Podnikání na vnitřním trhu EU a daňová problematika

20. 2. 2009 | Zdroj: Hospodářská komora ČR (HK ČR)

Součást článku Podnikání bez bariér. Bez daňového poradce se podnikatel při výpočtu daní málokdy obejde. Daňová problematika má zřejmý bezprostřední dopad na podnikání a ovlivňuje jej ve velkém měřítku. Proto by mělo být pro podniky daňové zatížení možná co nejmenší a nastavení by mělo směřovat k jednoduchosti s minimální zatížitelností.

Daňová problematika má zřetelný dopad na podnikání a ovlivňuje jej ve velkém měřítku. Výše daňového zatížení by měla být pro podniky co nejmenší a jejich výběr nastaven efektivně, aby co nejméně podnikatele zatěžoval. Daně vybírané na národní úrovni bývají pro podnikatele tvrdým oříškem a jejich výpočet se málokdy obejde bez daňového poradce. Vstup na trhy Unie, ať již v podobě intrakomunitárních dodávek zboží a služeb nebo umístění provozovny v jiném členském státě, znamená pro podnikatele nastudování daňových pravidel jiné členské země, která se liší od pravidel národních. Pokud by tato odpovídala v největší míře pravidlům národním, ušetřila by podnikatelům nejen mnoho práce, ale i finančních prostředků. Daňové soustavy však vyplývají z historických a kulturních tradic jednotlivých států a jsou jedním z nejoblíbenějších prostředků vlád pro ovlivňování ekonomiky a naplňování státního rozpočtu. Některá pravidla jsou však v největší možné míře harmonizována na evropské úrovni a byla implementována přímo do vnitrostátních právních řádů.

Existuje však ještě mnoho výjimek, které tento systém komplikují. Z posledního měření administrativní zátěže ve 12 prioritních oblastech (bez práva společností) bylo zjištěno, že požadavky na informační povinnost (pocházející z implementace směrnic a nařízení EU) jsou největší v daňové oblasti (81 % z celkové administrativní zátěže, tj. 81 miliard euro, z nichž více než 3 miliardy jsou tvořeny na národní úrovni nad požadavky EU). Z necelých 100 miliard euro považovaných za administrativní zátěž vyplývající z požadavků EU má 75 miliard eur původ ve třech daňových povinnostech stanovených směrnicí 2006/112/EC – specifické účtování DPH (46 miliard), zpracování periodického přehledu vratky DPH (15 miliard) a vystavení faktury. Za další administrativně a finančně náročné informační povinnosti v daňové oblasti lze považovat zpracování ročního přehledu žádosti o vrácení DPH, získání certifikátu pro snížení DPH při dovozu, překlady faktur do jazyka země vývozu a dovozu apod.

Více než polovina výdajů spojených s daňovými povinnostmi připadá na poradenské služby. Během měření bylo též zjištěno, že výdaje jsou markantnější u malých a středních podniků do 250 zaměstnanců. Například na periodickém předkládání žádosti o navrácení DPH by v průměru mohl každý MSP ročně ušetřit 213 euro oproti 144 euro uspořených velkým podnikem. Totéž platí pro sdělení zahájení aktivity jako osoby podléhající dani, kde by každý MSP mohl ušetřit ročně o polovinu více než velký podnik (1013 euro oproti 514 eur). V některých případech však rozdíly mezi MSP a velkými podniky neexistují – vydání potvrzení o neprovedených transakcích, na jejichž základě může být podnik považován za plátce DPH, představuje 1642 eur pro velký podnik a 1528 euro pro MSP. ČR má oproti ostatním zemím EU poměrně malou, přesto nepřehlédnutelnou, administrativní zátěž v této oblasti. Z 1,1 miliardy eur tvoří daňové povinnosti vyplývající z evropské legislativy necelou miliardu.

Vypořádat se s novou legislativou a informačními povinnostmi bývá mnohem těžší pro malé a střední podniky nežli pro velké firmy a koncerny. Z tohoto důvodu lze tvrdit, že některé návrhy projednávané v současné době na evropské úrovni v oblasti daní mohou vést ke zvýšení administrativní zátěže MSP stejně jako k navýšení jejich nákladů. Zavedení daně z elektrické energie vede jednoznačně ke zvýšení nákladů podnikatelů v důsledku vyšších cen energií. Obecně lze říci, že především odvětví s vysokým užitím zdrojů energie budou negativně dotčena. Je to zcela logické, neboť podstata právní úpravy spočívá právě ve snaze snížit využívání energií. Avšak odvětví jako je metalurgie, koksárenství a mineralogie jsou podle nového zákona osvobozeny. Toto osvobození vychází ze směrnice Rady 2003/96/ES, článku 2, kde je stanoveno, že směrnice Rady 2003/96/ES se nevztahuje na energetické produkty a elektřinu tzv. dvojího použití. Z toho vyplývá zdůvodnění, proč právě tato odvětví jsou osvobozena od daně – aby se zabránilo tzv. dvojímu zdanění. Některé návrhy však mohou mít pro MSP pozitivní dopad, jako např. zavedení společného konsolidovaného základu či snížení sazeb DPH. Přesto tyto úpravy přinesou požadavky na administrativu a znalost velké řady výjimek aplikovaných v jiných členských státech.

Společný přístup EU k daním neexistuje

Členské státy na Evropskou unii v oblasti daňové problematiky nepřenesly svou suverenitu, tudíž je při rozhodování o daňových otázkách nutný souhlas všech členských států, tzv. jednomyslnost. Vlády by se nerady vzdaly mocného nástroje pro ovlivňování svých ekonomik, a tak bude ještě chvilku trvat, než se podaří jednomyslnost prolomit. Pokrok však Unie v oblasti daní učinila, nastavila závazná pravidla u spotřebních daní a DPH. Nyní se pouští do daní z příjmu právnických osob a navrhuje ponechat větší suverenitu členských států při aplikaci snížených sazeb. A jaké bariéry tedy nejvíce vadí vnitřnímu trhu v oblasti daní? Jakým způsobem je můžeme odstranit? Může se jednat například o harmonizaci, zjednodušení, odstranění výjimek, zvýšení transparentnosti a modernizaci stávajících pravidel v Unii. Konkrétními příklady je sdílení tzv. best practices, lepší přenos informací mezi jednotlivými národními orgány daňové správy, nastavení postupného sbližování daňových sazeb, konsolidace daňových základů, zkrácení časové lhůty pro podávání souhrnných hlášení a daňových přiznání k DPH a způsob jejich odvodu.

Daňová problematika v ČR v kontextu EU

Společný konsolidovaný základ daně právnických osob

Spotřební daně

Daň z přidané hodnoty

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek