Dodací podmínka (parita) v mezinárodním obchodu

30. 11. 2010 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Dokument informuje o dodací podmínce kupní smlouvy v mezinárodním obchodu. Shrnuje Mezinárodní výkladová pravidla Incoterms, pomocí nichž se lze vyhnout nejistotě odlišných výkladů různých dodacích doložek v různých zemích. V tabulce jsou uvedeny skupiny doložek těchto výkladových pravidel. Další část textu se věnuje obsahu jednotlivých položek či povinnostem prodávajícího a kupujícího.

Převzato z knihy „Mezinárodní obchodní operace“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

Dodací podmínka je důležitou náležitostí kupní smlouvy v mezinárodním obchodě. Určuje povinnosti prodávajícího a kupujícího, které souvisejí s dodávkou a převzetím zboží. Dodací podmínka určuje zejména:

  • způsob, místo a okamžik předání zboží kupujícímu;
  • způsob, místo a okamžik přechodu výloh a rizik z prodávajícího na kupujícího;
  • další povinnosti stran při zajišťování dopravy, nakládky a vykládky zboží, průvodních dokladů, kontroly, pojištění, celního odbavení apod.

Dodací podmínka ovlivňuje podstatným způsobem výši ceny v zahraničním obchodě, protože určuje, jakou část nákladů oběhu spojených s dodávkou zboží hradí prodávající a jakou část kupující. Obecně platí, že čím delší je dodací podmínka, tj. čím větší část nákladů oběhu hradí prodávající, tím vyšší ceny může docílit.

Dodací doložky vznikly v obchodní praxi na základě obchodních zvyklostí (uzancí), které byly často používány nejednotně podle místních podmínek, a staly se tak brzdou pro rozvoj mezinárodního obchodu. V současné době v celosvětovém měřítku jednoznačně převládá používání mezinárodních výkladových pravidel INCOTERMS (International Commercial Terms). Pouze při obchodování na americkém kontinentu se můžeme výjimečně setkat s jinými pravidly, tzv. RAFTD (Revised American Foreign Trade Definition). Tato pravidla byla vydána v roce 1941, jsou tudíž značně zastaralá.

Mezinárodní výkladová pravidla INCOTERMS

Soubor mezinárodních výkladových pravidel INCOTERMS je připravován a vydáván Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Použitím těchto mezinárodních pravidel je možné vyhnout se nejistotě odlišných výkladů různých dodacích doložek v různých zemích. V současné době stále běžně používané znění pravidel bylo vydáno v roce 2000. Toto vydání již zohledňuje moderní trendy v mezinárodním obchodě. Jedná se zejména o dynamický rozvoj elektronických výměn dat, využívání systému EDI, o změny v oblasti mezinárodní přepravy a o liberalizaci mezinárodního obchodu.

INCOTERMS jsou vydávány od roku 1936. Další změny a dodatky byly publikovány v letech 1953, 1967, 1976, 1980, 1990, 2000 a 2010. Vydáním nové verze pravidel starší verze nezanikají. Proto je nutné u jednotlivých dodacích parit uvádět rok vydání INCOTERMS, kterými se hodlají strany kupní smlouvy řídit, např. INCOTERMS 2000 nebo INCOTERMS 2010.

INCOTERMS nemají povahu právní normy a závaznými se stávají pouze tehdy, jestliže se na ně strany kupní smlouvy výslovně odvolají v textu smlouvy. INCOTERMS určují pouze vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Vztahy k ostatním subjektům, např. k bankám, dopravcům nebo speditérům, musejí být řešeny formou jiných smluvních typů. Např. vztah k dopravci je upraven přepravní smlouvou, vztah ke speditérovi zasílatelskou smlouvou, vztahy k bankám např. smlouvou o otevření dokumentárního akreditivu atp. Je samozřejmé, že veškeré smluvní zajištění dané obchodní operace musí být v souladu s příslušnou dodací podmínkou v kupní smlouvě.

INCOTERMS neřeší otázku přechodu vlastnictví ke zboží, ale pouze otázku přechodu nákladů a rizik. Otázka přechodu vlastnictví ke zboží musí být vyřešena v kupní smlouvě zvlášť, a pokud tomu tak není, pak tyto záležitosti rozhoduje mezinárodní soukromé právo.

INCOTERMS vycházejí ze zásady určování minimálních povinností stran. Strany, pokud si to přejí, si mohou domluvit povinnosti širší. Výslovná ujednání v kupní smlouvě mají před ustanoveními v INCOTERMS přednost.

K základním povinnostem prodávajícího patří:

  • dodat zboží v souladu s podmínkami uvedenými v kupní smlouvě;
  • dát zboží kupujícímu k dispozici v čase a místě stanoveném v kupní smlouvě nebo v místě, které je obvyklé pro odevzdání takového zboží;
  • má-li být zboží baleno, opatřit na vlastní náklady potřebné balení, které kupujícímu umožní řádně zboží převzít;
  • vyrozumět kupujícího v přiměřené lhůtě o tom, kdy mu bude zboží dáno k dispozici;
  • nést výlohy s kontrolními úkony, které jsou nutné k tomu, aby kupujícímu bylo zboží dáno k dispozici;
  • nést všechny výlohy spojené se zbožím, dokud nebylo dáno kupujícímu k dispozici.

K základním povinnostem kupujícího patří:

  • převzít zboží v místě a čase stanoveném v kupní smlouvě;
  • zaplatit kupní cenu;
  • pokud si vyhradil lhůtu k převzetí zboží a/nebo volbu místa dodání a nedodal včas instrukce, pak musí nést výlohy a rizika tím vzniklá;
  • nést všechny výlohy spojené se zbožím od okamžiku, kdy mu bylo dáno k dispozici.

zpět na začátek

Doložky INCOTERMS 2000

INCOTERMS 2000 obsahují celkem třináct doložek, které člení do čtyř skupin podle počátečního písmena jednotlivých doložek – E (ex), F (free), C (cost, carriage), D (delivered). Uspořádání doložek je přehledné a umožňuje poměrně snadnou orientaci. U prvních tří skupin přecházejí povinnosti z prodávajícího na kupujícího při odeslání zboží, a jsou tedy relativně náročnější pro kupujícího, u čtvrté skupiny přecházejí povinnosti při dodání zboží, a proto jsou dodací parity skupiny D často označovány jako doložky dodání a jsou z hlediska nutnosti plnění povinností náročnější pro prodávajícího.

Skupina E má pouze jedinou doložku a povinností prodávajícího je připravit zboží ve svém objektu (závodě) k odebrání. U skupiny F má prodávající dodat zboží dopravci, kterého určuje kupující. Skupina C obsahuje doložky, podle nichž prodávající zajišťuje přepravní smlouvu, ale nenese rizika ztráty nebo poškození, k nimž dojde po naložení a odeslání zboží. U skupiny D nese prodávající všechny výlohy a rizika až do země určení.

Rozdělení doložek do skupin
SkupinaDoložkaAnglické označeníČeské označení
E
doložka odebrání
EXWEx Works (named place)Ze závodu (ujednané místo)
F
hlavní přepravné neplaceno
FCA
FAS

FOB
Free Carrier (named place)
Free Alongside Ship (named port of shipment)
Free On Board (named port of shipment)
Vyplaceně dopravci (ujednané místo)
Vyplaceně k boku lodi (ujednaný přístav nalodění)
Vyplaceně loď (ujednaný přístav nalodění)
C
hlavní přepravné placeno

CFR
CIF

CPT
CIP

Cost and Freight (named port of destination)
Cost, Insurance, Freight (named port of destination)
Carriage Paid (named place of destination)
Carriage and Insurance Paid (named place of destination)
Náklady a přepravné (ujednaný přístav určení)
Náklady, pojištění a přepravné (ujednaný přístav určení)
Přeprava placena do (ujednané místo určení)
Přeprava a pojištění placeny do (ujednané místo určení)
D
doložky dodání

DAF
DES
DEQ
DDU

DDP

Delivered at Frontier (named place)
Delivered Ex Ship (named port of destination)
Delivered Ex Quay (named port of destination)
Delivered Duty Unpaid (named place of destination)
Delivered Duty Paid (named place of destination)
S dodáním na hranici (ujednané místo)
S dodáním z lodi (ujednaný přístav určení)
S dodáním z nábřeží (ujednaný přístav určení)
S dodáním clo neplaceno (ujednané místo určení)
S dodáním clo placeno (ujednané místo určení)

Zdroj: Incoterms 2000, ICC Česká republika.

Všechny doložky uvádějí deset článků, ve kterých jsou vždy na straně A uvedeny povinnosti prodávajícího a na straně B povinnosti kupujícího. V kupních smlouvách, které jsou uzavírány mezi známými partnery, jsou obvykle uváděny pouze odkazy na vybranou doložku (např. FCA Rotterdam – INCOTERMS 2000). V případě obchodování s novými obchodními partnery, zejména pokud se jedná o malé a střední podniky, které obvykle nemají velké zkušenosti s mezinárodním obchodem, je vhodné vyjmenovat a podrobněji rozvést povinnosti v následujících deseti bodech a vyžádat si od obchodního partnera souhlas s jejich zněním.

 
A Povinnosti prodávajícíhoB Povinnosti kupujícího
A1 Dodání zboží podle smlouvyB1 Placení ceny
A2 Licence, povolení, formalityB2 Licence, povolení, formality
A3 Přepravní smlouva a pojištěníB3 Přepravní smlouva a pojištění
A4 DodáníB4 Převzetí
A5 Přechod rizikB5 Přechod rizik
A6 Rozdělení nákladůB6 Rozdělení nákladů
A7 Vyrozumění kupujícíhoB7 Vyrozumění prodávajícího
A8 Důkaz o dodání, dopravní doklad nebo odpovídající elektronická zprávaB8 Důkaz o dodání, dopravní doklad nebo odpovídající elektronická zpráva
A9 Kontrola – balení – značeníB9 Kontrola zboží
A10 Jiné povinnostiB10 Jiné povinnosti

Zdroj: Incoterms 2000, ICC Česká republika.

Výběr doložky záleží na dohodě smluvních stran. V praxi je používání jednotlivých doložek ovlivňováno různými faktory, např. zvyklostmi (uzancemi) daného trhu, podmínkami, které nabízejí konkurenční firmy, zkušenostmi a možnostmi smluvních stran v oblasti mezinárodní logistiky, všeobecnými firemními podmínkami atp.

zpět na začátek

Obsah jednotlivých doložek

Skupina E

Obsahuje pouze jednu doložku, tzv. doložku odebrání. Používání doložky EXW je typické pro podniky, které vyvážejí sporadicky a nejsou schopny poskytovat služby spojené s mezinárodním obchodem.

  • EXW – Ex Works (named place): Ze závodu (ujednané místo)

Jde o nejkratší dodací paritu, u které má prodávající minimální povinnosti. Jedinou povinností prodávajícího je dát zboží k dispozici kupujícímu ve svém závodě. Prodávající dokonce není zodpovědný ani za nakládku zboží na dopravní prostředky kupujícího, pokud se strany kupní smlouvy nedohodnou jinak. Kupující je povinen obstarat veškeré formality spojené s vývozem zboží ze země a nese veškeré náklady a rizika od okamžiku, kdy mu bylo zboží dáno k dispozici v závodě prodávajícího.

Skupina F

Obsahuje celkem tři doložky: FCA, FAS, FOB. Prodávající dodává zboží podle instrukcí kupujícího a nehradí hlavní přepravné.

  • FCA – Free Carrier (named place): Vyplaceně dopravci (ujednané místo)

Prodávající splní své povinnosti dodáním zboží celně odbaveného pro vývoz dopravci, kterého jmenoval kupující, na sjednaném místě. Zvolené místo dodání je rozhodující pro určení odpovědnosti za nakládku zboží v ujednaném místě. Pokud dochází k dodávce v objektu prodávajícího, zodpovídá prodávající za nakládku. V případě, že k dodávce dochází v jakémkoliv jiném místě, prodávající není odpovědný za nakládku zboží. Pokud kupující jmenuje k převzetí zboží jinou osobu než dopravce, splní prodávající povinnosti dodáním zboží této osobě.

  • FAS – Free Alongside Ship (named port of shipment): Vyplaceně k boku lodi (ujednaný přístav nalodění)

Prodávající splní své povinnosti dodáním zboží k boku lodi v ujednaném přístavu nakládky. Za celní odbavení a vyřízení veškerých formalit spojených s vývozem zodpovídá prodávající. Kupující určuje loď a nese veškeré náklady a rizika od okamžiku dodání zboží k boku lodi.

  • FOB – Free On Board (named port of shipment) – Vyplaceně loď (ujednaný přístav nalodění)

Jedna z nejstarších doložek používaná u námořní a říční přepravy, u které je nakládka a vykládka zabezpečována klasickým způsobem, tj. pomocí jeřábu. Prodávající splní své povinnosti v okamžiku přechodu zboží přes zábradlí lodi v přístavu nakládky. Prodávající je u FOB povinen dodat zboží na palubu lodi v přístavu nakládky a vybavit odbavení zboží pro vývoz. Kupující vybírá loď a hradí námořní přepravné. Pro moderní způsoby přepravy, např. kontejnerovou, je vhodnější použít dodací paritu FCA.

Skupina C

Má celkem čtyři doložky a je specifická tím, že se u všech čtyř doložek rozchází místo přechodu nákladů s místem přechodu rizik. Smyslem je osvobodit prodávajícího od dalších nákladů a rizik, pokud splnil své smluvní povinnosti a uzavřel přepravní smlouvu s dopravcem.

Doložky skupiny C obsahují jako jediné dva „kritické body“. Prvním z nich je povinnost prodávajícího obstarat a uhradit náklady, které vyplývají z přepravní smlouvy. Druhým kritickým bodem je okamžik přechodu rizika. Riziko ztráty nebo poškození zboží i dodatečné náklady, které by mohly vzniknout po dodání zboží k přepravě, tj. po nalodění nebo odeslání zboží, jdou na účet kupujícího. Kupující dále nese nebezpečí, které vyplývá ze zpoždění v průběhu přepravy.

U dvou doložek, které mají v názvu obsaženo písmeno I (insurance), je prodávající povinen obstarat na vlastní náklady pojištění zboží, jak je dohodnuto ve smlouvě opravňující kupujícího nebo jinou, na pojištění zainteresovanou osobu uplatňovat přímo u pojišťovny nároky a předat kupujícímu pojistku nebo jiný důkaz o krytém pojištění.

Skupina C vychází z potřeb častého způsobu placení v mezinárodním obchodě, tj. z akreditivů. U akreditivů obdrží prodávající plnění v případě, že splní akreditivní podmínky, tzn. v případě, že předá všechny požadované dokumenty včetně dohodnutých naloďovacích dokumentů bance. Bylo by tudíž problematické, kdyby měl prodávající nést další náklady a rizika i poté, co byla uskutečněna akreditivní platba a zboží bylo naloděno a odesláno.

  • CFR – Cost and Freight (named port of destination): Náklady a přepravné (ujednaný přístav určení)

U této doložky přecházejí rizika na kupujícího v jiném místě než výlohy. Rizika přecházejí v přístavu nakládky dodáním zboží přes zábradlí lodi (stejně jako u FOB), výlohy až v přístavu určení. Pokud strany kupní smlouvy nemají v úmyslu využít tradiční námořní (lodní) dopravu, u které zboží přechází přes zábradlí lodi za pomoci jeřábů, ale hodlají využít moderních způsobů přepravy, např. kontejnerovou či roll on/roll off, je pro ně vhodnější použít dodací paritu CPT.

  • CIF – Cost, Insurance, Freight (named port of destination): Náklady, pojištění, přepravné (ujednaný přístav určení)

Doložka je obdobná jako CFR, ale navíc je prodávající povinen obstarat na vlastní náklady přepravní pojištění u pojišťovny dobré pověsti, které opravňuje kupujícího nebo jinou zainteresovanou osobu uplatňovat přímo u pojišťovny nároky a předat kupujícímu pojistku nebo jiný důkaz o pojištění. Pokud není dohodnuto jinak, pojistí prodávající zboží v souladu s minimálním rozsahem pojistného krytí (rozsah C) podle tzv. Institute Cargo Clauses nebo v souladu s jinými podobnými podmínkami. Zboží má být pojištěno na 110 % hodnoty a pojistka má být sjednána v měně kontraktu.

  • CPT – Carriage Paid to (named place of destination): Přeprava placena do (ujednané místo určení)

Prodávající vybírá dopravce a hradí výlohy spojené se zbožím až do místa určení. Rizika však přecházejí dříve, již v okamžiku předání zboží prvnímu dopravci, a kupující nese nebezpečí ztráty a poškození zboží i jakékoliv dodatečné náklady vzniklé po dodání zboží do péče dopravce. Tato doložka se často využívá při obchodování s rizikovějšími teritorii.

  • CIP – Carriage and Insurance Paid to (named place of destination): Přeprava a pojištění placeny do (ujednané místo určení)

Doložka stejná jako CPT, ale opět s povinností prodávajícího obstarat a uhradit pojištění s minimálním rozsahem pojistného krytí. Pojistka má krýt cenu uvedenou v kupní smlouvě zvýšenou o 10 % a má být sjednána v měně kontraktu. Doložku je vhodné použít pro moderní způsoby přepravy, např. kontejnerovou či roll on/roll off.

Skupina D

Doložky této skupiny (DAF, DES, DEQ, DDU, DDP) se od předcházejících liší tím, že prodávající je zodpovědný za příchod zboží do ujednaného místa určení nebo do dohodnutého bodu na hranici anebo do určeného místa v zemi dovozu. Doložky skupiny D je možné rozdělit do dvou podskupin podle toho, zda prodávající je či není povinen zajistit odbavení zboží z hlediska dovozu:

  1. u doložek DAF, DES, DEQ a DDU prodávající tuto povinnosti nemá;
  2. u doložky DDP je prodávající za dovozní odbavení a hrazení cla a dalších poplatků zodpovědný.
  • DAF – Delivered At Frontier (named place): S dodáním na hranici (ujednané místo)

Prodávající nese výlohy a rizika až do ujednaného místa na hranici včetně odbavení zboží pro vývoz. Hranice musí být určena přesně, což znamená, že bod a místo určení musejí být v doložce přesně pojmenovány. Je obdobou dříve používané dodací parity franco (fco) hranice. Může být použita pro jakýkoliv způsob dopravy, při němž je zboží dodáváno do hraničního prostoru. Pokud by k dodání zboží mělo dojít v přístavu určení na palubě lodi nebo na nábřeží, bylo by vhodnější použít dodací parity DES nebo DEQ.

  • DES – Delivered Ex Ship (named port of destination): S dodáním z lodi (ujednaný přístav určení)

Prodávající vybírá loď a nese výlohy a rizika až na palubu lodi v přístavu určení. Náklady a rizika spojené s vykládkou zboží již nese kupující.

  • DEQ – Delivered Ex Quay (named port of destination): S dodáním z nábřeží (ujednaný přístav určení)

Prodávající nese výlohy a rizika včetně vykládky zboží až do ujednaného místa v zemi dovozu. U této doložky došlo ke změně oproti předcházejícím verzím INCOTERMS, u kterých nesl veškeré náklady a rizika spojené s odbavením zboží pro dovoz prodávající.

  • DDU – Delivered Duty Unpaid (named place of destination): S dodáním clo neplaceno (ujednané místo určení)

Jedna z nejdelších dodacích parit, která obsahuje maximální závazek ze strany prodávajícího. Prodávající nese výlohy a rizika až do určeného místa v zemi dovozu a splní své povinnosti dodáním celně neodbaveného a nevyloženého zboží z příchozího dopravního prostředku v ujednaném místě určení. Prodávající tudíž nezajišťuje a nehradí celní odbavení zboží pro dovoz.

Tato parita byla poprvé zařazena do verze INCOTERMS 1990 a vzhledem ke skutečnosti, že se potvrdil předpoklad, že dovozce může snadněji zajistit celní odbavení a další náležitosti ve své zemi, např. získat dovozní licenci nebo daňovou úlevu (snížení daně z přidané hodnoty), zůstala zachována i ve verzi 2000.

  • DDP – Delivered Duty Paid (named place of destination): S dodáním clo placeno (ujednané místo určení)

Nejdelší dodací parita, která obsahuje maximální závazek ze strany prodávajícího. Prodávající nese výlohy a rizika až do určeného místa v zemi dovozu. Navíc ještě zajišťuje a hradí odbavení zboží pro dovoz, tj. vyřizuje a platí celní formality, hradí clo a daně a případné další poplatky spojené s dovozem do země určení. V zemích, kde může být proclívání zboží problematické a může dlouho trvat, může být pro prodávajícího riskantní zavázat se k dodání zboží až za místem celního odbavení (např. do skladu kupujícího ve vnitrozemí). Proto není příliš vhodné používat dodací paritu DDP při vývozu do zemí tohoto typu. Tato doložka by dále neměla být používána, pokud by prodávající nemohl obdržet dovozní licenci.

Kromě dodací parity EXW (ze závodu) je ve všech paritách věnována pozornost problematice mezinárodní přepravy, zejména pak dopravním dokumentům. Sedm dodacích parit je vhodných pro všechny druhy přeprav (EXW, FCA, CPT, CIP, DAF, DDU, DDP). Šest dodacích parit je vhodné použít pouze pro námořní nebo říční přepravu (FAS, FOB, CFR, CIF, DES, DEQ).

Vzhledem k četným rizikům vyplývajícím z přepravy v mezinárodním obchodě je třeba věnovat náležitou pozornost otázce pojištění. Pojištění zahraničních přeprav je řešeno pouze u dvou dodacích parit, CIF a CIP. U ostatních parit není otázka pojištění řešena a záleží na dohodě stran kupní smlouvy. Poměrně značné riziko představuje tzv. lomené pojištění, tzn. pojištění u více pojišťoven. U lomeného pojištění může dojít k situaci, kdy není možné prokázat, ve kterém úseku přepravní cesty došlo ke škodní události, a žádná z pojišťoven pak nechce škodu uhradit. I u dodacích parit obsahujících pojištění je výhodnější odchýlit se od přesného znění INCOTERMS a předejít tomuto riziku tím, že se celá přepravní cesta pojistí u jedné pojišťovny.

INCOTERMS® 2010

S účinností od 1. ledna 2011 vstoupí v platnost další inovovaná verze pravidel INCOTERMS® 2010. Úpravy zohledňují jak trendy ve vývoji mezinárodního podnikatelského prostředí (liberalizace mezinárodního obchodu, zvyšující se podíl zón volného obchodu, využívání moderních komunikačních technologií, zavádění přísnějších bezpečnostních opatření v souvislosti se zvýšenými riziky teroristických útoků, vývoj dopravních systémů), tak požadavky podnikatelské praxe (zjednodušení a lepší srozumitelnost doložek). Nejedná se o změny radikální, ale o změny, které vycházejí z potřeb praxe a měly by přispět k větší standardizaci obchodních metod.

Nová pravidla obsahují jedenáct doložek řazených pouze do dvou velkých skupin podle způsobu přepravy, nikoli podle počátečních písmen doložek. Verze INCOTERMSCIFCost Insurance and Freight (insert named port of destination)Náklady, pojištění a přepravné (uveďte přístav určení)

Zdroj: ibid.

K menší změně došlo u doložky FOB, kde historicky přecházely výlohy a rizika z prodávajícího na kupujícího v okamžiku přechodu zboží přes zábradlí lodi v přístavu nakládky. Zábradlí již v nové verzi nefiguruje, prodávající splní povinnosti dodáním na palubu lodi určené kupujícím v přístavu nakládky. Obdobná změna (dodání na palubu lodi v přístavu nakládky) byla přijata i pro přechod rizik u doložek CFR a CIF.

Jak již bylo řečeno, nově byly do INCOTERMS® 2010 zařazeny doložky DAT a DAP:

  • DAT – Delivered at Terminal (insert named terminal at port or place of destination): S dodáním do terminálu (uveďte přístavní terminál nebo místo určení)

Doložka je určena pro všechny druhy přepravy včetně přepravy kombinované. Pod pojmem terminál se rozumí volné prostranství i budova, např. nábřeží, překladiště, sklad, kontejnerový terminál, nádraží, letiště atp. Prodávající nese výlohy a rizika včetně vykládky zboží až do ujednaného přístavu či místa určení. Tato doložka je zejména vhodná pro kontejnerovou přepravu.

  • DAP – Delivered at Place (insert named place of destination): S dodáním do určitého místa (uveďte místo určení)

Doložka je určena pro všechny druhy přepravy včetně přepravy kombinované. Výlohy a rizika přecházejí z prodávajícího na kupujícího ve sjednaném místě. Náklady spojené s vykládkou zboží nese kupující. Pokud však byly v přepravní smlouvě uzavřené prodávajícím zahrnuty i náklady spojené s vykládkou zboží v místě určení, není prodávající oprávněn požadovat úhradu těchto nákladů od kupujícího.

zpět na začátek

Ukázka z knihy „Mezinárodní obchodní operace“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Autoři: Hana Machková, Eva Černohlávková, Alexej Sato a kolektiv.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek