Banky začínajícím podnikatelům nevěří, proklepnou si však i zavedené firmy

22. 7. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Formování bankovního sektoru v Česku po listopadové revoluci roku 1989 a změně režimu znamenalo pro podnikatele a jejich plány doslova eldorádo. Úvěry šlo získat takřka na cokoliv, pro peníze si do banky chodila spousta lidí jako do samoobsluhy. Spolu s přejímáním západních standardů finančního trhu se však pravidla pro poskytování nejen podnikatelských úvěrů pomalu zpřísňovala.

penizeNedávná světová ekonomická krize tento kohoutek firemních financí definitivně utáhla. A přestože banky tvrdí, že objem úvěrů živnostníkům a nefinančním podnikům v posledních kvartálech opět roste, firmy tvrdí opak. Peníze na investice a další rozvoj jim stále chybí. „Problém je hlavně v investičním financování a rozvoji firmy ve smyslu dalšího investičního plánování.

Přestože banky tvrdí, že je peněz dost a zůstávají přebytky, jsou logicky mnohem obezřetnější než v minulosti a firmy dost často nemají na další rozvoj,“ upozorňuje předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) Karel Havlíček.

Určitý propad ve firemním úvěrování připouští i náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace Jan Matoušek. „Úvěry podnikům a živnostníkům byly v předchozích pěti letech negativně zasaženy dopady hospodářské recese,“ prohlásil Matoušek, podle nějž hlavně po roce 2009 banky zpřísnily standardy pro poskytování úvěrů. Aktuální vývoj vidí pozitivně. „Celkový objem úvěrů nefinančním podnikům od roku 2010 s malými výkyvy roste,“ tvrdí Matoušek.

Tvrdí to i představitelé největších bank v ČR. „Objem financování poskytovaný Komerční bankou a společnostmi v rámci skupiny v posledních letech trvale roste,“ zdůraznil manažer Segmentového řízení v Komerční bance Martin Ehrenberger. Podle něj malým a středním podnikatelům nabízí kompletní portfolio pro řešení všech finančních potřeb. Samozřejmostí tak kromě úvěru je například i kreditní karta pro podnikatele, povolený debet, leasing, factoring či hypotéka.

„Naše portfolio úvěrů pro podnikatele je dlouhodobě stabilní a vykazuje růst. V letošním roce například pozorujeme výrazné navýšení nově poskytnutých úvěrů v porovnání se stejným obdobím loňského roku,“ potvrzuje názor bank Klára Pačesová z tiskového centra České spořitelny. 

Analytik společnosti Cyrrus Jiří Šimara však žádné zlepšení nevidí, spíše naopak. „Dostupnost úvěrů pro malé a střední podniky se v roce 2013 opět zhoršila. Banky jsou oproti minulým letům mnohem více opatrné a kromě detailnější analýzy investičního záměru požadují i vyšší míru spolufinancování. Ta se v mnoha případech pohybuje kolem 30 procent, což je až čtyřnásobek toho, co požadovaly před krizí,“ podotkl Šimara.

Financování malých a středních firem je nyní složitější i podle hypoteční a úvěrové analytičky společnosti Partners Lucie Drásalové, podle níž nesou velkou část viny samy banky. „Banky v době, kdy se ekonomicky dařilo, půjčovaly i firmám, které by dnes scoringem neprošly ani náhodou. V době útlumu zhruba v letech 2009 až 2011 se velká část menších firem dostala do finančních potíží či krachu a úvěry nebylo jak splácet. Banky se z toho poučily a dnes je tak scoring výrazně složitější a přísnější,“ myslí si Drásalová.

Analytik Fincentra Josef Rajdl nicméně upozorňuje, že malé a střední podniky banky vždy považovaly za rizikový sektor. „V tomto smyslu se tedy nic nezměnilo,“ uvedl Rajdl. Kvalitní záměry by přesto podle něj ani dnes neměly mít s financováním potíže. „Někdy je však problém na straně podniků, že ačkoliv mají dobrý podnikatelský nápad, nedokážou jej natolik kvalitně zapracovat do podnikatelského plánu, aby banku přesvědčily,“ upozornil Rajdl.

Neuvěřitelné úvěry

Přísnější podmínky pro úvěrování banky v posledních letech neměly moc šancí vyzkoušet v praxi. Firmy totiž v krizi omezovaly další růst a zaměřovaly se hlavně na přežití. Plány na expanzi či modernizaci odkládaly na pozdější dobu. S postupným oživováním ekonomiky firmy opět narazí na nedostatek financí. Nakonec tak opět skončí se štosem formulářů a dokumentů u společného stolu s bankéřem.

Banky proto nechtějí nechat nic náhodě a připravují pro podnikatele speciální nabídky. Standardní volbou pro financování investic a provozu bývají u malých a středních podniků klasické bankovní úvěry, ty však už nejsou jedinou možností.

„Provozní náklady spojené s výrobou a kompletací náročnějších zakázek podle kupní smlouvy pokryje úvěr na účelové financování výroby. Mezi jeho hlavní výhody patří získání zdrojů ve výrobní fázi, aniž by podnik musel po odběrateli vyžadovat zálohové platby. Nejoblíbenější formou provozního financování v očích firem zůstává klasický kontokorentní úvěr, který je formou povoleného čerpání debetního zůstatku účtu velmi jednoduchou variantou získání provozních úvěrových prostředků,“ vyjmenoval některé produkty ředitel firemního bankovnictví Raiffeisenbank Václav Štětina.

Provozním úvěrem firmy financují například nákup zásob, výplaty mezd či proplácení faktur. Většina bank ho navíc umožňuje čerpat a splácet opakovaně.

Stále aktuálnější téma – investice do zvýšení energetické účinnosti a obnovitelné energie chce Raiffeisenbank podpořit speciálním „Zeleným úvěrem“. Konkurenční ČSOB se zase snaží oslovit zemědělce, kteří mohou získat až dvoumilionový bezúčelový úvěr. „Úvěr lze využít nejen k financování nákupu hnojiv, osiv či krmiv, ale i pro investice do zemědělské techniky či k nákupu zemědělské půdy,“ poznamenala mluvčí ČSOB Pavla Hávová.

Úvěrový limit přitom banka stanoví podle výměry vlastní nebo pronajaté zemědělské půdy, na kterou zemědělec čerpá dotace ze Státního zemědělského intervenčního fondu. UniCredit Bank míří na svobodná povolání, jako jsou například lékaři, advokáti či exekutoři. „Takoví klienti mají nárok na celou řadu nadstandardních služeb včetně snadnějšího přístupu k úvěrům,“ informoval mluvčí UniCredit Bank Petr Plocek.

Výše uvedené nabídky se však týkají hlavně starších a zavedených firem. Začínající podnikatelé bez finanční historie nemají u bank šanci. „Dnes je téměř nereálné získat podnikatelský úvěr pro začínajícího podnikatele, který za sebou ještě nemá žádné ekonomicky prokazatelné výsledky. Kromě klasických podnikatelských úvěrů a spotřebitelských úvěrů podnikatelé často využívají i leasing – finanční, operativní, nemovitostní a další. Nejčastěji tím financují jednak prostory samotné, například výrobní haly, ale i movité věci, jako jsou stroje nebo vybavení kanceláří či obchodů,“ vyjmenovala další možnosti získání peněz Drásalová z Partners.

Leasingové smlouvy bývají často velmi podobné, navíc podmínky pro jeho získání nejsou tak přísné jako u úvěrů. „Typickým příkladem, kdy leasing využívá více subjektů, jsou automobily či strojní zařízení. Z nemovitostí se v posledních letech často jednalo o solární elektrárny,“ uvedl analytik společnosti Fincentrum Rajdl. Podle něj je nutné výhodnost tohoto typu financování vždy posuzovat individuálně. „Obvykle se jedná o dražší variantu, než je úvěr, na druhou stranu však často jednodušší na podmínky, které si daná instituce klade,“ upozornil Rajdl.

Hlavní výhodou leasingu je podle analytika Šimary rozložení investičního výdaje do delšího období, čímž se mnohem lépe řídí cash flow. „Firmy si leasing volí i kvůli tomu, že předmět leasingu je stále ve vlastnictví leasingové společnosti, která řeší veškerou administrativu s tímto předmětem spojenou. Čili různá pojištění, poplatky a další doprovodné náklady,“ dodal Šimara ze společnosti Cyrrus.

 Lákadlo evropských peněz

Stále se však podnikatel hledající financování svého záměru či chodu firmy točí v bankovním sektoru. Na to upozorňuje i Havlíček, podle něhož je spojení mezi českými firmami a bankami až nezdravé. „Chybí tu investiční prostředí, takže firma je závislá na bance nebo na vlastních finančních prostředcích. Ty musí mít i v případě bankovního financování, protože banky v poslední době požadují, aby k němu firma přidala třeba třicet procent vlastních peněz. To však spousta firem nemá,“ stěžuje si šéf AMSP ČR.

Vlastní peníze podnikatel potřebuje i v případě, že chce využít evropských dotací. Zatím sice dobíhá čerpání peněz z minulého programového období, zároveň ale finišuje i příprava podmínek pro získání evropských peněz v následujících letech. Přímo do podnikání by prostřednictvím Operačního programu Podnikání a inovace pro rozvoj konkurenceschopnosti měly z evropských fondů přitéct přes čtyři miliardy korun.

„Pro určité typy vysoce inovativních projektů jsou to jedny z mála prostředků, které jsou do toho schopny alokovat hlavně vysoce znalostní firmy, protože v bance ty prostředky neseženou a investiční prostředí na to tady není. Takže musí vycházet buď z evropských peněz, nebo z různých tuzemských grantů. Jsou oblasti, jako například genetika, nanotechnologie či biotechnologie, kde v podstatě bez evropských fondů a grantů nejsou firmy schopny dlouhodobě existovat,“ doplnil Havlíček s tím, že evropské peníze lze využít mimo jiné na pořízení inovativních technologií, testy, klinické studie, vývojové programy, výzkumné programy náročnějšího charakteru a další inovace nejvyšších řádů.

Jiné formy financování podniků běžné v zahraničí, například burzy, venture kapitálové fondy či movití byznys andělé, podle Havlíčka v Česku stále příliš nefungují.

Investujte do vlastního rozvoje

Pokud firma řeší opačný „problém“, tedy jak naložit s přebytečnými penězi, radí jim analytici investovat je v prvé řadě do vlastního rozvoje. „Podnikatelské subjekty by měly být schopny dosáhnout u využívaných prostředků vyšší míry výnosnosti, než jakou mohou získat na trhu ve finančních produktech. Pokud by tomu bylo naopak, bylo by pro vlastníky efektivnější si za prostředky vázané v podnikání pořídit přímo individuálně diverzifikované portfolio investic. Logicky tak vyplývá, že podniky by měly investovat hlavně do svého rozvoje a efektivity do míry, do které jim tyto investice přinášejí dostatečný efekt v porovnání s finančními produkty,“ radí analytik Rajdl z Fincentra, který jiné investice doporučuje pouze v rámci spravování rezerv.

S tím souhlasí i analytik Partners Aleš Tůma. „Obecně asi nedává velký smysl, aby firma investovala volné zdroje do akcií, pokud tedy nejde například o akvizici jiné společnosti. Pokud firma nezhodnotí vložené prostředky více než investice na akciovém trhu, je na zvážení, jestli by neměla vrátit kapitál investorům,“ poznamenal analytik Tůma. Teoreticky podle něj může být ponechání peněz ve firmě výhodné daňově, ale to by muselo vedení probrat s daňovým poradcem. „Samozřejmě také dává smysl nějaká likvidní rezerva v bance nebo investovaná v bezpečných nástrojích,“ dodal Tůma.

K investování do vlastního rozvoje vyzývá i Havlíček. „Pokud máme udržet zdravý růst HDP, tak to nebude díky tomu, že budeme více jíst, ale naopak investováním volných prostředků do aktivit, které nám v budoucnu něco přinesou. Takto se chová každý sedlák, na to nepotřebujete žádné extra vzdělání,“ uzavírá šéf AMSP ČR Havlíček.

Převzato z časopisu Komora
Autor článku: Filip Sušanka

Co trápí bankéře
Více než dvě pětiny významných tuzemských fi rem plánují letos fi nancovat svůj růst bankovním úvěrem. Řekli nám to v průzkumu, který každoročně provádíme mezi jejich generálními řediteli. Když jsme se podívali na čísla podrobněji, zjistili jsme, že ryze české fi rmy v rukou českých podnikatelů spoléhají na bankovní úvěr ještě více. Ke své expanzi ho letos využijí dokonce více než tři pětiny z nich. O tom, jak se zpřísnily podmínky úvěrování a jak banky mají větší nároky na kvalitu informací o svých potenciálních dlužnících, se toho již napsalo mnoho.

Pojďme se ale nyní podívat na to, jak současný fi nanční svět vnímají jeho hlavní aktéři, banky. Téměř všechny tuzemské banky jsou v zahraničních rukách, takže je zřejmé, že jsme z velké části ovlivněni evropskými, nebo dokonce globálními trendy. Ty přinášejí nové inovace, příležitosti, ale i hrozby pro bankovní sektor. A právě na ně jsme se ptali bankéřů z celého světa v průzkumu Banking banana skins, chcete-li česky banánové slupky, na nichž by banky mohly uklouznout. Průzkum ukázal, že zejména nová bankovní regulace doprovázená politickými zásahy může poškodit bankovní sektor a zpomalit globální ekonomické oživení. Naopak obavy vyjádřené v předchozích ročnících průzkumu, týkající se například úvěrových rizik, dostupnosti kapitálu či likvidity, se začaly mírnit. Mezi nejrychleji rostoucí rizika patří ta technologická, která se z 18. místa v roce 2008 posunula letos na 4. pozici.

Hlavní příčinou mohou být stále větší obavy z počítačové krimnality. Co z toho vyplývá pro nás klienty? Banky jsou stejně jako jiné fi rmy citlivé na vývoj ekonomiky, pozitivně vnímají postupné hospodářské oživení, ale také jeho křehké stránky. A stejně jako nás i je trápí přílišná regulace a bující administrativní zátěž.
Martin Vurm - Odborník na bankovnictví, PwC Česká republik

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek