Poradna: Jak přistupovat k e-mailovému disclaimeru?

14. 11. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Jak přistupovat k e-mailovému disclaimeru? František P., Ústí nad Labem

Disclaimer v korespondenci zavádí čím dál více obchodních společností a často k němu vzhlížejí jako k všemocnému řešení, které je zbaví problémů. Drobný text, který se přidává na konec obchodních e-mailů většinou jako součást automatického popisu, často nalezneme i na webových stránkách e-shopů či bank.

Nejvíce se s přijetím nového občanského zákoníku rozšířil takzvaný contract disclaimer, který se vkládá do e-mailů obsahujících návrhy smluvních a cenových podmínek zamýšleného obchodního závazkového vztahu mezi stranami. Takový disclaimer je však pro adresáta pouze informací, která sama o sobě nemusí mít žádné dopady a nemusí být ani platná ani účinná. V případě sporu by se tak mělo posuzovat hlavně to, zda za konkrétních okolností konkrétní adresát byl schopen z e-mailu usoudit, že jde o závazný návrh, nebo nikoli.

Druhým nejčastějším typem disclaimeru je takzvané prohlášení o důvěrnosti. Obvykle v něm stojí, že e-mail je určen pouze jeho adresátovi, v případě, že je omylem doručen jinam, je považován jeho obsah za důvěrný. V disclaimeru obsažená „povinnost“ oznámení nesprávně odeslaného e-mailu odesílateli je ovšem spíše apelem na slušnost adresáta, o žádnou skutečnou povinnost v žádném případě nejde, protože v žádném smluvním či jiném vztahu s odesílatelem adresát není.

V takzvaném bezpečnostním disclaimeru odesílatel prohlašuje, že nenese odpovědnost za viry či škodlivý software připojený k e-mailu, nebo naopak stanovuje přísné zákazy a sankce pro případy obdržení zavirovaného e-mailu v odpovědi od adresáta. Jestliže však zpráva navzdory disclaimeru obsahuje vir, stěžejní bude v případném sporu posoudit, zda odesílatel této zprávy byl skutečně jejím odesílatelem v její zavirované podobě a zda o přítomnosti viru věděl a zda k odeslání došlo úmyslně, nebo z nedbalosti.

Každý podnikatel by v prvé řadě měl do e-mailů psát jen to, k čemu je oprávněn, a posílat je jen skutečným adresátům. Soudy berou e-mail jako zcela dostatečný důkaz o průběhu jednání mezi stranami sporu, dobré víře či její absenci u obou z nich nebo o vyvolání předpokladů, které mají za následek uzavření či neuzavření smlouvy. Pokud pochybí protizákonným jednáním odesílatel e-mailu, tak ho před přiznáním nároku protistrany soudem nezachrání většinou žádné přiložené prohlášení.

Převzato z časopisu Profit. Autor článku: Jiří Matzner, zakladatel advokátní kanceláře MATZNER et. al.

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek