Peripetie a úspěchy čínské bankovní reformy

27. 2. 2013 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Západní analytici a akademické kruhy už více než třicet let udílí Číně lekce, jak by měla postupovat v otázkách reformy hospodářství. Dvojnásobně to pak platí o čínském bankovnictví kritizovanému za nadměrné množství nesplácených úvěrů a nízkou efektivitu. Graduální bankovní reforma se však zdá přinášet nezpochybnitelné plody, díky nimž se sektor v současné době i v kvalitativních parametrech začíná přibližovat globálním standardům.

Reforma bankovního systému na pozadí celkových hospodářských přeměn

Reforma čínského bankovního sektoru, její průběh a peripetie jsou úzce spjaty s celkovou politicko – hospodářskou evolucí Číny za posledních více než třicet let. Dáno je to jak rolí čínského státu jako většinového vlastníka domácích bank, tak významem státních podniků představujících v minulosti hlavní zákaznický segment finančního sektoru.

Především pro první fázi bankovní reformy 1979-1993 je třeba mít na zřeteli, že celkové úsilí v oblasti přestavby hospodářství mělo své jasně dané mantinely. Země si měla podržet silně socialistický ráz, a proto po celá osmdesátá léta ekonomice vévodily státní podniky, soukromé podnikání se začalo rodit až koncem 80. let.1 Tím pádem veřejně vlastněné firmy představovaly klíčového urbánního zaměstnavatele s přesahem do sociálního zabezpečnení zaměstnanců, což je z pohledu komunistické strany stavělo do role garantů sociální stability země.2

Až potvrzení proreformího kurzu v roce 1992 přineslo průlom v myšlení. Pod tíhou problematických výsledků státních podniků se postupně prosadil názor, že reformu hospodářství musí doprovázet důsledná změna vlastnických vztahů, což podnítilo privatizační vlnu druhé poloviny devadesátých let.3 Rozprodej státních podniků pak vytvořil předpoklady pro autonomnější vývoj bankovní sféry, který můžeme pozorovat v současné době.

Článek převzat z portálu glosy.info. Autor článku, Jan Dobrovolský, pracuje v Číně jako analytik trhu.

První kolo reformy, 1978-1993: Diverzificikace hráčů a krize s NPL

Čínští reformátoři z předchozího období zdědili monopolní bankovní systém ovládaný Čínskou lidovou bankou (People’s Bank of China dále pak PBOC) plnící úkoly jak centrální, tak komerční banky. Hlavní poslání banky inspirované sovětským modelem spočívalo ve finacování státních pětiletek.4

V souvislosti s připravovaným prvním kolem ekonomické reformy se však takto uspořádaný bankovní systém jevil jako nevhodný a neschopný naplnit očekávaní a úkoly nové éry. Hlavní požadavek na systém totiž spočíval v jeho schopnosti financovat decentralizované státní podniky. Oproti minulé éře byly firmy osamostatněny z područí ministerstev a jejich ředitelům dány plné rozhodovací pravomoci. S tím pak souviselo i oddělení financování firmy ze státního rozpočtu a nutnost nabídnout jim alternativu v podobě vyvinutějšího bankovního systému.5

Daný strategický záměr tak položil hlavní směr prvního kola bankovní reformy, kterým byl ústup od monopolu PBOC a diverzifikace hráčů v systému. Vedle PBOC se do roku 1983 zformovala tzv. Velká čtyřka tvořená Čínskou zemědělskou bankou (Agricultural Bank of China dále ABC), Čínskou průmyslovou a obchodní bankou (Industrial and Commercial Bank of China dále ICBC), Čínskou stavební bankou (China Construction Bank dále CCB) a Čínskou bankou (Bank of China dále BoC). Nově vytvořená čtveřice bank po roce 1983 začala zastupovat PBOC v poskytování úvěrů, přičemž se původně dodržovala vymezená sektorová specializace partná z jejich názvů.6 Institucionalizace nové skupiny hráčů zároveň vytvořila požadavek na regulaci systému, v rámci kterého PBOC začala desetiletý proces ústupu z komerčních aktivit a postupnou transformaci do role centrální banky.7

Zahraniční pozorovatelé první kolo reformy hodnotí jako svého druhu improvizované řešení bez plně domyšleného konce. Na straně jedné bylo pro komunistickou stranu politicky neúnosné nechat padnout státní podniky pro jejich stěžejní význam při tvorbě urbánní zaměstnanosti. Na straně druhé však jejich ekonomická nevýkonnost8 znamenala zátěž pro státní pokladnu, a proto došlo k vytvoření bank zodpovědných za jejich financování. Pouhý přesun odpovědností ale neřešil základní problém, kterým byla nevýkonnost socialistických podniků. Stát tak jen odlehčil ministerstvu financí a zároveň přitížil bankám, jejichž vlastníkem byl opět on sám.9

Polovičatost řešení se projevila okamžitě, když čínský bankovní systém začaly sužovat nesplacené úvěry (non pefrorming loans – dále NPL). Důvodem jejich vzniku byla nejen neschopnost státních podniků úvěry splácet, ale i nepřipravenost bank na novou úlohu. Jejich úkol byl navíc stížen dominantní rolí korporátního bankovnictví. V situaci 80. let se spotřebou domácností limitovanou na základní potřeby a státem garantovaným bydlením ve městech, neexistovaly hybné síly pro vznik retailového bankovnictví znemožňující přirozenou diverzifikaci úvěrového portfolia.10

Ze strukturních problémů systémů jmenujme nízkou autonomii bank, které se staly pasivním objektem reformy. Pro už výše zmíněnou klíčovou roli státních podniků jako garanta sociální stability byli ředitelé nově vzniklých bank vystaveni tlaku stranicko – administrativních orgánů (jak na centrální tak lokální úrovni) schvalovat i problematické úvěry. Situace byla ulehčena faktem, že bankovní úředníci byli na své posty dosazeni majitelem bank – státem – a zároven byli členy komunistické strany.11 Problém jejich nízké autonomie byl dále zesílen tím, že z počátku nebyla plně vyvinuta vertikální struktura řízení rizikových procesů, což umožňovalo nižším článkům obejít nařízení centrály.12

Omezenou politickou autonomii dále doprovázel regulační tlak na cenu nabízených úvěrů. Tím byly banky připraveny o možnost nasadit vyšší sazby pro rizikovější korporátní klienty.13

V neposlední řadě pak centrální moc zanedbala vyvinutí jasných pravidel pro postih podniků za nesplacení úvěrů, stejně jako chyběla penalizace za falšování dokumentů při žádosti o úvěr.14

Nepřekvapí tak, že se v takto nastaveném systému brzy rozšířil morální hazard. Bankovní úředníci cítící tlak centrálních a lokálních úřadů a vědomi si, že nesplácené úvěry budou finálně zaplaceny ze státní kasy, tak sami neměli důvod pro zlepšování rizikových procesů a udržení NPL na přijatelné úrovni. Výsledkem takto nepřipraveného systému pak byl jejich raketový nárust, když na počátku 90. let bylo více než 20 % všech úvěrů na odpis.15

Článek převzat z portálu glosy.info. Autor článku, Jan Dobrovolský, pracuje v Číně jako analytik trhu.

Druhé kolo reformy, 1993 dodnes: Pokračující diverzifikace hráčů a rostoucí důraz na kvalitu

První etapu reformy bankovního systému tak lze hodnotit se smíšenými pocity. Na straně jedné se podařilo vykročit směrem k diverzifikovanému bankovnímu systému, implikující růst konkurence jako předpokladu pro budoucí rostoucí efektivitu. Na straně druhé se do určité míry improvizované založení bank podepsalo na vysoké míře NPL a systému, který postrádal ekonomickou racionalitu.

Druhé kolo reformy trvající dodnes tak představuje mezník, kde vedle pokračující diverzifikace figuruje i požadavek na kontrolu NPL a rostoucí profitabilitu.

Článek převzat z portálu glosy.info. Autor článku, Jan Dobrovolský, pracuje v Číně jako analytik trhu.

Pokračující diverzifikace hráčů

Vznikem Komunikační banky (Bank of Communication dále pak BoCom) dávající základ Velké pětce a založením první menší komerční banky CITIC se uzavřelo diverzifikační úsilí první fáze reformy, na jejímž konci byl systém nově tvořen třemi kategoriemi hráčů. Vedle pěti velkých a jedné menší komerční banky zde dále už od 50. let působilo šedesát tisíc venkovských úvěrových družstev.

Druhá fáze reformy pak znamená prohloubení tohoto procesu, na jejímž konci stojí současný čínský bankovní systém složený z jedenácti kategorií finančních institucí.

První novou skupinou rozšířující hráčskou typologii přestavují tři politické banky reprezentované především Čínskou rozvojovou bankou (China Development Bank dále CDB). Ani široce rozšířené problémy s problematickými úvěry v první fázi neotřásly přesvědčením čínského vedení o potřebnosti financování projektů postrádajících ekonomický, ale mající o to větší politický smysl. Oproti minulé fázi se však objevila snaha takové úvěry zkoncentrovat do tří politických bank a tím toto riziko lépe kontrolovat a nedovolit mu zachvátit celý systém.16

Druhé nóvum pak ztělesňuje nástup komerčních bank. Jedná se jak o 12 akciových bank s celostátní působností typu China Merchants Bank (dále CMB), tak 144 většinou provinčně vyprofilovaných městských komerčních bank typu Bank of Beijing (dále BoB).17 Ve své podstatě tyto instituce můžeme označit za univerzální banky odlišující se od Velké pětky jen menším obchodním obratem.

Požadavky na jejich vznik je možné shrnout jako soubor tří faktorů. Prvním byla rostoucí poptávka po bankovních službách a univerzálních bankách, kde se vedle korporací ke slovu začaly hlásit i domácnosti. Velká pětka přes všechen svůj záběr pak nebyla schopna tuto poptávku plně obsloužit. Druhým bylo úsilí zesílit konkureční prostředí mezi státem vlastněnými bankami. 90. léta všeobecně znamenají předěl v myšlení komunistické strany, když se prosadila idea privatizace především menších státních podniků. Tam, kde strategické záměry a merkantilistické ohledy privatizaci neumožňovaly, pak alespoň existoval tlak na navýšení počtu státem kontrolovaných hráčů, což mělo podnítit větší konkurenci a efektivitu. V případě městkých komerčních bank je pak zároveň třeba mít na zřeteli lobbing provinčních vlád za jejich vytvoření. Ty totiž chtěly přes místní banky udržet svůj vliv na bankovní sektor v momentě, kdy Velká pětka začala nastupovat na zpřísňující se rizikové procesy a začala být více odolná proti politickému tlaku z venčí.18

Třetí přeměnou systému je konsolidace rúrálního bankovnictví. Zde měly čtyřicetiletou tradici růrální úvěrová družstva rozesetá po celé zemi. Fragmentace diktovaná jak technickými, tak politickými ohledy se však odrazila v mikro rozsahu jejich aktiv, nízkém know-how a tím velké zranitelnosti v oblati NPL, a proto se přikročilo k jejich konsolidaci. V současné době jich pak zůstávají zhruba dva tisíce, zbytek byl sloučen do nově vytvořených 212 rúrálních komerčních, 190 rúrálních družstveních a 692 venkovských bank.19 Soudě z trendu konsolidace a plánů Čínské bankovní regulační komise (China Banking Regulatory Commission dále pak CBRC) se pak dá očekávat, že tento typ finační instituce z venkova prakticky vymizí a jeho pozici zaberou tři výše zmíněné skupiny bank spolu s ABC a nově založenou Čínskou poštovní bankou20 (Postal Saving Bank of China dále pak PSBC). PSBC opírající se o největší distribuční sít v zemi (37 tisíc poboček) pak bezpochyby bude do budoucna hrát spolu s ABC hegemoní úlohu na rúrálním trhu.21

Vedle menšího počtu nebankovních finančních institucí určených například pro financování aut či spotřební financování pak na čínský trh dorazily zahraniční banky. Ty zde vstoupily jak nepřímo v rámci akciové účasti v čínských bankách (Velká pětka, celostátní a městské komerční banky), tak zde mají vlastní zastoupení. Jejich omezená strategie odrážející se v kombinovaném počtu zhruba 500 poboček a necelém miliónu klientů za rok 2011 z nich však nadále dělá marginální hráče s dvou procentním tržním podílem.22

Složení čínského bankovního sektoru 2011

Článek převzat z portálu glosy.info. Autor článku, Jan Dobrovolský, pracuje v Číně jako analytik trhu.

Fragmentace trhu

Zatímco ve vyspělých zemích typu Spojených států už dvě desítky let dochází ke konsolidaci trhu v podobě snižování počtu hráčů a navyšování objemu bankovních aktiv mezi největšími bankami,23 v Číně si všímáme pravého opaku.

Je sice nezpochybnitelnou pravdou, že celkový počet čínských bankovních institucí v rámci reformy prudce poklesl z více než šedesáti tisíc na současných 3 800, ale tento proces byl jednostranně utvářen konsolidací růrálních úvěrových družstev, počítaných na desítky tisíc. Pokud uvážíme, že i po mnohaleté konsolidaci se jedná o skupinu finančních institucí s průměrnými bankovními aktivy kolem 3 miliónů yuanů, je zřejmé, že se jedná o spefický segment procházející autonomním vývojem nesouvisejícím s celkovým trendem.

Mimo růrální úvěrová družstva totiž razantně navýšil počet relevantních hráčů, za které můžeme považovat všechny druhy komerčních bank, politické banky a PSBC. Dané instituce, kterých je takřa 600 totiž zároveň preprezentují více než 90 % aktiv čínského bankovního trhu.24

Vývoj počtu bankovních situací (2007-2011)

V rámci této relevantní skupiny je pak třeba zdůranit, že zde dochází k poklesu dominantního významu Velké pětky. Ta na počátku druhé fáze reformy ztělesňovala více než 90 % bankovních aktiv, zatímco začátkem nového století se její podíl přiblížil k 60 % a na konci nové dekády pokles pod padesát procent. Její místo je pak zaplňováno především komerčními bankami (celostátními, městskými a růrálními), které kombinanovaně navýšily za dvacet let svůj tržní podíl z nuly na celou třetinu.25 Důvodem dynamického růstu jejich podílu je jak jejich univerzální povaha, vynaložené prostředky na výstavbu potřebné bankovní infrastruktury, tak celostátní či provinční působení, což z nich jako celek dělá relevatní sílu schopnou konkurovat Velké pětce.

Tržní podíl politických bank kolem osmi procent se po celou první dekádu jevil jako stabilní. Zde však mějme na paměti, že CDB je postupně tranformována do standartní komerční banky, což by se do budoucna mělo odrazit na marginalizaci podílu politických bank pod 3 %. Podobně se snížil podíl růrálních úvěrových družstev z původních deseti procent na polovinu jako důsledek jejich konsolidace. Zbytek hráčů tvořený zahraničnícmi bankami (2 %) a nebankovními institucemi jako celek za první dekádu století nedosáhl žádného znatelného růstu tržního podílu, když stagonoval kolem 5 %.26

Tržní podíly finančních institucí dle typu 2003-2011

Článek převzat z portálu glosy.info. Autor článku, Jan Dobrovolský, pracuje v Číně jako analytik trhu.

Boj se špatnými úvěry

Vedle pokračující diverzifikace hráčů pak těžiště druhého kola bankovní reformy dále spočívalo v zefektivnění fungování systému v podobně snížení podílu špatných úvěrů a zlepšení profitabilních ukazatelů.

Stát nejprve doufal, že systém se od špatných úvěrů bude schopen sám osvobodit strukturálními změnami a nebude třeba nasazovat finanční pomoc. Prvním vyjádřením této snahy je založení tří politických bank v roce 1994, jejichž vznik měl oddělit politické financování od zbytku sektoru a postavit ho tak na plně komerční základy. Záměr byl potvrzen o rok později veřejnou deklarací, že bankovní sektor musí operovat nezávisle, zodpovídat za obchodní rizika a zajistit své autofinancování27, což bylo v zásadním rozporu s praxí před rokem 1993. Ústup od filosofie prvního období byl dále potvrzen zrušením sektorového vymezení Velké pětky, když do budoucna platilo, že každá z bank mohla půjčovat jakémukoliv korporátnímu klientovi.28 Nová strukturní opatření spolu s nově vznikajícím retailovýmm bankovnictvím se však ukázala jako nedostatečná, praxe dřívějších let přetrvávala a podíl neproduktivních úvěrů koncem 90. let dosáhl až čtyřiceti procent.29

Jako opověď na horšící se situaci pak stát musel vstoupit do hry se sérií nákladných sanačních opatření. Nejprve v roce 1998 došlo k poskytnutí finanční injekce pro Velkou čtyřku v podobě 270 miliard yuanů, o rok poté pak byly vytvořeny čtyři státní agentury do budoucna zodpovědné za odkup špatných úvěrů od Velké čtyřky. Finanční operace z roku 1999 státním bankám ulehčila odkoupením nevymožených pohledávek za jejich účetní hodnotu 1.4 bilionu yunaů, ačkoli se předpokládalo, že jen 30 % jsou vymahatelné. Nákladná finanční pomoc pak byla doprovázena novými pravidly na straně Velké čtyřky, kde se vrcholoví manažeři stali odpovědnými za neproduktivní půjčky i po odchodu z funkce.30

Předchozími chybami poučené čínské vedení zároveň rozhodlo o nutnosti upravit vlastnické vztahy. Valná část problémů totiž byla spojena s plným státním vlastnictvím, a proto byla umožněna kapitálová účast zahraničních bank, stejně jako vstup čínských bank na burzu. Změna vlastnických vztahů měla napomoci k tomu, aby management bank byl ve své činnosti vázán mezinárodními reportovacími standardy a odpovědný soukromým investorům za špatné hopodaření. Proces byl ukončen v roce 2010, když poslední člen Velké pětky ABC následovalo příkladu sesterských bank a vstoupilo jak na hongkongskou, tak šanghajskou burzu.31

Soubor vnitřních opatření sestávajících z finančních injekcí, odkoupení špatných úvěrů, posílení bankovní autonomie a riskových procesů, přizvání zahraničních partnerů a vstup na burzu pak na vnější straně doprovázely dva příznivé faktory s rozhodujícím vlivem na pokles NPL.

Prvním byla privatizace státních podniků, ke které se ve velkém přístoupilo od roku 1997. Rozprodej především malých a středních firem pak vedl k trvalému poklesu jejich podílu na HDP a zaměstnanosti, když v roce 2010 zaměstnávaly už jen 20 procent ve městech trvalého žijícího obyvatelstva.32 Privatizace více než sta tisíc firem, z nichž dnes ve státním vlastnictví zůstává zhruba pětina, pak samozřejmě působila jako samoočistný proces na reformu bank a snížení podílu NPL. Jestliže totiž strana všeobecně tlačila na pomoc státním podnikům, v případě soukromých se naopak dá mluvit o opaku. Stát razící vůči skoukromému podnikání politiku tří ne „neobhajovat, nepropagovat, nebránit v činnosti“33 tak neměl problém s tím, že bankovní sektor začal vůči tomuto rostoucímu segmentu přísně uplatňovat riskové procesy. Takto zřetelné vymezení pak stojí za současným problémem odstřižení čínských malých a středních podniků (převážně soukromých) od bankovních úvěrů, což se nepříznivě podepisuje na jejich schopnosti rozvoje.34

Druhým externím faktorem stojícím za zlepšením NPL parametrů je pak dynamicky rostoucí trh s půjčkami. Boom čínské ekonomiky pokračující i začátkem nového století se podepsal na neutichající poptávce korporátních klientů a nově i domácností po úvěrech všeho druhu, což se podepsalo v první dekádě nového století na jejich meziroční míře růstu o takřka dvacet procent.35

Tři navzájem se doplňující faktory – zlepšené vnitřní riskové procesy, snížení významu státních podniků a růst úvěrů – tak napomohly k tomu, aby se NPL čínských bank snížily z rekordních 44 % v roce 1999 na současných 0.96 %. Při posuzování úspěchů sektoru je však třeba brát na zřetel, že vedle oficiálně deklarovaných 427 miliard yuanů jako NPL v rámci komerčních bank, je třeba k této částe přičíst více než tři biliony yuanů nahromaděných v agenturách. S příhlédnutím k této částce je pak třeba zdůraznit, že skutečná míra NPL, vycházející z chyb minulého systému, by se stále pohybovala kolem 5 %.36

NPL čínského bankovního sektoru 1994-2011

Vedle NPL se pak povedlo výrazně vylepšit profitabilní údaje. Oproti devadesátým létům, kdy se rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity, dále ROE) dominantní Velké čtyřky nacházela na hodnotách mezi 2-4 %, se jeho hodnota pro čínské bankovnictví jako celek za rok 2011 pohybovala na 19 %.37

Článek převzat z portálu glosy.info. Autor článku, Jan Dobrovolský, pracuje v Číně jako analytik trhu.

Plody třicetiletého úsilí: globálně srovnatelné ukazatele čínského bankovnictví

Třicetileté reformní úsilí se tak dnes zdá nést své plody. Modifikovaná struktura a náprava některých problematických jevů umožnila růst sektoru o téměr dvacet procent ročně. To pak spolu s probíhající stagnací západních bankovních systémů vede k nepřetržitému růstu globálního významu Číny. Jestliže je jí za rok 2009 připisován podíl necelých 9 procent na globálních bankovních aktivech, do roku 2023 by země měla překonat doposud vedoucí Spojené státy a do roku 2050 tento náskok zdvojnásobit.38

Globální bankovní aktivita

Vedle pouhého navýšení tržního podílu diktovaného velikostí země pak čínský bankovní sektor dosahuje přijatelných výsledků v kvalitativní oblasti. Jeho ROE pohybující se kolem 19% ho řadí do podobné pozice jako většinu rychle rostoucích trhů, kde dobré profitabilní výsledky zajišťují především rychle rostoucí obraty dané neuspokojenou nabídkou místních domácností a firem. Není se tak čemu divit, že v pokrizovém období Čína výrazně překonává ROE evropských a amerických bank. Ty na rozdíl od nich totiž čelí dlouhodobě utlumené poptávce a zároveň se jen malé části z nich daří efektivně snižovat náklady bez současného ohrožení obratů.39

ROE čínských a západních bank 2007-2011

Přes mnoho negativních průvodních jevů a peripetií více než třicetileté bankovní reformy se tak dnes zdá, že sektor díky ní stojí na podstatně lepších základech, než tomu bylo dříve. Oproti monopolnímu systému jedné banky zde máme prostředí tvořené jedenácti skupinami hráčů, čímž trh benefituje ze stimulující konkurence. V reakci na krizový vývoj v oblasti špatných úvěrů se pak podařilo bankovní sektor vymanit z nejflagrantnější politické závislosti a pomocí částenčné změny vlastnických vztahů zajistit jeho autonomní vývoj odrážející se na poklesu NPL a růstu profitability. Soubor těchto opaření pak umožnil současné obodbí expanze, která může trvat několik desetiletí.

Článek převzat z portálu glosy.info. Autor článku, Jan Dobrovolský, pracuje v Číně jako analytik trhu.

Použitá literatura

  1. Eyraud Corine (1999): „Les réformes de l´enterprise d´état chinoise. Un changement radical de la société urbaine?“, in Annales des mines n°3
  2. Fu Jingyuan, Song shiyun (2010): „Lun zhongguo yinhangye shichanghua sanjinshi gaige moshi. Jiyu 1979-2009 sanshi nian gaige fazhan de sikao“,in Xueshu luntan n°233
  3. Gao Desheng (2009): „Biange de shidai yu zhongguo yinhangye fazhan“, in Zhongguo fazhan guancha, n°7
  4. Hawksworth John, Niven Douglas (2011): „Banking in 2050“, PWC
  5. Huang hongyi, Tan qinghua (2011): „Yinhangye di buliang daikuanlv kechixu ma-guanyu dangqian yinhang zichan zhiliang de ruogan sikao“, in Jinrong fazhan yanjiu n°8
  6. Jin an, Huang qunhui (2005): „Xinxing guoyou qiye’xiandai chubu yanjiu“, in Zhongguo hongguan jingji n°6
  7. Li rong (2003): „Shunshi erwei, zhujiu shichang jingji de jishi“, SYWG
  8. Li yanjun, Xiang xiaobo (2000): „Zhengcexing yinhang de xianzhuang ji fazhan qushi“, in Caijing kexue n°8
  9. Marks Cindy (2010): „Rural Banking in China“, in Asia Focus n°5
  10. Meng Xin (2001): „Zhongguo chengshi de shiye, xiaofei pinghua he yufangxing chuxu“, in Haiwai xuezhe lun zhongguo, n° 6
  11. Niu xi (2007): „Woguo zhongxiao jinrong jigou de SWOT fenxi ji fazhan celve yanjiu“, in Henan jinrong guanli ganbu xueyuan xuebao n°2
  12. PWC (2011): „Foreign banks in China“, PWC Hong Kong
  13. Schildbach Jan (2009): „Global banking trends after the crisis“, Deutsche Bank Research EU monitor 67
  14. Visali Stefano, Roxburgh Charles, Daruvala Toos, Dietz Miklos, Lund Susan, Marrs Anna (2011):„The state of global banking – in search of a sustainable model“, Mckinsey
  15. Zhang fang (2012): „Zhongguo yinhangye shichang fen’e fenxi“, in Caijing jinrong n°6
  16. Zhao yajing, Wan xingya (2011): „Woguo xiangzhen qiye fazhan wenti ji duice fenxi“, in Jilin shifan daxue xuebao n°1
  17. Zhong chengbin, Zhang depeng (2011): „Guoyou shangye yinhang buliang daikuan de xingcheng yuanyin ji jiejue duice“, in Jinrong jiaoyu yanjiu n°6
  18. Zhou zhicheng (2010): „Woguo zhongxiao shangye yinhang jingzheng celve qianxi“, in Shangye jingji n°8

CBRC výroční zprávy
PSBC výroční zprávy

Článek převzat z portálu glosy.info. Autor článku, Jan Dobrovolský, pracuje v Číně jako analytik trhu.

Poznámky

  1. Li rong, str. 3-4
  2. Eyraud Corine, str. 114-117
  3. Jin an, Huang qunhui, str. 9
  4. Gao desheng, str. 47
  5. Wang jinsheng, Chen ming. str. 25
  6. Gao desheng, str. 48
  7. Fu jingyuan, Song shiyun, str. 97
  8. Na začátku devadesátých let se odhaduje, že polovina státních podniků byla ztrátová, Meng Xin, str. 42
  9. Dobson W, Kashyap A,K:, str. 4
  10. Zhang Haowen, Du Quishi, str. 8
  11. Zhong chengbin, Zhang depeng, str. 63
  12. Huang hongyi, Tan qinghua, str. 70
  13. Zhou zhicheng, str. 84
  14. Zhong chengbin, Zhang depeng, str. 64
  15. Niu xi, str. 49
  16. Li yanjun, Xiang xiaobo, str. 31
  17. CBRC
  18. Zhou zhicheng, str. 84
  19. Marks Cindy, str. 2-3
  20. CBRC
  21. PSBC
  22. PWC (b), str. 4-16
  23. Schildbach Jan, str. 11-12
  24. CBRC
  25. CBRC
  26. CBRC
  27. Fu Jingyuan, Song shiyun, str. 99
  28. Gao desheng, str. 47
  29. Zhong chengbin, Zhang depeng, str. 64
  30. Niu xi, str. 51
  31. Gao desheng, str. 48
  32. Národní statistický úřad ČLR
  33. Li rong, str. 4
  34. Zhao yajing, Wan xingya, str. 82
  35. CBRC
  36. Zhong chengbin, Zhang depeng, str. 65
  37. CBRC
  38. Hawksworth John, Niven Douglas, str. 17, 18
  39. Visali Stefano, str. 23

Článek převzat z portálu glosy.info. Autor článku, Jan Dobrovolský, pracuje v Číně jako analytik trhu.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek