Přežije české potravinářství rok 2030?

18. 9. 2017 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Vládní dokument Strategie rezortu Ministerstva zemědělství České republiky, schválený loni v květnu, definuje pro potravinářství následujících pět cílů:

  • Zajištění racionální míry potravinového zabezpečení z hlediska dostatečných zpracovatelských kapacit
  • Ekologicky šetrný růst efektivnosti a produktivity
  • Posilování významu potravinářství na domácím trhu a růst jeho exportní výkonnosti
  • Zvýšení významu potravinářství v zaměstnanosti a rozvoji venkova
  • Důraz na zvyšování bezpečnosti potravin a ochranu spotřebitelů

Význam potravinářského průmyslu je zřejmý – vedle zabezpečení dostatečné míry potravinové nezávislosti jde především o příspěvek ke zdraví obyvatelstva a také o mimoprodukční funkce, tedy vliv na budování venkova, udržitelný rozvoj a ochranu životního prostředí. Zmíněný vládní dokument obsahuje výhled do roku 2030. Hrozby pro české potravinářství jsou známé, známé jsou i cesty, jak jim čelit. Budoucnost by tedy v roce 2030 skončit neměla.

Prioritou kvalita a nezávadnost

Nejhlasitějším tématem se v poslední době zdá být volání po srovnatelné kvalitě stejných výrobků na celém jednotném evropském trhu. Což je vcelku pochopitelné a legitimní. Až na jednotlivé případy odlišných chuťových preferencí se skutečně zdá být normální, že výrobek stejně označený a stejně zabalený bude prostě ve Španělsku i v Polsku stejného složení a parametrů. Cokoliv jiného se totiž až příliš podobá vědomému klamání spotřebitele.

Současná situace ovšem spíše než pochvalu za dobře odvedenou práci zaslouží kritiku za dřívější nečinnost. Je totiž s podivem, že robustní bruselská byrokracie tuto samozřejmost nekodifikovala již dávno. Stejně zarážející pak je, že po aférách s nekvalitními a zdraví ohrožujícími potravinami ze zemí bývalého východního bloku se ukazuje, že máslo na hlavě mají i v té západní části Unie.

Kontrolní mechanismy zkrátka nefungují, jak by měly. A to je alarmující zjištění už proto, že kvalitní a zdraví nezávadné potraviny jsou nezbytné pro zdraví obyvatelstva. Jestli však reakcí na tyto události budou další tisíce stran evropských předpisů vydaných úředníky z kanceláří, mnoho se toho asi nezmění.

Koncerny a farmy

Již zhruba deset let se i v Česku výrazně prosazují farmáři, manufaktury a malí výrobci. Tato alternativa moderní odosobněné potravinářské velkovýrobě, kde odpovědnost za kvalitu je věcí checklistů a smluv, staví především na principu Vypěstuj a zpracuj!, na důsledné osobní odpovědnosti a kontrole celého výrobního řetězce a na skutečné hrdosti na vlastní jedinečné výrobky a značku.

Rozhodně nejsou malé podniky lékem na všechny neduhy současného potravinářství, ale právě v neprodukčních funkcích, především v ochraně životního prostředí a ve zvyšování kvality života na vesnicích a v malých obcích, hrají nezastupitelnou úlohu. Radost nad jejich rozvojem tak může kazit jen fakt, že průměrná velikost české farmy přesahuje velikost farem francouzských, švýcarských či rakouských.

Čeká nás optimalizace procesů, zvyšování efektivity a aktivity směřující k udržení a motivaci zaměstnanců.

Mohlo by se zdát, že farmy s vysokým podílem ruční práce a s respektem k tradičním formám a způsobům zemědělství i výroby jdou přímo proti požadavkům na růst efektivity a konkurenceschopnosti potravinářských firem, které jsou rovněž jedním z definovaných strategických cílů, ale není tomu tak. Spíše naopak, růst efektivity je naprosto zásadní i pro jejich přežití. Stačí se podívat na čísla, která jednoznačně ukazují na pokles počtu zaměstnanců v potravinářství. Není sice dramatický, ale je znatelný.

Stejně jako tendence změnit pracovní místo, což se podle průzkumů právě v zemědělství a potravinářství projevuje nejsilněji. Podobně i pocity nejistoty. Přičtěme stále tvrdší podmínky na trhu pracovních sil a je zřejmé, že malé farmáře čeká totéž co velké koncerny. Tlak na zvyšování produktivity, optimalizace procesů, zvyšování efektivity a velmi cílené aktivity směřující k udržení a motivaci zaměstnanců.

České není vždy české

Samostatnou kapitolou je podpora českých výrobců potravin. Měla by svou logiku, i pokud zrovna nejste zastánci ochranářských metod. Racionálnímu pohledu na stravu, který považuje za nejvhodnější vždy potraviny domácího původu, se asi nedá nic vytknout. Základ potravinářské výrobě navíc vytváří zemědělská prvovýroba, která má velmi podstatnou roli v krajinotvorbě a hře na udržitelný rozvoj.

Zákon vymezující českost potravinářských produktů je zcela pochopitelný. Méně pochopitelné ovšem je, jak je napsán, tedy že česká podle něj bude Coca-Cola. Z české vody sice, leč podle cizích receptů a v cizí režii. Zatímco špekáček vyrobený českýma rukama podle českého receptu prostě český být nemůže, protože obsahuje kvalitní slovenské vepřové.

Otázka je, co zaslouží naši podporu více, zda malí výrobci kvalitních špekáčků, kteří podnikají v regionu a tím ten region i utvářejí, či velkoproducent hnědé vody, pro kterého je zdejší trh i region jen marginálií.

Nutno přiznat, že podpora národní produkce je pravidly unie zapovězena, tedy se děje především skrze domácí značky Klasa, Regionální potravina a Český výrobek a také skrze značky evropské Chráněné označení původu, Chráněné zeměpisné označení a Zaručené tradiční speciality. Nicméně fakt, že se na jedné straně vážně diskutuje o kvótách pro české výrobky v regálech super a hypermarketů a na straně druhé nikdo nezná skutečný podíl a strukturu české produkce z celkového objemu prodaných potravin, je možná až zarážející.

Potenciál českého potravinářství

Nic zásadního se nemění – tuzemské potravinářství je a bude strategickým oborem s podporou, kterou si zaslouží. Dokáže-li se vypořádat s klimatickými podmínkami a zajistit si pracovní sílu, může být úspěšné, příležitosti najde na domácím i zahraničním trhu. Na tom tuzemském dlouhodobě roste, i pod vlivem popularizace moderní gastronomie a zdravého životního stylu, poptávka po čerstvých potravinách, convenience sortimentu a kvalitních či prémiových produktech.

A tento trend bude pokračovat i v budoucnosti, o čemž svědčí i fakt, že se mu přizpůsobují i velké obchodní řetězce. Privátní značky už v konkurenčním boji nevystačí jen s nízkou cenou, potřebují přidat argument kvality. A budoucnosti malých, tedy regionálních potravinářských podniků svědčí i to, že současný zákazník tak úplně netouží mít v Ústí nad Labem a v Brně stejné sýry či jahody. Naopak si raději koupí ty z místní farmy.

Pokud jde o bilanci zahraničního obchodu s potravinami, saldo je záporné, nicméně vyšší dynamika vývozu opravňuje k optimismu. Perspektivu v exportu zvláště do třetích zemí ostatně vidí i Ústav zemědělské ekonomiky a informací, který pro ministerstvo zemědělství každoročně zpracovává analytickou studii Panorama českého potravinářství. I tento ústav však dodává, že podmínkou úspěchu je získání konkurenční výhody na těchto trzích a neobejde se to bez aktivní agrární diplomacie a činnosti obchodní agentury. 

Podpora potravinářství

Dotační program 13 Podpora zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti potravinářského průmyslu je realizován od roku 2005. V letech 2014, 2015 a 2016 byl úspěšně renotifikován podle nových pravidel pro veřejnou podporu, podařilo se navýšit podporu z 25 % na 50 % a navýšit i možný roční rozpočet až na téměř 800 mil. Kč. Je určen zejména na modernizaci technologie v potravinářském a krmivářském průmyslu.

Dotační titul 18 byl poprvé realizován v roce 2016. Cílem této podpory je přispět ke snížení plýtvání potravinami a podpořit distribuci potravin lidem na hranici hmotné nouze, kteří jsou bez adekvátního přístupu k základním potravinám. Pro rok 2017 je alokováno pro DT 18 opět 30 mil. Kč.

Program rozvoje venkova umožňuje potravinářům čerpat podporu zejména v rámci dvou operací – Zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů a Podpora vývoje nových produktů, postupů a technologií. Nejbližší příjem žádostí na tyto operace bude probíhat v rámci 5. kola příjmu v termínu od 10. října 2017 (od 8 hod.) do 30. října 2017 (do 13 hod.).

Propagační kampaně na podporu kvalitních potravin, tedy značky Klasa, Regionální potravina a Bio, které jsou v gesci Ministerstva zemědělství, jsou podpořeny ročním rozpočtem v součtu 230 mil. Kč.

Podpora účasti na mezinárodních veletrzích a výstavách v zahraničí se v letech 2013 až 2016 zvýšila ze 47 515 Kč (3 žádosti) až na 1 249 184 Kč (18 žádostí) a za rok 2016 je zažádáno celkem o cca 11 500 000 Kč (104 žádostí). Pro rok 2017 byly alokovány prostředky ve výši 20 mil. Kč. Výrazný nárůst je dán i změnou pravidel, když původně byly hrazeny pouze náklady na výstavní plochu do 50 % nákladů, max. do 100 tis. Kč na žadatele, a to pouze na výstavy v rámci oficiálních účastí MZe.

Od roku 2015 došlo ke zvýšení úhrady nákladů na výstavní plochy do 100 % nákladů a k rozšíření o úhradu nákladů na cestovní výlohy (zpáteční letenka v economy class) a o úhradu registračního poplatku.

Od roku 2016 bylo schváleno hradit firmám nejen část nákladů v rámci oficiálních účastí MZe na mezinárodních veletrzích a výstavách v zahraničí, ale i o podpoře v rámci samostatných prezentací firem.


Převzato z časopisu Komora. Autor: Petr Karban, šéfredaktor časopisu Komora.

Tisknout Vaše hodnocení:

Související články

Diskuse k článku

+ Nový příspěvek