Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA, SEA)

26. 10. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Průvodce zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA). Možnost ovlivňovat koncepce/strategie dotýkající se území obce či vyššího územního celku je důležitá i pro podnikatele. A to nejen jako investora záměru, který musí dodržet všechny podmínky EIA, ale i podnikatele - dotčeného subjektu, který s posuzovaným záměrem nesouhlasí.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. 1. 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah


Článek informuje o možnostech účasti veřejnosti nejen ve zjišťovacím řízení, ale i při procesu posuzování vlivů významných záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví a současně o možnostech zapojení veřejnosti při projednávání různých koncepcí a strategií dotýkající se určitého území.

Současně článek popisuje v základních obrysech posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví tak, jak je upraveno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon EIA“).

Možnost ovlivňovat koncepce či strategie dotýkající se území obce či vyššího územního celku, vyjadřovat se při jejich tvorbě či vznášet připomínky je pro podnikatele významnou činností s ohledem na možný rozvoj jeho podnikání.

Obdobně pak podávání námitek v rámci zjišťovacího řízení, či během posuzování vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví, respektive účast podnikatele v tomto procesu pro něj může být velice podstatná, a to jednak z pohledu podnikatele jako investora záměru, kdy bude muset dodržet všechny podmínky dle zákona EIA, a jednak z pohledu podnikatele, který s posuzovaným záměrem nesouhlasí, a přeje si využít všech právních prostředků ochrany k tomu, aby záměr nebyl zrealizován.

Úvod do problematiky

Každá fyzická osoba či právnická osoba, která má v úmyslu postavit například rodinný dům či malou provozovnu, potřebuje k výstavbě územní rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení.

Pokud však má takováto osoba v plánu postavit významnější stavbu, jakou může být velké nákupní centrum, či sportovní areál s určitou ubytovací kapacitou, bude nutné, aby si tato osoba zajistila před územním rozhodnutím minimálně závěr zjišťovacího řízení, či stanovisko dotčeného úřadu k posouzení vlivů záměru na životní prostředí (dále jen „stanovisko“) dle § 9a zákona EIA.

Stanovisko je výsledkem procesu posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví, dále jen „proces EIA“. Zkratka EIA se odvozuje z angličtiny „environment impact assesment“, česky posuzování vlivů záměru na životní prostředí).

Ministerstvo životního prostředí, respektive příslušný krajský úřad však nevydávají závazná stanoviska pouze u nových staveb, ale i u rozšíření již fungujících provozů podnikatele. Pravomoc Ministerstva životního prostředí, respektive orgánu kraje v přenesené působnosti, stanovuje příloha č. 1 zákona EIA.

Pokud určitý podnikatel prosperuje ve výrobě nábytku a bude chtít rozšířit svoji výrobu, kdy by naplnil podmínky bodu 5.3 kategorie II přílohy č. 1 zákona EIA, tedy by navýšil výrobu nábytku na kapacitu vstupu nad 10 000 m3/rok, měl by nechat svůj záměr posoudit příslušným krajským úřadem, zda toto rozšíření nebude mít negativní vliv na životní prostředí a veřejné zdraví.

Jak vyplývá z výše uvedeného, pojem záměr, který užívá zákon EIA, je pojmem širším než pojem stavba. Záměrem se rozumí stavby, činnosti a technologie, které jsou uvedeny v příloze č. 1 k zákonu EIA.

Příloha č. 1 zákona EIA je velmi důležitá pro každého investora, neboť stanoví, které záměry podléhají vždy tzv. velké EIA, což znamená kompletnímu posouzení vlivu záměru na životní prostředí a veřejné zdraví, a u kterých záměrů bude dostatečná tzv. malá EIA.

Malá EIA je takzvané zjišťovací řízení, ve kterém se posuzují vlivy záměru, a jehož závěrem je zjištění, zdali posuzovaný záměr nemá významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, a jeho další posouzení tak není třeba, či že má tento záměr významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, a je tedy nutné provést celý postup posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Dalším účelem zjišťovacího řízení je stanovení oblastí, na které je třeba se zaměřit při zpracování dokumentace EIA (tzv. scoping).

Proces posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví není procesem uzavřeným, interním bez přístupu veřejnosti, ba právě naopak. Veřejnost má velmi silná oprávnění v celém procesu posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví, přičemž dotčená veřejnost i v navazujících řízení dotýkajících se záměru.

Dotčená veřejnost může podat žalobu proti závěru zjišťovacího řízení, bránit se proti vydanému stanovisku v navazujícím řízení. Soud by měl takovéto žaloby na zrušení závěru zjišťovacího řízení rozhodovat do 90 dnů od doručení žaloby, a to z toho důvodu, aby nebyl celý proces posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví a navazujících řízení blokován dlouho trvajícími soudními řízení.

Lhůty pro projednání žaloby jsou stanoveny jako pořádkové. V tomto ohledu je důraz kladen především na rychlost soudního rozhodování, neboť mohou být soudně napadány i záměry, které jsou prospěšné pro větší počet lidí.

Všechny záměry, které podléhají posouzení dle zákona EIA, se zveřejňuji na úřední desce dotčených úřadů (orgánů EIA, dotčených správních úřadů, dotčených územních samosprávných celků), a to především na internetových stránkách, které umožňují dálkový přístup všem bez rozdílu. Zveřejňují se všechny dokumenty v rámci zjišťovacího řízení, resp. procesu EIA bez ohledu na příslušný úřad (ve smyslu § 16 zákona EIA).

Posouzením vlivů koncepce na životní prostředí (dále jen „proces SEA“) se posuzují koncepce využití území. Zkratka SEA se odvozuje z anglického pojmu „strategic environmental assessment“, který znamená posuzování vlivů koncepce na životní prostředí. Koncepcí se rozumí strategie, politiky, plány nebo programy zpracované nebo zadané orgánem veřejné správy, které následně orgán veřejné správy schvaluje a předkládá.

I koncepce se musí zveřejňovat na úředních deskách jednotlivých dotčených úřadů, neboť se ke koncepcím může vyjadřovat i veřejnost a dotčená veřejnost. Koncepce jsou zveřejňovány v rámci Informačního systému SEA.

V článku bude velmi podrobně probrán a popsán proces EIA, kratším způsobem i proces SEA a přeshraniční záměry.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Historický exkurz

Otázka posuzování vlivů na životní prostředí je již dlouhodobě v rámci České republiky upravována. Poprvé byla tato oblast upravena v zákoně č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí na životní prostředí, v tehdy platném znění, který byl nahrazen zákonem EIA.

Zákon EIA je platný a účinný od roku 2002, avšak v roce 2015 byl změněn významnou novelou, a to zákonem č. 39/2015 Sb., změna zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a dalších zákonů (dále jen „novela“), s účinností od 1. dubna 2015.

Důvody pro takto rozsáhlou novelu byly poměrně závažné, neboť povolovací procesy plně nezohledňovaly požadavky směrnice Rady č. 2011/92/EU, o posuzování některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, a České republice bylo pohrozeno ze strany Evropské unie omezením dotací.

Nesoulad s komunitárním právem se především týkal nedostatečného zapojení veřejnosti do povolovacích procesů, nezávaznosti stanoviska v navazujících řízeních a soudní ochrany veřejnosti (možnost domáhat se soudní ochrany – nyní možnost podávat žaloby pro dotčenou veřejnost).

Současně nebylo stanovisko dle zákona EIA správním rozhodnutím, ale bylo vydáváno dle části IV. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tedy jako osvědčení, sdělení, vyjádření, proti kterému se veřejnost nemohla bránit právě ani v soudním řízení ani v procesu EIA. Stanovisko bylo dle judikatury přezkoumatelné až v rámci navazujících řízeních.

Skutečnost, že stanovisko a jeho podmínky nebyly závazné, mohla vést ke změnám záměru v navazujících řízeních, co se týká rozsahu, kapacity, technického řešení, apod. Taktéž docházelo k situacím, kdy záměr, u kterého bylo vydáno nesouhlasné stanovisko, byl navzdory této skutečnosti zrealizován. Jako příklad záměru, který měl nesouhlasné stanovisko, a i tak byl zrealizován, lze uvést záměr Obchodní centrum Eden, Praha 10 – Vršovice (podrobnosti k OC Eden).

Z výše popsaných důvodů musel být zákon EIA změněn tak, aby odpovídal komunitárním předpisům, v opačném případě hrozilo zastavení čerpání veškerých evropských dotací.

Základní definice zákona EIA

Definice záměru a koncepce již byly vysvětleny výše. Pro orientaci v zákoně EIA jsou důležité ještě následující pojmy.

Příslušný úřadem, který bude posuzovat jednotlivé záměry, je buď Ministerstvo životního prostředí, nebo příslušný krajský úřad, v jehož území by mohlo být závažně ovlivněno životní prostředí anebo obyvatelstvo.

Otázka, který úřad je pro konkrétní záměr příslušným úřadem, je taktéž vyřešeno v příloze č. 1 zákona EIA, ve které je stanoveno, kdo je oprávněn posoudit předmětný záměr, zda Ministerstvo životního prostředí nebo dotčený krajský úřad. Současně je Ministerstvo životního prostředí vždy příslušné k zajištění posouzení mezistátních záměrů a koncepcí.

Dotčeným správním úřadem se rozumí správní úřad, který hájí zájmy chráněné zvláštními právními předpisy, a jehož územně správní obvod alespoň z části tvoří dotčené území. Za dotčený správní úřad se vždy považuje Česká inspekce životního prostředí.

Za navazující řízení se dle zákona EIA považují taková řízení, ve kterých dochází k povolení či umístění záměru dle § 3 písm. g) zákona EIA, a ve kterých jsou vydávána rozhodnutí dle zvláštních zákonů, především se bude jednat o řízení dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), tedy o územní řízení a stavební řízení.

Velmi důležitá je definice dotčené veřejnosti, neboť pouze dotčená veřejnost má určitá oprávnění v navazujících řízeních a dle zákona EIA. Veřejností je jedna či více osob.

Mezi dotčenou veřejnost se řadí:

  • jednak osoba, která může být rozhodnutím vydaným v navazujícím řízení dotčena na svých právech a povinnostech,
  • a především se za dotčenou veřejnost považuje právnická osoba soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví, a jejíž činnost vznikla alespoň 3 lety před zveřejnění informací o navazujících řízeních, případně před tím, než je vydán závěr zjišťovacího řízení, že záměr nepodléhá dalšímu posuzování, či pokud získala minimálně 200 podpisů dle § 3 odst. 1 písm. i) bodu 2 zákona EIA (dále jen „právnická osoba soukromého práva“).

Především definice právnické osoby soukromého práva jako dotčené veřejnosti, kdy se bude zpravidla jednat o spolek, je velice důležitá, neboť pouze tato osoba může využívat řádné opravné prostředky, popř. žaloby na zrušení buď negativního závěru zjišťovacího řízení, či stanoviska. Nikomu jinému toto oprávnění zákon EIA nepřiznává. Časové omezení minimální činnosti spolku bylo zavedeno z důvodu, aby bylo pokud možno zabráněno blokacím záměrů ze strany účelově vytvořených spolků.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Předmět úpravy EIA

Zásadně lze říci, že zákon EIA se rozděluje na dvě části – posuzování vlivů záměru na životní prostředí (proces EIA) a posuzování vlivů koncepce na životní prostředí (proces SEA). Zákon EIA upravuje nejen posuzování záměrů a koncepcí týkající území České republiky, ale i ty, které mají přeshraniční dopad, kdy i u těchto záměrů se musí dodržovat zákon EIA.

Pro ilustraci výstavba větrných elektráren na hranicích České republiky, ale i výstavba větrných elektráren na území našich sousedů, je posuzována v rámci mezistátního procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví jako například Windpark Asch,, který byl povolen. Mezistátní záměry musí být současně v souladu s mezistátní úpravou, směrnicí EIA, Espoo úmluvou atd.

Záměry, které se posuzují na základě zákona EIA, stanovuje příloha č. 1 k zákonu EIA. V příloze č. 1 se rozlišují záměry uvedené v kategorii I (záměry vždy podléhající posouzení) a v kategorie II (záměry vyžadující zjišťovací řízení).

Záměry kategorie I se posuzují v rámci kompletního posouzení EIA (§ 4 odst. 1 písm. a) zákona EIA). Jedná se o tyto záměry:

  • 1.1 Trvalé nebo dočasné odlesnění nebo zalesnění nelesního pozemku o ploše nad 25 ha.
  • 1.2 Odběr vody nebo převod vody mezi povodími nebo mezi dílčími částmi povodí, pokud množství odebírané nebo převáděné vody přesahuje 100 mil. m3 za rok nebo pokud dlouhodobý průměrný průtok v povodí, odkud se voda převádí, přesahuje 2 000 mil. m3 za rok v případě, že objem převedené vody přesahuje 5 % tohoto průtoku.
  • 1.3 Čerpání podzemní vody nebo umělé doplňování zásob podzemní vody v objemu 10 mil. m3/rok a více.
  • 1.4 Přehrady, nádrže a jiná zařízení určená k zadržování nebo k akumulaci vody a v ní rozptýlených látek, jestliže objem zadržované nebo akumulované vody přesahuje 10 mil. m3.
  • 1.5 Čistírny odpadních vod s kapacitou nad 100 tis. ekvivalentních obyvatel a kanalizace pro více než 50 000 napojených obyvatel.
  • 1.6 Projekty vodohospodářských úprav nebo jiných opatření ovlivňujících odtokové poměry (např. odvodnění, závlahy, protierozní ochrana, terénní úpravy, lesnicko-technické meliorace, atd.) na ploše nad 50 ha.
  • 1.7 Zařízení k intenzivnímu chovu drůbeže nebo prasat s více než:
    • 85 000 místy pro kuřata, 60 000 místy pro slepice;
    • 3 000 místy pro jatečná prasata (nad 30 kg) nebo
    • 900 místy pro prasnice.
  • 1.8. Kafilerie nebo veterinární asanační ústavy.

  • 2.1 Těžba ropy v množství nad 50 t/den a zemního plynu v množství nad 50 000 m3/den.
  • 2.2 Těžba černého uhlí – nový dobývací prostor
  • 2.3 Těžba ostatních nerostných surovin v novém dobývacím prostoru.
    • Těžba ostatních nerostných surovin na ploše nad 25 ha.
    • Těžba rašeliny na ploše nad 150 ha.
  • 2.4 Úprava černého a hnědého uhlí - vsázka nad 3 mil. tun/rok.
  • 2.5 Uran – těžba (včetně změny a ukončení těžby) a úprava uranové rudy (chemická úprava a jiné technologie, odkaliště a kalová pole).

  • 3.1 Zařízení ke spalování paliv s tepelným výkonem nad 200 MW.
  • 3.2 Zařízení s jadernými reaktory (včetně jejich demontáže nebo konečného uzavření) s výjimkou výzkumných zařízení, jejichž maximální výkon nepřesahuje 1 kW kontinuální tepelné zátěže.
  • 3.3 Zařízení na konverzi, obohacování nebo výrobu jaderného paliva.
  • 3.4 Zařízení určená pro zpracování vyhořelého nebo ozářeného jaderného paliva nebo vysoce aktivních radioaktivních odpadů.
  • 3.5 Zařízení určená pro konečné uložení, konečné zneškodnění nebo dlouhodobé skladování plánované na více než 10 let vyhořelého nebo ozářeného jaderného paliva a dále radioaktivních odpadů na jiném místě, než na kterém jsou vyprodukovány.
  • 3.6 Nadzemní vedení elektrické energie o napětí od 110 kV a délce nad 15 km.
  • 3.7 Dálkové produktovody pro přepravu plynu, ropy, páry a dalších látek včetně toků oxidu uhličitého za účelem jejich ukládání do přírodních horninových struktur a připojených kompresních stanic, o délce nad 20 km a průměru nad 800 mm.

  • 4.1 Pražení, aglomerace a slinování (sintrování) kovových rud.
  • 4.2 Zařízení k výrobě surového železa a oceli, včetně kontinuálního odlévání.
  • 4.3 Zařízení k výrobě neželezných surových kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin pomocí metalurgických, chemických nebo elektrolytických procesů.
  • 4.4 Povrchová úprava kovů nebo plastů včetně lakoven, s kapacitou nad 500 tis. m2/rok celkové plochy úprav.

  • 5.1 Průmyslové závody na:
    • výrobu buničiny ze dřeva nebo podobných vláknitých materiálů,
    • výrobu papíru a lepenek s výrobní kapacitou vyšší než 200 tun za den.

  • 6.1 Cementárny, vápenky nebo výroba magnezitu.
  • 6.2 Zařízení k těžbě azbestu; zařízení ke zpracování a přeměně azbestu a výrobků obsahujících azbest:
    • na azbestocementové výrobky s roční produkcí nad 20 tis. tun konečných výrobků,
    • pro třecí materiály s roční produkcí nad 50 tun konečných výrobků,
    • pro další používání azbestu nad 200 tun/rok.

  • 7.1 Tepelné nebo chemické zpracování uhlí, popřípadě bitumenových břidlic, včetně výroby uhlíku vysokoteplotní karbonizací uhlí nebo elektrografitu vypalováním nebo grafitizací.
  • 7.2 Rafinerie ropy nebo primární zpracování ropných produktů.
  • 7.3 Zařízení k výrobě základních organických a anorganických chemikálií (například uhlovodíky, kyseliny, zásady, oxidy, soli, chlór, amoniak, apod.).
  • 7.4 Průmyslová výroba farmaceutických produktů chemickou nebo biochemickou cestou.
  • 7.5 Zařízení k výrobě biocidů, pesticidů a průmyslových hnojiv.
  • 7.6 Zařízení k výrobě výbušnin a regenerace nebo destrukce výbušných látek.
  • 7.7 Zařízení na skladování ropy a ropných a chemických produktů s kapacitou nad 100 tis. tun.
  • 7.8 Nové zařízení k výrobě oxidu titaničitého nebo zařízení k jeho výrobě, pokud je kapacita zvýšena o 15 tis.t/rok a více.

  • 9.1 Novostavby železničních drah delší 1 km.
  • 9.2 Letiště se vzletovou a přistávací dráhou v délce 2 100 m a více.
  • 9.3 Novostavby, rozšiřování a přeložky dálnic a rychlostních silnic.
  • 9.4 Novostavby, rozšiřování a přeložky silnic nebo místních komunikací o čtyřech a více jízdních pruzích, včetně rozšíření nebo přeložek stávajících silnic nebo místních komunikací o dvou nebo méně jízdních pruzích na silnice nebo místní komunikace o čtyřech a více jízdních pruzích, o délce 10 km a více.
  • 9.5 Vodní cesty včetně jezů a ostatních vzdouvacích zařízení a mol pro nakládání a vykládání na břeh nebo přístavy pro vnitrozemskou vodní dopravu pro plavbu lodí s výtlakem nad 1 350 tun

  • 10.1 Zařízení k odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů spalováním, fyzikálně-chemickou úpravou nebo skládkováním.
  • 10.2 Zařízení k odstraňování nebo využívání ostatních odpadů spalováním nebo fyzikálně-chemickou úpravou s kapacitou nad 100 tun/den.

  • 11.1 Úložiště oxidu uhličitého
  • 11.2 Zařízení k zachytávání oxidu uhličitého za účelem jeho ukládání do přírodních horninových struktur, a to ze zařízení, která vždy podléhají posouzení podle tohoto zákona, nebo ze zařízení o celkové roční kapacitě zachyceného oxidu uhličitého 1,5 megatuny nebo vyšší.


Změny záměrů uvedených v kategorii I a záměry uvedené v kategorii II a změny těchto záměrů se posuzují v rámci zjišťovacího řízení, a v případě, že tak stanoví závěr zjišťovacího řízení, posuzující se v rámci kompletního procesu EIA (§ 4 odst. 1 písm. b), c) zákona EIA).

Do kategorie II přílohy č. 1 zákona EIA se řadí následující záměry:

  • 1.1 Trvalé nebo dočasné odlesnění nebo zalesnění nelesního pozemku na ploše od 5 do 25 ha.
  • 1.2 Restrukturalizace pozemků v krajině, využívání neobdělávaných pozemků nebo polopřirozených oblastí k intenzivnímu zemědělskému využívání, uvedení zemědělské půdy do klidu na ploše od 10 ha.
  • 1.3 Vodohospodářské úpravy nebo jiné úpravy ovlivňující odtokové poměry (např. odvodnění, závlahy, protierozní ochrana, terénní úpravy, lesnicko-technické meliorace atd.) na ploše od 10 do 50 ha.
  • 1.4 Úpravy toků a opatření proti povodním významně měnící charakter toku a ráz krajiny.
  • 1.5 Zařízení k intenzivnímu chovu hospodářských zvířat s kapacitou od 50 dobytčích jednotek (1 dobytčí jednotka = 500 kg živé hmotnosti) (záměry neuvedené v kategorii I).
  • 1.6 Rybníky určené k chovu ryb s obsádkou při zarybnění nad 10 t živé hmotnosti.
  • 1.7 Přehrady, nádrže a jiná zařízení určená k zadržování nebo k akumulaci vody a v ní rozptýlených látek, pokud nepřísluší do kategorie I a pokud objem zadržované nebo akumulované vody přesahuje 100 000 m3 nebo výška hradící konstrukce přesahuje 10 m nad základovou spárou.
  • 1.8 Odběr vody nebo převod vody mezi povodími nebo mezi dílčími částmi povodí, pokud je množství odebírané nebo převáděné vody od 10 do 100 mil. m3 za rok, nebo pokud dlouhodobý průměrný průtok v povodí, odkud se voda převádí, je od 200 do 2 000 mil. m3 za rok v případě, že objem převedené vody přesahuje 5 % tohoto průtoku; čerpání podzemní vody nebo umělé doplňování zásob podzemní vody v objemu od 1 do 10 mil. m3 za rok.
  • 1.9 Čistírny odpadních vod s kapacitou od 10 000 do 100 000 ekvivalentních obyvatel, kanalizace od 5 000 do 50 000 napojených obyvatel nebo průmyslové kanalizace o průměru větším než 500 mm.

  • 2.1 Těžba uhlí nad 100 000 t/rok.
  • 2.2 Lignit – těžba nad 200 000 t/rok
  • 2.3 Těžba a úprava rud včetně odkališť, kalových polí, hald a odvalů (chemické, biologické a jiné technologie).
  • 2.4 Zvýšení povrchové těžby nerostných surovin nad 1 000 000 tun/rok.
  • 2.5 Těžba ostatních nerostných surovin na ploše od 5 do 25 ha; těžba rašeliny na ploše do 150 ha (záměry neuvedené v kategorii I).
  • 2.6 Těžba v korytech nebo údolních nivách vodních toků.
  • 2.7 Úprava černého a hnědého uhlí – vsázka 1 až 3 mil. tun/rok.
  • 2.8 Odkaliště, kalová pole, haldy a odvaly při úpravě nerudních surovin.
  • 2.9 Budování podzemních prostor pro skladování nebo umístění technologických zařízení (provozů) od 10 000 m3.
  • 2.10 Zneškodňování odpadů ukládáním do přírodních nebo umělých horninových struktur a prostor.
  • 2.11 Hloubkové vrty pro ukládání radioaktivního nebo nebezpečného odpadu, hloubkové vrty geotermální, hloubkové vrty pro zásobování vodou u vodovodů, s výjimkou vrtů pro výzkum stability půdy.

  • 3.1 Zařízení ke spalování paliv o jmenovitém tepelném výkonu od 50 do 200 MW.
  • 3.2 Větrné elektrárny s celkovým instalovaným výkonem vyšším než 500 kWe nebo s výškou stojanu přesahující 35 metrů.
  • 3.3 Vodní elektrárny s celkovým instalovaným výkonem výrobny nad 50 MWe.
  • 3.4 Vodní elektrárny s celkovým instalovaným výkonem výrobny od 10 MWe do 50 MWe.
  • 3.5 Zařízení ke zpracování a skladování radioaktivního odpadu (záměry neuvedené v kategorii I).
  • 3.6 Vedení elektrické energie od 110 kV, pokud nepřísluší do kategorie I.
  • 3.7 Produktovody k přepravě plynu, ropy, páry, vody a dalších látek o délce větší než 5 km a průměru 300 – 800 mm, pokud nepřísluší do kategorie I; produktovody toků oxidu uhličitého za účelem jeho ukládání do přírodních horninových struktur, pokud nepřísluší do kategorie I.
  • 3.8 Zásobníky zemního plynu a jiných hořlavých plynů s kapacitou nad 10 000 m3
  • 3.9 Povrchové zásobníky fosilních paliv s kapacitou nad 10 000 t.
  • 3.10 Zařízení k zachytávání oxidu uhličitého za účelem jeho ukládání do přírodních horninových struktur ze zařízení, která nepřísluší do kategorie I.

  • 4.1 Průmyslové provozy na zpracování železných kovů, včetně válcování za tepla, kování kladivy a pokovování; provozy na tavení, včetně slévání či legování, neželezných kovů kromě vzácných kovů, včetně recyklovaných produktů – kovového šrotu, jeho rafinace a lití.
  • 4.2 Povrchová úprava kovů a plastických materiálů včetně lakoven, od 10 000 do 500 000 m2/rok celkové plochy úprav.
  • 4.3 Strojírenská nebo elektrotechnická výroba s výrobní plochou nad 10 000 m2 – výroba a opravy motorových vozidel, drážních vozidel, cisteren, lodí, letadel; testovací lavice motorů, turbin nebo reaktorů; stálé tratě pro závodění a testování motorových vozidel; výroba železničních zařízení; tváření výbuchem.

  • 5.1 Impregnace dřeva při použití chemických látek v množství od 1 000 t/rok.
  • 5.2 Výroba dřevovláknitých, dřevotřískových, pilinových desek nebo překližek a dýh s kapacitou od 10 000 m2/rok.
  • 5.3 Výroba nábytku s kapacitou vstupu suroviny nad 10 000 m3/rok.
  • 5.4 Textilní úpravny nebo barvírny, zejména pokud je předpokládaná spotřeba vybraných nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických směsí (vysoce toxických, toxických, zdraví škodlivých, žíravých, dráždivých, senzibilizujících, karcinogenních, mutagenních, toxických pro reprodukci, nebezpečných pro životní prostředí a nad 3 000 t/rok.
  • 5.5 Koželužny s kapacitou zpracované vstupní suroviny nad 10 000 t/rok.
  • 5.6 Polygrafické provozy se spotřebou vybraných nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků (vysoce toxických, toxických, zdraví škodlivých, žíravých, dráždivých, senzibilizujících, karcinogenních, mutagenních, toxických pro reprodukci, nebezpečných pro životní prostředí) nad 1 t/rok.
  • 5.7 Průmyslové závody na výrobu papíru a lepenek (projekty nezařazené v kategorii I).
  • 5.8 Zařízení na výrobu a zpracování celulózy.

  • 6.1 Průmyslová výroba keramických produktů vypalováním, zejména střešních tašek, cihel, žáruvzdorných cihel, dlaždic, kameniny nebo porcelánu s kapacitou od 25 000 t/rok.
  • 6.2 Výroba stavebních hmot a výrobků neuvedených v kategorii I ani v předchozím bodě s kapacitou nad 25 000 t/rok; zařízení na výrobu azbestu a výrobků obsahujících azbest (záměry neuvedené v kategorii I).
  • 6.3 Výroba skla, skelných a umělých vláken s kapacitou nad 10 000 m2/rok nebo nad 7 000 t/rok.
  • 6.4 Zařízení k tavení nerostných látek, včetně výroby minerálních vláken s kapacitou od 7000 t/rok.
  • 6.5 Obalovny živičných směsí.

  • 7.1 Výroba nebo zpracování polymerů a syntetických kaučuků, výroba a zpracování výrobků na bázi elastomerů s kapacitou nad 100 t/rok.
  • 7.2 Výroba mýdel, surfaktantů, detergentů a nátěrových hmot nad 200 t/rok.
  • 7.3 Ostatní chemické výroby s produkcí od 100 t/rok.
  • 7.4 Zařízení pro skladování ropy nebo ropných produktů s kapacitou 5 000 až 100 000 t.
  • 7.5 Zařízení pro skladování ostatních chemických látek neuvedených v kategorii ani v kategorii II s kapacitou od 5 000 t nebo od 1 000 m3.
  • 7.6 Ostatní zařízení k výrobě oxidu titaničitého (záměr neuvedený v kategorii I v bodě 7.8).

  • 8.1 Výrobny nealkoholických nápojů s kapacitou od 50 000 hl/rok výrobků.
  • 8.2 Pivovary s kapacitou od 100 000 hl/rok výrobků a sladovny s kapacitou od 50 000 t/rok výrobků.
  • 8.3 Škrobárny s kapacitou od 50 000 t/rok výrobků.
  • 8.4 Lihovary nebo pálenice s kapacitou od 5 000 hl/rok výrobků.
  • 8.5 Drožďárny s kapacitou výroby droždí od 1 000 t/rok.
  • 8.6 Cukrovary s kapacitou zpracované suroviny od 150 000 t/rok.
  • 8.7 Výroba rostlinných nebo živočišných olejů nebo tu s kapacitou od 20 000 t/rok výrobků.
  • 8.8 Zpracování mléka od 50 000 hl/rok.
  • 8.9 Balírny a konzervárenské závody s kapacitou od 100 000 t/rok výrobků.
  • 8.10 Výroba cukrovinek a sirupů s kapacitou od 10 000 t/rok.
  • 8.11 Jatka, masokombináty a zařízení na zpracování ryb (včetně výroby rybí moučky a rybích olejů) s kapacitou od 5 000 t/rok výrobků.

  • 9.1 Novostavby, rozšiřování a přeložky silnic všech tříd a místních komunikací I. a II. třídy (záměry neuvedené v kategorii I).
  • 9.2 Novostavby (záměr neuvedené v kategorii I), rekonstrukce, elektrizace nebo modernizace železničních drah; novostavby nebo rekonstrukce železničních a intermodálních zařízení a překladišť.
  • 9.3 Tramvajové, podzemní nebo speciální dráhy včetně lanovek.
  • 9.4 Vodní cesty včetně jezů a ostatních vzdouvacích zařízení a mol pro nakládání a vykládání na břeh nebo přístavy pro vnitrozemskou vodní dopravu.
  • 9.5 Letiště se vzletovou a přistávací dráhou do 2 100 m.

  • 10.1 Zařízení k odstraňování nebo průmyslovému využívání odpadů (záměry neuvedené v kategorii I).
  • 10.2 Krematoria.
  • 10.3 Odkaliště, kalová pole, haldy a odvaly, pokud nejsou uvedeny v jiném bodě této přílohy.
  • 10.4 Skladování vybraných nebezpečných chemických látek a chemických přípravků (vysoce toxických, toxických, zdraví škodlivých, žíravých, dráždivých, senzibilizujících, karcinogenních, mutagenních, toxických pro reprodukci, nebezpečných pro životní prostředí) a pesticidů v množství nad 1 t; kapalných hnojiv, farmaceutických výrobků, barev a laků v množství nad 100 t.
  • 10.5 Skladování železného šrotu (včetně vrakovišť) nad 1000 t.
  • 10.6 Nové průmyslové zóny a záměry rozvoje průmyslových oblastí s rozlohou nad 20 ha.
    Záměry rozvoje měst s rozlohou nad 5 ha. Výstavba skladových komplexů s celkovou výměrou nad 10 000 m2 zastavěné plochy. Výstavba obchodních komplexů a nákupních středisek s celkovou výměrou nad 6 000 m2 zastavěné plochy.
    Parkoviště nebo garáže s kapacitou nad 500 parkovacích stání v součtu pro celou stavbu.
  • 10.7 Sjezdové tratě, lyžařské vleky, lanovky a související zařízení.
  • 10.8 Sportovní areály na ploše nad 1 ha, golfová hřiště, motokrosové, cyklokrosové a cyklotrialové areály mimo území chráněná podle zvláštních právních předpisů.
  • 10.9 Rekreační přístavy na jachty a malé čluny.
  • 10.10 Rekreační a sportovní areály, hotelové komplexy a související zařízení v zemích chráněných podle zvláštních právních předpisů.
  • 10.11 Rekreační areály, hotelové komplexy a související zařízení na ploše nad 1 ha.
  • 10.12 Stálé kempy a místa na karavany s celkovou kapacitou nad 50 ubytovaných.
  • 10.13 Tématické areály na ploše nad 2 ha.
  • 10.14 Záměry uvedené v kategorii I určené výhradně nebo převážně k rozvoji a zkoušení nových metod nebo výrobků.


Dále se v rámci zjišťovacího řízení, pokud tak stanoví příslušný úřad, posuzují tzv. podlimitní záměry, pod které spadají záměry, které nedosahují uvedených příslušných limitních hodnot (§ 4 odst. 1 písm. d) zákona EIA). Za podlimitní závěr se dá například považovat záměr výstavby parkoviště s kapacitou 480 parkovacích míst (tento záměr nenaplňuje limit dle bodu 10.6 kategorie II přílohy č. 1 zákona EIA).

Navzdory tomu by měl investor (oznamovatel) tento záměr oznámit a nechat zpracovat oznámení podlimitního záměru. Na základě takto předložených informací příslušný úřad (v tomto případě krajský úřad) rozhodne, zda-li je nutné provést alespoň zjišťovací řízení, či zda nebude vůbec nutné provádět zjišťovací řízení.

Pokud stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody nevyloučí vliv na lokality soustavy Natura 2000, posuzují se tyto záměry v rámci zjišťovacího řízení (§ 4 odst. 1 písm. e) zákona EIA).

Za novinku zavedenou novelou zákona EIA od 1. dubna 2015 lze považovat opětovné posouzení a vydání stanoviska u změn záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí dle § 9a odst. 4 zákona EIA.

Důvodem této změny byla především skutečnost, že stanovisko nebylo závazné pro navazující správní řízení. A velmi často docházelo k situacím, že záměr byl po vydání stanoviska, investorem a oznamovatelem pozměněn takovým způsobem, že ve svém důsledku byla postavena stavba, jejíž vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví nebyly vůbec posouzeny.

Takovýmto změnám má právě předejít opětovné posouzení záměru. Pokud oznamovatel v záměru učiní změny pro navazující správní řízení, musí být tyto změny opětovně posouzeny příslušným správním úřadem. Neposuzují se však všechny změny záměru, ale pouze ty, které mohou mít negativní vliv na životní prostředí a veřejné zdraví.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Rozsah procesu EIA

V rámci procesu EIA se posuzují vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví ve své vzájemném působení a souvislostech. Především se posuzují vlivy na:

  • na živočichy,
  • rostliny,
  • ekosystémy,
  • půdu,
  • horninové prostředí,
  • vodu,
  • ovzduší,
  • klima a krajinu,
  • přírodní zdroje,
  • hmotný majetek,
  • kulturní památky,
  • obyvatelstvo.

V rámci procesu EIA se zjišťují, popisují, posuzují a vyhodnocují předpokládané přímé či nepřímé vlivy záměru na životní prostředí. Vždy se posuzují a porovnávají záměry s tzv. nulovou variantou, což znamená s variantou, kdy se záměr nezrealizuje.

Pokud má záměr několik etap (například různé etapy výstavby bytových domů), tak se jednotlivé etapy posuzují jak samostatně, tak ve své vzájemné souvislosti. Především by měly být všechny etapy posouzeny komplexně, nikoliv odděleně, tzv. „salámovou metodou“.

V rámci posuzování se nehodnotí pouze vliv již uskutečněného záměru na životní prostředí a veřejné zdraví, ale posuzují se i vlivy záměru na životní prostředí a veřejné zdraví v průběhu přípravy, provádění, provozování záměru, případně i vlivy likvidace záměru. V rámci posuzování provozu se posuzuje nejen běžný provoz záměru, ale i možné varianty havárie.

Součástí posouzení záměru jsou i opatření k předcházení nepříznivých vlivů na životní prostředí provedením záměru, k vyloučení, snížení či zmírnění nebo minimalizaci těchto vlivů.

Oznámení záměru EIA

Každá osoba, která má v úmyslu provést záměr, musí tento záměr oznámit příslušnému úřadu, a to ve formě oznámení záměru (dále jen „oznámení“). Počet oznámení, které se zasílá příslušnému úřadu, stanoví zákon EIA. Při předložení oznámení o podlimitním záměru příslušný úřad do 15 dnů sdělí oznamovateli, zda předmětný záměr bude podléhat zjišťovacímu řízení.

Náležitosti oznámení jsou stanoveny v příloze č. 3 zákona EIA. Náležitosti jsou závislé na zařazení záměru do jednotlivých kategorií. Lze shrnout, že náležitosti oznámení jsou následující:

  • údaje o oznamovateli (obchodní firma, IČO, sídlo, zástupce oznamovatele);
  • údaje o záměru (název záměru, jeho zařazení, kapacita, umístění záměru, jeho charakter, zdůvodnění potřeby záměru, stručný technický a technologický popis řešení záměru, předpokládaný termín zahájení realizace záměru a jeho dokončení, výčet dotčených územně samosprávných celků, výčet navazujících rozhodnutí, údaje o vstupech jako zábor půdy, odběr a spotřeba vody, surovinové a energetické zdroje a údaje o výstupech jako množství a druh emisí do ovzduší, množství odpadních vod a jejich znečistění, kategorizace a množství odpadů, rizika havárií, atd.)
  • údaje o stavu životního prostředí v dotčeném území (výčet nejzávažnějších environmentálních charakteristik dotčeného území a stručná charakteristika stavu složek životního prostředí, které budou pravděpodobně ovlivněny)
  • údaje o vlivech záměru na veřejné zdraví a životní prostředí (charakteristika možných vlivů a odhad jejich velikosti a významnosti, rozsah vlivů vzhledem k zasaženému území a populaci, údaje o možných významných nepříznivých vlivech přesahující státní hranice, charakteristika opatření k prevenci, charakteristika nedostatků ve znalostech a neurčitostech, které se vyskytly při specifikaci vlivů)
  • porovnání variant řešení záměru
  • doplňující údaje (mapová a jiná dokumentace, další podstatné informace)
  • všeobecně srozumitelné shrnutí netechnického charakteru

Oznamovatel může místo oznámení předložit rovnou dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí a veřejné zdraví (dále jen „dokumentace“), jejíž náležitosti jsou komplexnější a rozsáhlejší než u oznámení, neboť se dokumentace zpravidla zpracovává u těch záměrů, které jsou vždy posuzovány v rámci celého procesu EIA, tedy u kategorie I přílohy č. 1 zákona EIA. I u záměrů, které podléhají pouze zjišťovacímu řízení, může oznamovatel předložit oznámení ve formě dokumentace, pokud má oznamovatel zájem předložit k posouzení dostatek informací.

Po doručení bezchybného oznámení příslušný úřad zajistí rozeslání informace o oznámení a oznámení samotného do 7 dnů a zveřejní jej na internetu. Chybné či nedostatečné oznámení může být vráceno oznamovateli k doplnění.

Současně příslušný úřad zašle oznámení dotčeným správním úřadům (např. orgánu ochrany přírody a krajiny, městskému úřadu, odboru odpadů, atd.) a dotčeným územně samosprávným celkům. Pokud bylo oznámení doručováno krajským úřadům, zašle krajský úřad kopii i Ministerstvu životního prostředí.

Veřejnost, dotčená veřejnost a dotčené správní úřady mají právo zasílat písemné vyjádření k oznámení do 20 dnů ode dne zveřejnění informace o oznámení příslušnému úřadu. Pokud budou některá vyjádření zaslána po této lhůtě, nemusí k nim příslušný úřad přihlížet. V tomto momentu je tedy možné první zapojení veřejnosti ve formě písemného vyjádření.

Zjišťovací řízení

Zjišťovací řízení se provádí za účelem zjištění, zdali má záměr významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví nebo kvůli upřesnění informací, které je nutné následně uvést do dokumentace u záměrů uvedených v kategorii I přílohy č. 1 zákona EIA. Pokud oznamovatel oznámil záměr ve formě oznámení zpracovaného v rozsahu dokumentace, není nutné zpracovávat novou dokumentaci a oznámení se může považovat za dokumentaci.

U ostatních záměrů je cílem zjištění, zda záměr či jeho změna může mít významný vliv na životní prostředí a veřejné zdraví, a především, zda záměr bude posuzován dle zákona EIA.

Jak již bylo uvedeno výše, zjišťovací řízení se zahajuje na podkladě oznámení. Příslušný úřad by měl zjišťovací řízení ukončit do 45 dnů ode dne zveřejnění informace o oznámení. Odůvodněný písemný závěr (dále jen „závěr zjišťovacího řízení“) příslušný úřad doručí oznamovateli, rozesílá jej jako v řízení s velkým počtem účastníků a současně ho zveřejní na internetu.

V rámci zjišťovacího řízení se zohledňují zásady pro zjišťovací řízení stanovené přílohou č. 2 zákona EIA, a dále se zejména přihlíží k následujícím skutečnostem:

  • povaze a rozsahu záměru a jeho umístění;
  • okolnosti, zda záměr nebo změna záměru svou kapacitou dosahuje limitních hodnot uvedených u záměrů příslušného druhu uvedených v kategorii II v příloze č. 1 zákona EIA;
  • obdrženým vyjádřením veřejnosti, dotčené veřejnosti, dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávných celků.

Zásadně lze říci, že závěr zjišťovacího řízení může být dvojí. Za prvé, že záměr bude posuzován dle zákona EIA (pozitivní závěr zjišťovacího řízení), a za druhé, že záměr nebude posuzován dle zákona EIA (negativní závěr zjišťovacího řízení). Závěr zjišťovacího řízení ohledně skutečnosti, že záměr nebude posuzován dle zákona EIA má formu rozhodnutí, které se zveřejňuje na internetu, a doručuje se veřejnou vyhláškou.

Proti závěru zjišťovacího řízení ve formě rozhodnutí lze podat odvolání. Odvolání může podat pouze oznamovatel a právnická osoba soukromého práva, tj. dotčená veřejnost. Současně se může dotčená veřejnost domáhat žalobou zrušení rozhodnutí vydaného ve zjišťovacím řízení, jehož závěrem je, že záměr nepodléhá posuzování dle zákona EIA. Dotčená veřejnost může napadat nejen hmotnou, ale i procesní zákonnost rozhodnutí.

O žalobě dotčené veřejnosti proti rozhodnutí vydanému v zjišťovacím řízení rozhodne soud do 90 dnů od doručení žaloby soudu. Lhůta k rozhodnutí soudu je pořádková.

Dokumentace EIA

Dokumentace se zpracovává u posouzení záměrů uvedených v kategorii I přílohy č. 1 zákona EIA a u záměrů, u kterých se tak stanovilo v závěru zjišťovacího řízení. V dokumentaci musí být zohledněny vyjádření k oznámení a závěry zjišťovacího řízení. Požadavky na rozsah dokumentace jsou stanoveny v příloze č. 4 zákona EIA a jsou obsáhlejší než požadavky na oznámení, které byly pospány výše.

Dokumentace se zasílá příslušnému úřadu, který ji posoudí z formální stránky. Pokud dokumentace neobsahuje všechny náležitosti, vrátí ji příslušný úřad oznamovateli do 10 pracovních dnů k doplnění.

Pokud má předložená dokumentace všechny náležitosti, příslušný úřad ji zveřejní ve lhůtě 10 pracovních dnů od doručení na internetu a rozešle dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům k vyjádření. Současně se dokumentace bezodkladně doručuje zpracovateli posudku o vlivech záměru na životní prostředí (dále jen „posudek“).

I v tomto momentu má veřejnost a dotčená veřejnost oprávnění vyjádřit se k dokumentaci u příslušného úřadu a to v písemné formě ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění informace o dokumentaci. Příslušný úřad nemusí přihlížet k vyjádření zaslaných po této lhůtě.

Příslušný úřad doručí všechna došlá vyjádření k dokumentaci po jejich obdržení zpracovateli posudku.

I v této fázi procesu EIA může příslušný úřad vrátit dokumentaci oznamovateli a to v případě doporučení zpracovatele posudku, či na základě obdržených vyjádření k dokumentaci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Posudek EIA

Příslušný úřad, který posuzuje záměr, smluvně zajistí zpracování posudku osobou k tomu oprávněnou. Osoba oprávněná ke zpracování posudku (dále jen „zpracovatel posudku“) musí mít potřebnou autorizaci a dále musí splňovat požadavky dle § 19 zákona EIA.

Posudek musí mít náležitosti uvedené v příloze č. 5 zákona EIA, které jsou následující:

  • základní údaje (název záměru, jeho kapacita, umístění, obchodní firma oznamovatele a jeho IČO a sídlo)
  • posouzení dokumentace (oznámení) – úplnost dokumentace, správnost údajů, pořadí variant z hlediska vlivů na životní prostředí, hodnocení významných vlivů záměru na životní prostředí přesahující státní hranice
  • posouzení technického řešení záměru s ohledem na dosažený stupeň poznání, pokud jde o znečištění životního prostředí
  • posouzení navržených opatření k prevenci, vyloučení, snížení, popřípadě kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí
  • vypořádání všech obdržených vyjádření k dokumentaci
  • celkové posouzení akceptovatelnosti záměru z hlediska vlivů na životní prostředí
  • návrh stanoviska
  • identifikace zpracovatele posudku

Posudek by měl být zpracovatelem posudku zpracován ve lhůtě 60 dnů od doručení dokumentace a všech obdržených vyjádření. Lhůtu ke zpracování posudku lze prodloužit o 30 dní. Posuzovatel posudku si může vyžádat od oznamovatele doplnění podkladů či poskytnutí podkladů, na základě kterých byla zpracována dokumentace.

Vypracovaný posudek odešle zpracovatel posudku příslušenému úřadu, který jej ve lhůtě 10 pracovních dnů od obdržení rozešle oznamovateli, dotčeným správním úřadům dotčeným územním samosprávným celkům a současně zveřejní posudek na internetu, pokud však posudek zpracovateli posudku nevrátí k dopracování.

Opět i ke zpracovanému posudku se může veřejnost, dotčená veřejnost, dočtené správní úřady a dotčené územní samosprávné celky vyjádřit ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění posudku. K vyjádření zaslaným po této lhůtě nemusí příslušný úřad přihlížet.

Veřejné projednání dokumentace a posudku

Jedná se o další možnost zapojení veřejnosti a dotčené veřejnosti v procesu EIA. Příslušný úřad musí zveřejnit informaci o veřejném projednání alespoň 5 dní před jeho konání, a současně musí zajistit, aby se veřejné projednání konalo nejpozději 5 dnů po uplynutí lhůty pro vyjádření k posudku.

Pokud na veřejném projednání není přítomen oznamovatel nebo zpracovatel dokumentace či posudku, může být veřejné projednání ukončeno, ale pouze se současným určením místa a času nového projednání ve lhůtě 5 dnů od ukončení veřejného projednání.

Z veřejného projednání je pořízen zápis příslušným úřadem, který zejména obsahuje informaci o účasti a závěry z projednání. Současně se z veřejného projednání pořizuje zvukový nebo těsnopisný záznam. Zápis se zveřejňuje na internetu a rozesílá oznamovateli, dotřeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům společně se stanoviskem.

Pokud příslušný úřad neobdrží žádné odůvodněné nesouhlasné vyjádření k dokumentaci, není nutné veřejné projednání konat.

Zpracovatel posudku vypořádá obdržená písemná vyjádření k posudku a vyjádření vznesená na veřejném projednání, kdy toto vypořádání předá spolu s upraveným návrhem stanoviska příslušnému úřadu.

Závazné stanovisko

Ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro vyjádření k posudku vydá příslušný úřad na základě oznámení, dokumentace, posudku a veřejného projednání a vyjádření k nim uplatněných, závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí.

Náležitosti stanoviska určuje příloha č. 6 zákona EIA. Stanovisko se vydává kladné, či negativní. Kladné stanovisko znamená, že záměr nemá negativní vlivy na životní prostředí. Negativní stanovisko předpokládá negativní vlivy na životní prostředí a záměr by neměl být zrealizován.

Stanovisko se zveřejňuje na internetu a rozesílá oznamovateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům.

Stanovisko je závazným podkladem pro vydání rozhodnutí dle zvláštních předpisů (především dle stavebního zákona). Stanovisko musí být předkládáno k žádosti o vydání navazujícího rozhodnutí. Stanovisko má platnost 5 let, kdy tuto platnost lze opakovaně prodloužit.

V případě změny záměru dle § 9a odst. 4 zákona EIA před podáním žádosti o vydání rozhodnutí v navazujícím řízení, musí oznamovatel předložit příslušnému úřadu dokumentaci pro změny záměru oproti již projednanému záměru. Za předpokladu, že došlo ke změnám záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí, vydá příslušný úřad nesouhlasné stanovisko.

Jestli změny záměru nebudou mít negativní vliv na životní prostředí, stanovisko se nevydává. Současně se vydává stanovisko k ověření změn záměru vždy, pokud je navazujícím řízení stavební řízení, a také v případě řízení o změně stavby před dokončením.

Proti stanovisku nelze podat odvolání, stanovisko nelze zrušit podáním samostatného návrhu na jeho zrušení či podáním odvolání. Stanovisko je závazným podkladem pro navazující řízení a lze se proti němu odvolat pouze v navazujícím správním řízení (§ 149 správního řádu), ve kterém může být stanovisko zrušeno.

V současné době je nutné rozlišovat vydaná stanoviska po novele a stanoviska vydaná před novelou. U stanovisek vydaných před novelou zákona EIA si jeho oznamovatel, či správní úřad příslušný k navazujícímu řízení, vyžádá od příslušného úřadu vydání souhlasného závazného stanoviska, že záměr je v souladu s právními předpisy (čl. II novely). Pokud příslušný úřad nevydá toto tzv. ověřovací závazné stanovisko, musí být záměr předmětem nového posuzování dle zákona EIA.

Navazující řízení

Zákon EIA stanoví podmínky pro správní orgán, který je příslušný k vedení navazujícího řízení. Tyto podmínky se především dotýkají povinnosti zveřejňování určitých údajů. Pokud bylo vydáno stanovisko EIA, tak se navazující řízení vždy považuje za řízení s velkým počtem účastník.

Veřejnost může v navazujícím řízení uplatňovat připomínky k záměru ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění informací o zahájení navazujícího řízení. Správní orgán se musí vypořádat i s připomínkami veřejnosti ve svém rozhodnutí.

Obec dotčená záměrem a dotčená veřejnost (ve formě právnické osoby soukromého práva) se stanou účastníkem navazujícího řízení, pokud se podáním písemného oznámení přihlásí správnímu orgánu, který navazující řízení vede, ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění informací o zahájení navazujícího řízení. Účastník řízení má v navazujícím řízení významnější postavení než obyčejná veřejnost.

Odvolání proti rozhodnutí vydanému v navazujícím řízení může podat i dotčená veřejnost ve formě právnické osoby soukromého práva, nejen když byla účastníkem řízení v prvním stupni, ale i když jím nebyla. Zakotvením této úpravy se opětovně rozšiřují oprávnění veřejnosti k ochraně životního prostředí.

Dotčená veřejnost ve formě právnické osoby soukromého práva může podat žalobu na zrušení rozhodnutí vydaného v navazujícím řízení, kdy může napadat jak hmotnou tak procesní zákonnost rozhodnutí. O žalobě musí být soudem rozhodnuto do 90 dnů od doručení žaloby. Soud rozhodne i bez návrhu o přiznání odkladného účinku žalobě nebo předběžného opatření, pokud hrozí nebezpečí, že realizací záměru může dojít k závažným škodám na životním prostředí.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Předmět procesu SEA

Jak vyplynulo z popisu procesu EIA, nejsou vždy všechny záměry tomuto procesu podrobeny. Obdobně pak ne všechny koncepce mají být posuzovány dle zákona EIA.

Základní podmínkou pro posuzování koncepcí je, že dotčené území je tvořeno územním obvodem více než jedné obce. Předmět procesu SEA jsou koncepce, které stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona EIA (tedy umístění všech záměrů posuzovaných dle zákona EIA bez ohledu na jejich zařazení do kategorie) a jsou zpracované v následujících oblastech:

  • zemědělství,
  • lesního hospodářství,
  • myslivosti,
  • rybářství,
  • nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami;
  • energetiky,
  • průmyslu,
  • dopravy,
  • odpadového hospodářství,
  • telekomunikací,
  • cestovního ruchu,
  • územního plánování,
  • regionálního rozvoje,
  • životního prostřední.

Současně jsou posuzovány všechny koncepce spolufinancované z fondů Evropského společenství. I případné změny koncepcí, které jsou předmětem procesu SEA, jsou posuzovány, pokud je tak stanoveno ve zjišťovacím řízení.

Dle zákona EIA nejsou posuzovány koncepce finanční a rozpočtové, či zpracované pro účely obrany státu a pro případ mimořádných situací.

Rozsah procesu SEA

Proces SEA zahrnuje zjištění, popis a zhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení koncepce po celé období předpokládaného provádění.

Při posuzování koncepce se vychází ze stavu životního prostřední v době podání oznámení o zpracování koncepce (dále jen „oznámení koncepce“). Současně musí být při zpracování a oznámení koncepce zohledněny jiné koncepce či záměry, kterou budou provedeny před uskutečněním koncepce, či v průběhu jejího provádění.

V rámci posuzování koncepce se navrhují a posuzují opatření k předcházení nepříznivých vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Současně se posuzuje jejich vyloučení, zmírnění či kompenzace. Hodnotí se i předpokládaná účinnost navrhovaných opatření.

Zásadně je proces SEA velice podobný procesu EIA, kdy se taktéž odlišují jednotlivé stupně a to oznámení koncepce, zjišťovací řízení, návrh koncepce a stanovisko. Určité výjimky z tohoto postupu se aplikují na posouzení vlivů politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje a územního plánu, kdy se uplatní zvláštní zákon, a to stavební zákon.

Dále se odlišuje koncepce zpracována ústředním správním úřadem, která je posuzována pouze Ministerstvem životního prostředí. I takováto koncepce se zveřejňuje na internetu, veřejnost má právo do koncepce nahlížet, vyjadřovat se k ní.

Oznámení koncepce

Oznámení koncepce musí splňovat náležitosti přílohy č. 7 k zákonu EIA. Koncepci předkládá předkladatel, což je osoba, která předkládá podnět ke zpracování koncepce Především musí obsahovat:

  • údaje o předkladateli (název, IČO, sídlo, zástupce předkladatele)
  • údaje o koncepci (název, obsahové zaměření, charakter, zdůvodnění potřeby pořízení, základní principy a postupy, hlavní cíle, přehled uvažovaných variant řešení, vztah k jiným koncepcím, předpokládaný termín dokončení, návrhové období, způsob schvalování)
  • údaje o dotčeném území (vymezení dotčeného území, výčet dotčených územních samosprávných celků, které mohou být koncepcí ovlivněny), základní charakteristiky stavu životního prostředí, stávající problémy životního prostředí v dotčeném území)
  • předpokládané vlivy koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví ve vymezeném dotčeném území
  • doplňující údaje (výčet možných vlivů koncepce přesahující hranice České republiky, mapovou dokumentaci)

Do 10 dní ode dne obdržení rozešle příslušný úřad oznámení koncepce dotčeným správním úřadům a územním samosprávným celkům. Současně zveřejní oznámení koncepce na internetu.

Každý může zaslat písemné vyjádření k oznámení koncepce do 20 dnů od dne jejího zveřejnění. Vyjádření, která budou příslušnému úřadu zaslány po lhůtě, se nepřihlíží.

Zjišťovací řízení SEA

Cíl zjišťovacího řízení SEA je velice obdobný jako cíl zjišťovacího řízení EIA. Cílem je upřesnění obsahu a rozsahu vyhodnocení vlivů koncepce na životní prostředí (dále jen „vyhodnocení“).

Zjišťovací řízení příslušný úřad ukončuje do 35 dnů od zveřejnění oznámení koncepce. V rámci zjišťovacího řízení posoudí dle oznámení, obdržených vyjádření a kritérií stanovených v příloze č. 8 zákona EIA.

Zjišťovací řízení se ukončuje písemným závěrem, ve kterém je stanoveno, že koncepce buď podléhá dalšímu posuzování dle zákona EIA, či nikoliv. Pokud příslušný úřad neshledá důvody pro další posuzování koncepce, musí své rozhodnutí odůvodnit.

Závěr zjišťovacího řízení rozešle příslušný úřad předkladateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům a zároveň jej zveřejní na internetu.

Proti závěru zjišťovacího řízení, že koncepce nepodléhá dalšímu posuzování, není možné podat návrh na jeho zrušení a to ani dotčenou veřejnosti ve formě právnické osoby soukromého práva, kdy se toto odlišuje od procesu EIA.

Vyhodnocení koncepce, návrh koncepce

Na rozdíl od procesu EIA, v rámci procesu SEA si sám předkladatel zajišťuje osobu, která provede zpracování vyhodnocení (dále jen „posuzovatel“). Předkladatel zajistí osobu posuzovatele do 30 dnů od doručení závěru zjišťovacího řízení.

Posuzovatel je zodpovědný za úplné a objektivní zpracování vyhodnocení. Posuzovatel může od předkladatele, příslušného úřadu, dotčených správních úřadů a dotčených územně samosprávných celků požadovat nezbytné informace pro vyhodnocení.

Předkladatel předkládá příslušnému úřadu návrh koncepce. Nedílnou součástí návrhu koncepce je vyhodnocení zpracované posuzovatelem. Návrh koncepce rozešle příslušný úřad do 10 dnů od jejího obdržení dotčeným správním úřadům a samosprávným celkům. Současně zveřejní návrh koncepce na internetu.

O návrhu koncepce se koná veřejné projednání. Místo a čas veřejného projednání zveřejňuje předkladatel na své úřední desce, na internetu a dalším obvyklým způsobem v místě a čase alespoň 10 dní před konáním veřejného projednání. Zápis z veřejného projednání se zveřejňuje na internetu a musí být vyhotoven do 5 dnů od konání veřejného projednání. Veřejné projednání se může konat po uplynutí 30 dnů ode dne předložení návrhu koncepce příslušnému úřadu.

Každý může zaslat vyjádření k návrhu koncepce příslušnému úřadu ve lhůtě 5 dnů od konání veřejného projednání. K vyjádřením odeslaným po lhůtě se nepřihlíží. Předkladatel se může vyjádřit k vyhodnocení koncepce.

Veřejné projednání koncepce má odlišnou úpravu než veřejné projednání záměru, a proto se na něj ustanovení o veřejném projednání záměru nepoužijí.

Stanovisko k návrhu koncepce

Na základě návrhu koncepce vydá příslušný úřad stanovisko k návrhu koncepce (dále jen „stanovisko ke koncepci“). V rámci stanoviska ke koncepci jsou zváženy a vypořádány i vyjádření podaná k návrhu koncepce a veřejné projednání. Stanovisko se vydává ve lhůtě 30 dnů od doručení zápisu z veřejného projednání návrhu koncepce.

Stanovisko koncepce může být nesouhlasné z hlediska možných negativních vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví. Ve stanovisku koncepce může být navrhnuto jeho doplnění, či kompenzační opatření.

Stanovisko koncepce se zveřejňuje na internetu a rozesílá předkladateli, dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům.

Bez stanoviska koncepce nemůže být koncepce schválena. Orgán schvalující stanovisko koncepce musí zohlednit požadavky a podmínky vyplývající ze stanoviska. Orgán, který koncepci schvaluje, je povinen tuto koncepci zveřejnit.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přeshraniční záměry

Zákon EIA upravuje i proces schvalování záměrů a koncepcí přesahující hranice České republiky. Posuzující se za prvé koncepce a záměry, které plánují sousední státy, a které mohou ovlivnit životní prostředí a veřejné zdraví na území České republiky, a za druhé se posuzují záměry a koncepce zamýšlené na území České republiky, ale které mohou mít vliv na životní prostředí a veřejné zdraví sousedního státu.

Část zákona EIA, která tuto problematiku upravuje, se zaměřuje spíše na spolupráci Ministerstva životního prostředí s přeshraničními orgány, a proto se uplatní výše popsaný proces EIA a proces SEA s určitými zvláštnostmi (překlady do českého jazyka, apod.)

I v rámci mezistátního posuzování jsou zachovány oprávnění veřejnosti na její účast v řízení. Podstatné části oznámení o záměru a oznámení o koncepci zahraničních států jsou překládány do českého jazyka, aby mohly být zveřejňovány Ministerstvem životního prostředí na internetu. Obdobně pak vyjádření příslušných úřadů, které se zasílají do zahraničí, jsou zveřejňovány.

Všechna rozhodnutí v rámci mezistátního posuzování jsou zveřejňována a veřejnost se k nim může vyjadřovat ve stanovených lhůtách zákonem EIA. Procesy projednání přeshraničního záměru a koncepce jsou téměř totožné s projednáním vnitrostátního záměru a koncepce, a proto si dovolujeme na tyto části odkázat a tuto problematiku více nerozebírat.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek