Polemika: Rozhodčí řízení - dobrý sluha, zlý pán?

25. 1. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

motiv článku - Polemika: Rozhodčí řízení - dobrý sluha, zlý pán? Je rozhodčí řízení pro menší a střední podnikatele zajímavý prostředek, jak urychlit případné spory, nebo by se měli naopak mít před tímto názorem na pozoru?

PRO

Zavřeme dálnice, protože se na nich bourá?

V minulých týdnech jsme byli svědky až vyhrocené reakce na výsledek rozhodčího řízení mezi Českými drahami a společností Škoda Transportation.

K odsuzování arbitráže jako neprůhledného a snadno zneužitelného (a zneužívaného) nástroje pro tunelování státu docházelo pomocí nepříliš sofistikovaných argumentů, mezi nimiž zaznělo i to, že by se měly rozhodčí doložky v případě státem kontrolovaných korporací zakázat zcela.

To se ovšem podobá situaci, jako by ministr dopravy navrhoval, aby se přestaly používat dálnice jen proto, že se na nich občas stane havárie: jako by neexistovaly žádné výhody rychlostních komunikací a jako by na okresních silnicích k dopravním nehodám nedocházelo.

Arbitráž je státem a mezinárodním společenstvím aprobovaný způsob řešení sporů, ve kterém – podobně jako v případě soudního řízení – neutrální a nezávislý třetí rozhoduje spor na základě právní argumentace stran.

Oba systémy se ovšem odlišují v tom, kdo právě tuto roli zastává – v případě soudů soudci, v případě arbitráže soukromé osoby, zpravidla zkušení advokáti či vysokoškolští pedagogové. Jediným rozdílem je, že výběr a kvalitu arbitra mohou strany volbou vhodného rozhodčího soudu a vhodnou formulací rozhodčí doložky ovlivnit, a to nikoli v negativním slova smyslu.

Právě profesionalita a specializace rozhodců je zásadním přínosem rozhodčího řízení. V případě rozhodčího řízení je možné vybrat profesionála, který se dané problematice dlouhodobě věnuje a také jí rozumí.

S tím také souvisí rychlost a efektivnost arbitráže, která může přinést kvalitní rozhodnutí v řádu několika měsíců, zatímco u soudu se bude mnohdy jednat o roky.

Martin Svatoš, mediátor a rozhodce

PROTI

Záleží na úhlu pohledu

Obecně lze konstatovat, že kvalita rozhodčího řízení je přímo odvislá od kvality osoby rozhodce, kterou si strany zvolily. Jedná se o poměrně specifické řízení, které klade na účastníky i arbitry požadavky na znalosti a zkušenosti s tímto typem alternativního řešení sporů.

Nedostatek takových zkušeností může znamenat pro některou ze stran sporu významnou procesní nevýhodu. Jednou ze zajímavých výhod rozhodčího řízení je jeho neformálnost.

Strany tak mohou uzavřít dohodu o postupu, kterým bude jejich spor veden, a to buď odkazem na řád či pravidla rozhodčího soudu v České republice, nebo zahraničí, anebo uzavřou dohodu o použití některých pravidel pro rozhodčí řízení ad hoc.

Obecně platí, že rozhodčí nálezy lze mezinárodně vymáhat nepoměrně snadněji než rozsudky jednotlivých národních soudů. Arbitráž na rozdíl od soudního řízení je vždy neveřejná, což může být pro účastníky zajímavé v případě projednávání citlivých záležitostí, například obchodního tajemství.

Na druhé straně je však naprosto vyloučena jakákoli kontrola veřejnosti. Z pohledu rychlosti řízení je obvykle rozhodčí řízení schopné významně konkurovat řízení konanému u obecných soudů.

S rychlostí řízení souvisí též jedna z výhod a současně i nevýhod arbitráže, a to nemožnost využití opravného prostředku bez výslovné dohody stran. Je-li rozhodčí nález zjevně nesprávný a nelze proti němu podat opravný prostředek, může být taková situace pro neúspěšného účastníka značně frustrující.

Za jednu ze zásadních nevýhod rozhodčího řízení lze považovat i nemožnost donucení svědků, znalců a stran k podání pravdivého svědectví v rozhodčím řízení. Rozhodčí řízení je dobrý sluha a zlý pán, kdy výhoda pro jednoho znamená současně nevýhodu pro druhého.

David Řezníček, člen advokátní kanceláře Řezníček & Co. a rozhodce

Převzato z týdeníku Profit

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek