Pozor na americké internetové „jednorožce“, dlouho nepřežívají

9. 6. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Jednorožci - začínající soukromé firmy v hodnotě miliardy dolarů - nejsou ani tak poslem nových skvělých zítřků, jako spíš obyčejnou bublinou.

Když v březnu přijela Mary Jo Whiteová, šé a americké Komise pro dohled nad obchodem s cennými papíry (SEC), přednášet na konferenci na kalifornské Stanfordově univerzitě, mluvila zdánlivě lehkým tónem. „Silicon Valley si musí nahnat své jednorožce do ohrady,“ řekla Whiteová. „Ne že by byli ohroženým druhem. Naopak hrozí, že prestiž spojená s vysokým oceněním hodnoty firmy nutí tyto společnosti předstírat, že mají větší hodnotu, než tomu ve skutečnosti je. Jako by ocas vrtěl rohem, řeklo by se,“ dodala v narážce na známý film, v němž ocas zvláštních zájmů vrtí psem politického dění.

Vtipný filmařsko-zoologický rétorický výlet Mary Jo Whiteové publikum ocenilo patřičnou dávkou veselí. Ale ti, kteří měli přesnější ponětí o tom, co má na mysli, se nesmáli. Věděli, co laické veřejnosti ještě většinou unikalo: že jednorožci, tedy začínající firmy (obvykle technologického zaměření) v soukromých rukou a s hodnotou nejméně jedné miliardy dolarů, nejsou takový zázrak, za jaký se vydávají.

Naopak existuje reálná možnost, že se sami stali novým nástrojem lidské představy o tom, že stromy rostou do nebe a bezriziková investice je právě tak reálná jako perpetuum mobile. Ta představa je paradoxně tím úpornější, čím víc toho o trzích víme: jen za kousek 21. století na sebe vzala podobu akcií internetových společností (dotcoms), ropy, nemovitostí, finančních produktů – co si vzpomenete.

Sýčkování? Ne tak docela

Na první pohled (třeba na desítku největších jednorožců, viz graf) zní taková obava jako zbytečné sýčkování. Uber vozí lidi po celém světě, Airbnb drží hotelnictví pod jeho globálním krkem a SpaceX v čele s Elonem Muskem si létá po vesmíru. Jenže už zhruba ve chvíli, kdy Mary Jo Whiteová bavila Stanford, se na pastvinách jednorožců začínala hromadit nečekaně pesimistická čísla. Přísun peněz zvenčí povážlivě řídl. A to je problém, protože na rozdíl od běžných firem jednorožci dosud až na výjimky potřebují krmit zvenčí, protože se sami neuživí.

Jedním z účastníků zmíněné stanfordské konference byl Bill Gurley, padesátiletý partner firmy rizikového kapitálu Benchmark z Menlo Parku v samém srdci Silicon Valley. Výroky Whiteové mu jen potvrzovaly podezření, že s hospodařením jednorožců je něco v zásadním nepořádku. Usedl tedy a začal se hrabat v dostupných datech. A zjistil mnoho zajímavého.

Prvním takovým poznatkem bylo, jak špatně se informace o jednorožcích shánějí. Třeba Dropbox, jeden z největších, mohl mít v jednu dobu šestnáct různých hodnot – protože právě tolik valuací bylo dostupných; například podílový fond T. Rowe Price odhadoval cenu jedné akcie na 9,40 dolaru, zatímco kolegové z Hartford Financial Services si téže firmy cenili na 15,20 za akcii. A teď babo raď.

O možnosti, že firmy, o jejichž hospodaření dohromady nikdo nic neví, mohou být seriózně nadhodnocené, se běžně ví. Gurley ale dal dohromady data, z nichž plyne, že investoři si to začínají uvědomovat. Zaprvé když před rokem a čtvrt psal časopis Fortune o tom, že žijeme ve věku jednorožce, napočítal 229 firem splňujících kritéria (soukromé vlastnictví, umožňující držet hospodaření pod pokličkou, a hodnota více než miliardy amerických dolarů). Dnes jich podle deníku The Wall Street Journal je 145. Ačkoli čísla jednotlivých organizací se mohou snadno lišit, znamená to, že zhruba čtvrtina jednorožců během jediného roku vyhynula.

Pastviny vysychají

Kolik jich bude neutěšený osud následovat, je samozřejmě spekulace. Existují ale data o tom, že počet firem, které dostávají životodárné peníze z oblasti rizikového kapitálu, se v posledních dvou čtvrtletích podstatně ztenčil (viz graf).

Za běžných okolností je pro firmu (s obratem od zhruba stovky milionů dolarů výše) shánějící peníze na růst logickým dalším krokem vstup na burzu. Vtip je v tom, že při primárním úpisu akcií je zapotřebí seznámit investory s podstatně větším množstvím informací. Kdyby tedy bylo vše O. K., očekávatelnou reakcí na vysychání rizikového kapitálu by bylo, že se na Wall Street dveře netrhnou se zástupci firem, které budou mít zájem usilovat o vstup na tamní burzu. Jenže opak je pravdou: za první čtvrtletí tohoto roku byl počet technologických IPO nula. To se předtím naposledy stalo v roce 2009, v hloubi recese, jež provázela pád banky Lehman Brothers a následné finančnické peklo.

Co se tedy během jediného roku stalo? Jednoduše řečeno večírek skončil. Po několik let byly firmy nestandardního typu velkou módou. Klíčovým slovem bylo „narušení“, (disruption), míněno narušení stávajícího byznysu. Uber narušil taxikaření a Airbnb narušil hotelnictví; být narušitelem bylo důležitější než vydělávat. Rizikoví investoři byli více než ochotni platit jednorožcům absurdní peníze za získání co největšího podílu na často ještě neexistujícím trhu. V textu Na cestě k rekapitalizaci píše Gurley o kolegovi, který by nevložil peníze do firmy, jež by nespotřebovávala obrovské množství hotovosti, protože „by to znamenalo, že nemá zájem dostatečně využít svůj potenciál“.

Starosvětská řešení

To bylo včera. A dnes? „Firmy, které ještě nedávno měly hodnotu deseti- či patnáctinásobku svých tržeb, najednou mají hodnotu pouze čtyř- až sedminásobku,“ napsal server Business Insider. Hladovému jednorožci je tedy třeba hledat jinou cestu z bryndy, například převzetí jinou firmou. Kosa tohoto úmyslu zde ale naráží na kámen ega všech zúčastněných: za hodnotu, kterou jednorožci přiřklo předchozí kolo financování, dokud byly pastviny pěkně zelené, jej teď nikdo nekoupí. Je to začarovaný kruh.

Co tedy s tím? Některé firmy se vydaly starosvětskou cestou úspor: Mixpanel, Jawbone, Twitter, HotelTonight a další začaly valem propouštět zaměstnance v naději, že se jim podaří dostat provoz do černých čísel. Rozhodně ale nejsou ve většině. Stejně jako ostatní jednorožci přitom narážejí na několik překážek.

Většina jejich zakladatelů se nikdy nepohybovala v prostředí, kde získat kapitál bylo obtížné; poznali jenom úspěch v podobě okamžitě naplněné natažené dlaně. K tomu se váže strach: co když další kolo financování hodnotu firmy sníží? Mají tedy veškerou motivaci nedopustit jakékoli zdání neúspěchu. Stejně jsou na tom investoři. „Představte si, že jste investovali do firmy vfiprvním kole afina základě dalších kol financování čítá váš podíl miliardy dolarů. Nechcete se jich vzdát, i když tušíte, že jsou to miliardy jenom na papíře,“ napsal časopis Fortune, jenž odněkud vykouzlil cifru 585 miliard dolarů; ta má představovat rozdíl mezi papírovou a fundamentálně odůvodnitelnou hodnotou tamních jednorožců.

To nemůže vydržet věčně. Pocišují to jednorožci ve všech stadiích vývoje. Není divu, že takové firmy nechtějí na burzu. Obávají se, že by skončily ještě podstatně hůře. I kdyby se ale takové obavy nepotvrdily hned, není vstup na burzu samospásný. LendingClub vypadal ve srovnání s mnoha jinými jednorožci jako sázka na jistotu; v den IPO dosáhla jeho hodnota šesti miliard dolarů, když akcie poskočily o 70 procent vzhůru. Dnes je mimo hru.

A takový příběh není ojedinělý. Zynga se dnes obchoduje 75 procent pod cenou z prvního dne na burze; Twitter o třicet procent níže a Groupon o 85 procent. Podobný osud stihl i méně známé firmy: namátkou trh potřeb pro umělecká řemesla Etsy je níže o 85 procent; Nimble Storage, firma umožňující pronájem skladových prostor, poklesla o 67 procent.

Plyne z toho, že aš povede cesta ven kudykoli, nebude jednoduchá. „Finanční inovace je prima, ale musí se k ní vázat povinnost zveřejňování podstatných informací,“ naznačila jeden z možných směrů Mary Jo Whiteová. Podle Gurleyova mírně jedovatého soudu se „možná zase jednou dostane zpátky do módy kritérium zisku a bude záležet na tom, jestli ho firma dosahuje, či nikoli“. To samozřejmě velmi zavání tím starým světem, jejž se jednorožci tak bezstarostně vydali narušit.

Převzato z časopisu Euro, autor článku: Daniel Deyl

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek