Politika na podporu výzkumu a technologického vývoje

30. 5. 2009 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Evropská unie se nesnaží koordinovat veškerý výzkum svou vědeckotechnickou politikou, určuje však jeho priority, podporuje kooperaci výzkumných pracovišť a dalších subjektů z členských zemí a podílí se na výzkumu finančně. Snahou Evropské komise a členských států Evropské unie je také propojit vysoce kvalitní výzkum a vývoj se vzděláváním a průmyslem a docílit tak trvale udržitelného růstu v zemích EU.

Nutnost koordinace politiky na evropské úrovni

Výzkum a inovace přímo přispívají k lepší životní úrovni jednotlivců i k blahobytu společnosti jako celku. Hlavním cílem politiky v oblasti výzkumu a technologického rozvoje je vytvořit z Evropské unie jednu z předních světových ekonomik založených na vědomostech. Proto je v rámci vytváření jednotného výzkumného prostoru nutné, aby co nejlépe fungovala spolupráce na všech úrovních, aby existovala lepší koordinace mezi evropskými a vnitrostátními politikami, aby docházelo k rozvoji strukturálních kapacit a aby výzkumné sítě vytvářelo více týmů. Tím by se měl také povzbudit volný pohyb osob a předávání myšlenek.

Unie se nesnaží koordinovat veškerý výzkum svou vědeckotechnickou politikou, určuje však jeho priority, podporuje kooperaci výzkumných pracovišť a dalších subjektů z členských zemí a podílí se na výzkumu finančně.

Vývoj politiky na podporu výzkumu a technologického vývoje

Opatření podporující výzkum a technologický vývoj přijalo Společenství až v polovině 80. let 20. století Hlavním podnětem byl prohlubující se rozdíl v dynamice inovačního procesu a zaostávání odvětví a oborů, jež jsou závislé na rozvoji vědy a výsledcích výzkumu. Byly to především informační technologie, biotechnologie a výroba nových materiálů, v nichž se země Evropské unie staly silně závislé na dovozu. To svědčilo o relativně zastaralé struktuře průmyslu. Proto se společenství rozhodlo společnými kroky posílit vědecké a technické základy průmyslu a podpořit tak jeho mezinárodní konkurenceschopnost. Hlavní problém Společenství nespočíval ani tak v nedostatečném vědeckotechnickém potenciálu, jako v jeho racionálním využívání. Hlavními důvody byly národní roztříštěnost výzkumu, paralelní výzkumy zvyšující výdaje a nekoordinovaný přístup k řešení klíčových vědeckovýzkumných úkolů.

Až do roku 1986 probíhal výzkum v členských zemích samostatně, což bránilo realizovat projekty, které přesahovaly finanční a kapacitní možnosti jednotlivých zemí. Jednotný evropský akt v roce 1986 poprvé kodifikoval výzkum a technologický rozvoj jako samostatnou politiku Společenství a stal se tak počátkem koordinovaného postupu ve výzkumu a technologickém vývoji. V Maastrichtské smlouvě z roku 1992 se Společenství zavazuje posilovat vědecké a technologické základy evropského průmyslu a rozvíjet jeho mezinárodní konkurenceschopnost a podporovat všechny k tomu nezbytné výzkumné činnosti.

Současná evropská výzkumná politika a zavádění evropských výzkumných programů jsou povinností vyplývající z Amsterodamské smlouvy z roku 1997. Tato smlouva obsahuje celou kapitolu o vědeckém a technickém rozvoji a zdůrazňuje tak, že rozvoj vědy a technologie je jednou ze základních podmínek fungování průmyslově vyspělých zemí, jako jsou členské státy EU, neboť konkurenceschopnost firem a pracovní příležitosti, které tyto firmy nabízejí, závisejí do značné míry právě na stupni rozvoje vědy a výzkumu. Věda a výzkum jsou rovněž klíčové pro podporu dalších společných politik jako je ochrana spotřebitele nebo životního prostředí. Základem smlouvy je myšlenka, že úroveň života jednotlivce i celé společnosti závisí na kvalitě vědy a výzkumu.

Ve stejném roce, kdy byla přijata Lisabonská strategie (2000), jejímž cílem je, aby se Evropa stala „do roku 2010 světovou nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou založenou na vědomostech", vznikla jednotná evropská struktura nazývá Evropský výzkumný prostor ERA. Je to platforma, jež má seskupit a zintenzivnit výzkumné úsilí na úrovni EU a koordinovat ho s národními a mezinárodními iniciativami. ERA by měla vést a usměrňovat celoevropské aktivity v oblasti výzkumu a inovační politiky, a zajišťovat tak příznivou budoucnost pro ekonomiku a konkurenceschopnost všech členských států. O dva roky později, na summitu v Barceloně, po zjištění, že EU zaostává za stanoveným časovým harmonogramem, byla tato lisabonská strategie posílena stanovením cílů pro členské státy, aby zvyšovaly procentuální podíl HDP, který věnují na výzkum a rozvoj – takzvaný Cíl 3 %.

Mezinárodní srovnání

Jedním ze způsobů, jak měřit pokrok dosažený na cestě k tomu, aby se EU stala světovým vůdcem v oblasti inovací a vědy, je srovnávání EU s jejími hlavními konkurenty, Spojenými státy a Japonskem. Jedním ze statistických nástrojů pro srovnání je Evropské hodnocení inovací (European Innovation Scoreboard), ve kterém jsou každoročně vyhodnocovány a vzájemně srovnávány úrovně inovačních systémů 37 zemí. Evropské hodnocení inovací za rok 2008 ukazuje, že téměř ve všech kritériích jsou výsledky Unie na poli inovací slabší než výsledky dosažené Spojenými státy, a to navzdory strategiím vyhlášeným v Lisabonu a Barceloně a přesto, že se během posledních čtyř let propast mezi EU a jejími konkurenty USA a Japonskem snižuje. Výkonnost EU se zlepšuje především v oblasti lidských zdrojů a broadband a venture kapitálu.

Podle metodiky Eurostatu a OECD jsou celkové výdaje na vědu a výzkum vykazovány jako hrubé domácí výdaje a označovány anglickou zkratkou GERD (Gross Domestic Expenditure on R&D). GERD je základním souhrnným ukazatelem finančních vstupů do vědy a výzkumu používaným v mezinárodních srovnáních. Evropská Unie si v Lisabonu a následně v Barceloně stanovila do roku 2010 tzv. 3% cíl, což představuje GERD, kterého by členské státy měly dosáhnout, aby se Unie mohla stát nejdynamičtější světovou ekonomikou založenou na vědomostech. V roce 2006 byl průměrný GERD 27 členských států EU na úrovni 1,76 %, zatímco Spojené státy a Japonsko dosáhly ve stejném roce úrovně 2,62 %, respektive 3,99 % a Izrael dokonce 4,65 %. Pro srovnání v České republice byl tento podíl v roce 2006 pouhých 1,54 %.

Rámcové programy

Víceleté mechanismy financování výzkumu a vývoje jsou zakotveny ve Smlouvě ustavující Evropské hospodářské společenství. Tzv. Rámcové programy EU (RP) pro vědu a výzkum jsou největším nástrojem komunitárního financování vědy a výzkumu na evropské úrovni. Rámcové programy mají stanovené vědecké a technické cíle, kterých má být dosaženo prostřednictvím uvedených směrů, a mají určenou celkovou výši finančních prostředků včetně podílu finanční spoluúčasti Společenství.

Rámcový program, který musí jednomyslně přijmout Rada Evropské unie se uskutečňuje prostřednictvím specifických programů pro každou činnost. Ty pak Rada schvaluje kvalifikovanou většinou. Rámcové programy soustřeďují prostředky vždy na několik vybraných prioritních směrů. Konkrétních specifických programů přijatých jako součást rámcových programů je celá řada. Na základě veřejné soutěže Evropská komise vždy uzavírá smlouvy s partnery ochotnými spolupracovat na takových specifických programech a vložit do nich vlastní prostředky. Přitom se požaduje, aby se finanční spoluúčast partnerů zpravidla rovnala příspěvku Společenství.

Účastníkem projektu rámcových programů může být v podstatě kdokoliv, kdo se aktivně zapojuje do vědy a výzkumu. Může se jednat o výzkumné týmy z univerzit a jiných výzkumných institucí, samostatné vědecké pracovníky, malé a střední i velké průmyslové podniky, mezinárodní organizace, regiony, města, krajské úřady či ministerstva. Je třeba splnit tzv. minimální podmínky účasti, které jsou vždy specifikovány v příslušné výzvě pro podávání návrhů projektů. Řešitelské týmy musí být až na výjimky multipartnerské a mezinárodní, tj. účastníky projektu jsou alespoň 3 různé týmy ze 3 různých členských zemí či zemí asociovaných k rámcovému programu. Projekty jsou vybírány na základě výzev, které jsou nepravidelně vyhlašovány Evropskou Komisí podle jednotlivých specifických programů a témat.

7. rámcový program

Na období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013 existuje Sedmý rámcový program pro činnosti Společenství v oblasti výzkumu a technologického rozvoje, včetně demonstrací (dále jen „sedmý rámcový program nebo 7. RP"). Jeho hlavním cílem je prostřednictvím podpory výzkumu, vývoje, inovací, mobility výzkumníků a specifických typů projektů podporujících spolupráci firem a výzkumu posílit konkurenceschopnost Evropy a tím přispět k naplnění cílů Lisabonské strategie. Evropská Komise si je vědoma skutečnosti, že celkové náklady na vědu s výzkum v EU stále nedosahují výše, kterou poskytují její světoví konkurenti, proto neustále navyšuje rozpočty určené pro rámcové programy. První RP začínal na 3,27 mld. € na období, 6. RP (2002–2006) už disponoval rozpočtem 17,5 mld. €, u 7. rámcového programu dochází ke skokovému navýšení rozpočtu na vědeckovýzkumné granty, vědeckou spolupráci a mobilitu vědeckých pracovníků částkou na 54,585 mld. euro.

7. rámcový program je organizován prostřednictvím čtyř specifických programů a dvou programů přidružených. Ve specifickém programu Spolupráce jde o výzkum vyvolaný potřebami společnosti, který bude podporovat aktivity, jaké existovaly v předchozích rámcových programech. Jedná se zejména o projekty řešené mezinárodními konsorcii sestavenými z několika národních týmů, dále budou vytvářeny tematicky zaměřené sítě a podpůrné aktivity a půjde též o koordinaci výzkumných programů i o projekty spolupráce se třetími zeměmi.

Zcela nový program Myšlenky má naplnit ambice výzkumných týmů v oblasti špičkového hraničního výzkumu, a to v celém rozsahu vědy a výzkumu, tzn. že nebudou preferovaná žádná témata. Projekty budou předkládat jednotlivci a jednotlivé týmy.

Program Lidé má dále rozvinout současný systém mobilit Marie Curie pro jednotlivé výzkumné pracovníky a posílit tak možnosti rozvoje jejich kariéry a vytvářet hlubší návaznosti na národní systémy. Posílení by mělo nastat jak na kvantitativní tak i na kvalitativní úrovni. Jednou z priorit je výměna pracovníků mezi akademickou sférou a podniky. Posledním ze specifických programů je program Kapacity, jehož cílem je budování materiálního, organizačního a lidského zázemí a kapacit pro evropský výzkum a vývoj.

Mezi přidružené programy patří program Euratom a program na podporu aktivit Společného výzkumného střediska, jehož prostřednictvím Evropská unie financuje přímé činnosti výzkumu a vývoje v sedmi výzkumných ústavech Evropské komise v Belgii, Nizozemí, Německu, Itálii a Španělsku pro potřeby evropských institucí či členských států.

zpět na začátek

Uskupení v rámci politiky na podporu výzkumu

Evropské technologické platformy (ETP) jsou volná pracovní uskupení sdružující průmyslové podniky všech velikostí, orgány veřejné správy na všech úrovních, výzkumné instituty a akademickou sféru, bankovní instituce i nevládní organizace. V současnosti existuje přes třicet těchto sdružení, z nichž každé pokrývá některou ze strategicky významných technologických oblastí. V rámci těchto oblastí pomáhají ETP lépe propojit priority evropského výzkumu a vývoje s potřebami průmyslu a zároveň posilují přenos nových znalostí získaných ve výzkumu do praxe. Cílem platforem je vytvoření střednědobé až dlouhodobé vize budoucího technologického vývoje, která by zahrnovala významné otázky týkající se hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a udržitelného rozvoje v Evropě, což je plně v souladu s Lisabonskou strategií.

Za tímto účelem vznikla tzv. Strategická výzkumná agenda, která definuje vědecko-výzkumné priority, časový harmonogram i potenciální zdroje pro jejich realizaci. Díky tomu mohou být technologické platformy chápány také jako vhodné mechanismy pro mobilizaci soukromých i veřejných prostředků pro investice do výzkumu (národní podpora výzkumu, Strukturální fondy, Evropská investiční banka, EUREKA apod.). V případě, že Evropská komise spolu s členskými státy uzná, že Strategická výzkumná agenda některé ETP je dostatečně rozpracovaná a nosná, pro její realizaci existuje dostatečná vůle mezi průmyslovými partnery a zároveň jejích cílů nelze dosáhnout prostřednictvím běžného grantového financování, navrhne Komise transformaci dané ETP podle článku 171 na nezávislou právnickou osobu tzv. Společnou technologickou iniciativu (JTI). Nové uskupení, nazývané též „partnerství veřejného a soukromého sektoru" sloučí finanční prostředky od podílejících se členských států a průmyslových partnerů, vezme v úvahu priority 7.RP a začne samo fungovat jako malý grantový program v dané oblasti.

V současné době je schváleno pět společných technologických iniciativ: Inovativní medicína, Zabudované elektronické systémy Nanoelektronické technologie 2020, Aeronautika a letecká doprava a Vodík a palivové články. Od listopadu 2008 probíhají přípravy na spuštění nové JTI s názvem Energeticky efektivní budovy. Evropská komise vystupuje v roli partnera také v tzv. společných podnicích. V současné době fungují tři, a to od roku 1999Evropský program satelitní navigace a od roku 2007 Management letového provozu a Experimentální termonukleární reaktor. Podobný právní a schvalovací status jako JTI mají i tzv. iniciativy podle čl. 169, ve kterých ale nejde o ustavení nové právnické osoby, ale o vznik nového společného výzkumného programu. V současnosti jsou připravovány čtyři takové výzkumné iniciativy, a to Eurostars, Prostředí na podporu samostatného žití, Evropský metrologický výzkumný program a Společný program výzkumu baltského moře.

Další snahou Evropské komise a členských států propojit vysoce kvalitní výzkum a vývoj se vzděláváním a průmyslem a docílit tak trvale udržitelného růstu v zemích EU je nedávné založení Evropského technologického a inovačního institutu. Ten má dvě základní úrovně. Jednou je správní rada sestávající z 18 členů z oblasti výzkumu, inovací, vzdělání a z podnikatelského prostředí, kteří jsou odpovědni za výběr a následnou podporu tzv. Znalostních a inovativních společenství. Znalostní a inovativní společenství se budou nacházet po celé Evropě a budou pracovat ve strategických transdisciplinárních oblastech. První taková společenství budou vybírána počátkem roku 2010.

zpět na začátek

ČR na poli evropské vědy a výzkumu

Napomáhat úspěšnému zapojení českého výzkumu do evropské výzkumné spolupráce je hlavním úkolem České styčné kanceláře pro výzkum a vývoj CZELO se sídlem v Bruselu, která je projektem Technologického centra AVČ a je podporována grantem Národního programu výzkumu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. K integraci ČR do oblasti vědy a výzkumu dochází zejména prostřednictvím Rámcových programů pro výzkum a vývoj. CZELO poskytuje zdarma služby výzkumníkům ze všech oborů a vývojových organizací v České republice. Jedná se především o poskytování informací českým výzkumným institucím o příležitostech zapojení do mezinárodních výzkumných konsorcií, o zajišťování předběžného jednání o návrzích projektů s úředníky Evropské komise a následné setkání s nimi či o zajišťování základní podpůrné infrastruktury a asistence při setkáních českých výzkumníků s potenciálními projektovými partnery v Bruselu. Dále CZELO pořádá informační dny o českém výzkumu a vývoji pro představitele evropských institucí a systematicky propaguje český výzkum a jeho výsledky, partnerské kapacity a konkrétní nabídky ke spolupráci.

Dalším projektem Technologického centra AV ČR je Národní informační centrum pro evropský výzkum NICER, jehož hlavním cílem je napomoci českým výzkumným týmům úspěšně se zapojit do rámcových programů EU. Na podporu účasti českých týmů v evropském výzkumu v rámci probíhajícího 7. rámcového programu je určen projekt NICER II (OK 468). Česká republika se poprvé zapojila do výzkumné politiky EU v roce 1993 prostřednictvím 3. RP, kterého se mohla účastnit jako „třetí země" ve vybraných oblastech výzkumu a vývoje. Podobně tomu bylo i ve 4. RP, kdy se ČR mohla účastnit jen některých programů. V 5. RP se ČR stala asociovanou zemí k tomuto programu a 6. RP se účastnila již jako plnohodnotný člen EU.

Podle Evropského hodnocení inovací z počátku roku 2008 se ČR posunula na 21. místo z celkem 37 sledovaných zemí, čímž předstihla i některé země EU15. I když se ČR podle hodnocení EIS posunuje mírně vpřed, stále je ještě v řadě sledovaných indikátorů hluboko pod evropským průměrem. Nezbytné je zlepšit především ochranu duševního vlastnictví. Důležité je i nadále věnovat zvýšenou pozornost otázkám vzdělávání a zlepšování kvality lidských zdrojů, které jsou nezbytné pro rozvoj ekonomiky založené na znalostech.

zpět na začátek

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek