Přehled dosud uskutečněných Konferencí ministrů WTO

9. 11. 2010 | Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)

Text uvádí přehled šesti uskutečněných Konferencí ministrů WTO, místo a čas konání a jejich hlavní záměr.

1. konference, Singapur 1996

Zabývala se problémy marginalizace, úlohou WTO, regionálními dohodami, přístupy dalších členů, prováděním dohod a ujednání WTO, obchodem s textilem a rozvojovými aspekty. Otevřela nová, později tzv. singapurská témata: vztah obchodu a investic, obchodu a hospodářské soutěže, usnadňování obchodu a veřejné zakázky. Odsouhlasila uzavření Dohody o obchodu s informačními technologiemi a rozšíření položek bezcelně obchodovaných léčiv.

2. konference, Ženeva 1998

Byla spojena s oslavami 50. výročí založení GATT, potvrdila cíle, závazky a rozsah další práce WTO. Rozhodla o zahájení přípravného procesu vedoucího k budoucím mnohostranným jednáním. Zvláštní deklarace se týkala elektronického obchodu.

3. konference, Seattle 1999

Očekávalo se zahájení nového kola mnohostranných obchodních jednání v souladu s náplní negociačních oblastí stanovenou 1. konferencí. Konference skončila neúspěšně, nebyla přijata žádná deklarace ministrů, nebylo tedy ani zahájeno nové kolo jednání.

4. konference, Dohá 2001

V mezidobí se podařilo překonat rozpory mezi členy, takže bylo možno přijmout tzv. Rozvojovou agendu z Dohá, která je programem jednání do 1. 1. 2005. Program jednání prakticky ve všech oblastech činnosti WTO je výrazně doplněn prvky, které by umožnily prohloubit integraci rozvojových a nejméně rozvinutých členů do světového obchodu a ekonomiky.

5. konference, Cancún 2003

Měla zhodnotit dosavadní jednání a přijmout rozhodnutí k jejich dokončení. Nepodařilo se dosáhnout konsensu o dalším pokračování mnohostranných jednání a konference přijala pouze prohlášení o pokračování prací v duchu dokumentů přijatých v Dohá.

6. konference, Hongkong 2005

Očekávalo se přijetí modalit pro dokončení jednání o Rozvojové agendě z Dohá. Vzhledem k tomu, že před jednáním nebylo dosaženo shody mezi členskými státy, byly sníženy ambice. Výsledkem je přijetí Deklarace ministrů, která popisuje dosažené výsledky a průběžný stav jednání a obsahuje některé částečné kroky vpřed. Největšího úspěchu bylo dosaženo v oblasti pomoci a zvláštního zacházení pro rozvojové a nejméně rozvinuté země. Deklarace umožňuje pokračovat v kole mnohostranných jednání na dříve přijatých zásadách.

7. konference, Ženeva 2009

Od konání konference v Hongkongu v prosinci 2005, která předcházela konferenci v Ženevě, uplynuly téměř čtyři roky a nikoli dva, jak by tomu mělo být dle Dohody o zřízení WTO. K prodloužení časového úseku došlo v důsledku neuspokojivého vývoje jednání o Rozvojovém programu z Doha – Doha Development Agenda (dále jen „DDA“), který představoval hlavní bod jednání na třech předcházejících konferencích. Vzhledem k této skutečnosti nebyla problematika týkající se DDA zařazena jako hlavní a negociační bod na program konference v Ženevě.

  • ministři se shodli na významu dokončení jednání o DDA v r. 2010. Rozvojový prvek musí zůstat v centru jednání s cílem ekonomického vzestupu a odstranění chudoby v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích;
  • za základ jednání budou sloužit dříve předložené návrhy negociačních textů, které by neměly být znovu otevírány. Priorita je pro dokončení modalit v zemědělství a NAMA (Non Agriculteure Market Access – přístup na trh pro nezemědělské výrobky). Za důležité oblasti byly dále označeny služby, pravidla a usnadňování obchodu;
  • ministři zdůraznili zájem na dokončení jednání o zvláštních otázkách přednostního zájmu pro nejméně rozvinuté členy, které byly v zásadě dohodnuty v Hongkongu (bavlna, bezcelní a bezkvótový přístup na trh, výjimka v oblasti služeb);
  • v oblasti přístupu zemí do WTO byly v diskusi předloženy rozdílné názory na zjednodušení nebo časové omezení přístupových procesů. V této souvislosti zmínil předseda i význam technické pomoci rozvojovým zemím;
  • ministři se shodli na uznání a případném dalším posílení monitorovacího a analytického procesu ve věci přijímání opatření v období krize. Diskutován byl i vztah mezi mnohostranným systémem obchodu a rozšiřujícím se počtem dvou-či vícestranných regionálních obchodních dohod;
  • jako další vývoj a výzvy, kterým bude čelit WTO v budoucnosti byly zmiňovány klimatické změny, příspěvek WTO k odstraňování překážek pro environmentální zboží a služby. Zaznělo varování proti „zelenému protekcionismu“. K řešení byly navrženy i další oblasti, jako např. soukromé standardy, vládní zakázky, investice, hospodářská soutěž a další.
Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek