Prezident Sísí opět slibuje reformy egyptské ekonomiky

19. 8. 2016 | Zdroj: Zastupitelský úřad České republiky

motiv článku - Prezident Sísí opět slibuje reformy egyptské ekonomiky Egyptské ekonomice se nadále nedaří vymanit z problémů, v nichž se potácí již od 90. let a které se projevují především v rostoucím zadlužení, chronicky deficitních rozpočtech, kritickém nedostatku devizových prostředků a rostoucí inflaci.

K realizaci dlouhodobě slibovaných tvrdých ekonomických reforem vláda nemá dost politické odvahy, přijímaná opatření (odbourávání dotací spotřeby, zavádění DHP) jsou polovičatá a pomalá, vláda zřejmě nemá dlouhodobou ekonomickou strategii a místo stimulace výrobních sektorů připravuje nové infrastrukturní megaprojekty (nové hlavní město, rozsáhlá bytová výstavba apod.), i když ekonomický efekt toho prvního (rozšíření Suezského průplavu dokončené před rokem) se nedostavil.

Egyptské ekonomice se nadále nedaří vybřednout z problémů, v nichž se chronicky nachází již od 90. let, a jejichž nejviditelnější a nejcitelnější manifestací jsou rostoucí zadlužení vlády, které již dosáhlo cca 98 % HDP a k němuž přispívají pravidelně deficitní rozpočty (11–13 % HDP v posledních šesti turbulentních letech; schválený rozpočet na fiskální rok 2016/2017 předpokládá deficit 9,8 %), a kritický nedostatek devizových rezerv, na nichž je egyptská ekonomika do značné míry závislá (Egypt je např. největší světovým dovozcem pšenice, na dovozech paliv je bytostně závislá i jeho energetika).

Znepokojivá je také výše inflace, která v červnu dosáhla sedmiletého maxima 14,6 %. Nižší než plánovaný je ekonomický růst, který v prvním kvartálu 2016 dosáhl cca 3,5 %, když plánovaný roční růst HDP měl činit ve fiskálním roce končícím červnem 5 % a ve skutečnosti v jeho prvním pololetí dosáhl jenom 4,5 %. Nezaměstnanost je oficiálně cca 12 %, ale ve skutečnosti patrně mnohem vyšší, u absolventů škol se odhaduje na 40 %.

Nutnosti ekonomických reforem si jsou zjevně vědomi také prezident Abdel Fattáh El Sísí a jeho vláda, kteří reformní plány pravidelně komunikují veřejnosti. Realita však bohužel za vládními záměry silně pokulhává. To veřejně připustil 13. 8. sám prezident ve svém zásadním projevu k národu při příležitosti otevření nového petrochemického komplexu v Alexandrii.

Připomněl neúspěch reformního pokusu svého předchůdce Sadata, který musel zahájené reformy v roce 1977 vzdát v důsledku masových lidových protestů. Dosavadní průběh Sísího reforem, které zůstávají povětšinou ve verbální rovině, ukazuje, že si je nebezpečí celonárodní rezistence vůči bolestivým ekonomickým reformám vědom a obává se jí.

Ve svém citovaném projevu však odvážně vyhlásil, že udělá vše potřebné pro povznesení ekonomiky a že „obtížná rozhodnutí, nad jejichž přijetím se dlouhá léta váhalo, se nebude ani vteřinu rozpakovat přijmout“. Zároveň přislíbil, že bude vždy mít na zřeteli zájem prostého občana.

Zamýšlené reformy však budou s největší pravděpodobností představovat klasickou kvadraturu kruhu. Opatření, která se v souvislosti s řešením egyptských ekonomických problémů opakovaně zmiňují – i v projevech presidenta Sísího – totiž z definice prostého občana zasáhnou. V první řadě jde o dlouhodobě slibované odstranění dotací cen různých komodit, které již ve velmi omezené míře začalo a vláda se dušuje, že půjde o proces nikoli skokový, ale s ohledem na sociální dopady postupný.

Nejnovějším opatřením přijatým v této souvislosti je zvýšení tarifních cen elektřiny jako součást pětiletého plánu na odstranění jejich dotací. Dle výroků vládních představitelů je však zřejmé, že časový horizont bude prodloužen alespoň na 8 let. V právě zahájeném rozpočtovém roce by měla vláda ušetřit z titulu odstraňování dotací energií 14%. Pro jistotu ale zatím neuvedla, kdy a u kterých položek ke zvyšování cen dojde.

Obdobným opatřením z téhož soudku je již dlouho slibované zvýšení cen jízdného v káhirském metru, které se již 12 let drží na neměnné úrovni (1 jízda za 1 EGP), byť ekonomicky zdůvodněná cena jízdenky by již dosáhla desetinásobku současného tarifu.

Další z již dlouho připravovaných reforem, jejíž realizace Egypt pravděpodobně brzy čeká, je zavedení daně z přidané hodnoty. Příslušný zákon je již projednáván v parlamentu, zároveň nadále v tisku i v kuloárech probíhá diskuze na klíčové téma procentní sazby této daně. Vládní předloha údajně předpokládá zavedení daně ve výši 14 %, oponenti se většinou přimlouvají za nižší sazbu (pozn.: často se uvádí jako optimální 12 %; současná daň z obratu, jíž by měla DPH nahradit, má sazbu 10 %), zároveň ale není zcela zřejmé, pro které komoditní skupiny bude platit nižší sazba, či budou ze zdanění zcela vyjmuty.

Nižší sazba bude nejspíše aplikována na vybrané potraviny, tiskoviny, zdravotnické prostředky, možná i na ropné apod. produkty. Snížená sazba by pravděpodobně měla platit i pro telekomunikační či vzdělávací služby. Ministerstvo financí slibuje, že zavedení daně nezvýší inflaci o více než 1,3 % a že dopady budou větší pro vysokopříjmové skupiny obyvatelstva a naopak minimální pro nejchudší vrstvu Egypťanů. Otázka ovšem je, jak k těmto údajům MF dospělo v situaci, kdy nejsou zřejmé ani procentní sazby daně, ani rozsah výjimek a úlev.

Reformním opatřením, které již funguje, je devalvace egyptské měny (EGP), jejíž hodnota v březnu skokově klesla o 13 % a nadále se snižuje. Pravděpodobně však jde podobně jako u ostatních reformních počinů o okřídlené „too little, too late“. Rovnovážný reálný kurs by v případě uvolnění devizového trhu, které se v dohledné době ovšem nepředpokládá, zřejmě plaval na podstatně nižší úrovni.

Další devalvaci ostatně připouští i guvernér centrální banky T. Amer, byť bez udání časové perspektivy. Umělé udržování nadhodnocené měny předchozí garniturou označil za závažnou chybu. Jakkoli se totiž oficiální měnový kurs hned po devalvaci přiblížil ke kursu na černém trhu, ten postupně také vzrostl a rozdíl proto zůstává zhruba na stejné úrovni jako před devalvací (cca 12–13 vs. 8,78–8,90 EGP/USD). Vláda však začala v posledních týdnech „veksláctví“ neúprosně potírat a výrazně zpřísnila odpovídající sazby trestního zákoníku.

To, že dosavadní pokrok v oblasti ekonomických reforem nedává valnou naději na podstatné zlepšení výkonu egyptské ekonomiky, zjevně tuší i vládní představitelé. Ani zavedení veškerých plánovaných reforem v plném rozsahu by totiž neodstranilo hlavní příčiny neuspokojivých výsledků. Ty spočívají ve dvou oblastech – vysychajících zdrojích devizových příjmů a nízké produktivitě výrobního sektoru.

Pokud jde o zdroje deviz, podílejí se na propadu všechny obory: neutěšenou bezpečnostní situací ochromený turistický sektor (např. letos v květnu přicestovala polovina turistů oproti roku předchozímu, za první pololetí fiskálního roku 2015/2016 činil pokles 18,7 %), pokles příjmů z provozu Suezského kanálu (z jehož rozšíření před rokem si naopak Egypt sliboval skokový růst).

Dále pokles převodů devizových výdělků egyptských „gastarbeitrů“ ze zahraničí (způsobený nižší poptávkou po nich v zemích Zálivu stižených ekonomickým poklesem a nedůvěrou těchto pracovníků ve stabilitu egyptské ekonomiky) a nízký exportní výkon stagnujících výrobních oborů (obchodní deficit dosáhl v květnu 2,8 mld. USD).

Devizové rezervy tak zůstávají na poloviční úrovni oproti předrevolučním časům, tj. kolem 16–17 mld. USD, deficit platební bilance za 3/4 předchozího fiskálního roku (do 3/2016) dosáhl 3,6 mld. USD, deficit běžného účtu 14,5 mld. USD. K tomuto výsledku nejvíce přispěl obchodní deficit (29,3 mld. USD ve sledovaném období).

Samostatnou tristní kapitolou je posledně uvedená výkonnost egyptského průmyslu, jehož produkce v první polovině posledního fiskálního roku dokonce poklesla o 0,4 %. Pro jeho oživení totiž egyptská vláda nedělá téměř nic, ba spíše naopak. Některé překážky již byly zmíněny – zvýšení daní a účinnosti jejich výběru evidentně není prorůstovým opatřením, uvolnění kursové politiky, jež dlouho udržovala neadekvátně vysoký kurs EGP, sice pomůže (nepočetným) exportním oborům, ale naopak podstatně zdraží dovozy, na nichž je řada domácích výrobců životně závislá.

Navíc nadále panuje tuhá devizová regulace, která činí opatření si potřebných deviz velmi obtížnou a nákladnou záležitostí. Dále je třeba připomenout skutečnost, že podstatná část průmyslových oborů je z velké části ve státních rukou, což samozřejmě ztěžuje ekonomické podmínky soukromým výrobcům a udržuje neefektivní strukturu průmyslové produkce a nízkou produktivitu, nemluvě o silném korupčním potenciálu postátněné ekonomiky.

Je třeba zdůraznit, že jakkoli již za předchozího režimu Egypt privatizace připravoval, v současné době se o nich ani nehovoří, natož aby se v tomto směru něco připravovalo. Na nedávném semináři o soukromém sektoru v zemích MENA kupříkladu příznačně slovo „privatizace“ v souvislosti s Egyptem ani nezaznělo.

Souhrnně tedy není divu, že Egypt figuruje ve spodních patrech (119. ze 142) světového žebříčku zemí podle atraktivnosti podnikatelského prostředí. To v důsledku vede k velmi nízkému zájmu mezinárodního kapitálu o investice do egyptské ekonomiky a kruh se uzavírá – bez zahraničních investic se produktivita zvýší jen obtížně a Egyptu zároveň vysychá další zdroj devizových prostředků.

S ohledem na zřejmý fakt, že se egyptská ekonomika pohybuje v začarovaném kruhu a nemá valnou naději na vybřednutí z neutěšené situace vlastními silami, musí se spoléhat na zahraniční zdroje ve formě půjček či donací. Protože dosud štědrý zdroj finančních podpor, který představovaly ropné monarchie Perského zálivu, do značné míry vyschl, nezbývá Egyptu než žádat o potřebné finanční prostředky mezinárodní finanční instituce.

Egypt se obrátil hlavně na MMF (IMF), s nímž jednal o půjčce v bezprecedentní výši 12 mld. USD, k čerpání v následujících 3 letech. Egypt údajně splnil většinu ze 14 reformních podmínek stanovených MMF pro poskytnutí úvěru, avšak odmítl zredukovat zaměstnanost ve veřejném sektoru o 2 mil. pracovníků. O poskytnutí půjček resp. investic jednal a jedná také s řadou dalších mezinárodních finančních institucí, např. se Světovou bankou, Africkou rozvojovou bankou a GCC.

Ve svém projevu citovaném v úvodu hovořil prezident El Sísí nejen o bolestných avšak nutných ekonomických reformách, ale předestřel i svou vizi dalšího rozvoje opřeného o investiční megaprojekty. Jeho optimistické plány předpokládají vybudování 70 tisíc km silnic a dálnic, nových linek metra, důstojného bydlení pro až 2 miliony Egypťanů za 180 mld. EGP včetně 4 nových měst v Horním Egyptě, rozsáhlých vodohospodářských projektů vč. odsolovacích kapacit (3,5 mil. m3 ročně) a zařízení na recyklaci odpadních vod (10 mil. m3 ročně).

Bohužel však nastíněné projekty – jakkoli jistě vítané jako nástroj ke zvýšení životní úrovně – nepostaví egyptskou ekonomiku, vyjma stavebního sektoru, na nohy a na realistický plán udržitelného ekonomického růstu a rozvoje produktivních kapacit Egypt stále čeká.

Egyptská ekonomika se sice nehroutí, ale ani neprosperuje a dosavadní vládní aktivity na tomto poli jsou rozpačité a neefektivní. Vláda si je vědoma nutnosti přilákání zahraničního kapitálu, ale nemá odvahu k razantním ekonomickým reformám, které by zatraktivnily podnikatelské prostředí v zemi. To v kombinaci s obavami zahraničních subjektů o bezpečnost, jež zároveň způsobily propad turistiky jako jednoho z hlavních zdrojů devizových příjmů, vyvolává převládající skepsi ohledně vyhlídek na ekonomické oživení.

Zároveň je třeba zdůraznit, že situace je a nadále bude nepříznivá pro české vývozce. Z důvodu nedostatku devizových prostředků egyptský stát jednak dělá vše pro omezení zbytných dovozů spotřebního zboží, jednak očekává, že velké investiční rozvojové projekty budou financovat dodavatelé a zahraniční finanční instituce. To snižuje šanci českých kapitálově slabších subjektů na úspěch v příslušných tenderech v konkurenci s nadnárodními konglomeráty, zvláště pokud nebudou masívně podporovány státními proexportními finančními institucemi.

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Káhiře (Egypt).

Tisknout Vaše hodnocení:

Štítky článků

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek