Potřebujeme antifosilní zákon?

17. 11. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Na začátku října 2016 souhlasil Evropský parlament s ratifikací Pařížské klimatické dohody, podle které budou muset státy usilovat o dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů v co možná nejbližším časovém horizontu. Nad rámec této dohody připravuje Ministerstvo životního prostředí ČR tzv. „antifosilní zákon“, který by měl snížit závislost ČR na fosilních palivech.

Richard Brabec, ministr životního prostředí (ANO)

Potřebuje ČR vůbec antifosilní zákon v kontextu evropských závazků a Pařížské klimatické dohody?
Česká republika své závazky vůči EU plní a do roku 2030 je i splní. Ale debaty o dalším snižování emisí skleníkových plynů jsou v plném proudu a s ratifikací dohody z Paříže budou o to intenzivnější.

Na úrovni EU již debaty o zpřísnění cílů pro snížení emisí skleníkových plynů po roce 2030 až na možných 80 procent v roce 2050 zcela reálně probíhají, už v roce 2009 byl cíl snížení emisí EU o 80 až 95 procent do roku 2050 přijat Evropskou radou a následně byl několikrát potvrzen Evropskou radou a Radou ministrů pro životní prostředí. Považuji tak za odpovědné shromáždit seriózní odborné podklady dopadů takového rozhodnutí a být díky tomu připraven na to, co vzejde z budoucích jednání o legislativní úpravě snižování emisí po roce 2030.

Je reálné snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 o 80 procent? Z čeho jste při tomto plánu vycházeli?
Možné to samozřejmě je, dokonce s využitím již v současnosti známých technologií. Ale otázkou je, co to bude stát a jaké by takové snížení emisí skleníkových plynů mělo dopady na českou konkurenceschopnost. A to zatím nemáme dostatečně vyhodnocené. Zpracováváme ale studie, které možné dopady vyhodnotí.

Jak se díváte na obavy zástupců průmyslu týkající se dopadů zákona na konkurenceschopnost českého průmyslu?
Je jasné, že proto, abychom dosáhli osmdesátiprocentního snížení emisí CO2 oproti roku 1990, tak bychom museli naprosto změnit strukturu naší energetiky, ale nejenom to. Znamenalo by to určitě zásadní strukturální změny v zemědělství, v dopravě i třeba v cestovním ruchu, napříč všemi sektory ekonomiky. Takže chápu, že to může obavy vzbuzovat.

Na druhou stranu i programové prohlášení této vlády říká, že zákon nesmí ohrozit konkurenceschopnost ČR. A dopady na konkurenceschopnost budou do značné míry záviset na tom, jaká konkrétní opatření budou k dosažení cíle zvolena a jak efektivně budou naplňována. Zároveň bude klíčové, do jaké míry obdobné politiky a opatření přijmou rovněž další státy EU a třetí země v rámci přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. Neznamená to, že půjdeme nad požadavky EU a že žádný takový zákon by nebyl přijat, pokud by na něm nebyla absolutní politická shoda.

Jako první v EU přijali antifosilní zákon Britové, kde se na něm shodla vláda s opozicí a zákon měl také podporu u průmyslových svazů a britských odborů. Myslíte, že by se podobný scénář mohl opakovat i u nás, nebo jsou vaše postoje až příliš rozdílné?
Já si myslím, že i v našich podmínkách je dohoda možná, byť to teď nemusí vypadat. Nízkouhlíkový scénář sice povede ke zvyšování celkových nákladů energetického systému, zároveň ale přináší výrazné snížení dopadů na životní prostředí a zdraví obyvatel, snížení nákladů na dovoz paliv a snížení dovozní energetické závislosti. Ale já sám chci vidět nejdříve seriózní čísla. Takže může být nakonec i dohoda o tom, že zákon nevznikne, pokud by měl naši konkurenceschopnost ohrozit a závazky by nebyly reálné.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Dagmar Klimovičová. Foto: archiv MŽP.

Lenka Kovačovská, náměstkyně pro energetiku Ministerstva průmyslu a obchodu

Potřebuje Česká republika vůbec antifosilní zákon v kontextu evropských závazků a Pařížské klimatické dohody?
Mám-li být upřímná, domnívám se z celé řady pádných důvodů, že ČR takovýto zákon nepotřebuje. A tento názor jsem já i MPO opakovaně artikulovali. Aktuální návrh zákona počítá se snížením závislosti na fosilních palivech skrze snižování emisí skleníkových plynů. Toto ale již řeší zákon o ovzduší. Aktuální návrh zákona také v podstatě „úkoluje" pouze státní správu například skrze Radu pro ochranu klimatu. Státní správu však může úkolovat přímo vláda skrze vládní usnesení. Zákonná forma tedy postrádá přidanou hodnotu. A především má ČR vrcholové strategické materiály již nyní postihující tuto oblast.

Dle mého názoru je klíčová především Státní energetická koncepce, která obsahuje kroky a opatření pro postupnou dekarbonizaci energetiky a která je přímo ze zákona o hospodaření energií závazná pro orgány státní správy. Navíc je zde Politika ochrany klimatu. Opatření schválená vládou v těchto dokumentech jsou pak plněna jednotlivými rezorty, a to bez ohledu na politický cyklus.

Jak se díváte na ambici budoucího zákona snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 o 80 %?
Musíme si uvědomit, že snížení emisí skleníkových plynů o 80 % do roku 2050 znamená v podstatě nulové emise skleníkových plynů v sektoru energetiky – tudíž pouze jádro, OZE. Případně fosilní s technologií CCS nebo CCU, ale tuto možnost s ohledem na náklady a jiné obtíže nyní moc pozitivně nevidím. Pokud se chceme doopravdy jako stát k této ambici zavázat zákonem, musíme zároveň zajistit její realizaci, a tudíž vytvořit investorům adekvátní podmínky. V současné době si nejsem zcela jista, že jsou všichni na tento krok a s ním spojené dlouhodobé finanční závazky připraveni. Abychom pak nedopadli jako kolegové z Nizozemska, což osobně vnímám jako odstrašující příklad.

Jaké by mohlo mít přijetí zákona dopady na konkurenceschopnost českého průmyslu?
Již nyní náš průmysl podléhá v některých oblastech poměrně přísným nárokům v oblasti emisí skleníkových plynů a jiných znečišťujících látek plynoucích z našich evropských závazků a vydává na to nemalé finanční prostředky. Přitom je vystaven globální konkurenci, která řadu z těchto opatření řešit nemusí. Proto se ptám, zda je s ohledem na naši průmyslovou tradici, na kterou jsme všichni hrdí a chceme ji dále rozvíjet, být – omlouvám se za lidovost – papežštější nežli papež.

Možný negativní dopad na konkurenceschopnost průmyslu byla jedna z našich hlavních výtek při dosavadním projednávání návrhu zákona. Jeho předložení mělo předcházet zpracování důkladné analýzy této právní úpravy a jejích alternativ a také zhodnocení jejích dopadů, a to nejlépe v rámci RIA, jejíž zpracování má v souladu s Legislativními pravidly vlády provázet přípravu věcného záměru zákona. Analýza, jež byla předložena vládě ČR, dle nás neposkytla dostatečný podklad pro rozhodnutí, zda je takové opatření odůvodnitelné. A to již vůbec nemluvím o kvantifikaci možných dopadů na konkurenceschopnost českého průmyslu. Přitom tato kondicionalita je obsažena přímo v programovém usnesení vlády k antifosilnímu zákonu.

Podle bývalého ministra životního prostředí Tomáše Chalupy má návrh antifosilního zákona sice jen sedm paragrafů, ale bezprostředně ohrožuje celý systém české energetiky. Za problematický označil zejména skrytý princip nadřazenosti agendy životního prostředí vůči hned několika vládním politikám, výkonu státní správy i národní energetické koncepci. Souhlasíte s tímto tvrzením?
Předložený návrh zákona obsahuje ustanovení, podle něhož by se Politika ochrany klimatu stala závaznou pro výkon státní správy v oblastech nakládání s energií, průmyslu, zemědělství, lesnictví, dopravy, nakládání s odpady a vědy a výzkumu.

Z pohledu energetiky je toto ustanovení v přímém rozporu s ustanovením obsaženým v zákoně o hospodaření energií, který jako závazný dokument pro výkon státní správy v oblasti nakládání s energií určuje Státní energetickou koncepci. Domnívám se, že toto je správné. Možná jsem trochu ješitná, ale byla bych ráda, aby za energetiku i do budoucna odpovídali odborníci na energetiku na MPO, nikoliv experti na jiné oblasti z rezortu ochrany životního prostředí.

Jaké konkrétní připomínky zpracovalo k návrhu zákona MPO? Co vám na něm vadí nejvíce?
Kromě již zmíněné problematiky závaznosti Politiky ochrany klimatu existuje řada dalších připomínek, které jsme k předloženému návrhu zákona uplatnili. Další připomínka byla procesní charakteru, kdy před paragrafovým zněním zákona je nutné nejprve přeložit věcný záměr zákona, což nebylo dodrženo. Dále jsme poukazovali na prakticky nulovou vynutitelnost tohoto zákona vůči subjektům mimo státní správu, což v podstatě popírá jeho smysl. Nebo na to, že zákon o snižování závislosti ČR na fosilních palivech je ve svých klíčových ustanoveních zaměřen na snižování emisí skleníkových plynů. Dává tedy mezi snižování závislosti na fosilních palivech a snižování emisí skleníkových plynů rovnítko, což je relativně velké zjednodušení.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Dagmar Klimovičová. Foto: archiv MPO.

Václav Hrabák, předseda Energetické sekce a člen představenstva HK ČR

Potřebuje ČR vůbec antifosilní zákon v kontextu evropských závazků a Pařížské klimatické dohody?
Energetická sekce Hospodářské komory České republiky zaujala již v minulých měsících své stanovisko, které bylo poměrně jasné a přímé. Jsme přesvědčeni, že otázka snižování spotřeby fosilních paliv, a tím i snižování produkce oxidu uhličitého, je obsažena v celé řadě českých i evropských právních předpisech a strategiích. Jsme tedy toho názoru, že antifosilní zákon není potřeba tvořit a přijímat.

Jak se díváte na ambici návrhu zákona, snížit emise skleníkových plynů doroku 2050 o 80 %? Jakkoliv jsem si vědoma jejich škodlivosti, toto omezení jde nad rámec evropských úmluv.
Hospodářská komora České republiky odmítá přijímání takových opatření, která jdou nad rámec evropských předpisů. Krom toho máme k dispozici několik odborných analýz a z nich jednoznačně vyplývá, že snížení skleníkových plynů, tedy především oxidu uhličitého o osmdesát procent, je v podmínkách České republiky nereálné. Předpokládám, že tuto záležitost si budeme moci vysvětlit s předkladatelem návrhu zákona v rámci připomínkového řízení, pokud tedy bude zákon vůbec předložen, což jak jsem naznačil dříve, nepovažujeme za opodstatněné.

Jaké by mohlo mít přijetí zákona dopady na konkurenceschopnost českého průmyslu? Jak se díváte na obavy zástupců průmyslu týkající se dopadů zákona na konkurenceschopnost českého průmyslu?
Pokud by stanovené cíle ve snížení oxidu uhličitého v ovzduší byly pro náš stát nereálné, o čemž jsme doposud přesvědčeni, znamenalo by to nejen obrovské náklady na dosažení stanovených cílů, ale ve velké míře také ztrátu konkurenceschopnosti většiny našich firem, zejména pak průmyslu. Pamatuji si, jak pro průmysl nepříznivě dopadl rozbor jejich ekonomiky předpokládaným nárůstem ceny elektřiny z důvodu nárůstu podpory obnovitelných zdrojů energie, především pak fotovoltaických elektráren. Na základě těchto zjištění byla podpora obsažená v ceně elektřiny zablokována na hodnotě 495 korun za megawatthodinu, což trvá doposud. Antifosilním zákonem si připravujeme jen další problémy.

Podle bývalého ministra životního prostředí Tomáše Chalupy má návrh antifosilního zákona sice jen sedm paragrafů, ale bezprostředně ohrožuje celý systém české energetiky. Za problematický označil zejména v zákoně skrytý princip nadřazenosti agendy životního prostředí vůči hned několika vládním politikám, výkonu státní správy i Státní energetické koncepci. Souhlasíte s tímto tvrzením?
Můžete ho prosím nějak okomentovat? Přiznám se, že jsem téhož názoru. Připadá mi to, jako když naším prioritním cílem je snížení emisí a veškerá další činnost se tomuto cíli musí přizpůsobit. Přitom například v energetice jsou především základní cíle naprosté jiné. V energetice se musí jednat především o zajištění energie v požadovaném množství, kvalitě a za ceny, které neoslabí naši konkurenceschopnost a nezhorší životní úroveň obyvatel. Otázka životního prostředí je samozřejmě také velmi důležitá, ale měla by navazovat na uvedené priority a respektovat možnosti našeho státu a tak se stát nedílnou součástí naší činnosti.

Jako první v EU přijali antifosilní zákon Britové, kde se na něm shodla vláda s opozicí a zákon měl také podporu u průmyslových svazů a britských odborů. Myslíte, že by se podobný scénář mohl opakovat i u nás?
Jsem o tom přesvědčen, pokud ovšem bude návrh zákona předložen na základě odborných ekonomických studií a analýz a také za podmínky celospolečenské diskuze, do které budou vstupovat i podnikatelské reprezentace. Nic z toho ovšem prozatím neproběhlo. Navrhovaný zákon, pokud bude přijat, zasáhne do života většiny našich obyvatel a do všech průmyslových odvětví. Předkladatel zákona by měl znát stanovisko těch, kterých se zákon bude bezprostředně týkat, a měl by tedy řádně vysvětlit reálnost a opodstatněnost navrhovaných cílů, stejně jako jejich význam a ekonomické dopady. Hospodářská komora České republiky očekává tuto diskuzi a je připravena se jí plnohodnotně účastnit.

Převzato z časopisu Komora. Autor článku: Dagmar Klimovičová. Foto: HK ČR.

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek