Přes potíže s financováním investic je Ázerbájdžán zemí s velkou perspektivou

20. 12. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Výrobky a služby nabízejí ázerbájdžánské podniky přes papírové katalogy. Webové stránky se tam "nenosí". Kouzlo internetových prezentací jim mohou přiblížit české firmy.

Kancelář CzechTradu v ázerbájdžánském Baku v létě roku 2014 otevíral Jiří Lukáš. Šlo o reakci na rostoucí zájem českých exportérů, paradoxně v té době ale ropná krize prudce zbrzdila obrovský ekonomický rozmach země. I když už se situace pomalu stabilizuje, rekordního exportního objemu z roku 2011 ve výši 187 milionů dolarů se zatím dosáhnout nepodařilo.

Bohatství Ázerbájdžánu je hlavně v ropě a zemním plynu. Co způsobila ropná krize?
Tyto komodity zajišťují více než 90 procent příjmů do státní pokladny. Po poklesu světo­vých cen ropy, který začal koncem roku 2014, se země dostala do finančních obtíží a vláda musela přistoupit k omezení některých, většinou velmi ambiciózních projektů. První devalvace místní měny v únoru 2015 ve výši 33,5 procenta a druhá v prosinci ve výši 50 procent značně zkomplikovaly přístup firem k penězům na investice.

I když jsou nyní kvůli zmíněné krizi státní investiční prostředky omezené, Ázerbájdžán stále patří mezi nejbohatší, a tudíž z hlediska vývozu nejperspektivnější země SNS. Spousta tuzemských exportérů se tam proto snaží zúročit své dlouholeté zkušenosti s vývozem do Ruska.

Mají české firmy na co navazovat?
V zemi jsou známé především české boty, které se tam v minulosti dovážely pod značkou Cebo. S velkým zájmem spotřebitelů se stále setkává české sklo, tuzemskými lustry jsou vybaveny nejen oficiální instituce, ale pořizují si je i boha­ té domácnosti. V povědomí místních bylo také české pivo, byť se jedná o muslimskou zemi.

Po rozpadu SSSR byl náš vývoz do Ázerbájdžánu velmi skrovný, třeba v roce 1999 činil pouhých 8,5 milionu dolarů. Do Česka jsme dováželi především ropu, ale také v nijak velkých objemech. Postupně náš export rostl, až v roce 2010 poprvé překročil hranici 100 milionů dolarů a dosud největšího objemu dosáhl v roce 2011, a to téměř 187 milionů.

Jak se daří tuzemským podnikům do země exportovat nyní a s jakým zbožím mají úspěch?
Po výkyvech způsobených krizí se situace stabilizovala a loni export dosáhl výše 108 milionů dolarů. Z jednotlivých vývozních položek, kterých je každoročně kolem 150, lze jen stěží některou označit za stěžejní. Výši celkového vývozu totiž ovlivňují především velké kontrakty, jejichž uzavření je v podstatě politickou záležitostí.

Například v roce 2015 se na našem vývozu podílely 63 procenty stroje a přepravní zařízení. Podstatnou část z toho tvořily autobusy, které jsme dodávali před takzvanými Evropskými olympijskými hrami. Loni byly nejvýznamnější položkou vývozu hlavně kolejnice dodávané v rámci výstavby a rekonstrukce železniční trati mezi Baku, Tbilisi a Karsem. Tvořily 58 procent.

Jakými jsou tamní podnikatelé obchodními partnery?
Aktuálně je lze rozdělit na ty, kteří sázejí na cenu, a na ty, kteří dávají přednost výrobní tradici a evropské kvalitě. Konkurovat na tamním trhu cenou ale není vůbec jednoduché, protože tam panuje velmi silná konkurence levného zboží z Číny a často i z Turecka, případně Ruska.

Pro řadu firem, a to i soukromých, nebyla dříve cena rozhodujícím parametrem, přednost mělo hlavně západoevropské, nejlépe německé zboží, což byla prestižní záležitost. To se však po začátku ropné krize změnilo. Paradoxně to českým firmám může pomoci získat kontrakty, neboť naše kvalita je srovnatelná se západoevropskou a ceny bývají často o něco nižší.

Zmiňoval jste nedostatek peněz na investice po devalvaci. Čím je způsoben?
Možnosti získání levného úvěru v Ázerbájdžánu jsou téměř nulové. Banky nabízejí úvěry v dolarech nebo eurech s úrokovou sazbou zhruba od 11 do 15 procent, v místní měně až 25 procent. To je v podstatě neakceptovatelné. Pro jednoho klienta jsme například řešili nákup obráběcích strojů v hodnotě kolem 10 milionů eur. V bance jsme se ale dověděli, že mají pro nové zákazníky úvěrový limit jen tři miliony s maximální dobou splatnosti tři roky. Po 14 dnech jsme navíc zjistili, že limit už je pouze dva miliony, a o další týden později byl už jen 800 tisíc.

Místní firmy jsou vesměs bohaté, vlastní například rozsáhlé pozemky, kterými mohou ručit. Navíc na poskytnutí úvěru v místní měně při takto vysokých sazbách bance většinou postačuje odhad majetku dlužníka, aniž by se zkoumaly účetní podklady. Ovšem s takovými úrokovými sazbami to není model použitelný pro dlouhodobé exportní financování z Česka.

Jak se tedy zajišťuje financování vývozu?
České firmy dnes nabízejí na doporučení naší zahraniční kanceláře dlouhodobý exportní úvěr až na sedm let, respektive akreditiv s odloženou splatností až na 24 měsíců. Dlouhodobé exportní financování je vhodné pro nákup technologií, přičemž sazby nabízené ČEB a dalšími komerčními bankami působícími v Česku jsou pro tamní partnery přijatelné. Projednání takového úvěru je však velmi zdlouhavé, může trvat několik měsíců, neboť česká banka a EGAP musí důkladně prověřit dodavatele i zahraničního odběratele.

Dalším úskalím je, že maximální výše úvěru činí 85 procent hodnoty kontraktu, přičemž zákazník zpravidla nedisponuje ani potřebný mi patnácti procenty. Avšak největší překážkou, která platí v devíti případech z deseti, je, že tamní partner nemá průkazné účetnictví. Dříve ho totiž více méně nepotřebovali. Kromě toho si tamní banky účtují za správu úvěru po skytnutého z Česka poplatky ve výši 4,5 až pět procent, což i český úvěr neúměrně prodraží.

Jaké jsou tedy další možnosti?
Určitým východiskem z dané situace by mohl být úvěr poskytnutý EBRD, která má pobočku v Baku a s níž naše zahraniční kancelář již několikrát jednala s cílem pomoci ázerbájdžánským partnerům při nákupu zařízení z Česka. Tato banka je ochotná poskytnout úvěr ve velmi přijatelné výši čtyři až osm procent. Má však dvě podmínky: majitelé společnosti nesmí být napojeni na politické špičky a žadatel o úvěr musí mít průkazné účetnictví.

Tyto podmínky však prakticky znemožňují poskytnutí úvěru, neboť velké společnosti s průkazným účetnictvím jsou většinou ve vlastnictví vysoce postavených státních úředníků, naopak firmy nezatížené politickou činností obvykle vedení účetní agendy neřeší, neboť donedávna to nebylo nutné. Přesto do Ázerbájdžánu české firmy své zboží úspěšně dodávají, protože nakonec se nám vesměs podaří najít společně nějaké východisko ze zdánlivě začarovaného kruhu.

Jaké jsou další bariéry?
Problémem jsou velmi špatně dostupné informace o firmách. Přestože Ázerbájdžán využívá internet například v platebním styku ještě ve větším rozsahu než Česko, webové stránky firem v podstatě nefungují. Prezentace se tak odehrává ve formě papírového katalogu a nejlépe v ruštině. Do budoucna je internetová prezentace firem jednou z oblastí, které otevírají příležitost pro české dodavatele. Ostatně dva už tady působí.

Má export do Ázerbájdžánu nějaká specifika?
Zákazník například u spotřebního zboží očekává až 30procentní slevu, proto je třeba s tím počítat už při kalkulaci nabídkové ceny a vytvořit si dostatečný manipulační prostor. Specifikem je nutnost osobní komunikace. Za partnerem je třeba zajet a pokusit se jej přesvědčit, aby projevil zájem o nabízené zboží nebo alespoň o schůzku se zástupcem české firmy. To bývá ta nejobtížnější část služby, kterou pro naše české klienty zajišťujeme, a také nejobtížnější část uzavírání obchodu.

Jiří Lukáš
ředitel kanceláře CzechTradu v Baku (jiri.lukas@czechtrade.cz)

Studoval řízení zahraničního obchodu na VŠE v Praze, absolvoval kurz pro ředitele českých majetkových účastí v zahraničí, dvouměsíční stáž u Stematexu ve Francii a postgraduální manažerský kurz na Francouzsko‐českém institutu řízení. Pracoval v soukromém sektoru, zastupoval české firmy v Kazachstánu, dělal ředitele Bureau de Liaison u Ensilval France. V roce 1998 nastoupil na ministerstvo průmyslu a obchodu, od roku 2000 zastával diplomatický post na českém zastupitelském úřadu v Alžíru, poté se opět vrátil do soukromého sektoru. Od roku 2014 je vedoucím zahraniční kanceláře CzechTrade v Baku s působností pro Azerbajdžánu a Gruzii. Ovládá francouzštinu, ruštinu a angličtinu.


Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Ivana Gračková. Foto: Libor Fojtík.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek