Překážkový běh Evropou

29. 9. 2015 | Zdroj: BusinessInfo.cz

I když má být jednotný trh služeb v Evropské unii už sedm let realitou, zkušenosti českých firem ukazují, že začít podnikat v jiné členské zemi není snadné. K problémům z minulosti přibývají nová opatření.


Když se česká společnost Brand Embassy rozhodla rozšířit své působení o zahraničí, vybrala si jako svoji novou základnu Velkou Británii. Inovativní firma, která vyvinula unikátní software zaměřený na péči o podnikové zákazníky na sociálních sítích, si Londýn nezvolila náhodou.

Město je metropolí země s nominálním hrubým domácím produktem ve výši 3,1 bilionu dolarů. Britové tak do své země podnikatele lákají na sedmý největší trh na světě. Navíc tamní vláda od letošního dubna snížila daň právnických osob na dvacet procent, což je nejnižší sazba mezi zeměmi skupiny G7.

Založení firmy je ve Spojeném království velmi snadné. „Ve Velké Británii zřídíte firmu za den, nepotřebujete k tomu více než tisíc liber a všechno funguje dobře. V České republice musíte mít na to samé dva týdny,“ srovnává Vít Horký, spoluzakladatel české společnosti Brand Embassy.

Ovšem zdaleka ne vše, co souvisí se založením firmy a poskytováním služeb, je v Británii tak jednoduché. „Bylo pro nás složitější založit bankovní konto. Museli jsme tam kvůli tomu dvakrát cestovat, připravit spoustu dokumentů, některé z nich se musely překládat do angličtiny. Mnoho času nám zabrala registrace k DPH,“ popisuje Vít Horký další nezbytné kroky, které jeho firmě zabraly dny navíc.

Někdy hodiny, někdy týdny

Zkušenosti firmy Brand Embassy nejsou ojedinělé. Také řada dalších společností naráží při podnikání na evropském trhu na bariéry, které jim komplikují jejich byznys. A to přesto, že od ledna 2010 začala platit směrnice 2006/123/ES o službách, která prosazuje volný trh. A řada tuzemských podniků se na něm zkouší prosadit.

„Využívají jej firmy, které nemají jazykový problém a dokážou prodat své know-how založené nejen na produktu, ale i na doplňkové službě,“ konstatuje Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků.

Přesná čísla, kolik českých podnikatelů poskytuje služby na trzích EU, nejsou k dispozici. „Nicméně si můžeme udělat aspoň rámcový obrázek z dotazů podnikatelů, které směřovaly na jednotná kontaktní místa, jejichž úkolem je mimo jiné poskytovat informace o pravidlech podnikání v jiné členské zemi EU. V roce 2014 kontaktní místa zodpověděla přes tři tisíce dotazů,“ naznačuje mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) František Kotrba.

Kvůli negativním zkušenostem českých firem se ministerstvo zaměřilo na pojmenování hlavních problémů, s nimiž se tuzemští podnikatelé na evropském trhu setkávají.

První bariéru nastavuje samotná směrnice o službách. Ta pamatuje na několik výjimek z volného společného trhu. Vyloučeny jsou zdravotní a některé sociální služby, telekomunikační sítě, ale i doprava a finanční služby. České firmy narážejí i na problém přeshraničního uznávání atestací, doktorátů či koncipientských zkoušek.

Uznávání se totiž může týkat i osvědčení, potvrzení, dokladů a podobně. Do stejné oblasti patří uznávání způsobilosti k výkonu činnosti, stejně jako uznávání pojištění profesní způsobilosti či úředně ověřené překlady dokumentů.

Další problém způsobuje nejednotná terminologie u regulovaných profesí nebo rozdílné požadavky na odbornou kvalifikaci pro výkon určité činnosti. A klacky pod nohy mohou házet i jednotlivé instituce jako pracovní úřady či hygienici. „Nesrovnalosti podle podnikatelů panují ohledně vyjasnění toho, co je ‚dočasné‘ a co ‚příležitostné‘ podnikání,“ říká náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl.

zpět na začátek

Nové bariéry

Rozsáhlou oblast problémů představuje nedodržování platných předpisů. Sem patří nedostatky ve fungování e-governmentu, nepřiměřené požadavky na poskytovatele služeb v některých profesích a v poslední době především nová národní protekcionistická opatření.

Z těch na české firmy nejvíce dopadlo lednové zavedení minimální mzdy v Německu ve výši 8,5 eura na hodinu. Podle výkladu tamního ministerstva práce se tato mzda vztahuje na všechny zaměstnance, kteří vykonávají práci na území Německa, včetně řidičů tranzitní dopravy.

„Je absurdní, aby řidiči za každou zemi, kterou projíždějí, dostávali jinou mzdu, a to za pořád stejný výkon,“ líčí Jan Polter, obchodní a marketingový ředitel firmy Dachser Czech Republic. „Žádná jiná země nepožaduje aplikaci minimální mzdy na tranzitní či jiné přepravy, takže dopravcům nečiní žádné překážky,“ dodává.

Pro české dopravní firmy je to podle Poltera jasné znevýhodnění. Náklady na pohonné hmoty jsou v Německu a Česku přibližně stejné. Jenže tuzemské firmy kromě minimální německé mzdy nastavené na německou životní úroveň musejí svým řidičům platit i takzvané diety, tedy náhradu za stravné při služební cestě do zahraničí.

„Podle našeho názoru se jedná jednoznačně o postup proti základním principům EU o
volném trhu, volné soutěži a volném pohybu osob a služeb. Při přistoupení ‚nových‘ zemí do EU byla rozdílná mzdová úroveň pokládána za přirozený stav snižující náklady nových zemí, a tudíž za jeden z důležitých prvků hospodářské konvergence v rámci EU,“ upozorňuje právní expert Petr Valenta z Odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory.

K těmto výhradám se připojila také Evropská komise, proto se Německo rozhodlo dočasně pozastavit vymáhání minimální mzdy pro případy čistého tranzitu přes federaci. Ani toto opatření situaci pro české dopravce zcela neřeší. Výklad současného stavu není jednoznačný.

„Výrazně to deformuje konkurenční prostředí. Každá dopravní společnost k aplikaci této legislativy může přistoupit jinak. Respektive promítnout ji do své komerční nabídky značně různorodým způsobem. V konečném důsledku se tak vytrácí prostor pro odpovídající srovnání nabídky přepravních služeb,“ tvrdí Hana Hlavová, referentka marketingu a obchodu přepravní společnosti Šmídl.

zpět na začátek

Pátrání po informacích

Kromě nových opatření brání českým firmám v poskytování služeb na evropských trzích také administrativní zátěž. Jsou to příliš složité právní předpisy v odvětví služeb, nepřehledná a složitá účetní pravidla nebo obtížný přístup firem k veřejným zakázkám.

Tuzemské firmy se v jednotlivých zemích také složitě dostávají k aktuálním a úplným informacím, například o minimální mzdě, regulovaných profesích, daňových systémech a DPH v jednotlivých státech EU.

„Neúplné či nedostupné bývají také informace o regulovaných profesích, nejasné jsou informace o kvalifikačních požadavcích na danou profesi,“ dodává mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu František Kotrba.

Firmy by podle něj uvítaly jednotnou celoevropskou databázi se strukturovanými a uživatelsky přístupnými informacemi v angličtině o povolovacích režimech v jednotlivých členských státech.

Volný pohyb služeb by tak podle českých podniků mělo usnadnit odstranění uvedených nedostatků. V podstatě by stačilo, pokud by všechny členské země plně implementovaly šest let starou směrnici o službách, která tyto oblasti pokrývá.

„V souvislosti s problematikou vzájemného uznávání i administrativní zátěže je nezbytný funkční e-government, kdy budou jednotlivé úřady ve všech členských zemích rychle a efektivně vyřizovat žádosti podnikatelů a zároveň si přeposílat informace mezi sebou tak, aby podnikatele zbytečně nezatěžovaly,“ podotýká František Kotrba.

Takový elektronický komunikační kanál existuje. Jde o Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu – IMI systém. Ovšem chybí mu dostatečná propagace, což omezuje jeho častější a efektivnější používání. Zlepšit je potřeba podle MPO také informovanost podnikatelů, kterou by měla zajišťovat jednotná kontaktní místa.

České firmy si slibují změnu od Junckerovy komise, která začala řídit evropskou osmadvacítku loni v listopadu. S jejím nástupem se problematika vnitřního trhu stala opět důležitou součástí unijní agendy. Na podzim se očekává vydání nové strategie pro vnitřní trh, která bude mít na oblast služeb zásadní vliv. Mohlo by přitom jít o výrazný impulz pro růst evropské ekonomiky. Integrovanější trh by mohl generovat navíc 300 miliard eur ročně oproti současnému stavu.

zpět na začátek

On line hranice

První měsíce roku 2015 skutečně naznačily, že komise to myslí s tahem na branku v oblasti jednotného trhu vážně. Na jaře oznámila Strategii pro vybudování jednotného digitálního trhu. To by podle studie Evropského parlamentu mělo přinést evropské ekonomice navíc 340 miliard eur ročně. Nákupy zboží, komunikace či sledování filmů na internetu se v EU zatím potýkají s řadou překážek.

Ať už je to blokování některých internetových služeb na základě zeměpisné polohy, neefektivita v doručování přeshraničních zásilek, nebo nepropojené elektronické služby. Jinými slovy, digitální služby zatím zůstávají často omezeny státními hranicemi.

„Lidé musejí mít možnost svobodně překračovat hranice online, stejně jako to dělají v reálném světě. Je třeba pomoci inovativním podnikům růst v celé EU, aby nezůstaly zablokovány na svém domácím trhu,“ říká AndrusAnsip, místopředseda Komise pro jednotný digitální trh.

„S 28 různými soubory předpisů pro telekomunikační služby, autorské právo, zabezpečení IT systémů a ochranu údajů nemůže Evropa stát v čele digitální revoluce. Potřebujeme evropský trh, kde se můžou úspěšně rozvíjet nové obchodní modely, aby začínající firmy mohly růst a aby průmysl využíval internet věcí,“ sdělil komisař pro digitální ekonomiku a společnost GüntherOettinger.

Výsledkem nové evropské iniciativy by měl být snadnější přeshraniční elektronický obchod, zejména pro malé a střední podniky. Toho chce Evropská komise dosáhnout sjednocením spotřebitelských a smluvních podmínek a prosazením efektivnějšího a cenově dostupného doručování zásilek. V budoucnu by tak v jiné zemi EU mělo nakupovat výrazně více než současných 15 procent zákazníků.

„V oblasti distančního prodeje došlo v uplynulých letech k harmonizaci právní úpravy v rámci celé EU. Možnost odstoupit od kupní smlouvy do 14 dnů a související pravidla včetně informačních povinností jsou tedy ve všech zemích Unie stejné. Rozdíly jsou v podrobnější úpravě ochrany práv spotřebitele, ale také ve výkladu legislativy dozorujícími orgány jednotlivých členských států,“ říká výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci Jan Vetyška.

Sjednocení předpisů zatím chybí u záruky za zboží. „V České republice a ve většině dalších zemí EU platí dvouletá zákonná záruka na nové zboží. Přesto se může lišit, a to především v souvisejících detailech. Kromě sjednocení jednotlivých úprav by obchodníci například velmi ocenili stanovení lhůty, ve které by měl spotřebitel oznámit existenci poruchy, kterou následně reklamuje,“ dodává Vetyška.

Startovní výkop Bruselu byl vyloženě nešťastný. Začal takzvanou „modernizací“ autorského práva. Jejím výsledkem by mělo být například to, že se zveřejnění fotografie budovy na internetových stránkách a sociálních sítích bez souhlasu architekta stane trestným činem.

I když eurokomisař GüntherOettinger po protestech oznámil, že o tomto návrhu se nakonec hlasovat nebude, řadu občanů i institucí vyděsilo, jakým způsobem chtěli euroúředníci omezit svobodu fotografování.

Rozumnější je snaha Bruselu zjednodušit režimy DPH. Především pro malé a střední podniky představují náklady a složitost daňových předpisů jiných zemí velký problém. Náklady spojené s DPH, vznikající v důsledku existence různých požadavků, jsou přitom v EU odhadovány na 80 miliard eur.

Jednodušší platby

Větší integrace čeká i tak triviální, ale zároveň klíčovou oblast, jako jsou platby mezi firmami v EU. „Integrace a zjednodušování platebního styku nejen v rámci EU, ale v rámci celého takzvaného EHS, tedy Evropského hospodářského prostoru, a s nimi spojené snižování transakčních nákladů a celkové zrychlení probíhá již řadu let.

Prvním krokem samozřejmě bylo zavedení jednotné měny euro. Takzvané europlatby neboli platby v euru s určitými parametry v rámci EHS jsou dnes již samozřejmostí a jsou s nimi spojeny nižší poplatky ve srovnání se standardními zahraničními platbami,“ vysvětluje Radek Schönfeld, ředitel produktů firemního bankovnictví Equa bank.

Fenoménem posledních let je postupná integrace takzvaných SEPA (single europeanpayment area) plateb, která začala nejprve u zemí platících eurem a postupně se etabluje také v zemích EHS s jinou měnou než euro. „Zavedení SEPA plateb v ČR by mělo být dokončeno v průběhu roku 2016.

Hlavním cílem SEPA plateb je další výrazné zrychlení zpracování plateb, a to až na úroveň domácího platebního styku, standardizace formátu plateb a další snížení poplatků,“ dodává Radek Schönfeld. Po integraci SEPA plateb v České republice budou pro české podnikatele hlavním rozdílem mezi domácím platebním stykem a platebním stykem v rámci EU především vyšší náklady spojené s konverzí plateb v korunách na eura a obráceně.


zpět na začátek

Pátá svoboda

Kromě čtyř základních svobod, volného pohybu zboží, služeb, lidí a kapitálu, chce Junckerova komise prosadit i svobodu pátou: volný trh s energiemi. „Energetika dlouho chybí ve výčtu základních svobod naší Unie. Chci, aby energetika, která tvoří základ naší ekonomiky, byla odolná, spolehlivá, bezpečná, v rostoucí míře obnovitelná a udržitelná,“ zdůraznil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.

Roztříštěný trh s energiemi přináší evropským spotřebitelům, včetně firem, řadu nevýhod. Velkoobchodní ceny elektrické energie jsou v Evropě o 30 procent vyšší než v USA, u plynu je to více než o 100 procent. Za situace, kdy je EU největším světovým dovozcem energie, dováží 53 procent své spotřeby, se tak vyšší ceny výrazně podílejí na celkových ročních nákladech ve výši 400 miliard eur.

Podle Bruselu bude v příštích pěti letech potřeba do evropské energetiky investovat přes bilion eur. Výsledkem by měla být například lepší propojenost energetických soustav jednotlivých zemí, kde dvanáct členských států stále nemá dostatečné propojení se svými sousedy.

Po realizaci 137 projektů v oblasti energetiky, na kterých se v současnosti pracuje, by se tento údaj měl snížit na dva státy. Součástí pátého pilíře Evropské unie má být i energetická účinnost. Ta by se měla stát jednou z prioritních oblastí. Podle představ Bruselu by se s ní mělo v budoucnu nakládat jako se samostatným zdrojem energie.

Měla by tak mít stejné podmínky v konkurenci s výrobní kapacitou. Součástí jednotného trhu s energiemi by se měly stát i nízkouhlíkové technologie nebo doprava s větším podílem elektromobility.

Jednotný trh představuje pro českou, proexportní ekonomiku obrovský přínos. Jeho další výhody zcela jistě využije nová generace firem, jejichž management se již nepotýká s jazykovou bariérou a evropský trh považuje v podstatě za svoje domácí hřiště. Odstranění nedostatků, které brání plnému využívání jednotného trhu služeb, je pro ně výrazně důležitější než pro podniky v Německu či Francii, které se mohou opírat o mnohem větší domácí trh.

Autor článku: Dalibor Dostál

zpět na začátek

České podnikání v EU očima MPO

Koncem roku 2009 měla být ve všech členských státech transponována směrnice o službách, jejímž hlavním cílem je zejména usnadnění přeshraničního pohybu služeb. Zpráva Komise o stavu integrace jednotného trhu pro rok 2014 dokonce odhaduje, že ambicióznější implementace směrnice o službách může znamenat další růst hrubého domácího produktu v rozmezí 0,6 až 2,6 procenta, což je srovnatelné s dopadem obchodní dohody TT IP mezi EU a USA.

Směrnice o službách však dosud není uplatňována ve svém plném rozsahu, a proto se na vnitřním trhu stále řeší přetrvávající, nebo dokonce nově vznikající překážky, které brání ve využití jeho skutečného potenciálu.

V rámci veřejné konzultace organizované MPO na jaře tohoto roku čeští podnikatelé ve spolupráci s veřejnou správou identifikovali konkrétní problémy v sektoru služeb a zboží, aby poukázali na přetrvávající nedostatky vnitřního trhu se zbožím a službami. Podnikatelé si stěžovali zejména na špatnou dohledatelnost, neúplnost, nebo dokonce nedostupnost informací na jednom místě.

Podnikatelé také poukázali na rozdílné dodržování unijní legislativy napříč členskými státy, což se v praxi projevuje například problémy s uznáváním diplomů nebo podnikatelských oprávnění. V případě takového porušení unijních pravidel úřadem jiného členského státu se pak mohou čeští občané obrátit na české SOLVIT centrum, které danou situaci pomáhá řešit neformální cestou.

Nejednotnost napříč státy panuje také v oblasti ochrany spotřebitele či rozdílné interpretaci principu proporcionality, který udává míru přiměřenosti restriktivních opatření v oblasti poskytování služeb. V případě netarifních překážek volného pohybu zboží podnikatelé kritizovali dodržování principu vzájemného uznávání, kdy úřady v jednom členském státě mají uznat certifikát dokládající splnění požadavků na výrobek vydaný v jiném členském státě.

Závažnou překážkou je také vnímání administrativní zátěže a nejistota ohledně nových opatření (např. zákonné stanovení minimální mzdy). Problematický je rovněž přístup podnikatelů z jiného členského státu k pojištění odpovědnosti za škodu.

Export ČR do EU 28

Pohyb zboží na vnitřním trhu EU je klíčovou součástí českého exportu, který má rok od roku vzestupnou tendenci a přesahuje hodnotu 83 procent veškerého českého exportu. ČR exportuje zejména do sousedních zemí, tedy Německa, Slovenska a Polska, kam směřuje 48 procent veškerého českého exportu.

První měsíce roku 2015 potvrzují trend růstu do klíčových zemí EU (Německo, Polsko, Francie, Velká Británie, Itálie) a současně mimořádný propad vývozů do Ruska. Naším trvale nejsilnějším exportním partnerem zůstává Německo. Podstatný nárůst exportu však zaznamenala ČR za poslední rok v obchodu s Francií, Británií a Maďarskem. V produktech stojí v čele českého vývozu do Evropy dlouhodobě stroje, dopravní prostředky, průmyslové spotřební zboží a chemikálie.

Vliv zahraničního obchodu na HDP má trvale rostoucí tendenci. Pokud jde o nejčastější překážky, kterým čeští podnikatelé na vnitřním trhu EU čelí, jedná se opět o špatnou aplikaci evropských pravidel v některých státech a o špatnou dostupnost klíčových informací.

Vladimír Bärtl, náměstek ministra průmyslu a obchodu


Převzato z časopisu Profit

zpět na začátek

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek