Přestupky a správní delikty v podnikání

1. 1. 2014 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Kapitoly článku

I právnické osoby a podnikající fyzické osoby se mohou v rámci podnikatelské činnosti dopouštět správních deliktů a přestupků. Dokument informuje také o jiných správních deliktech, ke kterým může docházet v podnikání a dále se věnuje popisu řízení o správních deliktech právnických osob a podnikajících fyzických osob a přestupkovému řízení.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva. Nicméně připomínáme, že správní delikty jsou upraveny zejména normami veřejného práva. Nový občanský zákoník a související právní úprava tedy nebude mít pro samotné správní delikty v podnikání zásadní dopad.

Podrobný obsah:

  • Správní delikty
    • Druhy správních deliktů
    • Správní disciplinární delikty
    • Správní pořádkové delikty
  • Přestupky podle přestupkového zákona
    • Přestupek
    • Okolnosti vylučující protiprávnost
    • Příčetnost a věk
    • Zavinění
    • Odpovědnost právnických osob
    • Odpovědnost podnikajících fyzických osob
    • Pachatel přestupku
    • Sankce (pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci, ochranná opatření)
  • Skutkové podstaty přestupků ve vztahu k podnikání podle zákona o přestupcích
    • Přestupky na úseku podnikání (§24 zákona o přestupcích)
    • Přestupky na úseku porušování průmyslových práv a porušování práv k obchodní firmě §33 zákona o přestupcích
  • Správní delikty právnických osob a fyzických osob – podnikatelů
    • Jiné správní delikty právnických osob
    • Jiné správní delikty podnikatelů
    • Skutkové podstaty jiných správních deliktů podnikatelů podle zvláštních zákonů
  • Správní řízení
    • Správní orgány
    • Účastníci
    • Doručování
    • Zahájení řízení z moci úřední
    • Dokazování
    • Rozhodnutí
    • Opravné řízení
  • Přestupkové řízení
    • Příslušnost
    • Účastníci řízení
    • Průběh řízení
    • Přezkoumávání rozhodnutí (odvolání, odpor)
    • Zkrácené řízení (blokové, příkazní)
    • Výkon rozhodnutí

Související zákony

Související právní průvodci

Problematika správního trestání je velmi obsáhlá a složitá kapitola veřejného práva. Účelem správního trestání je potrestat pachatele za porušení normy veřejného práva. Obecným termínem pro porušení normy veřejného práva je označení správní delikt. Nesprávně je tato problematika veřejností někdy zužována pouze na otázku zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Přestupky jsou však jen jednou z částí správních deliktů. Ty nejsou (s výjimkou přestupků) komplexně upraveny pouze v jednom zákoně a hmotněprávní otázky jejich ukládání jsou roztříštěny v mnoha právních normách. Stěžejní úpravou procesu jejich projednání je pak zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. V souvislosti s problematikou správních deliktů na úseku podnikání je právě správní řád zcela rozhodnou právní normou. Naopak role zákona o přestupcích je výrazně nižší.

Trestání právnických osob za jednání, které se dopustily – mimo jiné i v průběhu svého podnikání upravuje, mimo jiné, zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Úprava trestní odpovědnosti právnických osob a řízení vedené proti nim je obsahem jiného článku.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Správní delikty

Správní delikt je jedním z druhů deliktů, tedy porušení povinnosti stanovené zákonem. Objektem (chráněným statkem) správních deliktů je zájem na bezporuchovém výkonu veřejné správy. Za správní delikt je označováno protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které ukládá správní úřad (orgán) trest stanovený normou správního práva. Úprava správních deliktů je obsažena a značně roztříštěna v množství zákonů, které upravují danou oblast činnosti kontrolovanou veřejnou mocí.

Jednotlivými znaky správního deliktu tedy jsou:

1. Jednání jako projev vůle ve vnějším světě. Může jím být konání i opomenutí takového konání, ke kterému je odpovědná osoba povinna. V případě právnických osob jde o jednání fyzických osob (ředitelů, zaměstnanců), které je podle poměrů přičteno právnické osobě. Zde záleží na situaci, která předcházela porušení právního předpisu a na konkrétních okolnostech případu. Tak např. poškození věci bude přičteno pouze konkrétní fyzické osobě, neudržování stavby podle stavebního zákona naopak právnické osobě.

2. Protiprávnost znamená, že jednání je v rozporu s právem. Tedy je porušena nebo nebyla splněna povinnost vyplývající z normy správního práva nebo uložená na základě zákona k tomu oprávněným orgánem.

3. Škodlivost znamená, že jednání, aby naplnilo znaky správního deliktu, musí být pro společnost škodlivé.

4. Správní delikty jsou v zákonech popsány prostřednictvím tzv. skutkové podstaty. Tou je jednoznačně určeno jednání, které je zákonem zakázáno. Skutková podstata se skládá ze 4 základních prvků, a sice, objektu, objektivní stránky, subjektu a subjektivní stránky.

Objektem je právem chráněný zájem (např. zájem státu na řádném a včasném odvedení daně ze strany podnikatele).

  • Objektivní stránka záleží v jednání (ve formě konání či opomenutí), následku a v příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem.
  • Subjektem je osoba, která za delikt odpovídá. Pro správní delikty je typické, že subjektem může být jak fyzická osoba, tak právnická osoba. U fyzické osoby je třeba vzít v úvahu také její deliktní způsobilost. Pro fyzickou osobu je deliktní způsobilost spojena s určitou rozumovou a volní vyspělostí, věkem a schopností ovládat své jednání a posoudit jeho následky. Deliktní způsobilost právnické osoby je spojena s její existencí. Právnické osoby, jejichž vznik je spojen se zápisem do obchodního rejstříku, jsou tedy deliktně odpovědné ode dne, kdy jsou zapsány do obchodního rejstříku.
  • Subjektivní stránka se u správních deliktů vyčerpává zaviněním, které lze definovat jako vnitřní psychický vztah pachatele k následku svého jednání. Platí, že postačuje zavinění z nedbalosti, pokud není zákonem stanoven požadavek, že jednání musí být úmyslné.

5. Trestnost je skutečnost, že se spácháním deliktu spojuje zákon hrozbu trestem.

Druhy správních deliktů

Již bylo výše řečeno, že úprava správních deliktů je roztříštěná mezi více různých zákonů. V celém právním řádu můžeme i přesto rozlišovat následující skupiny správních deliktů:

1. přestupky,
2. správní disciplinární delikty,
3. tzv. správní pořádkové delikty,
4. jiné správní delikty, zejména

  • správní delikty fyzických osob,
  • správní delikty právnických osob,
  • správní delikty právnických osob a tzv. podnikajících fyzických osob (správní delikty „podnikatelů“ či správní delikty smíšené povahy).

Pro účely tohoto textu, který se věnuje správním deliktům, které mohou být spáchány při podnikání, se budeme podrobněji věnovat přestupkům a jiným správním deliktům právnických osob a podnikatelů. Jen pro úplnost však naznačíme i ostatní druhy správních deliktů, i když se s nimi podnikatelé setkají jen obtížně.

Správní disciplinární delikty

Správním disciplinárním deliktem jsou delikty fyzických osob, které jsou ve zvláštním vztahu k určité veřejné instituci, se zvláštními právy a povinnostmi vyplývajícími ze služebního, zaměstnaneckého nebo členského poměru fyzické osoby k instituci. Půjde nejčastěji o státní instituce, profesní komory atd. Subjektem takového deliktu může být pouze osoba příslušející k dané instituci.

Správní pořádkové delikty

Správní pořádkové delikty nemusí být u právnických osob nijak vzácné. Jedná se o delikty spočívající v tom, že odpovědný subjekt nesplnil povinnost uloženou právním předpisem odpovídajícím způsobem, a správní orgán nutí povinnou osobu k jejímu řádnému splnění. Právě účel pořádkového deliktu (prosazení porušených nebo nesplněných povinností) je odlišný od ostatních správních deliktů. Sankce je většinou pokuta se stanovenou horní hranicí a lze ji uložit i opakovaně. Skutkové podstaty a sankce jsou obsaženy v řadě zákonů. Pořádkové delikty se projednávají ve správním řízení.

Přestupky podle přestupkového zákona

Přestupky jsou upraveny v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon o přestupcích obsahuje také výčet skutkových podstat jednání, která jsou označena za přestupek. Další skutkové podstaty jsou pak obsaženy ve zvláštních zákonech. Přestupek může být spáchán pouze fyzickou osobou.

Přestupek

Přestupkem se podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích rozumí „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za tento přestupek výslovně označeno“ v přestupkovém, nebo jiném zákoně a zároveň nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Pro odpovědnost za přestupek platí, že musí být splněny základní znaky, a sice

  • protiprávní jednání uvedené v přestupkovém nebo jiném zákoně, se kterým zákon spojuje hrozbu určitou sankcí a které přísluší projednat správnímu orgánu,
  • a zároveň se může jednat o zaviněné protiprávní jednání i z nedbalosti, pokud zákon výslovně nestanoví úmyslné zavinění.

Jednáním se rozumí i opomenutí takového jednání, k němuž byl pachatel povinen podle okolností a svých osobních poměrů. Pro úmyslné spáchání přestupku platí, že osoba musí chtít porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, nebo když věděla, že takovým jednáním může škodlivý následek způsobit a byla s tím srozuměna.

Naproti tomu k nedbalostnímu spáchání přestupku dojde tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. O nedbalostní přestupek jde také tehdy, když daná osoba nevěděla, že svým jednáním může porušit, nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, avšak s přihlédnutím k okolnostem a osobním poměrům (schopnostem, praxi, povolání, věku apod.) o tom mohla a měla vědět.

Základním rozdílem mezi přestupkem a trestným činem je míra společenské nebezpečnosti (závažnosti). U trestného činu je tato míra samozřejmě mnohem vyšší.

Okolnosti vylučující protiprávnost

Někdy se jednání, které má znaky přestupku, za protiprávní jednání nepovažuje. Tato situace nastává zejména v případě nutné obrany a krajní nouze.

Nutná obrana je jednání, kdy osoba přiměřeným způsobem odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem. Je zde nutná aktuálnost a okamžitost škodlivého jednání. K takové nutné obraně je oprávněn každý, zároveň však pro nutnou obranu platí zásada přiměřenosti, kdy obrana nesmí vést k horšímu následku, než by vedlo jednání, kdyby nikdo nezasáhl.

Krajní nouzí je pak jednání, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem. Vyžaduje se tu proporcionalita mezi hrozícím následkem a následkem vzniklým využitím krajní nouze a zároveň, aby hrozící následek nešlo odvrátit jinak.

Příčetnost a věk

Odpovědný za spáchání přestupku není ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil věk 15 let. Za přestupek není také odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jeho chování je protizákonné, nebo svoje jednání nemohl ovládat. Je však odpovědný ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl požitím alkoholu nebo jiné návykové látky a to i z nedbalosti. Typicky se bude jednat například o požití alkoholu ve chvíli, kdy pachatel věděl, že bude řídit auto. Nebo nedbalostní případ, kdy pachatel požil alkohol a pak mu zavolá známý z nádraží, aby ho přijel vyzvednout, a řidič ačkoli věděl, že alkohol požil, pro známého dojel.

Zavinění

Zavinění, tedy vnitřní vztah pachatele k následku je třeba zkoumat u fyzických osob vždy. Zavinění má dvě základní formy, a sice úmysl a nedbalost.

V kontrastu k tomu není třeba zkoumat zavinění u správních deliktů spáchaných právnickými osobami. Odpovědnost právnických osob je tzv. objektivní (bez ohledu na zavinění). To stejné platí i v případě podnikajících fyzických osob, kdy se rovněž jedná o zavinění objektivní.

Odpovědnost právnických osob

Odpovědnost za přestupek je důsledně budována na principu odpovědnosti fyzické osoby, nemůže být tedy za porušení povinnosti stanovené zákonem postihována právnická osoba. Odpovědnost za porušení povinnosti uložené právnické osobě má podle přestupkového zákona ten, kdo za právnickou osobu jednal nebo měl jednat a jde-li o jednání na příkaz, ten, kdo dal k jednání příkaz. Jedná se tedy o osobní odpovědnost odpovědné fyzické osoby, která:

  • za právnickou osobu jednala nebo jednat měla, tj. odpovědná osoba podle zákona nebo příslušného vnitřního předpisu,
  • dala k jednání příkaz.

Přesto, že odpovědné osobě byla uložena sankce za přestupek, tak právnické osobě může být i tak uložena sankce za porušení stanovených právních povinností v rámci správního deliktu, např. podle § 58 zákona o obcích, nebo § 24 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami.

Odpovědnost podnikajících fyzických osob

V případě, že se jednání, které má znaky přestupku dopustí podnikající fyzická osoba, je nutné vždy posoudit, zda k porušení zákona došlo v souvislosti s podnikatelskou činností této osoby či nikoli. V případě, že k předmětnému jednání došlo bez souvislosti s podnikatelskou činností fyzické osoby, půjde o přestupek; v případě, že souvislost s podnikatelskou činností je dána, nejedná se o přestupek, ale o správní delikt v užším smyslu podnikající fyzické osoby.

Pachatel přestupku

Pachatelem přestupku je osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky přestupku. Může jim být pouze nepodnikající fyzická osoba.

Podnikající fyzické osoby a právnické osoby jsou naopak pachatelem správního deliktu podnikatelů, či správního deliktu právnických osob, i když dané jednání má znaky přestupku.

Sankce

Na rozdíl od trestního zákona používá přestupkový zákon pro označení právního následku přestupku termín „sankce“. Pachateli přestupku lze uložit pouze takovou sankci, kterou co do druhu i výše umožňuje zákon.

Jako postih za protiprávní jednání umožňuje přestupkový zákon ukládat sankce a ochranná opatření. Ochranná opatření jsou omezující opatření a zabrání věci.

Podle přestupkového zákona lze uložit sankce:

  • napomenutí,
  • pokutu,
  • zákaz činnosti,
  • propadnutí věci.

Tento systém je obecný a uplatní se na přestupky upravené ve zvláštní části přestupkového zákona i na přestupky podle zvláštních zákonů pokud tyto zákony neobsahují zvláštní ustanovení o sankcích (např. za stavební přestupky podle stavebního zákona lze uložit pouze pokutu).

Sankce lze i v rámci jednoho protiprávního jednání ukládat samostatně, nebo i společně s jinou sankcí. Jen napomenutí není možno uložit společně s peněžitou pokutou.

Má-li správní orgán za to, že k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku, může od uložení sankce upustit, ale i v takovém případě vysloví vinu pachatele.

Pokuta

Pokuta je sankcí majetkové povahy. Jde o nejčastěji uplatňovanou sankci. Přestupkový zákon nestanoví výši pokuty absolutně, ale relativně, tedy do určité výše a stanoví pouze její maximálně přípustnou horní hranici. Horní hranice pokuty je vždy stanovena u příslušné skutkové podstaty přestupku nebo ve zvláštních zákonech. Pokud není výše pokuty stanovena, platí maximální výše 1 000 Kč.

Zákaz činnosti

Zákaz činnosti je sankcí omezující povahy, která svými důsledky zároveň přináší pachateli nemalou majetkovou újmu. Lze ho uložit i samostatně, ale často je spojován s pokutou. Zákaz činnosti může být uložen pouze za přestupek, jehož skutková podstata je uvedena v přestupkovém zákoně, nebo pokud příslušný zvláštní zákon uložit zákaz činnosti za přestupek umožňuje. Zákonem je také stanovena horní hranice doby, na níž je možné zákaz činnosti uložit.

Další podmínkou také je, že předmětem zákazu činnosti může být jen činnost, kterou:

  • pachatel vykonává v pracovním nebo jiném obdobném poměru (podle zákoníku práce), nebo
  • k níž je třeba povolení nebo souhlasu státního orgánu, a spáchal-li pachatel přestupek touto činností nebo v souvislosti s ní.

Zákaz činnosti nemůže být uložen jako sankce, jestliže oprávnění k určité činnosti vzniká přímo ze zákona nebo registrací u příslušného úřadu. Rozhodnutím o uložení zákazu činnosti také nezaniká pracovní nebo obdobný poměr ani se neruší povolení nebo souhlas s výkonem činnosti. Pachatel však nemůže dále činnost, která je předmětem zákazu činnosti vykonávat.

Propadnutí věci

Propadnutí věci lze uložit, jestliže věc náleží pachateli a věc:

  • byla ke spáchání přestupku použita nebo určena, anebo
  • byla přestupkem získána nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou.

Účelem této sankce je zabránit pachateli v páchání dalších přestupků a také mu odejmout prospěch z přestupků.

Ochranná opatření

Ochranná opatření jsou opatření státního donucení, jež způsobují určitou újmu osobám, kterým jsou ukládána, a současně chrání zájmy společnosti. Způsobená újma zde však není účelem, ale nezbytným důsledkem jejich jinak výchovného a preventivního zaměření, zároveň také neobsahují prvek morálního odsouzení činu.

Ukládání sankcí i ochranných opatření musí provázet zjištění všech okolností, za kterých došlo ke spáchání přestupku, předpokladů nápravy a zajištění ochrany zájmů společnosti. Zásady, které se uplatňují při vyměření sankce, jsou zejména zásada zákonnosti, spravedlnosti, individualizace a přiměřenosti, která požaduje, aby byl zvolen takový druh sankce a ta vyměřena v rámci sazby tak, aby vyjadřovala všechny zvláštnosti činu a odpovědné osoby.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Skutkové podstaty přestupků ve vztahu k podnikání podle zákona o přestupcích

Zvláštními skutkovými podstatami, které obsahuje přestupkový zákon ve vztahu k podnikání je zejména skupina přestupků podle § 24 zákona o přestupcích - Přestupky na úseku podnikání a dále se může jednat například o Přestupky na úseku porušování průmyslových práv a porušování práv k obchodní firmě podle § 33 zákona o přestupcích. Tento výčet však rozhodně není vyčerpávající.

Přestupky na úseku podnikání (§24 zákona o přestupcích)

  • A) „Přestupku se dopustí ten, kdo poškodí jiného na ceně, jakosti, množství nebo hmotnosti při prodeji zboží nebo poskytování jiných služeb“. Pachatelem tohoto přestupku bude zřejmě jen zaměstnanec podnikatele. Za tento přestupek lze uložit pokutu do výše 5 000 Kč, nebo i zákaz činnosti do 1 roku. Pokud by se výše uvedeného jednání dopustil přímo podnikatel jako prodávající, výrobce, dovozce nebo dodavatel nejednalo by se přestupek, ale o jiný správní delikt podle zákona o ochraně spotřebitele; za takový správní delikt lze uložit pokutu až do výše 5 000 000 Kč.
  • B) „Přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně provozuje obchodní, výrobní či jinou výdělečnou činnost“. Takovou činností se rozumí činnost podnikatelská, tj. soustavná činnost, prováděná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku a zároveň za předpokladu, že k provádění takové činnosti je vyžadováno zvláštní oprávnění. Za tento přestupek lze uložit pokutu do výše 10 000 Kč.
    • Přestupkem podle tohoto ustanovení nebude provozování činnosti, která je předmětem živnosti (ať už volné, řemeslné, vázané či koncesované) bez živnostenského oprávnění. Toto jednání je kvalifikováno jako jiný správní delikt, který projednává a postihuje sankcí živnostenský úřad. Tento přestupek tedy postihuje jen neoprávněné provozování obchodní, výrobní nebo jiné výdělečné činnosti, k níž není třeba živnostenské oprávnění.
    • Zároveň se nebude jednat o přestupek podle přestupkového zákona, pokud půjde o trestný čin neoprávněného podnikání podle §118 TZ. U trestného činu je vyžadován větší rozsah neoprávněného provozování výdělečné činnosti, tedy soustavná činnost alespoň po dobu šesti měsíců, nebo pachatel využívá při neoprávněném provozování výdělečné činnosti jiného jako pracovní síly, nebo získá-li takovou činností prospěch ve výši nejméně 500 000 Kč. Veškerá činnost, která nedosáhne hodnot stanovených pro trestný čin, je přestupkem.
  • C) „Přestupku se dopustí ten, kdo poruší povinnost:
    1. uvádět na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu údaje o své obchodní firmě, a nemá-li ji, o jménu a příjmení nebo názvu, sídle nebo místu podnikání, zápisu do obchodního rejstříku včetně spisové značky, podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni, popřípadě o zápisu organizační složky podniku nebo podniku zahraniční osoby do obchodního rejstříku, včetně spisové značky,
    2. podat návrh na zápis, změnu nebo výmaz zápisu v obchodním rejstříku nebo uložit listinu do sbírky listin,
    3. používat při podnikání obchodní firmu, a nemá-li ji, jméno a příjmení nebo název.“
    • Sankcí za tento přestupek může být peněžitá pokuta až do výše 50 000 Kč nebo i zákaz činnosti do 1 roku.
    • Cílem uvedeného ustanovení je postihnout přestupky, které jsou způsobilé vyvolat nejasnost v obchodních vztazích. Pro obchodní firmu platí, že se jedná o název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Podnikatel je povinen jednat v rámci svého podnikání pod svou obchodní firmou. Na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se ustanovení o firmě nevztahují. Podnikající fyzická osoba činí právní úkony pod svým jménem a příjmením, a pokud není zapsána v obchodním rejstříku, může u svého jména nebo příjmení užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu, že nepůsobí klamavě.

Přestupky na úseku porušování průmyslových práv a porušování práv k obchodní firmě dle §33 zákona o přestupcích

  • A) „Přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně vykonával práva, která jsou zákony na ochranu průmyslového vlastnictví vyhrazena majitelům těchto práv“.
    • Smyslem tohoto ustanovení je především vytvořit další nástroj k vynucení dodržování práv k duševnímu vlastnictví a přispět k potírání nekalých jevů v oblasti výrobkového pirátství a obchodu s padělaným zbožím.
    • Konkrétně jde o ochranu patentů, zapsaných průmyslových vzorů, zapsaných ochranných známek, zapsaných označení původu zboží i zapsaného zeměpisného označení. Zmíněné druhy práv k nehmotnému vlastnictví jsou podrobněji popsány v samostatném dokumentu „Nehmotné statky (vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory a ochranné známky)“ v rubrice Právní průvodce portálu BusinessInfo.cz.
    • Ochrana průmyslového vlastnictví je v prvé řadě věcí trestního práva, konkrétně jde o ustanovení § 268 – 271 trestního zákona. Pro postih podle trestního zákona je však vyžadováno prokázání úmyslného zavinění pachatele. Jednání spáchané z nedbalosti bude postihováno jako přestupek. Jako přestupek bude také postihnuto úmyslné porušení povinnosti, pokud bude věc předána správnímu orgánu k projednání proto, že jednání nedosáhlo dostatečného stupně závažnosti.
    • Pachatelem může být kdokoli, pokud bude vykonávat práva k průmyslovému vlastnictví bez souhlasu případně bez vědomí majitele.
    • Sankcí může být pokuta až do výše 15 000 Kč.
  • B) „Přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně užíval obchodní firmu nebo jakékoliv značení zaměnitelné s obchodní firmou nebo označením příznačným pro jiného podnikatele“.
    • Jedná se vlastně o veřejnoprávní postih nekalé soutěže podle obchodního zákoníku. Nekalosoutěžním jednáním je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům.
    • Podstatou tohoto přestupku je postih jednání, kdy může dojít k vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti podniku, výrobku či služeb jiného.
    • I u tohoto přestupku postačuje k protiprávnímu jednání zavinění z nedbalosti a úmyslné jednání je postihováno trestním zákonem. Konkrétně jde o § 248 trestního zákona o porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže a § 268 trestního zákona o porušování práv k ochranné známce a k jiným označením.
    • Sankcí může být pokuta až do výše 15 000 Kč.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Správní delikty právnických osob a fyzických osob – podnikatelů

Hlavní rozdíl mezi přestupkem a správním deliktem smíšené povahy (podnikatelů) je tedy subjekt (osoba pachatele), který jej může spáchat. Zatímco pachatelem přestupku může být pouze fyzická osoba, pak pachatelem správního deliktu podnikatelů může být jen právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, pokud porušení právního předpisu souvisí s výkonem její podnikatelské činnosti.

Jiné správní delikty právnických osob

Podle platných zákonů lze stíhat právnickou osobu a ukládat tresty právnické osobě pouze za správní delikty, nikoli za přestupky nebo trestné činy. Správní delikt právnické osoby tedy odlišuje od dalších správních deliktů především znak odpovědné osoby. Právnická osoba jedná v právních vztazích prostřednictvím statutárních orgánů, zaměstnanců, členů apod. Subjektem odpovědnosti je však právnická osoba jako celek, nikoli její statutární orgány, jednotliví zaměstnanci nebo členové. Ti mohou být dále v souvislosti se stejným jednáním subjektem odpovědnosti za přestupek nebo jiný správní delikt fyzické osoby.

Správním deliktem právnické osoby se rozumí protiprávní jednání právnické osoby, jehož znaky jsou stanoveny zákonem a za které ukládá správní úřad sankci stanovenou zákonem.

Subjektem deliktu je právnická osoba, je-li deliktně způsobilá. Za právnické osoby jsou dle NOZ považovány:

  1. sdružení fyzických a právnických osob,
  2. účelová sdružení majetku,
  3. jednotky územní samosprávy,
  4. jiné subjekty, o nichž to stanoví zákon.

Deliktní odpovědnost právnických osob se realizuje tak, že jednání fyzické osoby (statutární orgán, zaměstnanci, členové) poruší právní povinnost a toto jednání se přičte právnické osobě.

Jiné správní delikty podnikatelů

Toto označení provází určitá nepřesnost, protože právnické osoby odpovídají za správní delikt bez ohledu na to, zda jsou podnikateli či nikoli.

Pachatelem správního deliktu podnikatelů tedy mohou být právnické osoby a podnikající fyzické osoby pokud se porušení zákona dopouštějí v souvislosti s výkonem podnikání.

Ani správní delikty podnikatelů nejsou jednotně kodifikovány. Pramenem právní úpravy jsou zvláštní zákony (v současnosti asi 200 zákonů obsahuje úpravu správních deliktů právnických osob a podnikajících fyzických osob) – například celní zákon, stavební zákon, živnostenský zákon, zákon o obcích, zákon o pojišťovnictví, katastrální zákon, zákon o ochraně spotřebitele, zákon o cenných papírech, zákon o státní statistické službě, zákon o cenách, zákon o lesích, zákon o elektronických komunikacích, zákon o státní památkové péči, zákon o léčivech, zákon o pozemních komunikacích, zákon o silničním provozu, zákon o ovzduší, zákon o civilním letectví a mnohé další. Právní úprava se omezuje zpravidla na výčet skutkových podstat a sankce, lhůty pro jejich ukládání a určení orgánu, který o nich rozhoduje.

Subjekt

Pro správní delikty podnikatelů platí, že se vztahují na protiprávní jednání právnických osob a fyzických podnikajících osob, kdy v případě fyzických podnikajících osob je rozhodujícím kritériem, zda se dopustily správního deliktu nebo přestupku, je to, zda k protiprávní činnosti došlo v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, či nikoliv. Pokud protiprávní jednání souvislost s podnikatelskou činností fyzické podnikající osoby nemá, jde v jejím případě o přestupek. Způsobilost podnikající fyzické osoby by se pak analogicky řídila ustanovením § 5 zákona o přestupcích. Pro způsobilost podnikatele však platí, že podnikatel musí být ve zvláštním postavení. Často je takové postavení vyjádřeno vydáním povolení, souhlasu či koncese.

Podnikající fyzické osobě se přičítá, stejně jako právnické osobě, protiprávní jednání jejích zaměstnanců, příp. dalších osob, které za ni jednají.

Objekt

Objektem správních deliktů právnických osob (chráněným statkem) a smíšených správních deliktů je – stejně jako u správních deliktů vůbec – řádný výkon veřejné správy, řádné plnění jejích úkolů a plnění veřejnoprávních povinností.

Subjektivní stránka

Pro odpovědnost podnikatele za správní delikt se zásadně nevyžaduje zavinění. Zavinění je vnitřní, psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání a jeho následku. V tomto smyslu se zavinění obtížně podnikateli prokazuje. Porušení povinnosti právnickou osobou je často řetězem rozhodnutí jednotlivců, jejichž složení navíc není stálé a jejich konkrétní podíl na rozhodnutí a následném jednání je i vzhledem ke vztahu nadřízených a podřízených pracovníků problematické.

Odpovědnost podnikatelů za správní delikt je tedy objektivní. Jediná možnost jak dosáhnout, aby právnická osoba, nebo podnikající fyzická osoba za správní delikt neodpovídala je prokázání, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Prokazovat vynaložení potřebného úsilí musí právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba.

Zánik trestnosti

Situace, kdy dojde ke ztrátě oprávnění delikt postihnout, se označují jako zánik trestnosti. Kdy k němu dojde, upravují vždy konkrétní zvláštní zákony. Zánik trestnosti, tedy i odpovědnosti, může nastat pouze zánikem právnické osoby a smrtí fyzické osoby (přestal existovat subjekt deliktu) nebo uplynutím doby. Zákony stanoví buď lhůtu pro uložení pokuty, nebo lhůtu pro zahájení řízení o jejím uložení; případně se jedná o kombinaci obou možností – tj. stanoví, do kdy lze zahájit řízení o deliktu a do kdy nejpozději musí být pokuta uložena.

Lhůty pak mohou být buď subjektivní, kdy čas běží ode dne, kdy se správní orgán o porušení dozvěděl, nebo objektivní, které běží ode dne, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání. Lhůty jsou prekluzivní (propadné), takže jejich běh se ani nepřerušuje ani nestaví s výjimkou doby řízení před soudem podle soudního řádu správního. Procesním důsledkem zániku trestnosti je povinnost správního orgánu nezahajovat, případně zastavit řízení o takovém deliktu.

Sankce

Sankcí za správní delikty podnikatelů je zpravidla peněžitý trest, v některých případech lze uložit i propadnutí věci či kontrolovaného zboží (podle celního zákona) či zákaz činnosti (podle zákona č. 246/1992 Sb.) či odnětí osvědčení (podle zákona č. 215/2005 Sb.). Výše pokuty je často definována v závislosti na závažnosti protiprávního jednání. Maximální hranice sankce je vždy stanovena zákonem. Některé zákony umožňují upuštění od potrestání či snížení nebo prominutí pokuty nebo odklad jejího zaplacení.

Řízení o správních deliktech podnikatelů se koná podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Vždy je ale nutno kontrolovat jestli zvláštní zákon neupravuje určitou část řízení odchylně (např. určení místní příslušnosti správního orgánu, zahájení řízení, uložení povinnosti odstranit nedostatky a závady jako povinná součást výroku rozhodnutí apod.). V takovém případě má právní úprava zvláštního zákona přednost před úpravou obsaženou ve správním řádu.

Skutkové podstaty jiných správních deliktů podnikatelů podle zvláštních zákonů

Skutkové podstaty správních deliktů musí být stanoveny zákonem, nikoli právním předpisem nižší právní síly, tedy například vyhláškou ministerstva. Lze však konkretizovat skutkovou podstatu správního deliktu prostřednictvím prováděcího předpisu.

I vzhledem k tomu, že úprava správních deliktů je obsažena v tolika různých zákonech, uvádíme jen některé skutkové podstaty správních deliktů podnikatelů podle vybraných zákonů.

Živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb.)

Živnostenský zákon (zákon č. 455/1991 Sb.) obsahuje (vzhledem k jiným zákonům) poměrně podrobnější úpravu správních deliktů podnikatelů.

Podle § 62 ŽZ se právnická osoba jako podnikatel nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že v rozporu se zákonem:

  1. nezajistí výkon činností, u živností u kterých to zákon vyžaduje, pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky odborné způsobilosti nebo nevede a neuchovává po zákonem stanovenou dobu o těchto osobách evidenci anebo neuchovává po zákonem stanovenou dobu kopie dokladů o jejich odborné způsobilosti,
  2. neoznámí živnostenskému úřadu ustanovení odpovědného zástupce pro živnost ohlašovací nebo ukončení výkonu jeho funkce,
  3. nepředloží živnostenskému úřadu ke schválení ustanovení odpovědného zástupce pro živnost koncesovanou nebo neoznámí živnostenskému úřadu ukončení výkonu jeho funkce,
  4. neustanoví nového odpovědného zástupce, je-li k tomu povinna,
  5. v rozporu s § 17 odst. 3 ŽZ
    1. neprokáže pro živnost koncesovanou nebo neoznámí živnostenskému úřadu ukončení výkonu jeho funkce,
    2. neoznámí předem zahájení nebo ukončení provozování živnosti v provozovně
  6. neustanoví osobu odpovědnou za činnost provozovny,
  7. neoznačí provozovnu dle příslušných ustanovení ŽZ,
  8. možní prodejem zboží nebo poskytováním služeb pomocí automatů obsluhovaných spotřebitelem získat určité druhy zboží osobám chráněným zvláštními právními předpisy,
  9. poruší některou z podmínek stanovených nebo změněných živnostenským úřadem pro provozování koncesované živnosti,
  10. v rozporu s § 31 odst. 2 ŽZ,
    1. neoznačí sídlo nebo organizační složku závodu, nebo
    2. neprokáže kontrolnímu orgánu způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu,
  11. neidentifikuje účastníka smluvního vztahu nebo předmět smluvního vztahu, nebo nevede evidenci o účastnících nebo předmětu smluvního vztahu, nebo nemá tuto evidenci přístupnou v provozovně, v níž dochází k identifikaci a kde se toto zboží nachází,
  12. neeviduje nebo neuchovává identifikační údaje podle § 31 odst. 6 ŽZ,
  13. v rozporu s § 31 odst. 7 ŽZ koupí zboží nebo ho přijme do zástavy nebo zprostředkuje jeho nákup,
  14. nezajistí, aby v provozovně určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého nebo slovenského jazyka,
  15. nezajistí, aby jeho zaměstnanci prokázali splnění podmínky bezúhonnosti,
  16. neoznámí přerušení provozování živnosti,
  17. neoznámí živnostenskému úřadu pokračování v provozování živnosti,
  18. nevydá na žádost zákazníka doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, nebo na dokladu neuvede zákonem stanovené údaje,
  19. v rozporu s § 31 odst. 15 ŽZ nesdělí na žádost živnostenského úřadu, zda provozuje živnost, nebo nedoloží doklady prokazující provozování živnosti,
  20. neoznámí při ukončení činnosti v provozovně živnostenskému úřadu adresu místa, kde lze vypořádat případné závazky,
  21. zaměstnává zaměstnance, kteří nemají způsobilost pro výkon povolání stanovenou zvláštními právními předpisy nebo znalost bezpečnostních předpisů anebo předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví,
  22. neoznámí živnostenskému úřadu ve stanovené lhůtě změny a doplnění týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny pro ohlášení živnosti, nebo nepředloží doklady o nich, s výjimkou neoznámení změny oboru činnosti u živnosti volné
  23. neoznámí živnostenskému úřadu ve stanovené lhůtě změny a doplnění týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o koncesi, nebo nepředloží doklady o nich,

Podnikatel se také dopustí správního deliktu, pokud provozuje živnost, aniž by měl živnostenské oprávnění.

Sankcí za nesplnění povinnosti může být pokuta, a to s horní hranicí v rozmezí od 1 000 000 Kč do 10 000 Kč podle provinění. Některé správní delikty lze vyřešit uložením blokové pokuty do 5 000 Kč.

Podnikatel za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Odpovědnost podnikatele za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl správní delikt spáchán.

K projednání správního deliktu podle živnostenského zákona jsou v prvním stupni příslušné obecní živnostenské úřady.

Celní zákon

Zvláštní skutkovou podstatu jiného správního deliktu, která pro podnikatele obsahuje úpravu odlišnou od ostatních pachatelů, obsahuje zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon. Konkrétně v § 294 určuje jednání, které je celním přestupkem, pokud se ho dopouští fyzická osoba. Stejné jednání, kterého se dopustí právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, je pak celním deliktem. Protože náš článek směřuje více do sféry podnikatelské, pojednáváme dále jen o celním deliktu.

Celním deliktem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a není zároveň trestným činem. K odpovědnosti postačí i zavinění z nedbalosti.

Skutkovou podstatu celního deliktu naplní ten, kdo:

  1. doveze, vyveze nebo přepraví zboží v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
  2. předloží celnímu orgánu nepravý, pozměněný nebo padělaný doklad,
  3. poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do režimu nebo pro nakládání se zbožím,
    1. i. - propuštěným do režimu s podmíněným osvobozením od cla,
    2. ii. - propuštěným do režimu vývozu,
    3. iii. - propuštěným do režimu volného oběhu se zvýhodněným sazebním zacházením z důvodu jeho zvláštního použití,
    4. iv. - zajištěným k projednání správního deliktu,
    5. v. - dočasně uskladněným,
    6. vi. - umístěným ve svobodném pásmu nebo ve svobodném skladu,
    7. vii. - pro které bylo zřízeno zástavní právo,
    8. viii. - propuštěným do režimu tranzitu, nebo
    9. ix. - vstupujícím na celní území Společenství, vystupujícím z celního území Společenství nebo předkládaným k celnímu řízení,
  4. poruší některou z povinností stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro propuštění zboží do navrhovaného režimu za použití zjednodušených postupů,
  5. poskytne celnímu orgánu nesprávný údaj nebo doklad důležitý pro jeho rozhodnutí nebo pro jiné použití celních předpisů v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
  6. uvede nesprávné údaje v žádosti o vydání osvědčení o původu zboží nebo sám osvědčí původ zboží v rozporu s mezinárodní smlouvou v oblasti sazebních opatření,
  7. odejme zboží celnímu dohledu v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví,
  8. jako osoba, která je podle přímo použitelného předpisu Evropské unie odpovědná za poskytování informací o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou, nesdělí celnímu úřadu stanovené údaje,
  9. přechovává zboží, jehož dovozem nebo tranzitem byl spáchán správní delikt,

Jako sankce může být uložena pokuta nebo propadnutí zboží.

Celní zákon stanoví také zvláštní liberační důvod, a sice že osoba, která učinila chybu v podaném celním prohlášení a prokázala, že učinila veškeré kroky potřebné k zajištění správných a přesných údajů, nebo jestliže k porušení celních předpisů došlo v důsledku vyšší moci, nehody nebo jiných okolností, které nemohla dotčená osoba ovlivnit, a tyto skutečnosti byly celním orgánům prokázány.

Vyslovit propadnutí zboží lze, jestliže zboží náleží právnické osobě, která se dopustila celního deliktu, a zboží bylo ke spáchání celního deliktu užito nebo určeno, anebo bylo celním deliktem získáno nebo bylo nabyto za zboží celním deliktem získané. Vlastníkem propadlého zboží se stává stát.

Daňový řád (zákon č. 280/2009 Sb.)

Daňový řád nehovoří přímo o správním deliktu podnikatelů. Povinnosti, které tento zákon stanoví, jsou závazné pro každého plátce daně. Nicméně o správní delikty, které se podnikatelů významně dotýkají, se bezpochyby jedná.

Podnikateli, který nesplní ve stanovené lhůtě povinnost nepeněžité povahy vyplývající z daňového řádu nebo zvláštního daňového zákona nebo uloženou rozhodnutím podle zákona o správě daní a poplatků, může správce daně opakovaně uložit pokutu až do celkové výše 2 000 000 Kč. Opakovaně lze pokutu uložit, nevedlo-li dosavadní uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.

Pokutu nelze uložit, jestliže uplynuly od konce roku, ve kterém došlo k jednání zakládajícímu právo na uložení pokuty, dva roky. Právo vyměřenou pokutu vymáhat se promlčuje po pěti letech od vykonatelnosti rozhodnutí o uložení pokuty.

Jako sankci za opakované porušení povinností nepeněžité povahy, za které již byla uložena pokuta, a nedošlo při tom ani dodatečně ke splnění této povinnosti, může správce daně až na dobu třiceti dnů pozastavit daňovému subjektu jeho podnikatelskou činnost, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění a jíž se porušení povinnosti týká.

Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu č.253/2008 Sb.

Dalším zákonem, který obsahuje zvláštní ustanovení o správních deliktech podnikatelů je zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Skutkové podstaty jednotlivých správních deliktů jsou upraveny v ust. § 43 – 53 tohoto zákona, namátkou lze uvést například:

  • Nesplnění povinností k prevenci (§ 48),
  • Porušení povinností při převodu peněžních prostředků (§ 49),
  • Neplnění oznamovací povinnosti při přeshraničních převozech (§ 50).

Pachatelem zde může být pouze osoba, která je nadána zvláštními pravomocemi, či se dopouští jednání podle tohoto zákona.

Zákon o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví č. 191/1999 Sb.

Dalším zákonem, který obsahuje zvláštní ustanovení o správních deliktech právnických osob a podnikajících fyzických osob je zákon o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví.

Podnikatel se dopustí správního deliktu dle tohoto zákona tím, že:

  1. podá celní prohlášení na propuštění zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, do volného oběhu, režimu vývozu nebo režimu s podmíněným osvobozením od cla v rozporu se zákonem
  2. podá žádost na propuštění zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, ke zpětnému vývozu nebo požádá o jeho umístění do svobodného pásma nebo svobodného skladu v rozporu se zákonem,
  3. přepraví na celní území Evropské unie, vlastní, drží, skladuje nebo prodává na území České republiky zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, které uniklo celnímu dohledu, v rozporu se zákonem
  4. jako osoba, které bylo celním úřadem ponecháno zadržené zboží, ohledně něhož je podezření, že jím došlo k porušení práv k duševnímu vlastnictví, v rozporu se zákonem toto zboží používá, zcizí nebo s ním jiným způsobem nakládá.

Sankce, kterou lze za správní delikt uložit je při nesplnění povinností uvedených výše v bodech 1, 2 a 5 pokuta do 100 000 Kč. Za správní delikt podle bodu 4 je možno uložit pokutu do 1 000 000 Kč. Za správní delikt podle bodu 3 lze uložit pokutu rovněž do 1 000 000 Kč, resp. až do výše 5 000 000 Kč či 20 000 000 Kč pokud pachatel porušil povinnosti ve větším nebo značném rozsahu.

O porušení povinnosti ve větším rozsahu se jedná v případě, že celní hodnota zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, přesahuje částku 1 000 000 Kč, a jde-li o zboží vyvážené nebo zpět vyvážené, přesahuje-li statistická hodnota zboží uplatněná podle předpisu Evropských společenství částku 1 000 000 Kč.

O porušení povinností ve značném rozsahu se jedná v případě, že celní hodnota zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, přesahuje částku 5 000 000 Kč, a jde-li o zboží vyvážené nebo zpět vyvážené, přesahuje-li statistická hodnota uplatněná podle předpisu Evropské Unie částku 5 000 000 Kč.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích

Dalším zákonem, který obsahuje zvláštní ustanovení o správních deliktech právnických osob a podnikajících fyzických osob je zákon o provozu na pozemních komunikacích.

Ustanovení § 125d zákona o provozu na pozemních komunikacích upravuje sankce ve vztahu se spácháním správních deliktů tak, že pokuta bude uložena:

právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle živnostenského zákona, která jako provozovatel vozidla:

  1. neoprávněně přikáže nebo dovolí, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích použito vozidla, které nesplňuje podmínky stanovené právním předpisem,
  2. neoprávněně svěří řízení vozidla osobě, která nesplňuje požadované podmínky,
  3. nezajistí, aby barevné provedení a označení vozidla bylo provedeno tak, aby nebylo zaměnitelné se zvláštním barevným provedením a označením vozidel Vojenské policie, policie, celní správy, obecní policie a Vězeňské služby,
  4. neoprávněně přikáže řízení vozidla nebo svěří vozidlo osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení její totožnosti,
  5. neoprávněně použije antiradar.

Lze uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.

Je také zakotvena povinnost provozovatele vozidla (s výjimkou zpravodajské služby) a osoby, které provozovatel svěřil vozidlo, na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností, sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích. Z této povinnosti platí výjimka při podání vysvětlení:

  1. Každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; podání vysvětlení může být odepřeno, jestliže by takovým osobám nebo osobám jim blízkým hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, popřípadě za trestný čin nebo by porušily státní nebo služební tajemství anebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.
  2. Tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví na výzvu ke správnímu orgánu k podání vysvětlení podle odstavce 1, nebo tomu, kdo bezdůvodně podání vysvětlení odmítá, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu až do výše 5000 Kč.

Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, partner (dle zákona o registrovaném partnerství); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Správní řízení

Správní delikty právnických osob a smíšené správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou projednávány v řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Obecná úprava správního řízení má subsidiární platnost ve vztahu k těm ustanovením zvláštních zákonů, která obsahují některé procesní odchylky – například v určení místní příslušnosti, či v zahájení řízení.

Správní řízením je řízením, jehož cílem je vydání individuálního správního aktu, tedy rozhodnutí o právech a povinnostech konkrétních subjektů práva, kdy rozhodnutí je vydáno správním orgánem. Osoby, o jejichž právech a povinnostech se rozhoduje, jsou v nerovném postavení vůči orgánu, který z pozice moci rozhoduje o jejich subjektivních právech a povinnostech. Správní orgány v daném řízení rozhodují o věcech, k nimž jsou zvláštními zákony povolány rozhodovat.

Správní řízení je obecnou úpravou řízení podle správního řádu. Správní řád se na ostatní normy správního práva vztahuje na základě subsidiarity, tedy použije se, pokud úprava ve zvláštním zákoně neobsahuje úpravu odlišnou, a to i pokud zvláštní zákon stanoví, že se úprava obsažená ve správním řádu nepoužije, a zároveň zvláštní zákon neobsahuje úpravu daného institutu. Přestupkový zákon jako zvláštní právní norma na poli správního trestání obsahuje vlastní úpravu přestupkového řízení (jak je zmíněno dále), nicméně i na ni se v některých chvílích použije úprava správního řízení.

Úprava správního řízení se však v celé své šíři uplatní na správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob. Protože je však úprava správního řízení poměrně rozsáhlá a jde mimo rámec tohoto článku, omezí se autor jen na otázky a části řízení s přímým a zvláštním vztahem k právnickým osobám či podnikajícím fyzickým osobám.

Správní řízení podle správního řádu je podrobněji popsáno v dokumentu „Správní řád“ Právního průvodce portálu BusinessInfo.cz.

Správní orgány

K rozhodování ve správním řízení jsou povolány věcně příslušné správní orgány. K určení konkrétního orgánu, který bude povolán ve věci rozhodnout, je třeba také určit místní a funkční příslušnost.

Místní příslušnost je určena místem činnosti, pokud se řízení týká činnosti účastníka. Pokud se řízení týká nemovitosti, pak místem kde se nemovitost nachází. Pokud místní příslušnost nebude určena výše zmíněným způsobem, bude platit pro místní příslušnost správního orgánu, který rozhoduje v řízení týkající se právnické osoby, že je rozhodné sídlo právnické osoby, nebo místo sídla organizační složky, s níž se správní řízení vede. V řízení s podnikající fyzickou osobou je pak pro určení místní příslušnosti rozhodné místo podnikání – tedy adresa, která je zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem stanovené evidenci.

Podnikatel je povinen uvádět své skutečné místo podnikání. Pokud by však stav skutečný neodpovídal stavu zapsanému, nesmí správní úřad volit místní příslušnost podle fiktivního místa podnikání, ale je povinen upozornit rejstříkový soud na nesoulad zapsaného stavu se skutečným. Na dobu, než rejstříkový soud rozhodne o zápisu skutečného místa podnikání, se správní řízení přerušuje, neboť jde o rozhodnutí o předběžné otázce posouzení kritéria místní příslušnosti. Obdobně se postupuje i v případě živnostenského rejstříku.

Účastníci

Způsobilost být účastníkem má každý, kdo je subjektem práv, má tedy způsobilost mít práva a povinnosti.

Způsobilost procesní, tedy vlastními projevy vůle nabývat práv a povinností v řízení je u fyzických osob vázána na rozumovou a volní vyspělost a dosažení určité věkové hranice. Pro právnické osoby platí, že mají procesní způsobilost v plném rozsahu.

Účastníkem řízení je ten:

  1. o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení rozhodnuto,
  2. jehož práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny,
  3. kdo tvrdí, že o jeho právech nebo povinnostech má být rozhodováno, nebo jehož práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny,
  4. komu zvláštní právní předpis postavení účastníka přiznává.

Doručování

Pro doručování právnickým a podnikajícím fyzickým osobám platí následující zvláštnosti. Právnické osobě se doručuje primárně do datové schránky, pokud se jedná o právnickou osobu zřízenou zákonem, právnickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku a organizační složku podniku zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku. Právnická osoba ve správním řízení tak nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu s poukazem na to, že si datovou schránku nevyzvedává.

Právní úprava pro podnikající fyzické osoby je odlišná. Zřízení datové schránky pro podnikající fyzické osoby není povinné, pakliže si však podnikající fyzická osoba datovou schránku zřídila, doručuje se primárně do datové schránky. V opačném případě se doručuje prostřednictvím doručovatele poštovních služeb na adresu místa podnikání. Ani podnikající fyzické osoby nemohou žádat o prominutí zmeškání úkonu z důvodu, že se na adrese místa podnikání nezdržují. Fyzické osobě lze doručit kdekoliv bude zastižena.

Zahájení řízení z moci úřední

Zahájit řízení může správní orgán obecně na žádost nebo z moci úřední. V případě správního trestání přichází v úvahu pouze zahájení řízení z moci úřední. Tím není vyloučeno, že správní podnět zahájí řízení z moci úřední na základě podnětu („udání“), jenž mu byl doručen. I v tomto případě však půjde o zahájení řízení z moci úřední.

Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi řízení doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat přesné označení správního orgánu (včetně odpovědné osoby) a identifikaci věci, pro kterou se řízení vede. Ještě před zahájením řízení může správní orgán požadovat vysvětlení a zajišťovat důkazy.

Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Zároveň platí, že přiznat totéž právo, nebo uložit tutéž povinnost ze stejného důvodu lze jen jednou.

Dokazování

Procesem dokazování se správní orgán snaží zjistit stav věci. Jako důkaz může sloužit jakýkoli důkazní prostředek, který správní úřad za důkaz uzná a použije ve správním řízení, aby zjistil stav věci. Bude se jednat především o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. V případě svědecké výpovědi platí, že každý kdo není účastníkem, musí vypovídat jako svědek. Odepřít výpověď může pouze ten, kdo by způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.

V případě podnikající fyzické osoby je toto ustanovení poměrně jasné. Není však uspokojivě řešena otázka zda osoba, jejímž prostřednictvím jedná právnická osoba, tedy zřejmě jednatel či prokurista může ze stejného důvodu odepřít výpověď, kterou by vystavil nebezpečí postihu právnickou osobu, jejímž jménem jedná, a to vzhledem k oddělené právní podstatě obou subjektů.

Rozhodnutí

Účelem správního řízení je rozhodnout ve věci. Výrok rozhodnutí autoritativně řeší projednávanou věc. Zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti osob, nebo se jím prohlašuje, že určité právo či povinnost je či není. Rozhodnutí je vypracováno vždy v písemné podobě a má výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Nejdůležitější částí rozhodnutí je výroková část, která nově upravuje práva a povinnosti účastníků.

Právní moc rozhodnutí nastává ve chvíli, kdy bylo oznámeno a nelze proti němu podat řádný opravný prostředek (odvolání či rozklad). Takové rozhodnutí vytváří překážku věci rozhodnuté, tzn. stejnou věc nelze znovu projednávat a rozhodovat o ní. Vykonatelné je rozhodnutí nabytím právní moci, nebo pozdějším dnem uvedeným v rozhodnutí (např. uplynutím lhůty stanovené k zaplacení peněžité sankce).

Správní orgán také může rozhodnout usnesením. Usnesení je procesní správní akt, kterým se nerozhoduje ve věci samé, ale upravují se jím procesní otázky v průběhu řízení. Proti usnesení se tedy také nepodávají standardní opravné prostředky, ale přípustná je pouze stížnost.

Opravné řízení

Správní řád vychází ze zásady dvojí instance. Opravné prostředky jsou buď řádné, nebo mimořádné. Řádné opravné prostředky směřují proti nepravomocnému rozhodnutí, mezi řádné opravné prostředky patří odvolání a rozklad. Mimořádné opravné prostředky naproti tomu směřují proti pravomocnému rozhodnutí, jde o žádost o obnovu řízení.

Odvolání je opravný prostředek, který směřuje proti rozhodnutí orgánu v prvním stupni. Odvolání má (suspenzívní) odkladný účinek, kdy rozhodnutí nemůže v důsledku podaného odvolání nabýt právní moci a zároveň má účinek devolutivní, kdy pravomoc rozhodnout věc po podání odvolání přechází na odvolací orgán. Odvolací orgán může napadené rozhodnutí potvrdit, změnit či zrušit a vrátit k novému projednání orgánu, který rozhodnutí vydal. V případě odvolání se uplatňuje zásada zákazu reformace in peius, kdy v odvolacím řízení nemůže odvolací orgán uložit sankci vyšší, než uložil orgán v řízení prvého stupně.

Rozklad se podává proti rozhodnutím, které vydal ústřední správní úřad, ministr, státní tajemník, nebo vedoucí jiného ústředního úřadu v prvním stupni. O rozkladu rozhoduje ministr na základě návrhu rozkladové komise.

Do již pravomocného rozhodnutí správního orgánu může účastník zasáhnout prostřednictvím žádosti o prominutí zmeškání lhůty pro učinění úkonu, obnovou řízení, případně prostřednictvím přezkumného řízení.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přestupkové řízení

Přestupky se projednávají v řízení o přestupcích. Jedná se o zvláštní druh správního řízení a jeho úprava je obsažena subsidiárně ve správním řádu, tedy obecné úpravy obsažené ve správním řádu se použije ve chvíli, kdy není v přestupkovém nebo jiném zákoně úprava řízení odlišná. Specielní právní úprava obsažená ve zvláštních zákonech má přednost před úpravou obsaženou ve správním řádu, nelze však vyloučit užití správního řádu zcela bez dalšího (a to i když tak zvláštní zákon nestanoví) a je třeba pokaždé zkoumat, zda se některá ustanovení správního řádu při řízení nepoužijí.

Přestupky jsou projednávány z úřední povinnosti nebo na návrh (návrhové přestupky jsou vzhledem k podnikání marginální, jedná se o přestupky urážky na cti a dále některé přestupky mezi osobami blízkými).

Subjekty přestupkového řízení jsou pachatelé a správní orgány.

Příslušnost

Příslušností je určen orgán, který je povinen a oprávněn ve věci rozhodnout. Příslušnost se určuje věcná, místní, funkční.

Věcná příslušnost správního orgánu, který je povinen projednat přestupek je svěřena orgánu, v jehož oboru působnosti byl přestupek spáchán. Konkrétní orgán je pak vždy stanoven zákonem.

K projednání přestupku jsou příslušné:

  • obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí,
  • jiné správní orgány na základě zvláštního zákona.

Novelou přestupkového zákona zákonem č. 274/2008 Sb., došlo k ukončení věcné příslušnosti orgánů Policie České republiky k projednávání přestupků ve správním řízení na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, které orgány policie musí projednat a vyřešit buď ve zkráceném správním řízení, nebo předat orgánu příslušnému k jejich projednání v nezkráceném správním řízení, tedy obecním úřadům nebo zvláštním orgánům obcí. Dále se jedná i o přestupky učiněné na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, které orgány policie po jejich zjištění musí buď vyřešit na místě formou zkráceného správního řízení (blokovou pokutou), nebo předat orgánu obce k provedení nezkráceného správního řízení.

Orgány Policie České republiky vystupují jako správní orgány příslušné k provedení nezkráceného správního řízení dle zvláštních zákonů, zejména se jedná o zákon o zbraních, zákon pobytu cizinců na území České republiky.

Místní příslušnost úřadu povolaného k vedení řízení o přestupku je určena místem, kde byl přestupek spáchán, případně přestupek spáchaný v cizině projedná orgán, v jehož územním obvodu měl pachatel trvalý pobyt.

Funkční příslušnost určuje, který orgán v rámci hierarchie správních úřadů bude povolán k řízení o přestupku.

Účastníci řízení

Účastníkem v přestupkovém řízení může být pouze osoba stanovená přestupkovým zákonem:

  • Obviněný z přestupku. Tím se občan/právnická osoba stává, jakmile je učiněn vůči němu první procesní úkon. Platí zde princip presumpce neviny, takže se až do vynesení odsuzujícího pravomocného rozsudku hledí na obviněného jako na nevinného.
  • Poškozený. Tedy fyzická či právnická osoba, které byla přestupkem způsobena majetková škoda, pokud uplatnila nárok na její náhradu. Účastník se může přestupkového řízení účastnit jen v části, kdy se projednává náhrada škody. Poškozený se tedy i může odvolat jen ve věci náhrady škody.
  • Vlastník věci, která může být zabrána, nebo byla zabrána. Tyto osoby potřebují účinně hájit svá práva, protože hrozí, že jim nastane majetková újma v podobě zabrání věci. Vlastník zabrané věci může v rámci svého procesního postavení uplatňovat svá práva jen v té části řízení, která se týká zabrání věci a v tomto rozsahu i uplatnit právo na odvolání.
  • Navrhovatel je ten, kdo podal v zákonné lhůtě kvalifikovaný návrh na zahájení řízení.

Průběh řízení

Vlastnímu projednání přestupku nepředchází žádné zvláštní procesní stádium, kdy by správní orgán zjišťoval, zda jsou zde důvody pro zahájení řízení. Nicméně ve fázi před zahájením řízení je každý povinen podat vysvětlení a dostavit se k prověření oznámení o přestupku. Dále se může správní orgán obracet na ostatní státní orgány a orgány policie se žádostí o provedení potřebných úkonů. A také mají orgány povinnost oznámit příslušným orgánům přestupky, o nichž se dozví, pokud samy nejsou příslušné k jejich projednání.

K zahájení řízení dochází z úřední povinnosti, dle zásady oficiality. Tedy správní orgán zahajuje řízení, určuje jeho předmět a provádí procesní úkony z úřední moci. Dále se uplatňuje zásada legality, kdy správní orgán musí stíhat všechny přestupky, o nichž se dozví.

Pokud nelze věc vyřešit na místě v blokovém nebo příkazním řízení, nařídí orgán povinně ústní jednání společné pro všechny účastníky.

Účelem přestupkového řízení je zjistit, zda se skutek, který je předmětem řízení stal, zda je přestupkem a kdo je jeho pachatelem. Přitom se chrání práva a svobody jednotlivce a veřejný zájem. Je zejména třeba úplně přesně zjistit a dokázat vinu obviněného, všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Obviněný není povinen dokazovat skutečnosti svědčící v jeho prospěch, není povinen vypovídat a nesmí být k výpovědi ani doznání donucován.

Přezkoumávání rozhodnutí

V rámci přestupkového řízení lze ukládat pachatelům jistě citelné sankce, proto je zákonem stanovena možnost přezkoumat takové rozhodnutí. Celý proces směřuje k zajištění větší správnosti a spravedlnosti rozhodnutí o přestupku. Jako opravný prostředek zná přestupkový zákon odvolání. Mimořádným opravným prostředkem je pak zrušení rozhodnutí o přestupku orgánem, který je vydal, zjistí-li, že osoba již byla za týž skutek soudem pravomocně odsouzena nebo obžaloby zproštěna. Důvodem je zamezit dvojímu postihu za stejný skutek.

Odvolání

Proti každému rozhodnutí v přestupkovém řízení se lze odvolat, kromě rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení a v některých případech zastavení přestupkového řízení. V odvolacím řízení nemůže správní orgán změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku.

Odpor

Odpor je dalším z řádných opravných prostředků, tedy míří proti nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu v přestupkovém řízení. Jeho užití je však omezené a lze ho uplatnit pouze proti rozhodnutí vydanému v příkazním řízení.

Zkrácené řízení

Účelem zkráceného řízení je bez předchozího formálního řízení rozhodnout o jednoduchých, méně závažných přestupcích. Takovým zkráceným řízením jsou blokové řízení a příkazní řízení.

Blokové řízení

Podstatou blokového řízení je rozhodnutí o uložení pokuty ihned po spolehlivém zjištění přestupku, její zaplacení pachatelem buď přímo na místě, nebo ve lhůtě stanovené v bloku. Uložení blokové pokuty má za následek vznik překážky věci rozhodnuté a věc tedy již nemůže být projednána v rámci přestupkového řízení, a pokud projednávání bylo zahájeno před zaplacením blokové pokuty, pak musí správní orgán řízení zastavit či věc odložit.

Blokové řízení může proběhnout, pokud přestupek je spolehlivě zjištěn, nestačí k jeho vyřešení pouze domluva a obviněný je ochoten pokutu zaplatit a zároveň se nejedná o přestupek, který lze projednat jen na návrh.

Sankcí může být v blokovém řízení pouze pokuta do výše 1000 Kč, případně vyšší, pokud je zákonem připuštěna. Správní orgán zároveň s vydáním blokové pokuty nemůže rozhodnout o ochranných opatřeních, o náhradě nákladů řízení, ani o nároku na náhradu škody.

Příkazní řízení

Podstatou příkazního řízení je vydání rozhodnutí, tedy příkazu bez provedení ústního jednání a dokazování. Protože obviněný nemá možnost v příkazním řízení uplatnit svoje procesní práva a není ani vyžadován souhlas s vydáním příkazu, má možnost podat do 15 dnů opravný prostředek – odpor, který vydaný příkaz ze zákona ruší a správní orgán musí pokračovat v prvoinstančním řízení. Lhůta pro podání odporu běží ode dne doručení příkazu a podává se orgánu, který příkaz vydal. Nebyl-li odpor obviněným podán, má příkaz účinky pravomocného rozhodnutí.

V příkazním řízení lze uložit pouze napomenutí nebo pokutu do 10 000 Kč. Po podání odporu nesmí správní orgán uložit obviněnému jiný druh sankce nebo vyšší výměru sankce, než byly uloženy příkazem. Správní orgán zároveň s vydáním příkazu (stejně jako u vydání blokové pokuty) nemůže rozhodnout o ochranných opatřeních, o náhradě nákladů řízení, ani o nároku na náhradu škody.

Výkon rozhodnutí

Výkon rozhodnutí probíhá prostřednictvím exekuce. Jedná se o postup kdy ten, jemuž byla exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění (tedy „povinný“), v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní. Průběh řízení není upraven v přestupkovém zákoně, ale uplatní se obecná úprava exekuce ve správním řádu.

Exekučním titulem, na jehož základě dochází k exekuci, je:

  • vykonatelné rozhodnutí správního orgánu v právní moci, nebo
  • vykonatelný smír.

Rozhodnutím o přestupku mohou být pachatelem uloženy:

  • sankce, resp. ochranná opatření,
  • jiné povinnosti jako je nahrazení způsobené škody poškozenému a uhrazení nákladů přestupkového řízení.

Sankce v přestupkovém řízení mají podobný charakter jako tresty ukládané v trestním řízení. Proto pro jejich ukládání i výkon platí podobné zásady. Vykonatelné rozhodnutí má být vykonáno ihned, aby výkon sankce – pokud možno nepřerušený následoval co nejrychleji po spáchání činu. Výkon zajišťují z úřední moci orgány, které mají ze zákona povinnost je provést. Případně může výkon rozhodnutí na požádání zajistit soud nebo soudní exekutor.

  • Sankce napomenutí nevyžaduje výkon, protože samotným uložením se sankce realizuje.
  • Pokuta za přestupek se řídí ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.). Tedy exekučním příkazem na přikázání pohledávky, na srážku ze mzdy, na prodej movitých věcí, na prodej nemovitostí.
  • V případě propadnutí nebo zabrání věci přechází právní mocí rozhodnutí vlastnické právo na stát.
  • Výkon sankce zákaz činnosti se realizuje hned poté, co nabude rozhodnutí právní moci. Orgán, který sankci uložil, kontroluje, zda pachatel zakázanou činnost nevykonává. Pokud by odsouzený pokračoval ve vykonávání zakázané činnosti, jednalo by se o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Výkon sankce končí uplynutím doby, na kterou byl zákaz činnosti uložen, netřeba o tomto uplynutí doby vydávat další rozhodnutí.
  • Výkon omezujícího opatření začíná právní mocí rozhodnutí, kterým bylo toto ochranné opatření uloženo. Kontrolu jeho dodržování provádí orgán, který je uložil v prvním stupni.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Tento článek reflektuje právní stav ke dni 1. ledna 2014, tedy stav po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“) a doprovodné legislativy vztahující se k rekodifikaci soukromého práva. Nicméně připomínáme, že správní delikty jsou upraveny zejména normami veřejného práva. Nový občanský zákoník a související právní úprava tedy nebude mít pro samotné správní delikty v podnikání zásadní dopad.

Přehled všech témat Právního průvodce

Tisknout Vaše hodnocení:

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek