určena pevnou částkou nebo určitým procentem.

Podle občanského zákoníku (§ 2051) může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Nelze však spoléhat na to, že soud skutečně smluvní pokutu sníží (bude-li příliš vysoká). Navíc zákon poskytuje soudu možnost uvážení, takže bude záležet i na názoru konkrétních soudců.

Je nutné dát si pozor i na různé další povinnosti, které smlouva ukládá dlužníkovi, a na které se může vztahovat smluvní pokuta. Může se jednat o povinnost uzavřít pojištění u určité společnosti apod.

Zástavní právo se může týkat každé věci, se kterou je možné obchodovat a lze jej zřídit také k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Je-li předmětem zástavy věc zapsaná ve veřejném seznamu (typicky např. nemovitosti v katastru nemovitostí) vznikne zástavní právo zápisem v tomto seznamu. Zástavní právo k nemovité věci nezapisované do veřejného seznamu, k závodu a movité věci hromadné vznikne zápisem do rejstříku zástav.

Nesplní-li dlužník dluh zajištěný zástavním právem řádně a včas, vznikne věřiteli oprávnění uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a to způsobem, na kterém se v písemné formě dohodnul se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě.

Je-li zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým nebo středním podnikatelem, nelze sjednat, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu ponechat.

Blankosměnka je směnka, kterou podepíše dlužník věřiteli, aniž by na ni byla uvedena částka a datum. Když pak dlužník poruší smluvní podmínky, věřitel může tuto směnku proti němu uplatnit. Částka, kterou věřitel do směnky vyplní, nemůže být libovolná, vždy je vázána na určité podmínky (stanovené smlouvou či obchodními podmínkami), ale přesto může být vysoká. Věřitel má se směnkou u soudu velmi výhodné postavení.

Soud pouze přezkoumá, zda má směnka všechny formální náležitosti, a vydá tzv. směnečný platební rozkaz. Do 15 dnů od doručení rozkazu dlužníkovi musí tento podat tzv. odůvodněné námitky, jinak spor automaticky prohrává.

Rozhodčí doložka

Součástí, a to nejen úvěrové smlouvy, může být tzv. rozhodčí doložka, která pro spory plynoucí z daného smluvního vztahu zakládá pravomoc rozhodčího orgánu, tj. stanoví, že případný spor bude rozhodovat zvolená rozhodčí instituce, nikoli jinak věcně a místně příslušný soud.

Rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Kromě jiných náležitostí má rozhodčí smlouva určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Rozhodce může být určen i stranami dohodnutou osobou. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. 

Může znít např. takto:

„Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“

Alternativně je možno zapracovat toto ustanovení:

„Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu třemi rozhodci.“

V dalším lze odkázat na článek v rubrice Právní rádce: Mimosoudní řešení sporů.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek