English version
Cenová tvorba se zpravidla odvíjí od výrobce (dodavatele) – prodávajícího – kupujícího a samozřejmě od konkrétního produktu a trhu, kde je produkt prodáván. Doporučené maloobchodní ceny jsou opravdu jen doporučení, které může dát výrobce prodejci, za co by mohl své produkty nabízet.
Tím, že není cena většiny produktů na trhu regulována (až na zákonem stanovené výjimky), tak si může každý prodejce stanovit cenu, jakou chce, resp. takovou, která bude odrážet jeho přiměřený zisk. Ceny produktů a označování produktů cenami řeší především dále uvedené právní předpisy. Zákon o cenách č. 526/1990 Sb. výslovně zakazuje zneužívání výhodnějšího hospodářského postavení za účelem získání „nepřiměřeného majetkového prospěchu“. Nepřiměřený majetkový prospěch zákon definuje jako prospěch, kdy prodávající do ceny zahrne neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk získaný na základě uplatnění vyšší ceny prodeje oproti ceně obvyklé, v případě zneužití výhodnějšího postavení na trhu.
Jako výrobce produktů určených ke konečné spotřebě můžete uvést např. v nabídkovém ceníku, katalogu, propagačních podkladech nebo na obalu zboží doporučenou cenu prodeje spotřebiteli vždy však s textovým označením „nezávazná doporučená spotřebitelská cena“.
Chování vůči spotřebiteli pak řeší zákon na ochranu spotřebitele č. 634/1992 Sb., který uvádí, že prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy a přímo použitelným předpisem Evropských společenství spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit.
Snížení ceny pod „doporučenou cenu“ není tedy v rozporu s právními předpisy, doporučené ceny nejsou z tohoto pohledu ani právně vymahatelné. Naopak různé ceny přispívají ke zdravému konkurenčnímu prostředí.
Převzato z časopisu Komora
Autor článku: Tomáš Macnar, Regionální místo Praha
