Právo ochrany spotřebitele

30. 4. 2016 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

Právo ochrany spotřebitele upravuje společenské vztahy související s uzavíráním tzv. spotřebitelských smluv. Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně pak jiné smlouvy, kdy smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně podnikatel. Právo ochrany spotřebitele sleduje cíl zabezpečit zvýšenou ochranu spotřebitele jako slabší strany závazkového právního vztahu.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. 3. 2016, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „Občanský zákoník“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Podrobný obsah


Právo upravuje soukromoprávní i veřejnoprávní aspekty ochrany spotřebitele. Soukromoprávní ochrana spotřebitele je ochranou následnou, přičemž orgánem ochrany spotřebitele je v soukromoprávní úpravě soud. Pro realizaci této ochrany je proto nutné, aby se subjekt sám domáhal prostřednictvím podání žaloby nápravy.

Veřejnoprávní úprava umožňuje sankcionovat porušení práv a povinností bez konkrétního potřebného jednání spotřebitele, nastupuje tedy obvykle z vůle státního orgánu, prostřednictvím správního řízení. Veřejnoprávní ochrana kombinuje jak ochranu následnou (udílení pokut), tak i ochranu preventivní (např. pozastavení živnostenského oprávnění, zákaz prodeje). Oproti soudnímu řízení je řízení před správními orgány nesporně rychlejší a pružnější.

Následující text se zaměřuje na základní otázky týkající se problematiky práva ochrany spotřebitele, aniž by měl za cíl tuto problematiku plně vyčerpat.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Soukromoprávní ochrana spotřebitele

Soukromoprávní oblast ochrany spotřebitele představuje především úpravu spotřebitelských smluv, jejíž legislativní základ je v právním řádu České republiky obsažen v Občanském zákoníku, a to v ust. § 1810 a následujících ustanovení.

Spotřebitelské smlouvy

Spotřebitelské smlouvy jako smlouvy, kde jsou smluvními stranami na jedné straně spotřebitel a na druhé straně podnikatel, nejsou zvláštním typem smluv. Spotřebitelské smlouvy mají povahu zvláštních ustanovení vůči těm částem Občanského zákoníku, které upravují jednotlivé smluvní typy.

Bohužel ani po přijetí Občanského zákoníku a po několikeré novelizaci veřejnoprávního zákona o ochraně spotřebitele, nedošlo v českém právním řádu ke sjednocení základních pojmů práva na ochranu spotřebitele, jejichž definice jsou obsaženy v různých právních předpisech. Pojem spotřebitel je tak definován jak Občanským zákoníkem, tak zákonem o ochraně spotřebitele, který vedle definice spotřebitele obsahuje také definice pojmů prodávající podnikatel, výrobce podnikatel, dodavatel, služby atp.

Forma spotřebitelské smlouvy může být ústní i písemná. Výjimku budou tvořit pouze případy, kdy pro určitý typ smlouvy je vyžadována určitá forma, ať již zákonem nebo dohodou stran.

Nepřípustná smluvní ujednání

Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

Posouzení povahy nepřiměřených smluvních podmínek se nedotýká jen předmětu plnění nebo poměru mezi kvalitou zboží nebo služby; tyto okolnosti však mohou výt vzaty v úvahu i při posuzování přiměřenosti nebo nepřiměřenosti jiných podmínek. V praxi to znamená, že je zapotřebí v první řadě posoudit rovnováhu práva a povinností smluvních stran. Pokud půjde o značnou nerovnováhu, tato nerovnováha s ohledem na konkrétní okolnosti právního případu přiměřená nebo nepřiměřená.

Zákonem zakázaná jsou pak smluvní ujednání, která:

  • vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy,
  • spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli,
  • umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí,
  • zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,
  • zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby,
  • zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy,
  • dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran,
  • odkládají určení ceny až na dobu plnění,
  • umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit,
  • zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele,
  • přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo
  • zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.

Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou v žádném případě odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. To znamená, že ve prospěch spotřebitele a v neprospěch podnikatele se smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit mohou.

Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje (např. právo na zákonnou záruku), nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Obsahuje-li smlouva ujednání odchylující se od ustanovení zákona určených k ochraně spotřebitele, nepřihlíží se k nim.

Je-li ve smlouvě použita formulace připouštějící různý výklad, vyloží se obsah smlouvy způsobem příznivějším pro spotřebitele. Jde o zvláštní výhody přiznávané jen spotřebiteli; nemohou se jich tedy dovolávat ty osoby, které mají podle vnitrostátních předpisů oprávněný zájem na ochraně spotřebitelů.

Obsahuje-li smlouva ujednání odchylující se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele, nepřihlíží se k nim. To znamená, že taková odchylka je právně bezvýznamná, pro právo neexistující a nevyplývají z ní žádná práva a žádné povinnosti. Platnost zbytku smlouvy tímto však zůstává nedotčena. To platí i v případě, že nedojde k zvláštnímu ujednání, ale spotřebitel se jednostranně vzdá svého subjektivního práva přiznaného mu ustanoveními Občanského zákoníku.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Smlouvy uzavírané distančním způsobem (distanční smlouvy)

Zvláštní ochrana náleží spotřebiteli, je-li s ním uzavírána smlouva za použití prostředků komunikace na dálku.

Smlouvy sjednané na dálku jsou spotřebitelskými smlouvami, které mohou být uzavřeny prostředky komunikace na dálku, to znamená, že strany nejsou při uzavírání smlouvy současně fyzicky přítomny. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou i bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka) elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping) či veřejná komunikační síť (např. internet) apod.

Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku, je podnikatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdržení. Pokud je ale smlouva uzavírána výlučně výměnou elektronické pošty (textová, hlasová, zvuková nebo obrazová zpráva poslaná prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací, která může být uložena v síti nebo v koncovém zařízení uživatele, dokud ji uživatel nevyzvedne) nebo obdobnou individuální komunikací, není podnikatel povinen obdržení objednávky potvrzovat.

Uzavírá-li se smlouva za použití elektronických prostředků, poskytne podnikatel spotřebiteli v textové podobě kromě znění smlouvy i znění všeobecných obchodních podmínek.

Informační povinnost dodavatele

Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Neostane-li se mu jasných a srozumitelných sdělení navrhovaným způsobem, není následkem neplatnost, nýbrž může jít o porušení informační povinnosti zakládající spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy za výhodnějších podmínek.

V dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, musí podnikatel spotřebiteli sdělit:

  • svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj,
  • označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností,
  • cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní a poplatků,
  • způsob platby a způsob dodání nebo plnění,
  • náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány,
  • údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv,
  • údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou,
  • údaje o funkčnosti digitálního obsahu, včetně technických ochranných opatření, a
  • údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.

Použije-li podnikatel při uzavření smlouvy výhradně alespoň jeden prostředek komunikace na dálku, je podnikatel povinen sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také:

  • náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby,
  • údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li vyžadována,
  • v případě, že se jedná o smlouvu, jejímž předmětem je opakované plnění, nejkratší dobu, po kterou bude smlouva strany zavazovat,
  • v případě smlouvy uzavírané na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaj o ceně nebo způsobu jejího určení za jedno zúčtovací období, kterým je vždy jeden měsíc, pokud je tato cena neměnná,
  • v případě smluv uzavíraných na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaje o veškerých daních, poplatcích a nákladech na dodání zboží nebo služby,
  • pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis,
  • údaj, že v případě odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel náklady spojené s navrácením zboží, a jde-li o smlouvu uzavřenou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, náklady za navrácení zboží, jestliže toto zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou,
  • údaj o povinnosti uhradit poměrnou část ceny v případě odstoupení od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb a jejichž plnění již začalo,
  • jde-li o smlouvu o digitálním obsahu, údaj, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy, popřípadě za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne, a
  • údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru.

Sjednává-li se smlouva prostřednictvím telefonu, sdělí podnikatel spotřebiteli na začátku hovoru základní údaje o sobě a účel hovoru.

Při použití elektronických prostředků uvede podnikatel i údaje:

  • zda uzavřená smlouva bude u něho uložena a zda k ní umožní spotřebiteli přístup,
  • o jazycích, ve kterých lze smlouvu uzavřít,
  • o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy,
  • o možnostech zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky a
  • o kodexech chování, které jsou pro podnikatele závazné nebo které dobrovolně dodržuje a o jejich přístupnosti s využitím elektronických prostředků.

Před podáním objednávky musí být při použití elektronických prostředků spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje, které do objednávky vložil.

Odstoupení od smlouvy uzavírané distančním způsobem

Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy, byla-li smlouva uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, ve lhůtě 14 dnů. Tato lhůta běží ode dne uzavření smlouvy a jde-li o:

  • kupní smlouvu, ode dne převzetí zboží,
  • smlouvu, jejímž předmětem je několik druhů zboží nebo dodání několika částí, ode dne převzetí poslední dodávky zboží, nebo
  • smlouvu, jejímž předmětem je pravidelná opakovaná dodávka zboží, ode dne převzetí první dodávky zboží.

Při porušení informačních povinností na straně podnikatele, který nepoučil spotřebitele o právu odstoupit od smlouvy, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení. Jestliže však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v této lhůtě, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdržel.

Pokud podnikatel umožňuje spotřebiteli odstoupit prostřednictvím vyplnění a odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetových stránkách, potvrdí spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě jeho přijetí.

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, zašle nebo předá podnikateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, zboží, které od něho obdržel. Byla-li spotřebiteli již poskytnuta služba, není zásadně z toho podnikateli ničeho povinen. Podnikatel může po spotřebiteli požadovat pouze úhradu nákladů stanovených Občanským zákonem.

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Podnikatel vrátí spotřebiteli přijaté peněžní prostředky jiným způsobem jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil a pokud mu tím nevzniknou další náklady.

Možnost odstoupení od smlouvy je zákonem výslovně vyloučena u smlouvy:

  • o poskytování služeb, jestliže byly splněny s jeho předchozím výslovným souhlasem před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy,
  • o dodávce zboží nebo služby, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli podnikatele a k němuž může dojít během lhůty pro odstoupení od smlouvy,
  • o dodání alkoholických nápojů, jež mohou být dodány až po uplynutí třiceti dnů a jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávislých na vůli podnikatele,
  • o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu,
  • o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, jakož i zboží, které bylo po dodání nenávratně smíseno s jiným zbožím,
  • o opravě nebo údržbě provedené v místě určeném spotřebitelem na jeho žádost; to však neplatí v případě následného provedení jiných než vyžádaných oprav či dodání jiných než vyžádaných náhradních dílů,
  • o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit,
  • o dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu, pokud porušil jejich původní obal,
  • o dodávce novin, periodik nebo časopisů,
  • o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud podnikatel tato plnění poskytuje v určeném termínu,
  • uzavírané na základě veřejné dražby podle zákona upravujícího veřejné dražby, nebo
  • o dodání digitálního obsahu, pokud nebyl dodán na hmotném nosiči a byl dodán s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy.

Důležité je také to, že spotřebitel je chráněn před poskytováním plnění podnikatelem, které si neobjednal. Dodal-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky, není spotřebitel povinen dodavateli jím poskytnuté plnění vrátit (na své náklady) a ani jej o tom vyrozumět.

Výjimky ze smluv uzavíraných distančním způsobem

Existují některé zákonem určené smlouvy, které sice mohou být uzavřeny za použití prostředků komunikace na dálku, jež umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, zvláštní ustanovení o smlouvách uzavíraných distančním způsobem se na ně však nepoužijí. Jedná se zejména o smlouvu:

  • jejímž předmětem je poskytování sociálních služeb, sociálního bydlení, péče o děti a podpora osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí v nouzové situaci,
  • jejímž předmětem je poskytování zdravotní péče,
  • jejímž předmětem je sázka, hra nebo los,
  • jejímž předmětem je vznik, převod či zánik práva k nemovité věci a nájem bytu,
  • jejímž předmětem je výstavba nové budovy a podstatná přestavba budovy,
  • o zájezdu,
  • o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného do spotřebitelovy domácnosti nebo do jiného místa, které spotřebitel určil,
  • o přepravě osoby,
  • uzavřenou při použití prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních prostor, nebo
  • uzavřenou s poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací prostřednictvím telefonního automatu za účelem jeho používání nebo uzavřenou za účelem jediného spojení spotřebitele telefonem, faxem nebo internetem.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory

Dalším druhem spotřebitelských smluv jsou spotřebitelské smlouvy uzavírané mimo prostory obvyklé k podnikání podnikatele nebo nemá-li podnikatel žádné místo k podnikání. Smlouvy sjednané mimo obchodní prostory zahrnují např. podomní obchody, nákupy od dealerů na různých předváděcích akcích, prodejních zájezdech, nezahrnují se sem však nákupy u prodejních stánků.

Pod smlouvy sjednané mimo obchodní prostory spadá i kategorie spotřebitelských smluv, k jejichž sjednání dochází během cesty podnikatele mimo prostory obvyklé pro jeho podnikání nebo během návštěvy v bytě nebo na pracovišti spotřebitele. Podnikatel v těchto případech využívá momentu překvapení, psychologie nátlaku na spotřebitele i spotřebitelovu neznalost, zejména pak to, že spotřebitel nemůže porovnat takto učiněnou nabídku s ostatními nabídkami na trhu. Proto zákon poskytuje spotřebiteli ochranu ve formě práva od smlouvy odstoupit.

Za smlouvu uzavřenou mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání se považuje také smlouva uzavřená:

  • v prostoru obvyklém pro podnikatelovo podnikání, pokud k jejímu uzavření došlo bezprostředně poté, co podnikatel oslovil spotřebitele mimo tyto prostory, a
  • během zájezdu organizovaného podnikatelem za účelem propagace a prodeje zboží či poskytování služeb.

Výjimky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory

Z režimu smluv uzavíraných mimo obchodní prostory jsou vyjmuty určité typy smluv. Jedná se o smlouvu:

  • jejímž předmětem je poskytování sociálních služeb, sociálního bydlení, péče o děti a podpora osob, které se trvale nebo dočasně nacházejí v nouzové situaci,
  • jejímž předmětem je poskytování zdravotní péče,
  • jejímž předmětem je sázka, hra nebo los,
  • jejímž předmětem je vznik, převod či zánik práva k nemovité věci a nájem bytu,
  • jejímž předmětem je výstavba nové budovy a podstatná přestavba budovy,
  • o zájezdu,
  • o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného do spotřebitelovy domácnosti nebo do jiného místa, které spotřebitel určil,
  • o přepravě osoby,
  • uzavřenou při použití prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních prostor, nebo
  • uzavřenou s poskytovatelem veřejně dostupné služby elektronických komunikací prostřednictvím telefonního automatu za účelem jeho používání nebo uzavřenou za účelem jediného spojení spotřebitele telefonem, faxem nebo internetem.

Odstoupení od smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory

Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy, byla-li smlouva uzavřena distančním způsobem, ve lhůtě 14 dnů. Tato lhůta běží ode dne uzavření smlouvy a jde-li o

  • kupní smlouvu, ode dne převzetí zboží,
  • smlouvu, jejímž předmětem je několik druhů zboží nebo dodání několika částí, ode dne převzetí poslední dodávky zboží, nebo
  • smlouvu, jejímž předmětem je pravidelná opakovaná dodávka zboží, ode dne převzetí první dodávky zboží.

Při porušení informačních povinností na straně podnikatele, který nepoučil spotřebitele o právu odstoupit od smlouvy, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení. Jestliže však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v této lhůtě, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdržel.

Pokud podnikatel umožňuje spotřebiteli odstoupit prostřednictvím vyplnění a odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetových stránkách, potvrdí spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě jeho přijetí.

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, zašle nebo předá podnikateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, zboží, které od něho obdržel. Byla-li spotřebiteli již poskytnuta služba, není zásadně z toho podnikateli ničeho povinen. Podnikatel může po spotřebiteli požadovat pouze úhradu nákladů stanovených Občanským zákonem.

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Podnikatel vrátí spotřebiteli přijaté peněžní prostředky jiným způsobem jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil a pokud mu tím nevzniknou další náklady.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Nejčastěji používané typy spotřebitelských smluv

Nejčastěji používané typy spotřebitelských smluv jsou jednotlivé typové smlouvy dle Občanského zákoníku. Jedná se o smlouvy, které běžně uzavírá spotřebitel jako konečný článek obchodního řetězce.

Ze spotřebitelského hlediska jsou důležité tyto typové smlouvy dle Občanského zákoníku:

  • Kupní smlouva
  • Smlouva o dílo
  • Smlouva o úschově
  • Smlouva o ubytování
  • Smlouva o přepravě osob
  • Smlouva o přepravě věci
  • Příkazní smlouva
  • Nájemní smlouva
  • Smlouva o účtu
  • Smlouva o zájezdu

Kupní smlouva a odpovědnost za vady

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

Při prodeji odpovídá prodávající za to, že věc nemá vady. Věc je vadná, pokud prodávající neodevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, je věc vadná, neplní-li prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. Vadná je i věc, která neodpovídá vzorku nebo předloze. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo:

  • na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,
  • na odstranění vady opravou věci,
  • na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
  • odstoupit od smlouvy.

Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady, přičemž provedenou volbu nemůže kupující bez souhlasu prodávajícího změnit. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit. Nezvolí-li kupující své právo včas, má práva jako v případě, kdy je vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy.

Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

Kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.

Vady převzaté věci musí kupující oznámit bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit. Jedná-li se o skrytou vadu, je kupující povinen ji oznámit bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.

Odpovědnost za vady při prodeji zboží v obchodě

Určité odchylky od úpravy odpovědnosti za vady koupené věci platí při jejím prodeji v obchodě, tj. při prodeji zboží podnikatelem spotřebiteli. Pokud z této zvláštní úpravy nevyplývá něco jiného, platí i pro tento prodej obecná úprava odpovědnosti za vady při koupi věci.

Při prodeji zboží v obchodě prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal,

  • má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné,
  • se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá,
  • věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy,
  • je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a
  • věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.

Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí.

Je-li kupujícím převzatá věc vadná, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.

Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit.

Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.

Právo z vadného plnění kupujícímu nenáleží, pokud kupující před převzetím věci věděl, že věc má vadu, anebo pokud kupující vadu sám způsobil.

Vadné spotřební zboží lze reklamovat – uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí, toto oprávnění se však neuplatní:

  • u věci prodávané za nižší cenu na vadu, pro kterou byla nižší cena ujednána,
  • na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním,
  • u použité věci na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou věc měla při převzetí kupujícím, nebo
  • vyplývá-li to z povahy věci.

Práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li však v potvrzení o povinnostech prodávajícího v případě vadného plnění uvedena jiná osoba určená k opravě, která je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u toho, kdo je určen k provedení opravy. Osoba takto určená k opravě provede opravu ve lhůtě dohodnuté mezi prodávajícím a kupujícím při koupi věci.

V souladu s ustanoveními zákona o ochraně spotřebitele má prodávající povinnost vyřídit reklamaci včetně odstranění vady bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.

Kupující má v takovém případě právo na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, na odstranění vady opravou věci, na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo odstoupit od smlouvy.

Novinky v oblasti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů

Na závěr této kapitoly je třeba ještě zmínit některá ustanovení novely zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, která nově počítá s možností řešit spotřebitelské spory mimosoudní cestou, konkrétně řízením podobajícím se řízení smírčímu neboli mediaci. Spotřebitel, který se bude cítit jednáním podnikatele poškozen, tak nově nemá být odkázán na poměrně složité a zdlouhavé soudní řízení, ale bude se moci obrátit na Českou obchodní inspekci (ČOI).

Novela zákona o ochraně spotřebitele totiž počítá s novou pravomocí ČOI v oblasti mimosoudního řešení sporů vyplývajících ze vztahů mezi spotřebiteli a podnikateli. Nová úprava má především za cíl zlepšení ochrany práv spotřebitele, konkrétně jejich snazší vynutitelnost právě ze strany spotřebitelů. Současně má být touto novelou dána tuzemská právní úprava řešení spotřebitelských sporů do souladu s evropskou směrnicí č. 2013/11/EU, o alternativním řešení spotřebitelských sporů.

Spotřebitel má podle novely zákona o ochraně spotřebitele právo na mimosoudní řešení spotřebitelského sporu z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytování služeb s výjimkou smluv uzavřených

  • v oblasti zdravotních služeb poskytovaných pacientům zdravotnickými pracovníky za účelem poskytování zdravotní péče, včetně předepisování, vydávání a poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků,
  • v oblasti služeb obecného zájmu nehospodářské povahy,
  • s veřejnými poskytovateli dalšího nebo vysokoškolského vzdělávání.

Doposud byli spotřebitelé odkázáni na řešení sporu soudní cestou, a případně na smírčí řízení, které zprostředkovávaly neziskové spotřebitelské organizace. Podle nové právní úpravy může zprostředkovávat mediační řízení v oblasti spotřebitelských sporů zásadně ČOI, která má být zárukou nestrannosti a nezávislosti smírčího řízení. V novele se však počítá s pravomocí Ministerstva průmyslu a obchodu pověřit i jiný subjekt mimosoudním řešením sporu, a to osobu, která o to písemně požádá a doloží splnění zákonem stanovených podmínek.

Další výjimkou jsou spory vyplývající z poskytování finančních, telekomunikačních a energetických služeb. Spory týkající se poskytování finanční služeb i nadále řeší takzvaní finanční arbitři, spory v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství pak Energetický regulační úřad (ERÚ). Nová ovšem je pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), který řeší spory v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. Ministerstvo průmyslu a obchodu vede seznam subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů.

Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu se zahajuje na návrh spotřebitele. K návrhu se přiloží doklad o skutečnosti, že se navrhovateli nepodařilo spor vyřešit s druhou stranou přímo, a další písemnosti dokládající tvrzené skutečnosti, jsou-li k dispozici. Návrh na zahájení smírčího řízení musí spotřebitel podat ČOI do jednoho roku ode dne, kdy uplatnil své právo, které je předmětem sporu, u prodávajícího poprvé.

Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu musí být ukončeno do 90 dnů od jeho zahájení. Výsledkem mimosoudní řešení spotřebitelského sporu má být zásadně uzavření dohody mezi podnikatelem a spotřebitelem. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů se nezpoplatňuje. Náklady spojené s mimosoudním řešením spotřebitelských sporů si strany nesou samy.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Veřejnoprávní ochrana spotřebitele

Veřejnoprávní ochranu spotřebitele zajišťuje zejména zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších změn, který upravuje řadu podmínek podnikání významných z hlediska ochrany spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů a jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele, jakož i mimosoudní řešení spotřebitelských sporů.

Ustanovení zákona o ochraně spotřebitele se vztahují na nabízení a prodej výrobků a na nabízení a poskytování služeb v případech, kdy k plnění dochází na území České republiky. Na ostatní případy se vztahuje tehdy, souvisí-li plnění s podnikatelskou činností provozovanou na území České republiky.

Zákon o ochraně spotřebitele vymezuje některé základní pojmy týkající se subjektů, předmětu a obsahu spotřebitelských vztahů:

Spotřebitelem je fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. Spotřebitelem je tak pouze subjekt, který je konečným uživatelem výrobku nebo služby, které jsou určeny pro jeho osobní (konečnou) spotřebu.

Výrobkem je věc, která je určena k nabídce spotřebiteli, včetně práv a závazků s touto věcí souvisejících.

Službou je jakákoli podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, včetně práv a závazků s touto činností souvisejících. Služby se nejčastěji člení na služby věcné a služby osobní. Věcné služby souvisí s konkrétními movitými či nemovitými věcmi (opravy, údržba, služby čistíren), osobní služby se pak týkají člověka bezprostředně (kadeřnictví, restaurace).

Dále zákon definuje pojmy jako výrobek nebezpečný svou zaměnitelností s potravinou, obuv, hlavní část obuvi, useň, křišťálové sklo nebo výrobek porušující některá práva duševního vlastnictví (padělek, nedovolená napodobenina, výrobek porušující práva majitele patentu nebo užitného vzoru nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu, výrobek porušující práva toho, jemuž svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení).

Prodávajícím je podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby.

Výrobcem je podnikatel, který zhotovil výrobek anebo jeho součást, vytěžil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval. Výrobcem je konečně i podnikatel, který se za výrobce označil.

Dovozcem je podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie.

Dodavatelem je každý podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal výrobky prodávajícímu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb

Zákaz diskriminace spotřebitele

Prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat.

Poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb

Prodávající je povinen:

  • prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů,
  • prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé,
  • prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat; při konečném účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb v hotovosti se celková částka zaokrouhluje vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu.

Informační povinnost

Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o:

  • vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb,
  • způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby,
  • riziku souvisejícím s poskytovanou službou.

Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto výše uvedené informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné.

Výše uvedených povinností se prodávající nemůže zprostit poukazem na skutečnost, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Tyto povinnosti se však nevztahují na případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti.

Označení výrobků prodávaných prodávajícím

Prodávající musí zajistit, aby výrobky, které prodává, byly přímo viditelně a srozumitelně označeny:

  • označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, a pokud to povaha výrobku nebo forma prodeje vyžaduje, názvem výrobku, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití,
  • též údaji o materiálech použitých v jejích hlavních částech, jde-li o obuv, s výjimkou těch výrobků, které platné právní úpravy označování nepodléhají.

Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Prodávající nesmí odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem.

Nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit výše uvedenými údaji jiným vhodným způsobem. Není-li možné nebo účelné prodávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na požádání spotřebitele nebo orgánů, které provádějí dozor nad dodržováním ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, pravdivě sdělit, popřípadě doložit.

V případě, že jsou informace o výrobcích poskytovány písemně, uvádějí se v českém jazyce. Další možností, jak označit výrobky, je použít k tomuto účelu symboly (piktogramy), které musí být srozumitelné, čitelné a úplné. Prodávají je pak povinen na požádání vysvětlit nebo vhodně zpřístupnit spotřebiteli jejich význam.

Při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek je prodávající povinen spotřebitele předem zřetelným způsobem informovat o tom, zda platí nějaká omezení pro dodání výrobků nebo poskytnutí služby a jaké způsoby platby jsou přijímány.

Zvláštní právní předpisy mohou označování výrobků upravit odchylně.

Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních výrobků. V provozovně, v místě vyhrazeném k prodeji takových výrobků, nesmí být uloženy předměty, které neslouží k prodeji.

Prodávající informuje spotřebitele jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který je pro daný typ nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobku nebo služby věcně příslušný. Informace musí zahrnovat též internetovou adresu tohoto subjektu. Jestliže prodávající provozuje internetové stránky, uvede tyto informace i na těchto internetových stránkách.

Další povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb

Umožňuje-li to povaha výrobku a forma prodeje, je prodávající povinen jej na žádost spotřebitele překontrolovat nebo předvést. Prodávající je povinen vydat spotřebiteli na jeho žádost písemné potvrzení o povinnostech z vadného plnění v rozsahu stanoveném zákonem

Na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, spolu s identifikačními údaji prodávajícího obsahujícími jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název prodávajícího a jeho identifikační číslo osoby.

Při prodeji výrobků s následnou dodávkou musí doklad obsahovat místo určení a datum dodávky.

V případě služby, která není poskytnuta na počkání, je prodávající povinen vydat spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu služby, její rozsah, jakost, cenu za provedení služby a termín jejího plnění.

Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti v dokladu zřetelně vyznačeny.

Na žádost orgánů dozoru nebo Policie v mezích jejích oprávnění je prodávající povinen, jde-li o nákup použitého výrobku nebo výrobku bez dokladu o nabytí, přijímání tohoto výrobku do zástavy nebo zprostředkování nebo nákupu či přijetí do zástavy, předložit identifikační údaje podle zvláštního právního předpisu.

Prodejní akce

Zákon č. 476/2013 Sb., kterým byl změněn zákon o ochraně spotřebitele, reagoval na množící se případy agresivních obchodních praktik v rámci takzvaných prodejních akcí. Nově proto zákon o ochraně spotřebitele stanovuje zvláštní povinnosti pro prodávající na organizovaných akcích. Za organizovanou akci se přitom podle ustanovení § 20 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele považuje akce určená pro omezený počet spotřebitelů, kteří na ni byli adresně či neadresně pozváni, a v jejímž průběhu dochází k prodeji výrobků či poskytování služeb nebo k jejich propagaci anebo k jejich nabízení, přičemž není rozhodující, zda je součástí akce též doprava osob účastnících se této akce.

Prodávající, který hodlá v rámci organizované akce prodávat výrobky nebo poskytovat služby, případně je propagovat nebo nabízet, je povinen oznámit tuto skutečnost České obchodní inspekci (ČOI). Oznámení musí být učiněno nejpozději 10 pracovních dnů před konáním organizované akce. Pokud by prodávající tyto údaje neuvedl, nebo pokud by uvedl údaje nepravdivé či neúplné, může mu být ve správním řízení vyměřena pokuta až do výše 5 milionů korun.

Oznámení ČOI musí obsahovat:

  • adresu místa, kde se prodej výrobků, poskytování služeb, jejich propagace anebo jejich nabízení uskuteční,
  • datum konání organizované akce včetně jejího předpokládaného časového harmonogramu,
  • identifikaci výrobku nebo služby, jež budou v rámci organizované akce propagovány, nabízeny, prodávány nebo poskytovány, s uvedením ceny, za kterou budou tyto výrobky či služby spotřebitelům na organizované akci nabízeny bez zohlednění případných slev individuálně sjednaných se spotřebitelem na organizované akci,
  • kopii pozvání k účasti na organizované akci.

Další povinnosti zákon stanovuje pro prodejce stran informování účastníků organizované akce. Prodávají je tak povinen v každém pozvání k účasti na organizovanou akci vždy prokazatelně, jasně, čitelně a srozumitelně uvést:

  • adresu místa konání organizované akce, popřípadě jinou přesnou identifikaci místa konání organizované akce,
  • datum konání organizované akce včetně jejího předpokládaného časového harmonogramu,
  • identifikaci výrobku nebo služby, jež budou v rámci organizované akce propagovány, nabízeny, prodávány nebo poskytovány, s uvedením ceny, za kterou budou tyto výrobky či služby spotřebitelům na organizované akci skutečně nabízeny bez zohlednění případných slev individuálně sjednaných se spotřebitelem na organizované akci,
  • jméno, sídlo a identifikační číslo osoby, která pořádá organizovanou akci, jde-li o podnikající fyzickou osobu, nebo obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo osoby, jde-li o právnickou osobu, a identifikační údaje jejich zástupce, je-li ustaven,
  • pokud je prodávající osobou odlišnou od osoby pořádající organizovanou akci, též jeho jméno, sídlo a identifikační číslo, jde-li o podnikající fyzickou osobu, nebo obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, a identifikační údaje jejího zástupce, je-li ustaven.

Zákon na druhou stranu stanovuje určité výjimky, a tak tyto zvláštní povinnosti nedopadají na akce organizované výlučně za účelem degustace, konzumace a prodeje degustovaných výrobků, a dále například na akce organizované výlučně za účelem individuálního sjednání pojistné smlouvy či penzijního připojištění, investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji nebo na pořádání veřejných dražeb podle zvláštního zákona

Prodávající, který v rámci organizované akce prodává výrobky nebo poskytuje služby, nesmí během této akce nebo před uplynutím lhůty sedmi dnů od uzavření smlouvy požadovat ani přijmout plnění odpovídající kupní ceně nabízeného výrobku nebo služby anebo její části. Zákaz se vztahuje i na zálohu na uhrazení ceny nebo jakýkoliv jiný poplatek.

Reklamace

Prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění (reklamace), spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit.

Prodávající je povinen přijmout reklamaci zásadně v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. K vyřízení reklamace může být pověřena i jiná osoba.

Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy.

V provozovně prodávajícího musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizovat reklamace.

Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.

Při prodeji nebo poskytování služeb mimo ohlášenou provozovnu je prodávající povinen k informacím o reklamaci písemnou formou poskytnout zejména název nebo jméno a adresu prodávajícího, kde může spotřebitel i po ukončení takového prodeje nebo poskytování služeb uplatnit reklamaci.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Nekalá obchodní praktika

Zákon o ochraně spotřebitele zakazuje užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí.

Obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny.

Nekalou obchodní praktikou se rozumí zejména klamavé konání nebo klamavé opomenutí a agresivní obchodní praktika. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 zákona o ochraně spotřebitele.

Klamavá konání

Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

Za klamavou se považuje také obchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně:

  • existence a podstaty výrobku nebo služby,
  • hlavních znaků výrobku nebo služby, jako jsou údaje o jejich dostupnosti, výhodách, rizicích, provedení, složení, příslušenství, poprodejním servisu a vyřizování reklamací a stížností, výrobním postupu a datu výroby nebo dodání, způsobu dodání, způsobilosti k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikaci, zeměpisném nebo obchodním původu, očekávaných výsledcích jejich použití nebo výsledcích a provedených zkouškách nebo kontrolách,
  • rozsahu závazku prodávajícího, motivu pro obchodní praktiku a podstaty prodejního postupu, prohlášení nebo symbolu týkajících se přímého nebo nepřímého sponzorování nebo schválení prodávajícího nebo výrobku nebo služby,
  • ceny nebo způsobu výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody,
  • nutnosti servisu, náhradního dílu, výměny nebo opravy,
  • podstaty, charakteristických rysů a práv prodávajícího nebo jeho zástupce, například jeho identifikace a majetku, způsobilosti, postavení, schválení, přidružení nebo vztahů, práv průmyslového, obchodního nebo duševního vlastnictví nebo jeho ocenění a vyznamenání, nebo
  • práv spotřebitele, včetně práva na náhradní dodání nebo vrácení kupní ceny vyplývajících z práv z vadného plnění nebo rizika, kterému může být vystaven.

Obchodní praktika se rovněž považuje za klamavou, pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a pokud zahrnuje:

  • jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s jiným výrobkem nebo službou,
  • jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s ochrannou známkou, obchodní firmou nebo jinými rozlišovacími znaky jiného prodávajícího, nebo
  • nedodržení jednoznačného závazku obsaženého v kodexu chování, k jehož dodržování se prodávající prokazatelně zavázal.

Klamavá opomenutí

Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést podstatné informace, které v dané souvislosti spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně této koupě, které by jinak neučinil.

Za klamavé opomenutí se také považuje, pokud prodávající podstatné informace zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem nebo v nevhodný čas vzhledem k okolnostem výše popsaným anebo neuvede obchodní záměr obchodní praktiky, není-li patrný ze souvislosti, a pokud to v obou případech vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

Nejsou-li patrné ze souvislostí, považují se v případě nabídky ke koupi za podstatné informace:

  • hlavní znaky výrobku nebo služby v rozsahu odpovídajícím danému sdělovacímu prostředku, jakož i výrobku nebo službě,
  • adresa a totožnost prodávajícího nebo osoby, která jedná jeho jménem nebo na jeho účet,
  • cena včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, nebo pokud z povahy výrobku nebo služby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu, a případně i veškeré další platby za dopravu nebo dodání, nebo pokud tyto platby nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové další platby,
  • ujednání o platebních podmínkách, dodání, plnění a vyřizování reklamací a stížností, pokud se odchylují od požadavků odborné péče,
  • právo na odstoupení od smlouvy nebo ukončení závazku, pokud tato práva existují, a podmínky jejich uplatnění.

Agresivní obchodní praktika

Obchodní praktika se považuje za agresivní, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodu volby nebo chování spotřebitele ve vztahu k výrobku nebo službě, a to obtěžováním, donucováním včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným ovlivňováním, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, se přihlíží:

  • k načasování, místu, povaze nebo době trvání obchodní praktiky,
  • ke způsobu jednání, jeho výhružnosti nebo urážlivosti,
  • k vědomému využití nepříznivé situace spotřebitele, která vede ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění jeho rozhodnutí ve vztahu k výrobku nebo službě,
  • k nepřiměřené mimosmluvní překážce uložené prodávajícím pro uplatnění práv spotřebitele včetně uplatnění práv na ukončení smlouvy nebo změnu výrobku nebo služby nebo změnu prodávajícího, nebo
  •  k výhrůžce právně nepřípustným jednáním.

Prokazování tvrzení

Dozorový orgán je oprávněn požadovat po prodávajícím, aby ve správním řízení prokázal správnost skutkových tvrzení v souvislosti s obchodní praktikou, jestliže se takový požadavek s ohledem na oprávněné zájmy prodávajícího a kteréhokoliv účastníka řízení jeví vzhledem k okolnostem daného případu jako přiměřený.

Pokud prodávající nepředloží požadované důkazy nebo pokud dozorový orgán považuje důkazy za nedostatečné, považují se skutková tvrzení za nesprávná.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek